Jak funguje příliv a odliv

V Lamanšském kanálu, blízko bretoňského břehu, z moře vyčnívá kámen o průměru asi stovky metrů, 78 metrů vysoký. Na něm vzniklo městečko Hora svatého Michala , které navštěvují 2 miliony turistů ročně. Méně známý je Záliv okolo, který vám krátce popíšu.

Nejprve vám vysvětlím, jak je možné, ze na Horu přijíždí lidé po souši, ačkoliv podle mapy je ostrovem. Ostrovem bývá, ovšem v létě málokdy. Není to tím, že v létě méně prší, průměrná výška moře se nemění celý rok. Mění se jen výkyv ve výši hladiny mezi přílivem a odlivem.

Jak víte ze školy, každé nebeské těleso na nás působí svou gravitační silou, a nejbližší z těch těles je měsíc. Když je nad naší hlavou, jsme teoreticky o něco vyšší a lehčí. Dá se to vypočítat:

Podle Newtonova zákonu přitažlivost dvou těles je úměrná součinu jejich mas děleno čtvercem vzdálenosti. Člověk vážící 102 kila je přitahován k zemi silou 9,8 x 102 = 1000 Newtonů, k měsíci pouze 0,0034 N a k Jupiteru, když je k nám nejblíž, jen 0,000033N. Není tedy nebezpečí, že by někdo "uletěl" na měsíc, jako Cyrano z Bergeracu, nebo pan Brouček, když se napil (viz Svatopluk Čech).

Zanedbatelný však vliv měsíce není: zemskou kouli deformuje, že vypadá tak trochu jako míč na rugby, se špičkou stále namířenou k měsíci.

Platí to pro celý zemský povrch, i pro skály, ale viditelné je to pouze na břehu moře. Voda je nadzvihována tam, kde je měsíci nejblíž. Když je to u nás, říkáme, že příliv dosahuje svého maxima. Současně, vlivem odstředivé síly, dosahuje maxima u protinožců, tedy někde ve franc. Polynézii. Na půl cestě k nim, tedy v jižní Asii a v Americe, je v tu chvíli výška hladiny minimální.

Stejný úkaz zaviňuje přitažlivost slunce, ale vzhledem k obrovské vzdálenosti, vliv slunce je 2,17 krát menší, než vliv měsíce. Ta vzdálenost není stálá, měsíc je od nás nejméně 356 000 km, nejvíce 406 000 km, slunce je nejblíž 147,1 a nejdál 152,1 miliónů km. Když jsou slunce a měsíc ve stejném směru, jejich přitažlivost se sčítá, příliv je vyšší než obvykle.

Jenže země nestojí, točí se kolem své osy, a 5 minut po dosažení maxima začíná odliv: měsíc je už blíž jiné části zeměkoule. Tři hodiny 10 minut po maximu hladina moře sestoupí na výšku průměrnou - tahle výška je konstantou a slouží coby míra: Praha je 200, Bratislava 150 metrů nad mořem, tedy o málo výš, než západní terasa Hory sv. Michala, na níž se schází návštěvníci opatství.

Odliv pak pokračuje ještě 3 hodiny 10 minut, kdy dosáhne svého maxima (neboli minimální výšky hladiny). Jsou tedy 2 přílivy a 2 odlivy denně. Země se otočí za 24 hodin o 360 stupňů, jenže měsíc sám za tu dobu uběhne kolem ní 14 stupňů a nám to tedy trvá ještě chvíli, než "ho dohoníme". Proto příliv je každý den o 20 minut později.

Rozdíl mezi minimální a maximální výškou hladiny, francouzsky zvaný marnage, se počítá podle vzorce M=2UC. Zde C znamená koeficient přílivu, najdete jej vypočítaný předem v kalendáři, v předpovědi počasí v novinách i v televizi, též na návěštní tabuli u radnice dole v městečku Hory. Zavedlo jej námořnictvo francouzského krále v 19. století, v ostatním světě se nepoužívá. Místo něho dávají se výšky hladiny.

