ZPRÁVY Z OSAD

Zdeněk Vašíček-Ďáblík                                       starší psáno v prosinci 2011novejší

Čtyři mosty

Tak nazýváme v Ostravě akci Zamykání řeky Ostravice od soutoku s Lucinou pod Slezkoostravským hradem, její proplutí až do polského Zabiełkowa, kterou každoročně pořádáme s T.O. Campanula, ČTU-Beskydy, T.O. Rodina a polskými vodáky.

Na soutoku řek vyhrávala 22.10 trampská kapela Trampo di Šlak, Neptun zavíral řeky, Willy je zamkl a Frank dal povel k vyplutí patnácti lodí, které měly jet co nejpomaleji.. Mezi loďmi proplouvaly divoké kachny, břehy hýřící barvami podzimu zlatilo slunce, prostě pohoda indiánského léta...

A k tomu pak Trampská merenda na Skřítku. Do března, kdy zas řeku odemknem, máme pohov.


14-15.1 v Jílešovicích na campu Silverádo pořádají T.O. Rovers a T.O. Klidu Zimní táboření. Srdečně zvou šerifové Shaggy a Frank.


5-6.11 ve Skalici na Johnyho campu se uskutečnil Podzimní oheň Old Pardů sev. Moravy a to už po pětatřicáté! Letošní šerif Sidney Bill - jinak též lašský král - profesor Zdeněk Krulikovský (68) určil místo i čas opravdu skěle: Nádherný sluneční den indiánského léta, měsíc v úplňku a nebe plné hvězd...

Kotel vynikajícího guláše, láhvový Radegast a kol ohně samí kytaristé ve věku 55-80 let... Inu Old Pardi. Nejstarší Shaggy - šerif T.O. Klidu po čekací době přijal nové PPSM: Fannu (68) z T.O. Bílý Blizzard, který se po padesátileté emigraci vrátil zpět domů do Ostravy, šerifa Johana (60) T.O. Hell's Deviles, Olina (58) T.O. Klidu, Kila (60) T.O. Rodina a Johnyho (55) STO Aurocastro. Pro vysoký věk a nemoc se nemohli čtyři kamarádi tohoto ohně zúčastnit, což bohužel bude trvat již do konce jejich života. Old Pardem se totiž každý člen stává doživotně - z tohoto sdružení se neodchází, ale umírá.

Vidět na temeni hory oheň a kol něj hrající šedivé trampy by možná někomu mohl připomínat pohádku „O dvanácti měsíčcích”... Ale věřte mi, bylo to jako z pohádky. Kolem bylo vidět světla z Bašty, Frýdlantu, Frýdku-Místku, Dobré, Nošovický pivovar i automobilku Hundai. Božské ticho, samota a božská pohoda, kamarádství a dobrá muzika.

Pro rok 2012 se stává šerifem Fred (68) z T.O. Albatros.

image de V. Toman

Chceme víc než si dokážeme užít

Před léty jsme na vandr jezdili stopem, vlakem a pamatuji si, že jednou jsem jel i stopem fekálním vozem. Dnes přijedu na potlach a je tam zaparkováno 50-60 aut nejrůznějších značek od obyčejných šunek po auta milionových hodnot.

Dodnes opatruji svůj americký battle dress z Manioby z roku 1942, ve kterém jsem trampoval až do roku 1990, kdy ho podědila má dcera Šmudla... Dnes výstroje kamarádů představují tisíce korun a jen za boty zaplatí klidně 3-8000 Kč.

Je tu nový trend spokojenosti. Být spokojený s více lásky, lepšího jídla, více peněz, moderního domu či chaty, originálnějšího oblečení... Jenže i kdyby nám spadlo modré z nebe, klid na duši vám to nepřinese. Stále to bude málo...

I díky reklamě, jež nám v médiích masírujou mozky tím co je „in” a ”out” se neustále honíme za něčím lepším, větším, úžasnějším. Jeden chce větší auto, druhá milejšího muže a více sexu, třetí honí více peněz, čtvrtý krásnou milenku a další dovolenou na Panenských ostrovech, či vysoké konto...

Jenže i kdybychom dostali naprosto všechno, po čem toužíme, spokojeni ale nebudeme. Lidský mozek je totiž naprogramovaný k větší touze, než si dokáže užít. Podle studie publikované americkou „Společností pro neurovědy” je to důvod, proč nás neustále trápí neodolatelné touhy po všem možném - jídlem počínaje, přes sex, sběratelství, cestování, bydlení atd...

