ZPRÁVY Z OSAD

Zdeněk Vašíček-Ďáblík                                       starší psáno v červnu 2010 novejší

Zprávy od nás

Jarní stezka Old Pardů

V Háji ve Slezsku se uskutečnila již 33. jarní stezka Old Pardů S.M., které se zúčastnilo 30 trampů „dříve narozených”, z nichž Tóny Šopén oslavil 85 let, Shaggy 80 let a Admirál 68 let.

Loňský šerif - Lašský král Sidney Bill předal šerifství Fredovi spolu s hvězdou a kronikou. Ten jako počin šerifování zvolil trasu Jarní stezky k památníku spisovale Vladislava Vančury (místního rodáka), poté stále do kopce (5 km) na Slezskou Hůrku, kde je památník Odboje a Slezského lidu.

Poblíž pak byl zapálený „Jarní oheň” a pokřtěna nová vlajka Old Pardů S.M. Ta stará putovala do archivu Ďáblíka. A že jsou v O.P.S.M. samí muzikanti, v Č.T.O. Albatros hrálo se „jako o život”.

Cesta pak putovala kolem památníku gen. Heliodora Píky k památníku Petra Bezruče - rovněž místních rodáků, až k hospůdce „U nádraží”, kde se rovně]z hrálo. Další cesty pak směřovaly na potlachy T.O. Smyk-Krnov, T.O. Stopaři a T.O. Scarborro. Podzimní oheň O.P.S.M. se uskuteční 20. října 2012.

Čtyřicet let Zlomené podkovy

V Břidličné na Jezírkách je osadní camp T.O. Zlomená podkova, kde se každoročně konají osadní potlachy. Ten letošní byl jubilejní-čtyřicátý, na který přijelo kolem 120 lidí z Moravy a Čech.

V 19.00 „Vlajku” a osadní píseň zahrál Fricek, všechny přivítal šerif Čert, který zároveň požádal o minutu ticha za zakládajícího člena Ronnyho a za v pátek 25.5 zemřelého zlatokopa Henryho Hořelicu ze Zlatých hor (68).

Po rozdání cen a camrátek se hraní ujali T.O. Smyk-Krnov, Zlomeňáci, Car & spol a hrálo se do rána při vzpomínání na legendu Henrycho, který měl přijet, ale už to nestihl... Po dlouhé době přálo i počasí, i když naproti na Pradědu byl ještě sníh.

Odešla legenda Zlatých hor

Jindřich Hořelica - Zlatokop Henry patřil k místnímu folkloru ve Zlatých horách. Jeho portrét je na každé pohlednici, zlatohorských dolarech, na průčelí domu i jako keramická figurka.

Vlastnil „Zlatokopecké muzeum”, ve kterém je obrovská sbírka minerálů, zlata, kotlů, krumpáčů, kahanů a zlatokopeckého náčiní za starých štol. Je také nehynoucí zásluha, že vyrobil léčivé kořalky: zmijovku, jantarovku a zlatý likér.

Jantarovka léčí vše, má 98,6% alkoholu. Henry se do Zlatých hor přistěhoval v 50. létech s rodiči a sourozenci. V Ostravě se vyučil horníkem, stal se prezidentem trampského sdružení „Klubu myšky Miky”, jež čítal až 1200 lidí. Prošel si i kreminálem, ale celý život byl trampem.

Co pro Jeseníky byl „děd Praděd” a pro Krkonoše „Krakonoš”, to pro Zlaté hory byl Henry. Po 65. roce se mu zdraví zhoršovalo, dkonce přišel i o nohu, ale stále byl veselý a se svou „Hladinkou” zemřel v pátek 25.5 ve věku 68 let.

Kamarádi a veřejnost se s ním rozloučila 1. 6. 2012. Odešla velká osobnost trampingu.

 

FEJETON

Nebýt jako ten kůl v plotě

Tak jsem po potlachu se vracel domů do Ostravy. Kamarádi vsedli do aut a hurá domů... Já jako starodůchodce tramp jezdím vlakem se slevou 25% a vždy si kupuji zpáteční jízdenku...

Tak jsem došel na nádraží a byl jsem tam sám. Sám jako kůl v plotě. Nikdo nikde a ani výpravčí, ani cestující, ani paní pokladní, co prodává lístky, což v dobách minulých nebývalo. Kolem projížděly zrychlené vlaky ČD i RegioJet, nestavěly, proč taky v takové díře...

A tak sedíc na lavičce na opuštěném nádvoří přemýšlím o životě, a o tom, jak nebýt nakonec jako ten kůl v plotě. Vím, ono se to teď hezky rýmuje, a vypadá to jako takový bezduchý slogan, ale má to něco do sebe. Kůl v plotě je součástí plotu, ale zároveň je kůlem, tedy něčím, co stojí mimo.

