back   08/2016   next


 

Zprávy z osad

Pár osobních zpráv

Ostrava, 29. července 2015 : Dne 22.7. se stala hrůza: Pendolino ve Studénce narazilo na přechodu do kamionu s plechy. Polský řidič tam nějak zabloudil. Nádražím se přehnala žhavá koule, tři mrtví, strojvůdce bez noh, spousta zraněných... Škody jdou do stovky milionů... Moje žena chtěla jet do Příbora, ve Studénce by musela přestupovat na vlak směr Veřovice - ještě že jsem jí zdržel a rozmluvil jí cestu. Kdyby jela, byl bych pravděpodobně vdovcem.

Ohledně migrantů, nechápu, jak může premiér Sobotka prohlásit, že Česko jich přijme 1500. Ptal se někoho? Má k dispozici nějaké průzkumy? Nálady lidí? Za koho mluví? Za mně ne! Islámský stát řádí jak Rudí Khmérové! Ničí a rozprodávají tisícileté památky, vraždí. Jak poznáš, kdo patří z migrantů k I.S. či Al Kajdě?

Já ve svém okolí neznám člověka, který by tu migranty chtěl mít. Stačí nám problémy s gangy cikánů, Ukrajinců, Čečenců, Rusů, Rumunů... Premiér a vláda asi poslouchají příkazy z Bruselu. A zrovna včera jeli Pendolinem z Ostravy do Prahy. Kdyby ten Polák najel na přejezd o 20 minut později, mohli jsme být bez vlády!

Teď přijel z Anglie s kamionem kamarád Šrek - kvůli uprchlíkům ve Francii si vzal nemocenskou. Rozřezali mu plachtu, znehodnotili náklad a měl problém, aby mu policie dala na to potvrzení pro pojišťovnu a pro přepravce.

Poslali mně z Čihoště pozvání na mši celebrovanou arcibiskupem Dukou k uložení ostatků vyzdvihnutých na Ďáblickém hřbitově umučeného pátera Toufara. Teď je v kryptě pod oltářem v kostelíčku v Čihošti. Byl jsem tam loni i předloni a o něm jsem s Bořkem Čelovským (+) napsal knížku „Strana světí prostředky aneb Utrpení pátera Toufara”, kterou vydalo nákladem 10.000 vydavatelství Dilia. Ale nejel jsem tam, nemám tolik peněz na cestování - jako důchodce mne to stojí 680 Kč tam a zpět. Tak jsem se omluvil a slíbil, že přijedu příští rok, kdy budou na Zátoce při setkání Foglarovců Toufara svatořečit.

Včera na slezině jsme se dozvěděli, že na rakovinu jater zemřela naše kamarádka Eva Novotná (61) z duo "Eva & Jelen". Neměli děti, hráli starou trampskou píseň a koncertovali po celé republice. Byli orthodoxní trampové a Jelen navíc byl v Klubu trampských řezbářů. Báječní pékní lidé, znal jsem je od jejich 16-ti let. Zemřela v úterý ráno a budeme se s ní loučit ve Velké síni kremace. Přijedou kamarádi doslova z celé ČSR.

Byl jsem i na vernisáži nové výstavy Z. Buriána - je 110 let od jeho narození. Po vernisáži byl potlach Siddie Burka 2015 u chaty dr Hrstky pod Štramberskou Trůbou, oslavili jsme tam i 60 let publicisty a spolutvůrce Trampa Milana Krejčího z Kunovic. Bylo to krásné.

V Praze v "Tančícím Domě" Medy Mládkově na Kampě jsme se rozloučili s Kájou Saudkem (+80). Po osmi létech v koma to zabalil - má tam velkou výstavu svých erotických a pornografických kreseb, druhou má v Galerii na Staromáku.

Jsou tu hice furt přes 30-35° - nejde ani spát, neprší, v řekách není voda a na rybnících a jezerách je to samá sínice. Lodě drhnou o dno. My byli na vodě na Slezské Hartě. Tam je divočina, nejbližší hospoda a pension 10 km (Dlouhé Stráně, Valšov), půlmetrové vlny. Prohánělo se tam pár jachtařů a se stany tam bylo asi 30 lidí. Byla to pohoda a my náš Yukon nenechali v klidu, celé tři dny. Bylo to senzační.

Právě mně přivezli fůru černého uhlí na zimu a venku je 34 stupňů. To bude zase fachačka!

Ďáblík

 

FEJETON

Je po slunovratu

 
Ano, už je, prožili jsme ho ma 50. výročí T.O. Vlčáci v „Údolí Bažin” a v první letní den přišla veliká bouřka a pršelo celou Svatojánskou noc.

Jaký vlastně je Slunovrat po křesťansku? Cíkev se dlouho snažila tradici oslav Slunovratu vymýtit, později oslavy Slunovratu se snažila překrýt oslavami Svatojánské noci. Zvyky i rituály však přetrvaly dál. Svatojánská noc byla z 23-24.6. Je plná kouzel, magie, oživují v ní nadpřirozené síly a otvírají se brány mezi světy. Je možné vyvolat duchy zemřelých a spojit se s tajemnými mocnostmi. Země se otvírá a hledači pokladů vyrážejí. O Svatojánské noci se také provádějí různé rituály, které sahají až do starověku. Jde třeba u nás o skákání přes oheň či házení věnců do vody.

