ZPRÁVY Z OSAD

Zdeněk Vašíček-Ďáblík                                       starší psáno v srpnu 2014 novejší

17. ročník Indiana Jonese v Rýmařově

7-9.7 v novém westernovém areálu uspořádal Western ArtsClub soutěže v hodu nožem, sekerou, bičařskou a lasařskou soutěž Memoriál F. R. Elstnera, soutěže pro děti adt...

Kdo vyhrál? Inu v hodu nožem byl druhý a v hodu tomahawkem první starý harcovník Pepé Smékal (65) z T.O. Faraon. V bičařské soutěži zvítězil Standa.

Vše moderoval s fantastickým ozvučením Slávek Janov - Nashvill a v přísné porotě seděl Láďa Bínšín a Willu. Pro upomínku nechyběla ani turistická dřevěná známka a pamětní razítko. V provozu byl i nádherný srubový westernový bar - vyšel na 5,5 milionu Kč a večer v amfiteátru divadla „La Scala pod Skalou” se hrál divadelní seriál „Muž z kraje La Manche”.

Odpoledne se sice zatáhlo, přišly bouřky, ale ani soutěžící, ani hosty to neodradilo od krásných zážitků a dobré pohody.

Ďáblík & Kilo

38. Grand Potlach S.T.O. Aurocastro

Na 26.7 Rosničkáři hlásili: Teplo a přeháňky. V údolí Visalají se to plnilo na 100%. Dešťové mraky se valily jak od Lysé Hory, tak od Visalají a co chvíli se spustil déšť. Nicméně na osadním campu se vařil na ohni guláš, na louce probíhala soutěž v lukostřelbě a v odvetě za Brazilii se hrál fotbal Amerika versus Evropa. Zvítězila Amerika!

V 19.00 Calamity Jane zavelila „NÁSTUP” a podala šerifovi-marschallovi Sidney Billovi hlášení: Účastníci Grand Potlachu jsou připraveni v počtu 38 k soutěži o „Zlatého Coyota Beskyd...”

Šerif dal povel Ďáblíkovi, aby zapálil oheň a po „Vlajce” a hymně Brancoleonovy armády začaly soutěže. Jako první soutěže načal Alonso z T.O. Jelení Vrch - Fulnek, a pak pokračovaly soutěže v rychém sledu, přerušované jen veselým vyprávěním Kila, Ládě Krkovičky a Ďáblíka. Zlatého coyota v sólo zpěvu si odnesl Netopýrek, v Duo-ženy: Áda & Calamity Jane, Duo-muži: Alonso (76) a Lee, Junioři: Áda...

V neděli ráno bylo nádherně a proběhly ještě westernové střelby a šerif předal vítězům ceny. Tak, „Ahoj” zase za rok.

(F.G.M.)

30. ročník Pony Expressu

Pony express existoval v USA v roce 1860-1861, bylo potřeba zajistit rychlou přepravu poštovních zásilek mezi západním a východním pobřežím USA. Dostavníky byly příliš pomalé a proto byla vybudovaná štafetová trať, kdy poštu vezl jezdec v sedle koně. Mezi jezdci byl i Buffalo Bill.

V roce 1861 došlo k propojení Atlantiku s Pacifikem pomocí telegrafu a Pony Express ztratil svůj význam. Původní trať měřila něco přes 650 mil a jezdci ji ujeli zhruba za 10 dní. Koně se měnili na přepřahacích stanicích cca po 20 mílích.

V ČSSR byly dvě party nadšenců - ve Stříbrné Lhotě u Mníšku pod Brdy to byl Jindra Bílek a v Suchdole nad Odrou Bohumil Kašpárek. V roce 1984 založili P.E. a v roce 1985 vyjeli první jezdci P.E. ze Stříbrné Lhoty přes Jihlavu do Suchdolu n/Odr.

A od této doby se trasy rozšířily do Rakouska, Německa, Polska, Slovenska a dokonce se jely i v USA.

Letos všechny trasy měly dojezd i výjezd v Suchdole 16.8. První dojeli Holanďané a Němci, po nich Slovenská větev P.E. a poslední byla Polská větev, jedoucí přes Opavu. Vše moderoval Luki a bylo zahájeno výstřelem z historického děla. Pak se předváděla drezůra koní, výcvik psů, westernová show s kolty Radima Jesse Michálka, westernové tance i práce s bičem, lasso show, džigitovka manželů Rárových, tančila skupina Colorádo s Horních Moštěnic, byla vrhačská show Valašské Kavalerie, kankán, ohňová show s biči, dekorování jezdců k 30. výročí P.E.

Vyhrávaly kapely Hubertus s Uničova a O.K. Country z Val. Meziřičí a nechyběl ani večerní ohňostroj. Holt i přes slejvák to bylo obrovské. O.K.

Ďáblík & Kriss

 

STARŠÍ FEJETON

Nebýt jako ten kůl v plotě

Tak jsem po potlachu se vracel domů do Ostravy. Kamarádi vsedli do aut a hurá domů... Já jako starodůchodce tramp jezdím vlakem se slevou 25% a vždy si kupuji zpáteční jízdenku...

Tak jsem došel na nádraží a byl jsem tam sám. Sám jako kůl v plotě. Nikdo nikde a ani výpravčí, ani cestující, ani paní pokladní, co prodává lístky, což v dobách minulých nebývalo. Kolem projížděly zrychlené vlaky ČD i RegioJet, nestavěly, proč taky v takové díře...

