ZPRÁVY Z OSAD

Zdeněk Vašíček-Ďáblík                                       starší psáno v dubnu 2014 novejší

Akrostich

* * *

Levhartí žena

Jak klesnout do ženského náručí
a neupadnout do jejích sametových rukou -
nikdy nepodceňuj její ženskou křehkost
a v ní skrytého levharta tvrdošíjnosti.

Je utkaný z pavučin a višňového květu
a plyšové má drápy, jež tě rozryjí
bláhovým slůvkem všech milenc_
ů : mám tě ráda. A ty přesto na ně musíš věřit,
rajským zahradám podobno je její objetí,
koketuje s věčností nebo ve vteřině zmizí,
obejmi její srdce elegantní piruetou slov,
vtiskni jí něžný cejch jedinečnosti v těch hrá_
áááááááááááááááááááááááááááááách.

Oldřich Damborský - Roy, 9.03.2014

 

Vzpomínka na Jana Zajíce - Míšu

25. únor 1948 byl významným dnem pro KSČ a to tak, že po něm bylo pojmenováno i jedno z nejvyšších vyznamenání „Řád 25. února”. Právě na 25.II.1969 se v Praze na Václaváku v chodbě zapálil náš kamarád Jan Zajíc - Míša z T.O. Siroty - student průmyslovky v Šumperku, bydlící v centru Vítkova, který svůj protestní čin omlouval v dopisu rodičům i nám kamarádům.

Byl "pochodní č. 2" po Janu Palachovi, tu třetí "pochodeň" pak komunisté "zazdili". Tou byl boxer, šerif trampské osady v Jihlavě a člen KSČ - Plocek... Teď se promítá „Hořící keř” ve kterém je jen malá zmíňka o "pochodních" č. 2 a č. 3.

Po smrti Míši se děly věci: První našlapaný hřbitov a vše monitorováno STB. Pak - otec pracující v ČSAD měl problémy, maminka 1,5 roku před důchodem přišla o místo učitelky, bratr Jarek měl problém se studiem a sestra musela jít pracovat do cukrárny. Zajícům se každý vyhýbal.

Míšin hrob naproti kostela, v třetí řadě třetí, se léta měnil. První byl jen orámován obrubníky; pak přibyl kvádr pískovce s písmeny "Pravda vítězí", pak přibyly velké koule pod kvádr a nakonec Olbram Zoubek, ak. sochař dodal i kovový sarkofág na kvádr. Vždy tam ale byly po naší zpáteční cestě z vandru kytice polního kvítí či větvičky chvojí, hlohu a šípkových růží.

31. X - 1. XI v roce 1971 jsme pořádali 20. výroční potlach „na Šífráku” naproti T.O. Spálený mlýn, na Měsíční řece - Moravici. Cestou jsem nakoupil proviant, kávu, čaj atd. a zastavil se u Zajíců s tím, aby nám na neděli paní Zajícová udělala občerstvení a Jarka s Martou jsem požádal, aby nám náš jubilejní potlach zapálili.

Bylo zima, inu, „Dušičky”. Bylo nás kolem stovky. Po projevu se začalo soutěžit a hrát. Doslova do rána. V poledne jsme donesli věnec od „Měsíční řeky” na Míšin hrob a pak šli v trojstupu k Zajícům na občerstvení. Paní Zajícová s Martou se o nás starala jako o vlastní.

K údivu "Vítkováků" jsme se pak všichni vyfotili před jejich domem. Ta hrůza pro SNB, sídlící nedaleko - tolik trampů u Zajíců, kteří byli "pod klatbou" STB !!!

Je to už 45 let, co tu Míša není. Není ani jejich domek, Jarek je ing a CsC, Marta je babičkou. Vítkov, který "zasklil" po roce 1969 Zajícových, má dnes náměstí Jana Zajíce, nadaci Jana Zajíce, školu Jana Zajíce...

