ZPRÁVY Z OSAD

Zdeněk Vašíček-Ďáblík                                       starší psáno v lednu 2012 novejší

 

Naše plány

Zpráv z osad je dosud málo a já jsem furt moc nachcípaný nějakou virovou chřipkou. Mám zahleněný pajšl, chrchlám jak tuberák a bolí mně celý člověk, přesto funguju. Ale moc mi to nemyslí, nejsem vyspalý a ty léky mně taky nepřidají... Na Nový rok po výstupu na „Monte Piko” jsem už zůstal doma a kurýroval jsem se.

Teď tu doputoval do domova důchodců textař a kapelník Citrónů J. SMiček (68 let), tak mi poslal svůj archiv asi 1200 písniček s úpravou pro kytaru, tak se tím zabývám.

Na slezině jsme oslavili 64, 58 a 46 let kamarádů. Pak jsme byli na Zimním táboření T.O. Klidu a Rovers. Zima -12°C, sněžilo, fučelo a nad ránem jsem to zabalil a jel domů - šlo o zdraví a stále mě trápí ta viróza...

Máme už rozhodnutí o Ivančeně, bude se konat 21-22. dubna.
25.2 máme Zimní táboření
1-2.9 bude na Radotínské samotě další ročník mistrovství v hodu nožem a sekerou.
21.4 děláme na Hradě Portu.


Nové daně

To, že každý měsíc platíme ze svého příjmu daň a sociální a zdravotní pojištění, asi ví každý. To ale rozhodně není vše. Při nákupu jakéhokoliv zboží nebo služby platíme DPH, a ta jde jak jinak zase státu. Ale ještě to pořád není všechno, některé zboží má uvalenou spotřební daň. Někdy se jí říká „daň z hříchu”.

Víte, jaký je pro tento stát nejlepší daňový poplatník? Kouří jako tovární komín, neudělá ani krok pěšky, protože se všude vozí jen autem, a každý den vypije pár piv. Doktoři nad ním lomí rukama, ale státní kasa si mne ruce. Krom toho, co státu odvede na daních ze své výplaty, ještě ze svých drobných neřestí zaplatí i pořádnou spotřební daň. S každým vypitým pivem nebo vykouřenou cigaretou tak cinkají do státní kasy penízky.

A kolik tedy skutečně platíme na daních? Podle výpočtu, víc než polovinu měsíčního příjmu! A bude hůř! Tam, kde dosud byla daň pouhých 10%, od ledna bude 14% a brzo 19% a k tomu daň z nemovitostí, poplatky za psa atd... Kde vzít a nekrást?!


BONUS

Abych trochu pomohl propagaci skvělého časopisu VITAMÍN, přebírám z něho následující článek. V jeho posledním, již sedmém čísle je pokračování Rovers Patriot Story, trochu drsný článek o padajících převisech a skalách se skutečným příběhem z vandru, o hradu Jestřebí, o Zadní zemi, nechybí ani povídka, kreslený humor, komiks a odkazy na zajímavé stránky...

Časopis je k stažení zdarma na http://www.ontheroads.net/rubrics/tramping/vitaminkr/vitaminkr.php a těm, kteří si chtějí Vitamín Kř! kvalitně vytisknout, stačí si o něj napsat.

Co dělat, když ochranář překročí svojí pravomoc?

Ahoj!

O prodlouženém listopadovém víkendu jsme byli v Českém Švýcarsku - Zadní zemi. V neděli při cestě na vlak jsme na modrý značce před Tokání potkali ochranáře Lobotku. Vypadalo to, že si nás fotí, a když jsme došli k němu, řekl, nebojte, já si vás nefotím.

A už to jelo.

Hned po nás chtěl občanky, tak jsem mu řekla, že na to nemá právo, a že ani nevím, proč bychom mu je měli ukazovat, když jdeme po značené cestě na vlak. A on že na to teda právo rozhodně má a začal nám vyhrožovat zadržením a policií. Pak nám začal říkat, že přeci není blbej a že mu je jasný, že jsme někde spali. Tak jsem mu řekla, že to není pravda, že jdeme z Mezní louky. A on že tyhle výmluvy zná, a že jestli nechceme, aby nám ujel vlak a měli jsme další problémy, tak ať mu ty občanky dáme. Nakonec jsme se rozhodli mu je dát, protože jsem si nebyla jistá tím, jestli se něco nezměnilo a opravdu třeba na to nemá právo. Odnesl si je do auta a byl tam docela dlouho, tak nevím, jestli si jen něco opsal anebo si je ofotil. Pak nám je vrátil a udělal nám přednášku o tom, jak jsou trampové nebezpečný, a že je rád, že se jich konečně zbavil a najednou jsme se tam zase vyloupli my.

