ZPRÁVY Z OSAD

Zdeněk Vašíček-Ďáblík                                       starší psáno v lednu 2013novejší

Smutné zprávy

T.O.Rodina - Ostrava oznamuje, že ve věku 59 let na infarkt zemřel náš kamarád Milan Juřica - Pyrotechnik, sběratel zbraní, nábojů, vynikající odborník ve svém oboru. Bude nám chybět.

Trampská osada Louisiana a T.C. Praha oznamují, že dlouholetý šerif, jeden ze zakladatelů čs potlachů a memoriálu Jendy Kordy Jan Hazuka - Rejža 22.X.2012 odešel na svůj věčný vandr. 10.XI. na Slonovce u Jínců na druhém pamětním místu zemřelých trampů se Rejžovi vzdala poslední pocta a na skálu se umístila pamětní placka s jeho nacionálami. Uctěte tuto velkou osobnost u svých ohňů - byl celý život trampem, pro který udělal víc jak dost.

Konec dalšího trampského časopisu! V Praze po tři roky současně s "Trampem" vycházel trampský časopis "Kamarád". Vydávali ho Láďa Pelc, Lišák a Dawson v nákladu 60 - 80 výtisků. Po druhé emigraci Dawsona a Táty Ferryho začali dělat první exilový trampský časopis "Kamarád" v Austrálii. Nyní po dlouhých letech v prosinci vyšlo jeho poslední číslo.

Smutné zprávy přišly i ze světa - v Oregonu v městě Fort Bridger ve věku 76. let zemřel Bob - Bohumil Bouček. Tramp a světoběžník.

2.XII ve věku 68 let zemřel v Dawsonu na Yukonu Mikin - Miloš Večerka, tramp a lovec kožešinové zvěře, ale i účastník 8. celosvětového potlachu na Bush River.

image de V. Toman

Ďáblík hlásí

V sobotu a neděli 12-13. ledna jsem byl na Zimním táboření v Jílešovicích na Silverádu. Sněžilo, v tom kaňonu, kde je zima i v létě, bylo 30 cm sněhu a -14°C. Sjelo se nás tam asi 70 - 80, nás Oldpardů bylo 10, včetně lašského krále Sidney Billa. Oheň jsme zapálili v 17 hodin - to už byl nejvyšší čas, neboť všichni mrzli a zábly jim ruce a nohy.

V sobotu dopoledne jsme šli volit prezidenta v Jílešovicích. Vesměs Zemana a Diensbiera. Jaký to byl údiv, když dorazili poslední od vlaku po 18. hodině a sdělili nám, že druhým je koktavý Švarcenberk, co věčně chrápe, neumí mluvit a jeho žena nezná slovo česky (navíc její otec byl velitel SS). A ten by měl přijít na Hrad? Rozdíl mezi ním a Zemanem je pouhé 1%!

Samozřejmě přišla na přetřes i ta šílená amnestie, co udělil Klaus... No, kde ses postavil ku hloučku, tak všude nadávali... Nejzajímavější na volbě bylo, jak kandidát ODS MUdr Přemysl Sobotka se umístil na 8. místě s 2,4% voličů. I tady se ukázalo, že Nečasovu vládu nikdo nechce, přesto se drží u moci zuby nehty. Člověk by z toho všeho blil, co se tu děje.

V Heřmanicích se nevím jakým způsobem stalo, že lidi, když se odtud stěhují, nacpou část či celé knihovny do tašek a pytlů a přivezou to k nám s tím, že jsem novinář a spisovatel, ať si s tím poradím. Už toho mám plnou přední garáž.

Něco vždy rozdám, dám do dětských domovů, městké a krajské knihovně, do muzea, ostravskému archivu. Co si dávám bokem na pozdější čtení, jsou detektivky a knížky nakl. Svinx - Janda z první republiky. Ty z té stalinské éry si bere vždy kamarád Fanny, co dělal pobočníka Tigridovi a učil na universitě v Paříži a Norimberku. Vozí to tam do archivu totalit...

Odvysílali mi v "Toulavé kameře" pořad o Jardovi Brixim. Je z Mohelnice a světový nožíř, udělal jsem to na 30 minut, ale vyňali to jen na 10 minut s tím, že celý Medailon se odvysílá koncem února. Rovněž odvysílali Medailon o gen. Hruškovi, co jsem dělal předloni, a loni o gen. Šavrdovi z Ostravy. Týden co týden odevzdávám scénáře a pomalu z toho blbnu, ale aspoň nemám kdy stárnout.

Abych řekl, už mně to tu vůbec nebaví, a to nejsem pesimista. Naše zemička je s touto vládou a prezidentem k smíchu i pro unijní králíky a doslova škodí celému národu. Na převzetí Nobelovy ceny kašleme, na obranu šoupnem protekční dítě Kasalovou s exotickým manželem, vyhodíme odborníka generála Picka a za 8 dní je všechno jináč.

