ZPRÁVY Z OSAD

Zdeněk Vašíček-Ďáblík                                       starší psáno v červenci 2011 novejší

 

Foglarovské setkání na Sluneční Zátoce

Je tomu již devět let, co se přátelé Foglarova díla setkávají ve ”Sluneční zátoce” u Vilémovic. Již v pátek dorazí vždy „Oldboys SPJF” z doslova celé republiky a po zalágrování u Janoušků si vyšlápnou po Foglarovských stezkách.

I letos tomu tak bylo. Šlapalo se do Vilémovic na zámek, kde roste, jak Jestřáb psal, "Tisíciletý tis" - no neměl úplně pravdu! Tis je starý 1800 let, vysoký 14m, obvod kmene má 3,6m. Sto metrů od zámku je krásná stylová hospůdka (vyvařující) „U čerta”, s dobrým pivem.

V páteční večer začalo lít - což ale "starým psům" nevadilo a tak chlad zaháněli Ďáblíkovou medicínou: desetiletou 52% hruškovicí s medem... Po tomto léku nikdo nemarodil.

V sobotu ráno byl slet Foglarovců i sběratelů skautských artefaktů, odznaků, knížek, časopisů, pohlednic, kartiček. Pokřtil se i 3. „Sešit Nezávislých Foglarovců”, k mání byla i knížka v druhém rozšířeném vydání Jirky Vodenky - Jíry (89) „Nauka o stopování”. Z té první čerpal Foglar do „Bobří hráze”. Oldskauti připravili k setkání pamětní koresponďák, stařičtí „Dvojkaři” vzpomínali na tábory na Sluneční zátoce i jinde, Ládis, Milan Teslevič a „Dvojkaři” hráli a zpívali...

Ilustrátor R.Š. pak kreslil do kronik a cancáků a věřte, že Milan Teslevič byl opravdu do poslední minuty plně všemi využitý jako každý rok. Ti vnímavější využili i ilustrátora Jirku Filípka - Jeppeho k ulovení jeho kresbičky. No a po čtrnácti létech se objevil u pomníku i jeho autor Vláďa Pechar - Pluto (80) a krom gratulací sklidil i dík za vše, co pro „Zelený národ” udělal.

V poledne „Veliký Bobr” - PhDr Miloš Raspír všechny nahnal ku společnému fotu... A světe div se! Bylo to kolem 300 příznivců od malých po devadesátileté kmety. Foglarovští „Oldboys” dostali čestné průkazky a i když nepršelo, tak odpoledne „setkání Foglarovců” skončilo. Každý si odvážel zajímavý kousek sbírky, kartičky, podpis do cancáku, upomínku či jen hřejivou vzpomínku na setkání.

Vzhledem k tomu. že na kanadském Bush River v B.C. večer začínal 8. celosvětový potlach, chtěli jsme ho podpořit potlachem u Sázavy. Třebaže vše bylo hotovo, tropický liják a vichřice nám to nedovolily.

Zato neděle od rána byla jak vymalovaná s oblohou modrou jako džíny a teplotou okolo 8°C... Přesto to bylo krásné.

Jubilejní 10. setkání Foglarovců u příležitosti 105. narozenin Jestřába se uskuteční na Sluneční zátoce u Vilémovic 16. června 2012.

Ďáblík


Potlach „Siddie Burka 2011” ve Štramberku

Tak jako každý rok se potlach konal na Štramberské Trůbě v pátek 25.6.2011. Přijeli na něj z celé republiky obdivovatelé díla tohoto geniálního trampa ilustrátora, a že bylo o čem potlachat...

V sobotu od 10.00 v K.D. na máměstí (i přesto, že byl „Den Štramberku” se konala „Mini-konference k 30. výročí malířova úmrtí” s pěti přednáškami, jež se objeví v nově vydaném sborníku o tomto malíři.

Po přednáškach byla i „Mini-burza” knih a materiálu týkajících se Z. Buriána a ke koupi byly i kresby originály od Bimby - Bohumila Konečného(+).