Je možný, aby nás takhle bezdůvodně legitimoval jen kvůli tomu, že jdeme s velkejma báglama po značce a ještě nám vyhrožoval zadržením?

Moc děkuju za radu.

Greawee

Odpověď - Strážci jsou oprávněni:

Ochranář neměl tedy právo vás takhle lustrovat. Na rozdíl od policie mu ke kontrole totožnosti podezření nestačí, musí vás chytit přímo při činu (třeba mimo cestu v první zóně nebo tábořit).

Viz formulace v bodu a) „zjišťovat totožnost osob, které porušují předpisy na ochranu přírody“, proti formulaci: „Policista je oprávněn vyzvat k prokázání totožnosti osobu podezřelou ze spáchání trestného činu nebo správního deliktu“ v policejním zákoně.

Totéž platí o zadržení. Podle zákona vás sice smí zadržet, ale pouze pokud vás při něčem nezákonným chytil (podezření nestačí). Navíc v praxi je mu i tahle omezená pravomoc celkem na prd, protože přitom nesmí použít donucovací prostředky typu hmaty a chvaty (to by se naopak sám dopustil trestnýho činu zneužití pravomoci), takže pokud se mu odmítnete legitimovat nebo s ním jít, stejně mu nezbývá, než jít za vámi a navádět mobilem nebo vysílačkou policajty, kde právě jste.

Nicméně je třeba vědět, že tím, že jste ho neposlechli (pokud jeho výzva byla oprávněná, viz. výše), dopouštíte se přestupku neuposlechnutí výzvy úřední osoby s možnou pokutou do 5.000,- Kč (což je ovšem vedle pokut podle zákona o ochraně přírody a krajiny celkem pakatel).

A co tedy příště dělat?

Doporučoval bych ho slušně upozornit, že překračuje svoje pravomoci, že vás při ničem nezákonným nechytil a podezření ze spáchání mu v tomto případě ke zjišťování totožnosti nestačí, že občanky samozřejmě rádi ukážete policii, pokud si vás dokáže najít, a s přátelským pozdravem se ponořit do hvozdu (kolem modrý v okolí Tokáně je všude druhá zóna, takže mimo cesty může pobíhat každý jak se mu zachce). Pokud byste to chtěli hrotit, můžete na jeho postup podat stížnost veřejnému ochránci práv (psát na Správu NP ani Ministerstvo životního prostředí nemá smysl, zametou to pod koberec).

Péťa

PS: Stráž přírody se má prokazovat služebním průkazem, na kterém musí být jeho statut - že je strážce - uveden. Zároveň má mít u sebe i služební odznak. Existují totiž ještě Zpravodajové a Čekatelé, kteří po vás občanku požadovat opravdu nemohou. Mohou však mobilem zavolat osoby kompetentnější.

FEJETON

Jak na nový rok, tak po celý rok

Zdeňa Viluš Krulikovský, král lašský a jináč též šerif Oldpardů severní Moravy, sezval lid lašský a trampský na Oslavu konce starého roku a počátek nového roku na Metylovickou hůrku „Monte Pico”. Slávy kopec, lid lašský tam připravili stánky s „vařonkou a svařákem”, ale také s kobzolovými plackami se škvarkami a jinýma mlaskačkami z kraje. Prodejci nebyli naši žlutí přátelé z Hanoje, ale lid lašský a nad tím vším vlála vlajka Lašského království.

Kdysi jsme dělávali Novoroční výstup na Lysou horu, teď je to méně náročné a recesní, no a trvá to již šestý rok. Pochopitelně se výstupu zúčastnilo i spousta trampů, neboť právě ti dělají osobní gardu lašského krále. Sněhu plno, počasí mírně pod nulou... Čas utekl, no a přišel Nový rok, v kterém se zdražilo úplně vše a který hned zkraje přinesli i politické skandály a kupu neštěstí.

Po půlnočním přípitku si lidé obvykle po přání dávají i novoroční předsevzetí. Nic nebrání tomu, abychom si předsevzetí dali kdykoliv, ale člověk je už takový a má rád výrazné předěly. Proto rád přestane kouřit od prvního v měsíci, nebo od data svých narozenin. Tedy, když se mu to podaří, proto jsou na světě lidé, kteří si jednou provždy dali jen jedno předsevzetí: že si nikdy žádná předsevzetí dávat nebudou.

