ZPRÁVY Z OSAD

Zdeněk Vašíček-Ďáblík                                       starší psáno v prosinci 2015 novější

Šťastný a veselý...

„Jak na Nový rok, tak po celý rok !”, říkali naši předkové.

Někdy se sám sebe ptám, jestli měli pravdu. Na Nový rok si lidé dávají nejrůznější předsevzetí - já už dávno ne, poněvadž v mém věku dávno vím, že se stejně do pár dní v lednu přestanou plnit. Prostě jsem se toho starého zvyku zbavil, zrovna tak jako novoročního výšlapu na Lysou Horu (to bych už nevydýchal), ale místo toho si vyjdu na haldu Ema (jako kluk jsem tam sbíral uhlí s halďařami), pak si zajdu do kostela a k hrobům mých předků a sourozenců. Je to hned vedle haldy.

A již Léta Páně nechci být krásnější, mladší, úspěšnější - chci jen v klidu uprostřed rodiny a kamarádů žít, moci mít „čistý stůl” a vztyčenou hlavu, zajet si na potlach, pokochat se třeba pohledem na jasoně či otakárka, sledovat ptáky u krmítka nebo srnu s kolouchem na pasece, těšit se ze zlatohlávka nebo roháče, poslouchat zpěv ptáků v lese, přečíst si dobrou knížku a zalomit si palec s dobrými kamarády.

Chtěl bych být zdravý - ale v mém kmetském věku a po všem, co jsem prožil, je to nemyslitelné a tak jsem se svým zdravím a polykáním prášků celkem spokojený. Chodím světem s hlavou vztyčenou a občas v trávě i bosý v rose. Básník k mým přáním dodává: jak ten, kdo stojí u dveří a prosí....

Vím, že to, co chci, je málo, ale ku spokojenému mému stáří to stačí. A být: bohatý, mladý, krásný, úspěšný... vím, že to už se nestane - chtěl bych nemožné, které by nesplnila ani zlatá rybka. Chtěl jsem projet svět... stalo se, splnilo se mně, i když pozdě, vše, co jsem si přál...

A tak, stojím u dveří a prosím tam nahoru za svou rodinu, za kamarády, za nás všechny, abychom vždy chtěli jen to, co je možné. Abychom byli moudří a pochopili, co je v silách člověka a co už není, - ale abychom taky nesmutnili a netrápili se pro to, co už možné ani není - ale abychom zároveň neztráceli naději, že někdy i nemožné možné je.

Možná tak mysleli svou průpovídku naši předkové. Pokud se odvážíme být spokojeni, šťastní (a relativně zdraví) na Nový rok, vydrží nám to i do všech nastávajících dnů. Stačí tomu jen věřit a bude tomu tak.

Co jiného si navzájem, kamarádi, přát?

Ďáblík: H.N.Y. 2016
(poznámka: text převzatý z loňska)

Na Vánoce trochu zamyšlení :

Kvantová fyzika

(zjednodušeně)

Klasická fyzika, jak jsme se ji učili, občas už neplatí. Funguje pouze v případě částic větších, než je atom. Kvantová fyzika existuje už 100 let a nikdo ji dosud pořádně nepochopil (snad matematici, ale nejsem si tím jist). Ale to nevadí, abychom ji nepoužívali – například operace očí se mohou dělat laserem. Existuje též mikroskop založený na tunelovém efektu. A teď čtu, že brzo bude na prodej i kvantový počitač.

Příklad, kdy neplatí klasická fyzika : Zjistilo se, že mikroskopické částice, například elektron, foton, a jiné, mohou mít různé, nám nepochopitelné vlastnosti. Třeba být na více místech současně. Někdy jsou hmotou, jindy energií, vlněním.

A když srážkou v urychlovači se uvolní dva elektrony současně, jeden se spinem up a druhý down, rozletí se opačnými směry, ale nějak se domluvili a zůstanou i na dálku ve spojení ; změníš-li totiž magnetickou orientaci jednoho elektronu, navzdory vzdálenosti, ten druhý to ví okamžitě a současně i on změní svou orientaci ! Přitom víme, že v našem světě žádná rychlost, ani při předávání informací na jinou planetu, nemůže převýšit rychlost světla ve vakuu.

