ZPRÁVY Z OSAD

Zdeněk Vašíček-Ďáblík                                       starší psáno v březnu 2006 novejší

Kam mě zavedly rakety

Nejsem a asi nebudu nikdy na psaní životopisu. Na špatné jsem zapomněl a z toho dobrého si dělám srandu. Podstatné je, že žiji, něco dělám a nejsem na světě zbytečný, když už nejsem zdravý a mladý. Jen výjimečně vzpomínám...

Jako voják, jak zrušili PTP, byl jsem u ženistů v Litoměřicích a rakeťáci byli v Terezíně. Třicet nás k nim přivařili, "proškolili" a poslali do Košic. Tam bylo dalších 46 rakeťáků a putovali jsme na Ukrajinu do Julianovců-Bolkova. To byla česká vesnice přesídlených volyňských Čechů a umístili nás do jejich chalup.

Já dělal provijanťáka-kuchaře, pekaře, řezníka i cukráře s dvouma pomocníkami. Na hlavu bylo 12 rublů, okolo 120 Kčs, což nešlo prožrat : 1kg masa jakéhokoliv stál 1 rubl !! V neděli po vydání studené večeře jsem přebytky rozdal "krajanům", dokonce jsem se tam u Novotných i oženil.

Asi po roce jsem zjistil, že v tom domku žije i jejich syn Zdislav, který od jara do zimy oral, sel, sklízel někde ve stepi... My od jara do konce září dělali několikametrové díry do země, zalili je betónem a ruský důstojník do nich dával "černé skříňky" vždy po 5 km.

V dalších vesnicích ve vzdálenosti 80-120 km byli Bulhaři, Dederóni, Rumuni, Poláci... Všichni z vojsk Varšavské smlouvy. Na zimu jsme jeli na Karakum, kde jsme totéž dělali s Mongoly. Každá jednotka měla 76 lidí.

Tahali jsme cvičnou raketu, která se vždycky postavila nad tou dírou. Až na konec měly být cvičné střelby. S velkou slávou se to vše nachystalo a odpálili do pouště bez nás. Jen ruský a český generál a plno papalášů.

Když jsem se ženou přijel pak do Ostravy, přijela za námi a zůstala tu v rámci slučování rodin celá její rodina : táta Václav Novotný (69), bratr Zdislav (38), oba mlynáři. Bratr se na Litoměřicku oženil s paní se čtyřmi dětmi a jedno si ještě uklohnili.

Sestra Růžena s manželem Kurtem Švarcem (55) - ten byl válečným zajatcem a po desetiletém vězení mu přikázali bydlení v Bolkově, tak se s Růženou vzali a měli 5 dětí. Byl z Podmokel.

Maminka Voroncevová jim umřela. Byla to Ruska z Podkarpatské Rusi, dcera carského důstojníka. No a díky tomu, že jsem si dceru vzal, celá rodina se do vlasti mohla vrátit.

Mně ale toto manželství díky "lehčím mravům" mé ženy nevydrželo. Jí jsem vyhodil a děti - syna Zdeňka (40) a dceru Světlanu (37) jsem si nechal. Ona sama znovu snad vdaná žije někde u Mělníka a dělávala vedoucí hotelu.

Děti od té doby neviděla, nikdy jim nepsala, neposlala dárek, ani neví, kolik má vnoučat... Zato já, než nás rozvedli, jsem třikrát popíral otcovství na dva kluky a holku, co se nám narodili. Rozvod mě trval pět a půl roku !

Co se to na nás valí ?

Valí se jedno neštěstí za druhým. Hurikány Katarina a Rita způsobily v USA víc škody, jako válka s Al-Kajdou. Do toho atentát v Indonézii, Čečenci zase zaútočili ve městě Nalčik na severním Kavkaze. Vtrhli i do místní školy, naštěstí děti včas evakuovali. I tak zemřelo nejmíň 70 lidí.