To však nekončí. A jako naschvál si to pak ani pořádně nedokážeme užít. V naší hlavě je to totiž zařízené tak, že zažíváme mnohem více touhy než uspokojení. V praxi to znamená, že i kdybychom dostali toho nejbáječnějšího chlapa či ženskou, měli ten nejúžasnější sex a topili se v prachách, stejně bychom za nějaký čas chtěli něco víc a byli naštvaní, že to nemáme.

Nespokojenost máme prostě s touhou v mozku. Můžou za to totiž naši předci. Primitivní lidé totiž museli sehnat více jídla, než mohli zkonsumovat, protože potraviny nedokázali uchovávat. Proto jejich mozek vyžadoval neustále více.

To samé platilo o rozhodování. Aby druh nevymřel, musel prý těly lidí cloumat obrovský chtíč, který při krátkém trvání života a vysoké úmrtnosti zajistil dostatek potomků. Řeknete si: Moderní doba nenutí člověka ani hromadit potraviny, ani neukojitelnou touhu? To je sice pravda, jenže náš mozek se tomu ještě nedokázal přizpůsobit a je pořád nespokojený.

Každý z nás své touhy uspokojuje jináč, někdo šunkou od kosti, jiný Jaguárem, jiný zas krásnou ženou, pěknou knížkou, obrazem či cestou na Antarktidu. Né ale ti, co nám vládnou. Nedávno proběhla v bulvárním tisku anketa o Největšího gaunera v politice a vládě. Umístění na předních příčkách bylo překvapivé, dalo se předpokládat. Politici ve stávající vládě a ve vysokých funkcích jsou popsáni tak, jak je vidí národ.

Co ještě musí lidé udělat, aby se takoví politici vzdali funkcí a odešli navždy do ústraní? Spíš by měli odejí do tepláků. Je to opradu u nás tak špatné, že se na názor lidí nebere ohled? Nestačilo si přečíst některá hesla na demonstracích?! Vyslechnout si názory občanů?

Smutné je, že volby politici již umí upravit tak, aby tam nahoře opět byli. Jak se budou chovat pedagogové?! Co mají říkat žákům, kteří si přečetli o gaunerech na první stránce novin a potom se mají učit, kdo nám vládne?

Jak se mají chovat soudci, když vidí mocné, jak kradou a podvádějí v miliardách a potom mají odsoudit chudáka kvůli pár tisícovkám, protože ho ožebračili exekutoři a oni a jejich děti neměli co do huby? Tak někteří soudci kradou a podvádí také.

Přitom každý máme jen jeden žaludek a každému z nás hoří ta jeho životní svíčka stejně, ať jí humry nebo bramory s kyškou.

PhDr Z. Vašíček - Ďáblík, 4.12.2011

Zemřel král kreslířů

30.10.2011 ve věku 87. let po dlouhé vleklé nemoci zemřel Jiří Winter - Neprakta, nekorunovaný král kresleného humoru, zapsaný v Guinnesově knižce rekordů se svými 38.000 kreslenými vtipy!

Byl předválečný tramp, za války byl v odboji a celá jeho rodina byla deportována do koncentračních táborů. Vrátil se jen Jiří s maminkou. Vystudoval grafickou školu a několik semestrů na přírodovědecké fakultě Karlovy university.

Ilustroval spoustu knih a společně s Miroslavem Švandrlíkem patřil mezi hlavní autory Dikobrazu. V létech 1990-2000 úzce spolupracoval s časopisem mu blízkým Trampem až do jeho zániku.

5.11 v Nové obřadní síni Olšanských hřbitovů se konalo rozloučení s tímto kreslířem a karikaturistou, který, přestože bral život s humorem, tak jeho život nebyl vždy jednoduchý. Jeho kresbičky budou ale těšit i další generace.

Ďáblík


 

11.11 - trampská osada Hell's Deviles oznamuje, že dnes, v roce 60. výročí trvání osady a po víc jak 40.letém členství jsme se v obřadní kapli ve Vítkovicích rozloučili s kamarádem Standou Zlým - Zeusem, řecko-římským zápasníkem, trojbojářem, členem Olympijského družstva, několikanásobným mistrem Evropy a ČSSR, trenérem v Čapkově sokolovně a vodákem. Víc jak 150 se nás se Zeusem rozloučilo. V 61. letech ho porazila rakovina žaludku.

T.O. Hell's Deviles