My, lidé, jsme také součástí ostatních lidí, ale zároveň jsme osamocené, originální bytosti, prostě kůly. Jsme součástí celku ve své jedinečnosti. A to mne zajím, jak to vlastně s takovým kůlem ve světě a životě je. A co znamenáme pro druhé, a co druzí znamenají pro nás. A jak v dnešním světě vnímám sebe ve společnosti, a co děláme pro ty druhé, a proč občas děláme to, co děláme. Vždy jsem se držel toho Roverského „sloužím”, ať to byla Ivančena, tvoření rubriky „S městem za zády”, nebo vydáváním Trampa spojeného s vandry na celosvětové či české a slovenské potlachy nebo expedice.

Nevím, jestli být kůlem v plotě, který drží ty ostatní, je dobré, nebo jestli být kůlem znamená být osamoceným, vyčnívajícím jedincem. Proč o tom přemýšlím? Protože dnešní svět spíš vnímá osamocenost kůlů, než jejich funkci soudržnosti s ostatními. Jsme spíše na světě tak nějak sami, a sami bychom být neměli, protože samota je zlá a smutné je být sám uprostřed lidí.

Nemůžu si pomoci, ale být kůlem, který drží vše a spojuje, by mělo prostě být, a nebojme se toho populárního anglického výrazu, cool, tedy skvěle, ne naopak...

A dost přemýšlení a úvah, už je tu můj courák... Doma mne čeká žena, dcera s rodinou, vnoučata, pes, kočka... Nejsem sám, jako ten kůl v plotě a kamkoliv přijedu, mám spoustu kamarádů trampů, skautů, Foglarovců, sběratelů, umělců...

Tak prý jsme se nikdy neměli líp. Statistiky hovoří jasně : chudých je méně, žijeme déle, a celkové zdraví lidí se stále lepší. To platí pro celý svět. Česku navíc za posledních 21 let pětinásobně narostl HDP, neboli Hrubý Hospodářský Produkt. To je všechno, co si vyděláme a vyrobíme. Také délka života se prodlužuje. Podle posledních zjištění byl průměrný věk dožití v Česku 77,3 roku.

Méně radostné by asi byly statistiky o rozdělování zmíněného HDP. Tak zvané nůžky (rozdíl příjmů) mezi bohatými a chudými lidmi se totiž všude na světě rozvírají hodně rychle. Údaje Světové banky nicméně jasně potvrzují, že současná doba je ve známých dějinách nejlepší pro život.

My, Češi, k tomu můžeme dodat, že Střední Evropa žije již 67 let bez válek. A jak víme my dříve narození, to je to největší štěstí. Přesto si ale myslím, že v této zkorumpované zemi, kde jeden poslanec a jeho řada kámošů je ve vazbě (bere stále 80000 + náhrady měsíčně), druhý nafasoval 3 roky na tvrdo, a další jsou zbaveni inunity a jsou buď v podmínce, nebo trestně stíháni, a ti největší gauneři ministr obrany a financí dělají „mrtvé brouky” za své „pakovačky”, v této zemi se díky utahování opasků, novým daním a stálým zdražováním nežije dobře. Dobře se má jen malá hrstka lidí, kteří vládnou, soudci, exekutoři, a tuneláři...

Vezmu to u sebe : Mám odpracováno 43,5 roků a jsem „šťastný důchodce”, neboť jsem se důchodu vůbec dožil ! 8,5 roků jsem byl mukl a pracoval jsem pro stát bez pojištění na uhlí, uranu, ve stavebnictví atd. (jsem plně rehabilitován). Přesto, že mi na šachtě zával polámal páteř, odmítl jsem nabízený invalidní důchod a raději jsem pracoval.

Teď ve starobním důchodě mám 8660 Kč, loni mi důchod stát valorizoval o 1,6% (143 Kč), při zdražení elektřiny, plynu, vodu, otopu, nákladů na bydlení, DHP i pohonných hnot je to výsměch celoživotní poctivé práci ! Přitom stát nehorázně vyhazuje - rozkrádání v armádě, předražené ekologické tendry, prohrané arbitráže kvůli neschopnosti ministerských úředníků a další plýtvání - viz předsednictví v EU, platy našim žoldákům, letadla Cassa, dary státům - ať jsou to polní nemocnice či současní bandité v Sýrii, předtím v Lýbii atd...

Pak samozřejmě stát nemůže mít na to, aby měl pro nemocné, mladé rodiny, děti, školství, a starým upracovaným lidem přidal alespoň tolik, o kolik jim všechno zdražuje, aby mohli v klidu a důstojně zemřít - a to nemluvím o tom, že jim vzal i ten poslední důchod - pohřebné. Zato ve vládě a senátu si vyplácejí nehorázné platy a odměny.

No věřím tomu, že aspoň moji vnuci a vnučky se jednou budou mít líp, než se máme dnes.

PhDr Zd. Vašíček - Ďáblík, 26.6.2012