Ve vedlejším státě leží město Beslan, v jehož škole teroristé loni zmasakrovali víc jak 300 lidí a z toho polovina byly děti... V Afganistánu, Pákistánu a Indii bylo zemětřesení - 60 000 mrtvých - celý svět postiženým pomáhá.

Z Asie k nám přišla "ptačí chřipka", ovšem léku na ni v lékárnách není. Pokud vznikne pandemie, budou mít pohřební ústavy boom a stát nebude muset zvyšovat důchodovou hranici na 65 let. Ušetří na důchodech.

Některé bohaté státy nedávají nic, i když to postihne stejnověrce. My, přestože máme mizerii a vše rapidně drahne, jsme rozdavační na všechny strany. Premiér Paroubek byl hned štědrý jak k USA tak k Pákistánu. Milion dolarů sem, milion dolarů tam...

Nás je míň jak lidí v Chicagu, vesměs ti lidi ani neví kde jsme, a těch 100 milionů se mohlo věnovat nemocnicím, sociálním ústavům či na památky, ale to se tak rozhazuje furt. Tisíce našich vojáků jsou v Kosově, Afganistánu, Iráku a kdoví kde na misích z našich daní.

Zato miliardáři tuneláři si hoví místo na Ruzyni na plážích v Belize, Seychelách, na Bermudách... Měli je prvně chytit a pak rozdávat. Myslím si, že by si každý měl umést před vlastním prahem. Je to staré pravdivé pořekadlo.

Dívat se na záběry hořící Francie je hrozné, to řádění parchantů. Prezident měl by je deportovat do zemí původu, když se jim nelíbí sociálně příznivá Francie !

My máme také Vietnamce, Číňany a mohamedány, kteří vlastní bordely, herny, distribují drogy... Nemáme problémy s černochy, ale s cikány, to už přerůstá všem přes hlavu. Teď ku nám houfně přichází cikáni z východního Slovenska a tam ty jejich barabizny Slováci ihned likvidují pomocí buldozérů.

Co je to za přínos pro nás ? Jenže my stále říkáme "demokracie", "a co by tomu řekl svět... spojenci... Američané..." a jdeme do ...

Americký obr a světový "policajt míru" se plete do politiky kdekomu. Každému radí, a když země neposlechne, neváhá zasáhnout silou. A stane se, že tentýž chytrolín nedokáže zvládnout hurikán u sebe doma.

Tentýž stát, kteřý nám při posledních povodních poslal s velkou slávou směšných 100 tisíc dolarů, najednou prosí evropskou unii o pomoc. Doufám, že se konečně chytnou za nos a udělají si pořádek doma dřív, než jej zase budou chtít dělat ve světě.

Z. Vašíček - Ďáblík, 23.11.2005

Z vašich dopisů

pametni list

6. 9. 05 : Včera jsem dorazil z Blatné u Chomutova z 12. čs potlachu. Bylo -3 stupňů a spal jsem pod širákem, bylo to ale parádní. V sobotu připravujeme NOŽE 05 na Bukovině a pak jsem na 37. ohni na Bukovině T.O. Klidu. Příští týden máme to Mistrovství ČR v nožích a sekeře a ve stejný čas máme vernisáž v Kopřivnici v Šustalově vile Tramp Zd. Burián a jeho přátelé.

Dělal jsem scénáře "Zapomenuté výpravy": Pouštní drama v koloně pro Afriku - odborníci z automobilek se vylodili 1961 v Konakry a projeli Saharou tam i zpět, Čech ve službách habešského císaře: Adolf Parlesák z Brna a třetí natočený scénář pro ČT1 Cesta k Virunze vedla pod Kilimandžárem - expedice mladých přírodovědců v 1975.