Naše osada každý rok na 25. II má slezinu věnovanou našemu Míšovi, kde hrajeme i písně, které jsme mu hráli na jeho pohřbu, i „Píseň o zlomené růži”, psanou pro něj a o něm. A ty prosté kytice a chvojí, ty tam donášíme celé roky my, trampové z vandru, bez pomp, našemu kamarádu. Nezapomínáme.

Ďáblík

 

Náš kalendář

V loňském roce řada jedenácti ulic a jedno náměstí dostaly nové názvy. V Přívoze je nová ulice Karla Lípy, dlouholetého vedoucího BVU a propagátora junáckého hnutí. Jeho oddílem prošli i redaktoři Trampa.

25-26.1. na Drahlovickém potoku na legendárním "Hobart Campu" se konalo 31. Rysákovo zimní táboření

8.2. na campu Johnyho ve Skalici se uskutečnilo zimní táboření Klondike 2014 - pořádalo S.T.O. Aurocastro.

16.2. v Zábřehu na Moravě na Horním náměstí před muzeem s expozicí Eskyma Welzla a u pomníku, kde na soklu místo V.I. Lenina stojí Welzlova socha, se konala recesistická Welzlárna. 380 lidiček přijelo s kufry a ty, když se postavily vedle sebe, měřily 180 metrů, čímž se dostaly do Guinessovy knihy rekordů. Pro potěchu hrály i trampské a country kapely. V expozici Eskimo Welzl je i kříž z jeho hrobu z Dawson City na Yukonu.

13.3. se v klubovně ateliéru ak. sochaře Mirka Rybičky - Bajazza v Jistebníku nad Odrou uskutečnila pravidelná čtvrtroční schůzka Klubu třicítky a oznámila konání se 68. Skautské Ivančeny 26.IV. ve 12.00, jakož i to, že Bajazzo bude instalovat sochu Petra Bezruče u dokončované Bezručovy chaty na Lysé hoře, zároveň s oslavou Bajazzových 85 let.

16.3 se uskutečnil 9. celosvětový potlach v Austrálii na Bombala River. V N.S.W. slavnostní oheň byl zapálený v 19.00 hodin. Na tento potlach odjeli trampové z T.O. Hell's Deviles, Victoria a Delaware, Sioux. - (Ď)

22.3. Na campu Silverádo v Jílešovicích uspořádala T.O. Klidu Vítání jara. V 19.00 Fugas ze Zubří zapálil „Jarní oheň” a T.O. Albatros, Čiko, Johan, Jirka Šerpa, Čochtan a další se ujali hraní doslova do rána. Ohně se zúčastnilo přes 50 starých psů ze Severní Moravy, Zlína, Zubří a Valašska. Počasí bylo doslova letní. - (Kilo)

29.3. V Rosicích u Brna se konají Babické písničky, které pořádá dočasný realizační tým "Trampské muzeum" a T.O. Full Moon. - (šerif Bison)

26.4. ČTU - Bezkydy a T.O. Hell's Deviles pořádá v amfiteátru Slezkoostravského hradu oblastní kolo Trampské Porty. Hosty jsou Ptačeroko z Ostravice a vystupovat bude 17 skupin a jednotlivců.

27.4. se koná Trampská Ivančena. Tradičně zve T.O. Hell's Deviles Ostrava.

V Městkém muzeu v Kostelci nad Černým lesem je instalována Výstava obrazů a ilustrací Z. Buriána - Sidi Burka. - (Datel)

Co číst ?

František Uher: Noční pouště

Nakladatelství Balt-East Praha, ilustrace Brigita Lingrová, cena 170 Kč, 86 stram.

Autor je z Havlíčkova Brodu. Od roku 1968 se podílel na měsíčníku TRAMP do roku 2000 jak svými aforismy a básněmi, tak i povídkami a dkonce na pokračování mu vyšel v Trampu román „Půlnoční jezdec”.

