ZPRÁVY Z OSAD

Zdeněk Vašíček-Ďáblík                                       starší psáno v březnu 2012 novejší

 

Prožijte svátky jara vesele !

Dnes vám posílám fejeton k "čarodějnicím".

V sobotu 14. dubna jedeme na raftech Ostravicí, včera jsem otvíral v muzeu skautskou výstavu 100 let skautingu. Čeká nás otvírání ostravských řek, Porta, Ivančena...

Zas nám udělali nový skandál ve vládě - hrozí její pád. Vejce jsou po 7 kč, vepřové zdraží o 20% a pekaři kvůli vejcím zdražují o 25%...

Dnes mi došlo parte: zemřela mně v Drunholci u Břeclavi teta Boženka Vašíčková - 88 let, nejstarší z rodiny...

Strýc za války měl v Drnholci na rakouské hranici jatka a řeznictví i statek, co mu koupil můj táta. Za války u sebe zaměstnával 68 anglických pilotů - válečných zajatců na výrobě konzerv pro Wehrmacht. Po válce dostal z Anglie na jejich popud vyznamenání a Češi mu udělili partyzánské metály za ukrývání uprchlíků a podporování partyzánů.

Po válce z Horního Rakouska odsunuli lidi - zámky obsadili pohraniční posádky a strýc byl jediný řezník pro 7 vesnic a Hrušovany nad Jevišovicou. Před smrtí (zabil ho opilý řidič) dělal ředitele Jednoty Znojmo. Celou válku s ním byla i tetička a až do důchodu byla vedoucí řeznictví v Drnholci.

Když tátu komunisti zavřeli, strýc mu posílal balíky do vězení 17 a půl roku, jezdil za ním na návštěvy a já byl u nich každoročně na prázdninách.

Poněvadž jsem tam znal každý kout, tak jsme tam s Pavlem a Pepou přešli čáru přes Dyji. A pak to končilo přestřelkou a o nějaký čas později pro mne i trestem 15 let u TNP. Naštěstí jsem se vrátil za 5 a půl roku.

A tak tam pojedu na pohřeb, abych 10. dubna v 15.00 se rozloučil s nejstarším z našeho rodu. Tím jsem se teď stal já.

Ďáblík

(Poznámka: Zajatci, kteří pracovali v továrně v českém pohraničí mi připomínají známý americký film „Shinderův seznam” - až na to, že Spielberg v něm udělal z nacisty Schindlera hrdinu, který má v Izraeli pomník, ačkoliv byl lump - viz zde). - Luc

 

Zamyšlení nad Filipojakubskou nocí

Nevím, jak vy, ale já sám osobně nemám nic proti čarodějnicím... Mám dlouholetého kamaráda šerifa Teplické osady Joe Indiána (T.O. Delaware), který je kouzelník a mág, dokonce velmistr.

Tři naše kamarádky Blonďa-Střapka a Wendy jsou rovněž čarodějnice a i přes svůj dávno babičkovský věk jezdí jako čarodějnice na vandry... Na svatojakubskou noc a Betain dokonce zvlášť obžívají a Wendy jezdí na tento svátek dokonce až do Skotska.

Takže koncem dubna máme skautskou a trampskou Ivančenu a hned nám přijde na konec dubna a začátek května několik zvlášních svátků najednou: První máj - lásky čas, Pražské povstání, konec II. světové války a osvobození ČSR, ale také tak zvaná Filipojakubská noc, plná tajemství a záhad, nebo prastarý svátek ohně a života Beltain a patrně možná nejvíce s ním spojený slet čarodějnic z noci na prvního máje.

Ale všechno to spolu souvisí - láska je čaro-dějná, práce čaro-dějné věci vytváří, oheň je považován za jednu z podstat a z pralátek života a bez něj ta „balšaja těchnika” nebyla, tak vlastně můžeme ostlavovat všechno najednou, aniž by se to protiřečilo.

Mám rád čarodějnice (i ty mé kamarádky) a nevadí mi, že jsou na koštěti. Vidím je všude kolem sebe, stačí se jen podívat... Nemyslím tím ty podvodnice z televize či nabízející se v inzerátech, aby vás "oholily" o vaše těžce vydřené prachy klínováním. Vždyť každá žena je svým způsobem čaro-dějka! Každá žena, která má ráda, je schopna neskutečných věcí, téměř až kouzel, není spoutána jen jednostranným rozumem, ale svým vztahem k druhým přesahuje samu sebe, a už to samo o sobě je víc, než kouzelné a kam se na to hrabou nějaké čáry.

A pak ve filosofii se učí, mimo jiné, že myšlení se dá chápat jako průlet tajemstvím na čarodějnickém koštěti. Protože myšlení je čarodějný let neznámem, které tímto poznáváme. Tak my všichni, kteří myslíme, jsme prostě „čaro-dějové a čaro-dějnice”, letící na košťatech poznávání a vědění.