Zdá se to těžko uvěřitelné, ale ve stejný den je koeficient stejný na celé zeměkouli, u nás, ve Středozemí, a třeba i ve vaší vaně. Nejméně může být 20cm a nejvíce 120. K té nejvyšší hodnotě dochází, když je právě úplněk či nový měsíc a padne-li to okolo dne jarní či podzimní rovnodennosti.

To se stává jednou - dvakrát za století a jezdí se na to k nám dívat tisíce diváků. Koeficientu 120 bude dosaženo 25. března 2073, koeficientu 20 (když vlivy nebeských těles se odčítají) až za několik tisíciletí. Ale stane se, že dosti vysoký koeficient bude vystřídán nízkým, na př. 22. K tomu dojde 7. října 2004, 30. září 2044, 23. září 2061 a 4. října 2079.

Konstanta U závisí na tvaru pobřeží, je vypočítána pro všechny přístavy a než padl SSSR bylo to vojenské tajemství. Ve Středozemí je nepatrná (proto tam prakticky není příliv), ve většině franc. přístavů okolo 3, u nás u sv. Michala je 6,25. Jedině v zálivu Fundy - Burntcoat Head v Kanadě je o něco vyšší.

Proč vás vlastně obtěžuji technickými daty? Protože návštěvníkům u nás mohou zachránit život. Je-li koeficient C, aby se to snáze počítalo, dejme tomu 1 metr, u nás tedy M=2x6,25 a výkyv ve výšce hladiny činí 12 a půl metru. Necelých 30km severněji, kde U=3, už je jen M=2x3, to jest 6 metrů. Co to znamená v praxi? Hladina moře je nakloněná o 6 metrů a jste-li ve vodě, vypadá jako blížící se šikmá plocha, po níž sestupují vlny až k vám. Děsivý pohled !

Rozdíl ve výšce vody tvoří silné, pro námořníky nebezpečné proudy. A nejen pro námořníky. Chodíte-li prostě po písku mořského dna, zapamatujte si z mého výkladu aspoň jedno: Když začne příliv, první hodinu se hladina zvýší o jednu dvanáctinu hodnoty M, za druhou hodinu o 2/12, za třetí hodinu o 3/12, za čtvrtou o 3/12, pátou o 2/12, šestou o 1/12.

Je-li M=12 a jste ve vodě pod kotníky 2km od pobřeží v době, kdy začíná příliv, za půl hodiny na tom samém místě vám moře dosáhne po kolena. I když se budete courat, nasbírané mušle budete večeřet v pohodě v suchu. Jinak tomu je ve třetí hodině po přílivu: dosáhne-li vám voda po kotníky, jste v nebezpečí: za hodinu tam bude třímetrová hloubka. Ročně musíme zachraňovat dobrou stovku neopatrných lidí.

Na výši přílivu má konečně vliv i atmosférický tlak a síla větru: Pokles tlaku o 1 hektopascal působí zvýšení hladiny asi o 1 metr, silný západní vítr o další 1 metr. A to nemluvím o vlnách, které, je-li vichřice, jsou několikametrové.

Jedete-li k nám tedy ve dnech úplňku nebo nového měsíce, přečtěte si napřed, v kolik hodin bude příliv. Mořské dno je tady ploché a voda za přílivu postupuje průměrnou rychlostí asi 3,7 km/hod. Když však je M=15, za odlivu se moře vzdaluje od břehů až 18km a za přílivu se pak přibližuje rychlostí "cválajícího koně". Autem po silnici před ním sice ujedete, ale chcípne-li vám motor, vylezte radši na střechu, ať vás můžeme zachránit. Protože brzo poté bude svatý Michal obklopen mořem, parkoviště, silnice i vaše auto hluboko pod vodou. Zažil jsem to jednou : voda dostoupí k hradbám a vnikne i do města za bránou.