Naši potentátové si myslí, že jsou nejchytřejší - zatím máme z ostudy kabát, to jsme to dopracovali s Nečasovou koaliční squadrou, ale nezoufejme, i v Africe kdesi-kdysi bylo hůř!

To, co lidi nezbytně potřebují k životu, jsou potraviny. Ty nám opět DPH zdražily a kvalitní jsou téměř finančně nedostupné. Kam to vše povede v této mizerné době? Snad bude i líp.

Ahojky, Ďáblík.


Jiná doba

Rudý teror rozplynul se v páře,
Teď tady máme opět nové tváře.

Študáci zazvonili klíčky,
Teď ale mrkají víčky.

Ano, máme demokracii,
Ale zákony jak na prérii.

Režim pokulhává jako herka,
Na hrad nám cpou Švarcenberka.

Lidi klopí hlavy jako ovce,
Už tady máme i bezdomovce.

Máme bary, máme herny,
Ale kdekdo to už vidí černý.

Ti nahoře už se dohodli,
Státní majetek rozkradli.

Poslali nám sem novodobé prospektory,
Ti nám nadělali sluneční kolektory.

Měli jsme rozorané meze,
Teď nám na nich tráva do prdele leze.

Ti nahoře křičí na ty dole:
„My nepotřebujeme žádný pole,

vám stačí z celty jurty,
ale my potřebujeme golfové kurty.”

Boháči dopředu se derou,
Na chudinu dávno serou.

Vláda, ta má ruce čistý,
Policie podporuje extremisty.

Za rohem sledují Romy,
Jak jim fašisti zapalují domy.

Teď máme plný hrad lhářů.
A taky padesát miliardářů.

Kdepak to vzali ti čestní muži?
Lidi, povstaňte a sedřete z nich kůži.

Ať už se konečně třepou strachy,
Vždyť jsou to vlastně naše prachy.

 

PhDr Z. Vašíček - Ďáblík, 15.1.2011


O Schwarzenbergovi

V třeboňském archivu je dostatek důkazů o tom, že otec dnešního kandidáta na prezidenta byl vlastencem a za tuto zem se postavil v jejich nejtěžších dobách. Spolu se svými přáteli inicioval jak "deklaraci české šlechty" z roku 1938, tak i dopis státnímu prezidentovi Háchovi o rok později, kde se všichni podepsaní jasně hlásí jako vlastenci k této zemi. Karel Schwarzenberg v této pro republiku těžké době připravil k vydání knihu Obrazy českého státu, která měla posilovat národní hrdost. Náklad byl pochopitelně nacisty ihned zabaven. Na jeho majetek byla uvalena okamžitě nucená správa a stal se s celou rodinou zajatcem ve svém domě. Jako major československé armády se po celou válku podílel na odbojové činnosti a především v závěru války zabránil ve svém kraji mnoha zbytečným krveprolitím. Jeho autorita byla neotřesitelná a byl po válce dokonce zvolen předsedou MNV v Čimelicích. Jeho bratr František se účastnil bojů v Praze a byl styčným důstojníkem generála Karla Kutlvašra. JUDr. Adolf Schwarzenberg, majitel Hluboké a dalších jihočeských panství, jakožto známý antifašista ještě před příchodem nacistů emigroval. Jeho majetek byl gestapem okamžitě zkonfiskován. On sám podporoval Benešovu vládu v Londýně a lze říci, že jeho finanční podpora byla velmi významná. Ostatně to vše osobním dopisem potvrdil i Jan Masaryk. Jak se prezident Beneš po válce Schwarzenbregovi odvděčil, o tom nám také hodně vypoví archivní prameny, ale to je již jiná historie.

PhDr. Václav Rameš, archivář

Pirátem, námořníkem a zlatokopem

Nikdy nebudu mít dost hnih, potřebuji literaturu z každého oboru. Snad nikdy je všechny nepřečtu, ale chci je mít, protože nikdy nevím, do jakých neznámých končin světa se třeba pustím na výzkumnou plavbu.         - Jack London

Málokterý spisovatel dobrodružných románů a povídek prožil to, co sám napsal. Zato celý život amerického spisovatele Jacka Londona byl jedním velkým a vzrušujícím dobrodružstvím.