To v Anglii velké oslavy Slunovratu probíhají každoročně nedaleko městečka Salisbury v Jižní Anglii v tajemném komplexu Menhírů a kamenných kruhů Stonehenge. Tuto stavbu pravděpodobně ovlivnilo pozorování a výpočet letního slunovratu a je možné, že se v něm pohanští kněží scházejí už několik tisíc let. Teď už pár let je tam vždy naše kamarádka „Čarodějnice Wendy”.

Mohutně se tento svátek slaví i ve Švédsku, kde je jedním z nejoblíbenějších svátků, protože ohlašuje příchod toužebně očekávaného severského léta a nekonečných bílých nocí. K oslavám příchodu léta ve Švédsku patří národní kroje a ozdobená májka - symbol úrodnosti a plodnosti.

To v Lotyšskku v tento den, kdy slunce dosáhlo Obratníku Raka, vychází na obzoru v nejsevernějším bodě horizontu, den je nejdelší a noc nejkratší. V Lotyšsku se to slaví celý den a po celou noc nikdo nesmí spát, aby nezmeškal východ slunce. Dívky si uvijí věnečky z polního kvítí a chlapci dostanou korunu z dubového listí. Lidé připraví pro tento den slavnostní jídla, speciální sýr, pivo a za zpěvu starých písní obchází domy a obdarovávají se. Ráno mají muži naskákat do nejbližšího jezera či řeky. Poté, co oslavující přivítají východ slunce, skropí si tvář ranní rosou.

V Čechách i na Slovensku je Slunovrat spíš folklorní slavnost. My, trampové, vesměs slavíme potlachy. A bývá tu čas (ale jen málo dní v roce), kdy spíme s okny dokořán, kdy jsou jako teď krásné letní voňavé noci, prozářené jasnou oblohou s měsícem jasným a velkým v úplňku jak rybí oko. Je to ten nádherný čas počátku léta, kdy léto vstoupilo do znamení raka... Doba, kdy voni seno a kvetou růže a též se tvrdí, že není krásnějšího času, jako když zpívají lípy. Jen pár hodin stírá rozdíl mezi dnem a nocí, světlo má jasnou převahu nad tmou a slunce zapadá plytce jen na pár hodin, kdy si chce na chvilku odpočinout za horizontem.

Ani my toho moc nenaspíme, když častné jitro - s arabeskami přisavníku okolo našich oken - propouští dovnitř růžovou zář, brzy ráno mne to táhne ven projít se v rose v trávě, poslechnout si ranní zpěvy ptáků (zpívají jen samečci). Vždyť k růžím patři i slavík se svými trylky, v údivu se zastavit před štíhlým stonkem růžových poupat té nekorunované královny květin, obrat léčivé květy divizny, pohladit fialový léčivý kostival...

Přiznám se: Nejsem zahradník a mám na zahradě spoustu jehličnanů včetně Ginga - odkoukal jsem to od zahrady u chaty Z. Buriána a tak jsem to i vysadil včetně keřů, trvalek, bylin a skalniček - jen v tom skleníku jsou užitkové rostliny a zelenina pro kuchyň... Nemám žádné rosárium - jen pár keříčků pnoucích červených a bílých růží, žluté z Texasu, keříček pradávné odrůdy (snad Gloria Dei - Boží Sláva), který kdysi před třiceti léty mně dala máma...

Je to krásné, když člověk přes týden, kdy nemůže na vandr, si tak naboso, jen v trenýrkách, se projde zahradou a potěší oko a duši svou tou krásou přírody a o víkendu zase v lese, v campech u ohníčku, či u vody oproštěn od všech starostí i marasmu všedních dnů...

Z. Vašíček - Ďáblík, 5/7/2015

 

Mediální blamáž se sondou Pluto

Poznámka vydavatele: S článkem nesouhlasím, ale styl autora mne pobavil a možná pobaví i vás. Let na měsíc sice klade téměř nepřekonatelné překážky, ale nevěřím, že v oboru vědy a techniky by nám mohli natolik lhát, jako to dělají v politice, prostě, "že tam nebyli". Také nemám námitek proti sondě New Horizons a dalším, i kdyby se jejich nevypuštěním ušetřily miliardy dolarů. Stejně by je naši představitelé utratili za zbytečné létání po světě, které špiní planetu, na bombardování měst a ničení přírody atd. Pochopit lépe náš svět nebo objevit vyšší, mimozemskou inteligenci je snad naše jediná naděje k přežití a nutno ji využít, i kdyby šance byla mizivá.