Tak člověk při širším chápání tohoto slova si předsevzetí dává každý a každý den. Jen je jinak pojmenuje. Někdo mluví o plánech, jiný o tom, co musí, zůstaňme však při předsevzetích v užším smyslu. Jde o vytýčení si něčeho výjimečného, co bychom mohli, ale i nemuseli mít či dělat a přece bychom život „přežili”. Většinou taková bývají novoroční předsevzetí.

Jdou ale splnit? Jistěže ano. Existují nějaké zásady, které bychom mohli na novoroční či jiná „slavnostní” předsevzetí aplikovat? Jistě ano. Tedy zaprvé, musí být splnitelné. Těžko si lze představit, že by obyčejný smrtelník dal předsevzetí, že vyleze na K-2 a pak bude bydlit na Bali v super bungalovu, když pobírá „socku”, nebo že někdo za rok přečte všechny díly Ottova naučného slovníku.

Další zásadou je, aby předsevzení bylo směřováno na naši vlastní činnost. Tedy předsevzetí typu „budu apelovat na manželku, aby méně kouřila” nebo „budu se snažit, aby se děti či vnoučata lépe učily” vypadají sice ušlechtile, ale připomínají spíš „míchání se do života jiných”. Předsevzetí musí být postavené jako „zametání před vlastním prahem”. I když apelovat na jiné můžeme, ale už to není předsevzetí v pravém slova smyslu, jako „postavit něco před sebe”.

Některá předsevzetí si můžeme dát, ale jen s odborným dohledem. To jsou ty, jež jsou životu nebezpečné, či týkající se našeho zdraví. Někdo má rád adrenalin a chce vystoupit na Mont Blanc, skočit do studny smrti, létat na rogalu či si skočit bungee-jumping. No, především by se měl poradit s lékařem a pak s odborníky na tuto disciplínu. Známé je předsevzetí „zhubnout”. Tady je zásada „méně je více” víc než jasná. Není zdravé za rok zhubnout o padesátku. Předsevzetí zhubnout je pěkné a zdraví prospěšné, ale jeho realizace by měla každopádně probíhat za asistence lékaře. Strýc mé ženy zhubnoul za 3 měsíce 40 kg, oslabil si systém a na chřipku zemřel v 50ti létech a dvou měsících (mně se hubnutí už vůbec nedaří).

Správné předsevzetí by mělo brát ohled na ty, s nimiž žijeme. Je chvályhodné naučit se hrát na bubny, ale cvičit ve čtyři ráno znamená konflikt s partnery i sousedy. Je skvělé předsevzetí naučit se cokoliv, ale už méně skvělé je, když kvůli zpevnění naši vůle trpí děti, partner či kolegové v práci.

Každé předsevzetí by mělo mít pozitivní motiv! I když má předsevzetí negativní charakter typu „nebudu dělat to a to”, vždy potřebuje mít pozitivní motiv. Každé předsevzetí musí vést ke zlepšení a napravení. Buď to děláme kvůli zlepšení zdraví, kondice, rozhledu nebo aspoň k posílení vůle. Chybějí-li tyto faktory, těžko lze mluvit o předsevzetích, spíš to připomíná kutí piklů či potměšilých plánů.

Nakonec, můžeme se vykašlat na všechny zásady a předsevzetí můžeme vzít z jiné stránky, a to z pohledu, že si chceme splnit svůj sen, celá léta můžeme snít o tom, že poletíme letadlem, poplujeme lodí, postavíme si srub, zajedeme si na celosvětový potlach nebo si koupíme obraz Zdeňka Buriána, zajdeme na koncert Madony... Ale možná nám jednou chybí čas, jindy peníze a jindy zas odvaha. Aspoň si to tak pro sebe definujeme. A možná jsou to jen výmluvy, které naše sny každý rok posouvají opět do sféry snů.

Proto bychom neměli váhat! Máme-li nějaký sen, tak ho realizujme. Chce to jen impuls a špetku odvahy. Kupme si letenku, navštivme setkání Burianologů, kupme si parcelu na srub, začněme měsíčně šetřit na „svěťák” v Austrálii... abychom si po létech nemuseli vyčítat, že jsme pro svůj sen nic neudělali, dokud nebylo pozdě.

A jen tak na okraj, pamatujete se na své splněné předsevzetí?! Nu a jaké je to mé letošní předsevzetí?! Abych v celku v pohodě u mých sedumdesáti přežil to Kalouskové „vylepšení” nového roku a stále se na vandrech potkával s dobrými kamarády a i doma aby hlavně všichni byli zdrávi. No je to spíše už jen přání jako předsevzetí, ale co na tom?! I když už část je splněna: 14-15.1 na Zimním táboření v Jílešovicích byli jen samí dobří - staří kamarádi.

PhDr Z. Vašíček-Ďáblík, 15.1.2012