Scénáře jsem konsultoval s Miroslavem Zikmundem. Žádná z těch tří výprav neviděla ani nepotkala lidi trpící hladem, podvyživené, smrtelně nemocné. Byli spokojení, i když kočovali, nasyceni... spokojeni v koloniích... Znovu jsem si přečet Holuba a nikde jsem se nedočet o hladových, zubožených lidech. Teprve po osamostatnění hamižnost a přepych vůdců je připravuje o pohodu i jídlo.

(poslal Ďáblík)

Po konzultaciach uzsieho organizacneho vyboru vystavy Svet trampingu Vam oznamujem, ze bolo definitivne odsuhlasene posunutie terminu jej otvorenia na 28. oktobra (rijna) 2005. V Cesku je to statny sviatok, u nas zatial nie - ale pre tramping je to termin viac ako symbolicky, vsak?

Dufam, ze zmeneny termin bude vsetkym, ktori sa planovali zucastnit na vernisazi, vyhovovat.

(Modok)

22-23 července se konal v areálu Jana Žižky v Trocnově nedaleko Českých Budějovic 11. ročník nesoutěžního festivalu Jihočeské zpívání. Letošní ročník, stejně jako ten loňský, byl poznamenán nepřízní počasí, zvláště v pátek. Déšť ztěžoval slavnostní zahájení tentokráte v námořnickém stylu a Námořnickou pohádku v podání divadélka MRAK a zapálení ohně. Náladu na společné zpívání u ohně to však nepokazilo - byly využity veškeré dostupné přístřešky v okolí, a tak se jako vždy zpívalo a hrálo až do rána.

V sobotu od 11 hodin předvedlo divadlo Kašpárkův svět pohádkou s příznačným názvem Jak se čerti ženili. Snad to trochu zabralo - obloha se začala vyjasňovat. Od 13 hodin se postupně spokojenému návštěvnictvu představila tato muzikantská seskupení: Toman a lesní panna, Kasteláni, Ztuha, Epy de Mye, Jarda Holan, Rybníkáři, Honza Bican a Křupani, Vojta Zícha a Druhá Míza, Hluboké nedorozumění, Vojta Kiďák Tomáško a Ríša Melichar, Alternativa a Fígl. Počasí se umoudřilo, večer přibylo i diváků, a tak s mohlo přidávat a nastavovat a nálada byla výborná.

23.listopadu - V sobotu u břehu Kolumbie v Karibiku rozdrtil motorový člun při šnorchlování Mildu Dufka (61 let), kapelníka legendární ch Rangers. Milda je kmotr mé dcery Moniky (32), hráli nedávno na Mohelnickém dostavníku, jsou to již 44 let mí kamarádi, vyfotili jsme se spolu, pokecali, povzpomínali, v pátek jsem mu posílal dopis a P.F.06, dnes mně přišel dopis od něho z Kolumbie... Shoda náhod ? Nebo je něco mezi nebem a zemí...

(poslal Ďáblík)

12. česko-slovenský potlach v Blatné

Tak je to za námi ! Tucet potlachů českých a slovenských kamarádů je jako pestrý pomyslný náhrdelník. Co potlach, to krásná perlička kamarády vybrušovaná do vysokého lesku a krásy. Krom dvou jsem byl na všech, na některých jsem se podílel, na jiných jsem oheň zapaloval, propagoval je, psal o nich. Ten první byl blátivý, druhý na Půlčinách kouzelný, na třetím na Košarisku lilo, čtvrtý na Čihošti na Sázavě byl taky vlhký, na vrchu Roh na Javorině bylo nádherně a T.O. Apači to uměli, pěkně bylo i v Křemačově u Mohelnice, kde to ale moc nezvládli, v Milotíně bylo nádherné počasí stejně jako v Pozdatíně, či loni v Bratislavě...

No, původní myšlenka byla dělat tyto potlachy podél hranice ČR a SR, ale pak se dělaly za Ledči nad Sázavou, u Mohelnice, v Milotíně, no a teď až u německých hranic v Blatné u Chomutova.