V počítačích, bit může mít hodnotu jedna (to jest odpověď ANO na otázku například „Je to pravda?”) nebo nula (odpověď NE). Kvantový počitač, až bude existovat, možná odpoví i takhle : „asi jo, z 65% by to mohla být pravda...” Nevidím však, jak s takovým výsledkem počítat dál.

Vyjádřit takový výsledek nedokáže obyčejná žárovka - bit. Základem kvantového počítače je tedy qubit, který může mít hodnotu jakoukoliv mezi nulou a jedničkou, mezi pravdou a nepravdou. Chceme-li znát hodnotu qubitu, musíme mluvit o pravděpodobnosti.

Kdyby vlastnosti částic atomů platily i v našem, normálním světě, chápali bychom jej jako začarovaný. „Kočka pana Schrödingera” by mohla být v bedýnce současně i živá i mrtvá (žárovka současně nasvícená i zhasnutá). Teprv, až při otevření bedýnky, kdy hodláme proud měřit, musela by zvolit - buď budu svítit nebo nesvítit.

Svět je složitý - už netvrdíme, jak za mých školních let za první republiky, že se hmota skládá z nedělitelných atomů. Dnes mluvíme o částicích, které dělíme na další částice, kvarky, gluony, fermiony, objevujeme antihmotu a zdaleka to nekončí. Vědci usuzují, že máme pouze 5 % znalostí o vesmíru, ale já myslím, že jsou příliš domýšliví. A to neberu v úvahu, že prostor i čas není všude stejný a těch světů, jako je náš, může být nekonečný počet a v každém by mohla platit odlišná pravidla a jiné zákony. Nějaká vyšší inteligence se tvořením vesmírů možná vesmírně bavila.

Výrobou kvantového počítače se zabývá firma D-Wave v Kanadě, která slibuje, že do června dá do prodeje za 15 milionů dolarů aparát, který za 10 minut vypočítá, co by klasický počítač počítal nějakých 80 miliard let. A bude mít sílu ne pár gigabytů, ani ne mebibitů, ale 1000 qubitů!! Lockheed Martin, Nasa, NSA, Google, Amazon už jej prý objednaly. O každém z nás totiž chtějí vědět naprosto všecko a co ještě nevědí, dodají jim brzo naše mobily a propojené předměty (měřiče tlaku, kde jsme, co nakupujeme, atd.) Tato „Big Data” bude nutno skladovat na DNA, zpracovávat a klasické počitače to nezvládnou…

Všechny vynálezy se snažili mnozí lidé zneužít ke svému prospěchu, s tím se dá těžko něco udělat. Díky vědě, svět se stává den za dnem nebezpečnějším. Přesto nemyslím, že by bylo rozumné snažit se nějakým způsobem zastavit vývoj. To, kam můžeme dospět, stojí za to, abychom podstoupili velké riziko. Ale měli bychom jít opatrněji. Například, rušit hranice a zavádět globalizaci byl předčasný a nebezpečný krok, navíc tajně odhlasovaný lidmi, které nikdo nikdy nevolil...

Navzdory množství darebáků, kteří se dostali k moci, jsou ve vládách lidé celkem rozumní. Těší mne, že se konečně téměř 200 států sešlo s úmyslem přestat zasviňovat planetu. I když konference COP21 svůj účel možná nesplní, aspoň pár miliard lidí si uvědomilo, o co jde. Ještě by měli lidi pochopit, že války nás spíše brzdí, že jsou zřídkakdy řešením, spíše zdrojem chaosu pro budoucí generace.

Ostatně, i když nepřežijeme, jiná civilizace na jiné planetě za pár milionů let najde lepší cestu. Život má zápornou entropii a schopnost vzniknout v extrémních podmínkách. Nakonec dosáhne svého poslání.

Zdá se, že vesmír vznikl k tomu, aby si uvědomil svoji existenci.

Luc Petr, prosinec 2015

JÁ NEKRADU, DĚLÁM STRATEGICKÉ ZÁSOBY

 

Šťastný Nový rok !

 
všem kamarádům přeje Trampská nit