Za odlivu můžete pěšky až na skálu Tombelaine (česky Hrobeček, nebo snad Belénův Hrob), kterou vidíte ze západní terasy; je to pěkná procházka (3km), běhám tudy se svým psem. Dál to nemám vyzkoušeno. Chcete-li jít jiným směrem, nebo chytat krevety (takoví ráčkové), najměte si radši průvodce. V zálivu totiž byla podzemní řeka, což tvořilo pohyblivé písky, kde dost lidí zahynulo. Když cítíte, že se boříte do písku více než po kotníky, doporučuju naklonit se dozadu a pozpátku vycouvat.

Jen, když padá mlha (což může přijít náhle), snažte se neztratit orientaci: do Anglie je daleko! Kompas je užitečný. A dejte pozor na čas a nedělejte jako lektorka ruštiny z Rennes, která ještě za bolševika u Saint Mala se nechala obklopit mořem. Trávit noc na pustém ostrově s polským emigrantem! Živě mávala, kapitalistická armáda musela s helikoptérou zachraňovat čest sovětské děvy.

Pod kameny za Tombelaine ve vodě můžete hledat kraby (ty zelené se nejí), v chaluhách ukryté černé šnečky (bigorneaux, vaří se ve slané vodě), v zálivu sbírat couteaux (zavírací nože): do dírek v písku vhodíte pár zrnek soli, nože za 5 vteřin vykouknou. Musíte je chňapnout a rychle vytáhnout. Jsou dost tvrdé - zbavíte je skřenek, dobře vyperete a dlouho vaříte s bílým vínem.

Dírka uprostřed nízké prohlubeniny označuje mušle (praires, palourdes, coques) - vyrýpněte lopatkou, jí se jako ústřice, tedy živé. Kousek západně od Hory vesničani pěstují na dřevěných kůlech v moři černé slávky (moules); s trochou štěstí se s nimi můžete svézt, když pro ně jezdí při odlivu s traktorem.

Je to dobré jídlo, dušené (i s mušlemi) pár minut na cibulce nebo na česneku, jen co se otevřou. Stojí zde asi 16 franků kilo. Jinde v Bretani je můžete trhat na skalách sami. Šedé stříšky formy čínského klobouku (berniques) jsou poživatelné, ale tvrdé. V malých restauracích okolo přístavu Cancale můžete ochutnat ústřice (huitres) ploché, snad nejlepší na světě.

Záliv má 40000ha písku z rozdrcených mušlí, břidlice, žuly, u břehů i bahna. Ústí do něho 3 říčky, které dvakrát denně si hloubí v písku svá koryta. Řeka Couenon tvoří hranici, a stávalo se, že podle směru větru, tekla východně nebo západně od Hory, která tím patřila buď Bretani, nebo Normandii, a obyvatelé měnili státní příslušnost. Pár hodin poté moře zaplní koryta pískem. Proto barva vody nikdy nemá stejný odstín.

Místní lovec se někdy zavře na písku do vodotěsné bedny, kterou pak pokryje moře, počká určitý počet hodin, poté odklopí víko. Divoké kachny, které s ustupujícím mořem hledají, co se vynoří k jídlu, jsou mu pak snadným terčem.

Řeky odnášejí písek zpět, ale v posledních desetiletích jejich síla zeslábla. Snad regulace, snad přehrada na Řece, snad hráze zemědělců způsobily, že ročně přibývá půl druhého milionu kubických metrů písku. Má to za následek, že moře přichází stále méně často, uchytla se tady tráva (Salicornia, Spartina, Atropidetum), přezimují tu sibiřské husy, na slané louce se pasou ovce (dávají slané maso, to není vtip) a za 15 let bude Hora definitivně na pevnině. Vědci marně studují, jak tomu zabránit. Snad zrušit silnici? "Za pokus to stojí", řekla vláda. Za pár let k nám tedy pojedete po dlouhé, vysoké lávce.

červenec 1988, podle Christine Petr (tehdy průvodce na Hoře)


zpět         dále