Což o to, znám to tam, v mládí jsem tam trampoval, pracoval jsem tam jako vězeň koncentráku v Libkovicích u Mostu, kam nás přivezli z Jáchymova, projel jsem to jako voják z Litoměřic i jako člen Spojených Litoměřických osad... Jenže z Ostravy je to expresem 535 km a cena je 616 Kč za jednu jízdu (pamatuju si, že to stávalo 82 Kč)... Co by člověk ale neudělal proto, aby se setkal s kamarády...

Intercity Excelsior jede z Košic do Chebu, je plný velmi mladých prostitutek a jejich rumunských pasáků, směřujících z Košic šlapat u hranic...

Nicméně za 9 hodin jsem v Chomutově a už na nádraží mě vítají kamarádi z Veselí na Moravě a z Brna. Na potlacháč nás od ÚANu vzal Bilíček oktávkou. Na parkovišti naproti ranči "U Matěje" jsou již desítky aut... Po projití bránou na místo konání potlachu se vítám s Rysákem, Havrdou, Rejžou, Dědkem a spol z Mohelnice, Brčkem, Redem, Timem, Monem, Jodlerem ve funkci pošťáka, Samem, kluky z Valach i od Hřenska, Tarzanem z Vancouveru, Australáky.

Desítky kamarádů a stisků rukou. Některé jsem neviděl pár let, s jinými jsem byl minulý týden na potlachu Falešné karty, zalamuji si palec s Marko Čermákem, téš jsem se neviděli pár let. Najednou je ta únava z cesty pryč a i tak dálka není zajímavá. Vše co je podstatné je to, že žijeme, podáme si ruce, potlacháme, povzpomínáme...

Jedno je fakt, že se nás v Blatné sjelo kolem 15000, tři autobusy byly jen ze Slovenska. Na vlajkoslávě bylo 132 vlajek. V pátek, sobotu i v neděli to s počasím šlo, i když v sobotu se zamračilo a v noci bylo 3°C a foukal studený vítr. No, čas letěl a přišel slavnostní okamžik zapálení ohně z zahájení potlachu, vhození věnce do ohně pro kamarády u nebeského baru...

Poté se rozjel pod konferováním pořadatelů Maraton písní a hraní, přerušovaný jen odměňováním těch, co se podíleli na tomto potlachu a co účinkovali. Navíc šot točila i TV-Nova. Trvalo to do dvou do rána. Jen ta zima a vítr ze svahů...

Seč dávno mám za sebou šestý křížek a trápí mne kde co, vyspal jsem se v pohodě pod širákem jako za mlada... Ráno pak krom loučení jsem neopomenul koupit si potlachové pohlednice, placky, odznaky, koresponďáky, poslat je domů potlachovou poštou se speciálním poštovním razítkem, zhotoveným Ivanem Vápenkou, koupit si vlajku potlachu, vyzdvihnout pamětní list i cancátko...

Proč tolik nakupování ?! Inu, náklady na tento potlach vystoupaly na 200 tisíc Kč, a tím, že si člověk koupil tyto upomínky, pomohl kamarádům snížit tuto vysokou částku nákladu...

Neděle byla doslova letní a slunečná, ani se nechtělo odjíždět, s kolika kamarády si člověk zalomil palec již naposled, i když jsme se loučili se slovy "Ahoj na příštím 13. potlachu u Trnavy..." Kutáč, který roky dělal "Dobrofest" s kamarády, převzal štafetu a tak se zase Slovensko-český potlach vrátí k hranici ČR a SR.

A jaký je můj celkový dojem? Bylo to krásné, i počasí vyšlo, kluci vše zajistili a 1000%. Inu, přece se na tom podílelo spousta těch "dříve narozených" a zkušených trampů. A k tomu dostali i požehnání starostky i patronát hlídky policie a zdravotníků, jimž šéfoval primář chomutovské nemocnice, stejně jako hlídka hasičů. Prostě bylo to O.K. a vymakané do detailů. Díky vám za to.

Ďáblík, 5.9.2005