A tak sedíc na lavičce na opuštěném nádvoří přemýšlím o životě, a o tom, jak nebýt nakonec jako ten kůl v plotě. Vím, ono se to teď hezky rýmuje, a vypadá to jako takový bezduchý slogan, ale má to něco do sebe. Kůl v plotě je součástí plotu, ale zároveň je kůlem, tedy něčím, co stojí mimo.

My, lidé, jsme také součástí ostatních lidí, ale zároveň jsme osamocené, originální bytosti, prostě kůly. Jsme součástí celku ve své jedinečnosti. A to mne zajím, jak to vlastně s takovým kůlem ve světě a životě je. A co znamenáme pro druhé, a co druzí znamenají pro nás. A jak v dnešním světě vnímám sebe ve společnosti, a co děláme pro ty druhé, a proč občas děláme to, co děláme. Vždy jsem se držel toho Roverského „sloužím”, ať to byla Ivančena, tvoření rubriky „S městem za zády”, nebo vydáváním Trampa spojeného s vandry na celosvětové či české a slovenské potlachy nebo expedice.

Nevím, jestli být kůlem v plotě, který drží ty ostatní, je dobré, nebo jestli být kůlem znamená být osamoceným, vyčnívajícím jedincem. Proč o tom přemýšlím? Protože dnešní svět spíš vnímá osamocenost kůlů, než jejich funkci soudržnosti s ostatními. Jsme spíše na světě tak nějak sami, a sami bychom být neměli, protože samota je zlá a smutné je být sám uprostřed lidí.

Nemůžu si pomoci, ale být kůlem, který drží vše a spojuje, by mělo prostě být, a nebojme se toho populárního anglického výrazu, cool, tedy skvěle, ne naopak...

A dost přemýšlení a úvah, už je tu můj courák... Doma mne čeká žena, dcera s rodinou, vnoučata, pes, kočka... Nejsem sám, jako ten kůl v plotě a kamkoliv přijedu, mám spoustu kamarádů trampů, skautů, Foglarovců, sběratelů, umělců...

Tak prý jsme se nikdy neměli líp. Statistiky hovoří jasně : chudých je méně, žijeme déle, a celkové zdraví lidí se stále lepší. To platí pro celý svět. Česku navíc za posledních 21 let pětinásobně narostl HDP, neboli Hrubý Hospodářský Produkt. To je všechno, co si vyděláme a vyrobíme. Také délka života se prodlužuje. Podle posledních zjištění byl průměrný věk dožití v Česku 77,3 roku.

Méně radostné by asi byly statistiky o rozdělování zmíněného HDP. Tak zvané nůžky (rozdíl příjmů) mezi bohatými a chudými lidmi se totiž všude na světě rozvírají hodně rychle. Údaje Světové banky nicméně jasně potvrzují, že současná doba je ve známých dějinách nejlepší pro život.

My, Češi, k tomu můžeme dodat, že Střední Evropa žije již 67 let bez válek. A jak víme my dříve narození, to je to největší štěstí. Přesto si ale myslím, že v této zkorumpované zemi, kde jeden poslanec a jeho řada kámošů je ve vazbě (bere stále 80000 + náhrady měsíčně), druhý nafasoval 3 roky na tvrdo, a další jsou zbaveni inunity a jsou buď v podmínce, nebo trestně stíháni, a ti největší gauneři ministr obrany a financí dělají „mrtvé brouky” za své „pakovačky”, v této zemi se díky utahování opasků, novým daním a stálým zdražováním nežije dobře. Dobře se má jen malá hrstka lidí, kteří vládnou, soudci, exekutoři, a tuneláři...

Vezmu to u sebe : Mám odpracováno 43,5 roků a jsem „šťastný důchodce”, neboť jsem se důchodu vůbec dožil ! 8,5 roků jsem byl mukl a pracoval jsem pro stát bez pojištění na uhlí, uranu, ve stavebnictví atd. (jsem plně rehabilitován). Přesto, že mi na šachtě zával polámal páteř, odmítl jsem nabízený invalidní důchod a raději jsem pracoval.

Teď ve starobním důchodě mám 8660 Kč, loni mi důchod stát valorizoval o 1,6% (143 Kč), při zdražení elektřiny, plynu, vodu, otopu, nákladů na bydlení, DHP i pohonných hnot je to výsměch celoživotní poctivé práci ! Přitom stát nehorázně vyhazuje - rozkrádání v armádě, předražené ekologické tendry, prohrané arbitráže kvůli neschopnosti ministerských úředníků a další plýtvání - viz předsednictví v EU, platy našim žoldákům, letadla Cassa, dary státům - ať jsou to polní nemocnice či současní bandité v Sýrii, předtím v Lýbii atd...

Pak samozřejmě stát nemůže mít na to, aby měl pro nemocné, mladé rodiny, děti, školství, a starým upracovaným lidem přidal alespoň tolik, o kolik jim všechno zdražuje, aby mohli v klidu a důstojně zemřít - a to nemluvím o tom, že jim vzal i ten poslední důchod - pohřebné. Zato ve vládě a senátu si vyplácejí nehorázné platy a odměny.

No věřím tomu, že aspoň moji vnuci a vnučky se jednou budou mít líp, než se máme dnes.

PhDr Zd. Vašíček - Ďáblík, 26.6.2012