Franta Uhel (1.3.1936) je prozaik, básní, publicista, aforista, autor detektivních románů, je členem „Unie českých spisovatelů”, „Obce spisovatelů” a mezinárodní organizace autorů detektivních románů AIEP, od které již třikrát získal „Havrana” za nejlepší detektivní povídku roku 1998, 2003, 2011.

Vydal 60 knih, z toho 50 prozaických, šest sbírek poesie, tři soubory aforismů a knížku školních perliček. Pod pseudonymem vydal v Akcentu dva kreminální romány z prostředí Egypta. Autorsky se podílel na desítkách knih a sborníků, publikoval přes 1500 povídek, fejetonů a recenzí, 1300 básní a přes 5000 aforismů.

V roce 2013 mu vyšly knížky: Uprostřed vězení, Na druhé straně pekla, Přejít most, Teritorium chodců a básnická sbírka Mrtvé pouště: Verše vázané ve čtyřverší, do deseti částí po patnácti básní s krásnými ilustracemi Brigity Lenerové, které dokreslují půvab sbírky a atmosféru podhorské krajiny plné půvabů.

Nová knížka poezie od Roye

1.1.2014 se dožívá Oldřich „Roy” Damborský 56. let. Je to básník - tramp z Bořetic na jižní Moravě, který má za sebou celou řadu svých básnických sbírek. Publikoval v řadě trampských časopisů včetně Trampa, kde patřil k jeho redakční elipse.

Po sbírce posie „Vlci dne a beránci noci” v nakladatelství Sursum v Tišnově v roce 2011, vyšla mu ve vánočním čase další kniha poesie v tomto nakladatelství, ale na internetu ji prozatím nenabízí. Opět v pevné vazbě s ilustracemi Veroniky Mojžíšové pod názvem „Ohňostroj ztracené touhy”, což jsou jeho verše, které byly napsány od srpna 2010 do února 2013 - 185 básní, jež hladí duši, o lásce, přátelství, přírodě, lásce ke své hroudě, pálavě, vinohradu, lidem, pejskovi i milenkám a ženám....

Prostě tak, jak jen Roy to umí. Myslím si, že tato knížka trampského autora by neměla chybět v žádné knihovničce trampa či trampky.

František Dostál : „Fotořečiště 8” a „Život na psí knížku”

Hned dvě fotopublikace vydal letos tento „fotografující tramp”, jež se stal čestným členem mnoha fotoklubů: v Argentině, Brazilii, Jugoslávii, Polsku i Anglii, který získal hodně čestných titulů a taky více než stovku cen.

Nikdy však i přes nabídky nenastoupil na profesionální dráhu (je však zařazený v „Photographers Encyclopedia international 1859 to the present”). Franta nám ve svém ”Fotořečišti 8”, vydaném vlastním nákladem, předkládá vtipné fotografie ku svým úvahám a fejetonům, kde si nebere servítky a vzhledem ku 75. patníku jeho života, se na dění okolo nás dívá pozorně a kriticky.

To jeho druhá knížka „Život na psí knížku - Living with man's best friend” v minulosti již jinak vyšlá, nám jako bójky pro život předkládá výběr psích humorných fotografií. Sbíral a fotil je celý život. V jeho životě se prolínal psí život fenek, čoklů, rafanů, ratlíků, podvraťáků, vořechů, mazlíčků, mopslíků, dog, chrtů, dalmatínů, buldogů, vlčáků a kdoví jakých ještě psích kamarádů.

Fanda nám svoje fotografie předkládá proto, abychom si v nich našli člověka. Pes totiž patří k člověku odedávna. Spolu procházejí dějinami a spolu se naučili žít. Život psa a člověka je životem na psí knížku. Nikdy se sice spolu neoženili, ale také si naprosto nedovedou představit život bez sebe.

Knížka vyšla s anglickým překladem doprovodných textů. Vydalo ji nakladatelství Ostrov, je vázaná v pevných deskách s přebalem, křídový papír, formát 216x245, 176 stran, cena 299 Kč.

Ďáblík

9. Celosvětový potlach v Austrálii

Na 8. Celosvětovém potlachu v Kanadě převzali kamarádi z Australie právo pořádat 9. Celosvětový potlach.