Narodil se 12. ledna 1876. Dětství prožil v ameerickém městě Oaklandu. Zdaleka jej však nevyplňovaly dětské hry a radovánky, protože rodina byla chudá a Jack si na sebe musel již ve svých jedenácti letech vydělávat. Ráno, ještě za tmy, roznášel noviny a odpoledne po škole pak časopisy, o sobotách a nedělích rozvážel led a stavěl kuželky. Ve třinácti letech pracoval až 18 hodin denně jako dělník v konzervárně. Největší láskou, ba přímo posedlostí se Jackovi staly knihy. Četl všude kde se jen dalo. V patnácti letech si za zapůjčené peníze koupil plachetnici a stal se zlodějem ústřic. Podařilo se mu proniknout do party pytláků, která vykrádala soukromá ústřicová pole. Po roce tohoto výnosného, ale nebezpečného povolání přebíhá na opačnou stranu barikád a stává se pomocníkem policie na ochranu rybolovu.

V sedmnácti letech se stal opravdovým námořníkem. Ale ani zde ho neopustila stará vášeň pro knihy. Každou chvilku na lodi věnoval četbě. V noci po službě u kormidla, když všichni spali, doslova hltal romány a povídky Melvillovy, díla Tolstého nebo Kiplinga. Po návratu domů do Ameriky se zkušený mořeplavec opět změnil v dělníka v továrně. Pod vlivem mnoha zážitků ze zámořské cesty zkusel poprve spisovatelské štěstí. Poslal svou povídku Tajfun u Japonského pobřeží do časopisu, který vyhlásil literární soutěž. Vyhrál a získal první cenu ve výši dvaceti pěti dolarů. Překvapen úspěchem začal psát další povídky, rozeslal je různým časopisům, tentokrát zcela bezúspěšně. Snažil se vyučit elektrotechnikem, ale byl podveden a místo učení dřel třináct hodin jako topič. A tak se raději vydal za dobrodružstvím.

Jako tulák a tramp procestoval načerno železnicí Spojené státy i Kanadu. Poznal sta nezaměstnaných a tuláků. Zážitky ze svých toulek zachycoval v sedmdesátistránkovém deníku. Jednou z něj pod názvem Cesty vznikla kniha.

Když ho únava z cestování přiměla k návratu domů, rozhodl se definitivně pro kariéru spisovatele. Doplnil si vzdělání. Začal v devatenácti letech studovat na oaklandské vyšší střední škole, aby se po maturitě mohl dát zapsat na universitu. Úspěšně složil zkoušky na universitu a začal systematicky psát. Někdy psal nepřetržitě až patnáct hodin denně, ale žádného úspěchu se nedočkal.

Na jaře roku 1896 přinesly všechny noviny zprávu o objevení obrovského množství zlata na Klondiku. Jack okamžitě zanechal veškeré práce avydal se za jedním z největších dobrodružství svého života. 12. března 1897 vyrazil vzhůru na sever, k řece Yukonu. Byl to ovšem velice prapodivný prospektor, když na svou zlatokopeckou výpravu bral i Darwinovo dílo O původu druhů nebo Marxův Kapitál. I když nevytěžil zlata ani unci, získal daleko víc, totiž podklady pro své budoucí světoznámé povídky. Seznámil se důvěrně s prostředím zlatokopů, s divokou přírodou i s mnohými slavnými dobrodruhy zlaté horečky. Domů se vrátil bez dolaru v kapse, ale s deníkem plným poznámek.

Sedl si za stůl, psal a psal. Z počátku se nic nedělo, až jednoho dne dostal dopis ze známého časopisu Overland Monthly, kde mu oznámili, že vydávají jednu z jeho severských povídek Přípitek muži na stezce. Bylu mu třiadvacet, když naráz zvítězil. London se v americké literatuře stával pojmem. Dalšího velkého úspěchu dosáhl roku 1900 svou první knihou Syn vlků. K severské tématice se London vracel celý život. Napsal desítky aljašských povídek a romány, mezi něž patří dodnes oblíbený Bílý tesák, Volání divočiny, Bílý den a další.

Ve svých třiceti letech je již Jack London jedním z nejčtenějších a nejpřekládanějších autorů na celém světě. Roku 1907 vyplouvá se svou plachetnicí Snark na cestu kolem světa. Navštívil postupně různá exotická místa, která tak důvěrně popisuje ve svých rozmanitých povídkách, jako Havaj, Mikronésii, Tahiti, Austrálii, Šalomounovy ostrovy a Novou Guineu. Na této cestě také vzniklo jeho nejlepší dílo, autobiografický román Martin Eden, příběh námořníka, který zvítězil nad svou vlastní nevědomostí.

Roku 1913 je Jack Londo nevyhlášenějším a nejlépe placeným spisovatelem na celém světě. Odhaduje se, že za padesát svých knih dostla nejméně milion dolarů. Ne všechna díla čteme i dnes. Některá byla zapomenuta nebo nepochopena, ale přesto zůstalo hodně těch, ke kterým se budeme vždy rádi vrace.

Tři dny po jeho třiadvacátých narozeninách vyšla Jacku Londonovi povídka Přípitek muži na stezce, která obrátila štěstěnu trvale ve prospěch začínajícího spisovatele.