A někdy nám tou námahou nad čtením zarudnou i oči, a tak se po tomto "letu" vracíme s rudýma očima nově získaného poznání a pochopení. Však to každý z nás zná: Někdy je naše zkušenost natolik těžce získaná, že nám zbudou z toho všeho skutečně jen zarudlé oči a "koště", abychom mohli letět dál za věděním a poznáním.

Ale zpět k ženám čarodějkám. Proč se čarodějné koště týká především žen?! Pomáhám si k tomu myšlenkou Erasma Rotterdamského, který kdysi řekl, že žena, i kdyby chtěla být jakkoliv moudrá, zůstane vždycky blázínkem, který rozveseluje tvář muže. Ale je v zasmušilosti moudrost? Jak ten, kdo má skutečný nadhled (z výšky letu nad životem) se tomu všemu umí zasmát a brát to s humorem.

Takže když se nad tím zamyslím, tak né muž, ale ta žena, která rozveseluje zasmušilost, dovede ve vteřině omámit kouzlem, osobností, vizáži krásou, láskou je nakonec ta "moudrá"...

A tak bych ke všem těm svátkům nejraději přidal ještě další svátek: všech přemýšlejících lidí, mužů a žen, které umí brát život s humorem, a občas se tajně prolítnou na koštěti... tak, aby je nikdo neviděl...

Mé tři kamarádky "čarodějnice" pracují jako výpravčí ČSD, fotografka a starožitnice, Joe Indián je léčitel, řada trampských osad pořádá „čarodějnice” nebo „jarní oheň” na vesnici se vždy o Filipojakubské noci „pálily čarodějnice”, přeskakoval se oheň a stavěly se „májky”.

Dnes se "čarodějnice" stávají komerční záležitostí: Slet čarodějnic na Lysé Hoře nebo „u Veličků”, pálení čarodějnic na Slezkoostravském hradě či ve Vřešině, atd... Z prastarého svátku se stala komerční věc. Snad i toto tento svátek přežije.

Z. Vašíček - Ďáblík, 9.4.2012

Jan Drábek: Hledání štěstí u cizáků

Včera jsem dočetl autobiografii Jana Drábka (*1935), bývalého hlasatele Svobodné Evropy, pracovníka US-Departmentu a velvyslance, světoběžníka, jehož otec byl zaměstnancem „Hlasu Ameriky”, bratr právníkem v USA a jehož žena (*1930) učila jako kanaďanka na universitách.

Krásně v knize vzpomíná na Julia Firta, Otto Gráfa, Kostrbu, Rozinu Jadrnou, Korbela, Aibraitovou i jejího muže, Nižňanského, co teď zemřel, literárního kritika Dresslera, Rusína dr Černěka, Miloše Vaňka, Pravdomila Baštu, na svou práci v AFCR, na válečného zločince faráře Chmielského (Slov. štát), na uprchlíky s obrněným autem, kteří projeli hranici u Českých Velenic mezi kterými byl i malíř Luboš Králíček a slovenský politik Milan Staško a 9 dalších.

Vzpomíná taky na Ladislava Feierabenda z Hlasu Ameriky, na Kavana - radio Svobodná Evropa, hlasatele, který si pak v Mnichově podřezal žíly. Vzpomíná i na restauraci Golden Stadt ve Vídni, která patřila strýci Václava Havla, spolužáka J. Drábka. Na Ferdinanda Peroutku, Ivana Herbena, historičku umění v N. Y. Zdenku Muenzerovou, na židovského kandidáta na prezidenta USA Goldwatera - arizonského senátora a generála letectví, jenž pocházel po dědovi z Haliče o po rodičích od Bruntálu a z česko-židovské newyorkské společnosti.

Cituji: Tato skupina představovala pro Československo velikou ztrátu. Šlo o lidi, kteří se ve svém oboru neztratili a rozhodně se v něm velmi dobře vyznali. Byli přizpůsobiví, vynalézaví s obrovským smyslem pro humor, který jim pomohl přežít nejsvízelnější situace. Česká čtvrť kolem 72. Východní ulice již zanikla a tahle pestrá, inteligentní a vůči české kultuře a politice nesmírně loajální emigrantská společnost se rozptýlila po USA a Kanadě. Patřil k nim i Voskovec a Tigrid...

Drábkovi emigrovali v roce 1948. Otec byl zavřený za účast v odboji „Obrana národa”.

F.G. Montano

Povstaňte kamarádi !

Kapitán Kid

Ve věku 79 let a 2 měsíce po delší těžké nemoci v Ústí nad Labem zemřel Kapitán Kid - Jaroslav Velinský, trampský písničkář, jeden ze zakladatelů a pořadatelů „Trampské porty”, výtvarník, spisovatel, hudební skladatel a textař.

Významná osobnost trampského hnutí od šedesátých let, bývalý člen Foglarovy „Dvojky” a autor spousty trampských evergreenů a řady knih i rodokapsů.

Vzpomeňte na něj u svých ohňů aspoň jeho písní. Opustil nás v „měsíci hladu” 18.II.2012...