Jak už to bývá, hned po potlachu se ozvala řada nadšených hlasů, že do Australie určitě na potlach poletí, no a jak už to tradičně bývá, tak během těch 3. roků zase postupně oznamovali, proč do Australie nepoletí. On čundr do Australie není levná záležitost a tak jsou taková rozhodnutí pochopitelná.

Já s Pavlou jsme letěli do Melbourne, kde na nás čekal na letišti Vojta z Melbourne a také Ivan s Drahou z Calgary, kteří přiletěli půl hodiny před náma. Strasti toho dlouhého letu nemá smysl popisovat. Z letiště nás Vojta zavezl k sobě domů. Tam jsme jen vyložili věci a Vojta nás odvezl do rental company pro auta.

Večer dorazili k Vojtovi Bobin a Borek s Mirkou, kteří přiletěli již v sobotu a byli se podívat na zajímavosti v okolí. Také přijel z místních Cody s Reginou, Libíček, Hela a Míša s Jarkou. Byl to v podstatě večer plánování naší cesty.

Druhý den ráno jsme napakovali campervany a protože jsme měli do potlachu ještě čtyři dny, vyrazili jsme po Great Ocean Road, aneb po Velké oceánské cestě, na opačnou stranu, kde na nás čekaly nejznámější útvary rozervaného pobřeží - Dvanáct apoštolů. Musím podotknout, že jsme nevěděli, kde zastavit dřív. Skoro za každou novou zatáčkou jsme měli možnost spatřit opravdu překrásné scenerie. Mořské pobřeží nabízí dech beroucí výhledy na zelený oceán a různobarevné útesy, které jej obklopují.

Cesta ovšem také probíhala za stresové nálady a to ve všech třech campervanech. Byla totiž nesmírně dlouhá, silnice úzká a hlavně - jezdí se po levé straně. Navigátoři se svorně shodli později v tom, že všichni řidiči jezdili (schválně) blízko příkopu a vytvářeli tak v autech nálady blízké srdečnímu infarktu.

Dvanáct apoštolů ovšem stálo za to. Tady jsme také viděli prvního hada (údajně velmi jedovatého a agresivního), který se přeplazil přes cestu, leč bez známek agresivity. Od Dvanácti apoštolů jsme zvolili cestu zpět na Melbourne po dálnici, aby nám ti navigátoři vydrželi celou dovolenou.

Ivan s Drahou nás zavedli do campsite, který si pamatovali ze své poslední cesty v Aussi. Velice pěkný a prostorný campground se zelenou travičkou, kde na nás z eukalyptových stromů pokukovali medvídci Koala a k večeru se ukázal i největší velký pták jménem "Ledňák obrovský" alias "Laughing Kookaburra. Je mi sympatický už tím, že loví menší hady a v buši se směje neuvěřitelným způsobem. Trošku jsme se dali do pořádku, najedli se a po setměni začali hrát na kytary a zpívat. Po chvilce se za námi ozvalo " Ahoj, co tady děláte?"

Byl to Tom se Světlanou a jeho syn Petr s Dášou, kteří již měli za sebou polovinu putování po Australii. Po chvilce jsme zjistili, že Tom byl celej bolavej a hlavně pěkně potlučenej. Chtěl si prej udělat fotografování bez fotografa (na samospoušť) na nějakém skalisku, ale uklouzla mu noha, upadl a pěkně se zramoval. Bolela ho žebra, zápěstí, málem si uštípl přední zub ale nejvíc to odneslo koleno.

Druhý den jsme se s Tomem a jeho sestavou, která měla jiné plány, rozloučili a pokračovali směrem k Melbourne. Zhruba na půli cesty se od nás odtrhla Bobinova posádka, protože Bobin chtěl být na fleku již ve čtvrtek. My jsme ještě procestovali kus pobřeží, přespali v campu a následující den jsme se vydali směrem k potlachovišti.