V červenci 2105 prý pět miliard kilometrů od Země, po deseti letech cesty vesmírem, proletěla sonda New Horizons rychlostí 13,7 km/s kolem planety Pluto. Masy mrzačených a nedostatečně živených miliard lidí naší planety pookřály nad tím, jakých úspěchů to lidstvo zase dosáhlo. Příště naše sonda doletí jistě ještě dál. A počet zmrzačených, hladovějících a zabitých bytostí naší planety se jistě mnohem a mnohem zvětší. A někdy jednou naše sonda doletí až na hranice Mléčné dráhy nebo samotného Vesmíru. Pokud mezitím lidstvo již úplně dočista nezhebne.

Zadlužené rodiny prolezlé alergiemi a hypotékami, i ty poslední vesnické babičky, kterým se týden před „důchodem“ nedostávají peníze na jídlo, zajásají. Bezdomovci radostněji zahrabou v odpadních kontejnerech. Alkoholici si loknou a připijí technickým lihem. Feťáci si vesele píchnou do žil další dávku jedu. Ženy přiberou nějakým zázrakem další kilo sádla navíc. A naše pokřivené děti budou mít ještě více ploché nohy a mozky.

Cesty do Vesmíru naplňují hrdostí, které zahánějí maloměšťácké pocity méněcennosti. Jenom lidé zaostalí, škarohlídi a nepřátelé pokroku, vědy, techniky, svobody a demokracie mají nějaké námitky proti letům ke hvězdám nebo někam jinam.

Nedá se svítit. Musíme osídlit Vesmír. Jsou tam suroviny, poznání a schází tam náš život, který tam musíme importovat. Schází tam vyspělá tržní ekonomika, svoboda a demokracie. Vesmír je určitě naprostý blbec nebo ubožák, když musí produkovat takové vlezlé parazity, kteří jej tak nepříjemně obtěžují. Dávno jsme jej ovládli. Je ve vědomí lidí. Kdo ovládá veřejné mínění, ten ovládá vědomí lidí a tím i Vesmír.

Jsem šťastný. Po probdělé noci ráno brzy vstávám. Kyselostí sevřený a protestující žaludek odmítá potravu i tekutiny. Chemicky se ošetřím v koupelně (propláchnu si umělé zuby). Na záchod kvůli chronické zácpě nemusím. Pak se obtížně probíjím na starém velocipedu městem plným stojících a popojíždějících aut. Jízdní kolo mám staré, rezavé a vrzající. To proto, bych snížil riziko, že mi jej někdo šlohne. Stává se to pravidelně. Pragmatická ekonomika nešetří ani pracující důchodce.

Pokud bych do zaměstnání jel ulicemi podle dopravních předpisů, najel by městem nejméně deset kilometrů. A cesta by mi trvala asi hodinu a půl. Pokud na dopravní předpisy nedbám, jsem v práci za pět minut. Pokud mne ovšem nechytí policajti. Ti již ráno čile číhají na pracující hmyz, aby jej šikanovali za drobné dopravní přestupky. V noci, když se městem potulují řvoucí, demoliční, opilé a zfetované tlupy asociálních živlů, tak se jich nijak nedovoláte. Bezpečnostní síly čerpají síly vydatným spánkem spravedlivých. Aby ráno byly na svoji záslužnou činnost čerství.

Proti vší mediální propagandě, slušný, poctivý, poslušný a pracovitý občan je nepřítel ekonomiky. Je to logické, je přece jejím rukojmím a hostitelem.

Osobně si myslím, že žádná sonda New Horizons kolem Pluta neproletěla. Nejsem toho názoru, že nám vládnou tací blbci, kteří by se namáhali se fyzickým provedením toho letu. Jde pouze o levnou mediální virtuální eskamotáž, jejímž účelem je zakrýt rozpuštění investovaných a nakradených miliard dolarů. Jestliže to bylo v televizi, tak je to pravda. Osobně jsem kolem toho Pluta neletěl, tak bych za tu mediální blamáž nedal ani zlámanou grešli.

Kolem mne však žije spousta idiotů, kteří létají na Pluto, Mars, Venuši, Měsíc či na dovolenou do Afriky, a kteří například věří tomu, že Američané byli na Měsíci. Dali by za to krk. Spadli z Měsíce, ti věřící občané. Nemají na nic vlastní názor. Nikdy nic sami nezjistili. V raném dětství jim jejich vlastní duševně zmrzačení rodiče vykastrovali k tomu potřebné duševní schopnosti pomocí instalování abstraktního myšlení. Zhoubu dokončila média a vzdělání. Američtí vědci zjistili, že občané věří všemu, co američtí vědci zjistili.

Máme-li svobodu, demokracii, a také svobodu slova a myšlení, můžeme si tedy myslet, co chceme. Vyjma ovšem nepovolených myšlenek a zastávání nežádoucích názorů, které vytvářejí ve společnosti nežádoucí klima pro radikalizmus, extrémizmus, xenofobii, rasizmus, nacionalizmus, populizmus, komunizmus, fašismus, demokratismus a vlastně vůbec pro všechno.

Náš život se stává čím dále tím více virtuálním, umělým a duchovním. Je to hlavním předpokladem jeho vymizení. Věčný básník v nás to vděčně vítá.

Wenzel Lischka (převzato ze Zvědavce)