Po cestě jsme byli nuceni ještě jednu noc přespat prakticky u dálnice na odpočivadle, kde na nás ráno opět čekalo překvapení v podobě Toma a jeho sestavy, kteří se k nám tentokrát připojili a dál už jsme jeli pohromadě. Ještě jsme navštívili ostrov, na kterém bylo plno medvídků Koala, přespali na krásném campgroundu a ráno jsme společně vyrazili na potlachoviště. Párkrát se nám podařilo přejet značení na silnici, ale neztratili jsme se a dojeli na flek, kde už bylo velice rušno. Nestačili jsme se zdravit s kamarády z celého světa.

Večer byl plný zpěvu, smíchu a vítání.

Potlach byl rozdělen na tři večery. V sobotu 15.3. byl vzpomínkový oheň na zemřelé kamarády, hlavní potlachový oheň byl v neděli 16.3. a v pondělí byl rozlučkový oheň. Z Britské Kolumbie se potlachu zúčastnili Tom se Světlanou, Bobin, Satan, Močál s Dášou, Bob Coufal, Ferda Čumpelík, Dadula s manželem, Majka Koprová a já s Pavlou. Ještě tam byl Ivan s Drahou z Calgary a Borek s Mirkou z Yaku.

V sobotu zapálila oheň za australské trampy Květuška od Mikina a každý si mohl vzpomenout svojí písničkou na zemřelé kamarády. Hlavní oheň byl v neděli a na jiném místě. Spolupracoval i měsíc, který se na nějakou dobu usadil nad totemem a vytvářel krásnou kulisu k focení.

Cody přivítal jménem australských kamarádů všechny přítomné a potom už se střídali soutěžící. Večer uběhl velice rychle, byly vyhlášeny výsledky v soutěžích a následovala volná zábava. Bylo poměrně chladno, ale zahříval nás oheň a dobrá nálada. Odhadem tam bylo asi 250 lidí.

Druhý den kolem poledne jsme zjistili, že máme za autem hada o kterém nám Mikin řekl, že to je copperhead. Potom jsme se na něho chodili dívat a také ostatní byli zvědaví, jak se takový had bude chovat v naší přítomnosti. Jelikož bylo chladno, tak vylézal pouze když vysvitlo sluníčko.

Rozlučkový oheň byl už vlastně jen pokračováním volné zábavy. Ráno jsme se se všemi rozloučili a vyrazili na další cestu. Pokračovali jsme se Samem a dalšími kamarády z Brna. Byl to Dobal, Kosťa, Šany s Fanny a Alena a Libor z Tišnova.

Musím podotknout, že cestovat s někým, kdo je místní a vyzná se, je k nezaplacení. Jeli jsme stejným směrem jako v roce 2001, ale úplně jinou cestou a viděli jsme spoustu nádherných míst, do kterých bychom se jinak nedostali. Na nádherné a místy i strašné cestě se k nám přidal Vojta s Mirkou. Kdyby cestu viděli představitelé rental company, tak je raní mrtvice.

V Sydney nám otevřel k dispozici svůj dům kamarád Jarda a jeho žena Blažena. Byl tam už i Baron s Jarkou (Kamarádi Staré řeky). Také se nám věnoval kamarád Vašek ze Sydney. Vzali nás do Modrých hor, což je něco podobného jako Grand Canyon v USA a říká se mu Australský Grand Canyon. Vzduch má skutečně modrý nádech, údajně z výparů eukalyptů.

Večer k Jardovi dorazilo ještě dalších 5 kamarádů z Brna - prostě barák plný lidí. Druhý den jsme měli na programu prohlídku Sydney a její zajímavosti a prochodili jsme prakticky celý den. Večer se hrálo a zpívalo a další den ráno jsme se rozloučili a vyrazili na Brisbane.

Jeli jsme po místech, které bychom bez Sama a Vojty nikdy neviděli. Na půli cesty mezi Sydney a Brisbane, bydlí poblíž města Arakoon v sousedství NSW National Park další kamarád z Brna, Petr Caha se svou ženou Dášou. Jejich bydlení se podobá zoo v paradaise parku. Před domem mají krmítko, ke kterému střídavě chodí klokani, slétají se tam papoušci a kookaburry. A zase ta neuvěřitelná kamarádská pohostinost.

K Petrovi nás také přijel navštívit náš slovenský kamarád Mates žijící v Aussi, se svými dvěma kamarády. U Petra jsme ztrávili pár krásných dní s kamarády a odtud jsme se odpíchli směrem na Brisbane, kam jsme byli pozváni do českeho klubu. Po cestě jsme ještě navštívili Zoo Steva Irwina a v pátek jsme dorazili do Brisbane, kde bylo děsně horko a k tomu velká vlhkost vzduchu, což bylo ubíjející.

Večer se sešlo v klubu možná 150 lidí. Mimo jiné i kamarád Merlin s Marcelkou z brněnských Rowerů a tak jsme hráli a pili velkopopovického kozla až do zavírací doby, což bylo kolem 1 hodiny ranní. Na pozemku čsl. klubu jsme campovali ještě další den a odtud jsme jeli navštívit Glass Mountains a druhý den jsme se rozdělili a každý jel podle svých dalších plánů. Jenom chci ještě podotknout, že campovaní se sprchami a pitnou vodou na čsl. pozemku bylo za pouhých $5 za auto.

Měli jsme ještě necelý týden do konce a tak jsme se vydali k velké přehradě, kde byl parádní campground, sprchy s teplou vodou a super koupání v přehradě. Ztrávili jsme tam další tři noci a tam jsme se také rozloučili s Vojtou a Mirkou, kteří se vraceli 2000 km zpátky do Melbourne. S Ivanem a Drahou jsme se vrátili do Brisbane, kde jsme odevzdali vypůjčené auto a zbytek dne jsme věnovali prohlídce města. Druhý den ráno nás Ivan s Drahou zavezli na letiště a za skřípění zubů jsme se vydali na strastiplnou cestu letadlem do Vancouveru. Australie je krásná zem, která má nádherné přírodní krásy a stojí za návštěvu.

Má také zápory! V roce 2001 jsme koupili aussi dolar za 67centů. Dnes je situace obrácená, oni koupí náš dolar za 98 centů. Téměř všechno bylo dražší než je u nás. Benzin $1.60 litr. Auta, která nám půjčili měla najeto v průměru všechna přes 600 000 km a polovina věcí v nich nepracovala. Při dálnicích jsou neustále vyhrůžné cedule "vaše rychlost je sledována fotokamerou, můžete dostat vysokou pokutu a přijít tak o řidičský průkaz". Mají takzvané dálniční tool úseky, za které se musí platit. Fee musí být zaplaceno do 24 hodin, jinak se přiúčtuje $11.68 další fee. Kolikrát člověk ani neví, že něco takového projel, až když dostane výhružný dopis, že nezaplatil dálniční poplatek.

To jsou záporné věci, které na sebe lidé nastražili, ale celkově byl čundr do Aussi jedním z našich nejlepších a to hlavně díky kamarádům, kteří nám věnovali svůj čas a otevřeli svoje domovy. A tak od nás patří speciélní dík Vojtovi a Mirce z Melbourne, našim nejbližším kamarádům Květušce a Mikinkovi, Samovi ze Sydney, Jardovi a Bažence, Vaškovi ze Sydney, a Matesovi velký dík za jeho výborné chleby,které nám upekl, Petrovi a Dáše a všem kamarádům, kteří jakkoliv přispěli k pohodě na našem nezapomenutelném čundru do Tramtárie. Trampský národ má nesmírnou výhodu v tom, že kamkoliv se tramp zatoulá, všude najde kamarády s otevřenou náručí, kteří ochotně poradí a pomůžou.

Ahoj Fony P.S.: více fotek z Australie ke shlédnutí je na: www.mtbaker.rajce.idnes.cz