Ve 14.00 se konala Vernisáž výstavy „Magické světy Zdeňka Buriána”, výstavy která potrvá do 2. října 2011. Muzeum je přestěhováno do nových prostor na náměstí vedle kostela. Jeho rekonstrukce stála 9 milionů a prostory ve dřevě jsou doslova fantastické!

122 originálů z PNP i soukromých sbírek od pravěku po dobrodružství... Ilustrace k Vernemu, Kiplingovi, Kapitánu Korkoránu, Kormidelníku Vlnovskému, Dlouhému Lovci, Slonu Krim, Cesty do Vesmíru... No fantazie.

Ředitel muzea Aleš Durčák všechny přivítal v nových prostorách a na výstavě. Staronový starosta ing Honza Socha vzpomněl, že přestně na den před 20. léty jsme založili Společnost Přátel Z.B. a vytvořili první muzeum Z.B.

A pak víc jak 200 hostů si s fundovaným výkladem výstavu prohlídlo a pokochalo se opravdovými skvosty, z nichž některé byly poprvé vystavovány. Součástí vystavy je i prodej knih a pohlednic s ilustracemi Z. Buriána.

Ďáblík


50 let T.O. Bílý Blizzard

Slavnostní oheň byl zapálený na Okrouhici nad přehradou Šance na campu T.O. Toulavá liška 18. 6. v 19.00. I když na Moravě i v Čechách lilo, tak v srdci Bezkyd bylo krásně.

A poněvadž okolo přehrady Šance je ochranné pásmo (pitná voda pro Ostravu a okolí) a tudíž i zákaz vjezdu (jen na povolenku) a od vlaku daleko, tak se potlachu zúčastnilo asi 40 kamarádů. Nicméně tři sudy Radegastu a kotel vepřového guláše s konzumací dobré muziky spravil náladu k tomuto jubileu všem.

Johny

 

Fejeton

V nebeském chrámu pod hvězdami

acek
Zajisté nejsem sám, koho fascinuje hluboká teplá letní noc s nebem posetým hvězdami, kdy voní tráva, les a ve vzduchu poletují světlušky se svými „neonovými” světélky.

Sedím pod kopcem u campu Silverádo v Jílešovicích, dole teče Opavice a občas projede vlak Elefant buď do Opavy, nebo do Ostravy.

Ruch městečka Jílešovice i nedalekého Hlučína vyprchal, jako by někdo otočil knoflíkem a ztlumil zvuk, jen od Hlučínského jezera se slabě ozývá živá kapela.

Je ticho, tu a tam přerušené hukotem auta ze vzdálené silniční tepny, nebo zacvrlikáním probuzeného ptáčka v koruně javoru.

Kamarádi po slavnostním ohni již spí, nad loukou se zdvíhá opar, lidé v domcích i na Hlučínském vzdáleném sídlišti spí a občas dole v chalupách mezi stromy blikne otevřené okno náhodného nespavce.

Velká hranatá okenní „hvězda” neznamená pro titěrné odlesky z nebeské báně žádnou konkurenci. Suchá próza proti nadoblačnosti poezie, jasné proti tajemnému.

Město i městečko usnulo, avšak vesmír ve své nekonvenčnosti má ku spánku daleko, bdí, žije a jen tak mimochodem hostí pod hvězdami i nás Lidstvo na planetě Země.

Sedím tu na kraji lesa, medituji a přemýšlím ve svých sedumdesáti létech a najednou na obloze „Blink... blink... - přej si něco, tuláku!”

„Ať jsem tu za rok...” A ono „Blink... blink...” Není to hvězda - je to jen družice na noční obloze mezi hvězdami, no snad tu budu sedět i příští rok, já starý šedivý tramp.

Ďáblík, 3.7.2011

 

 

Povstaňte kamarádi !

Před 21 léty zemřel Pepík Stratil - Sonny - první šerif T.O. Hawaii - Ostrava. Jejich chatu na Bobrovníkách dnes vlastní T.O. Black Hills. „Hawaiiané” si postavili novou chatu před válkou na Hukvaldech a později na Pulčinách - tam trampský život pulsuje dodnes.

Sonny se svým malým stanem se zúčastňoval zimních táboření „Klondike”, byl vítaným hostem na naší i jiných osadách. Sonny byl ale i známý vodák - inu není se co divit. Narodil se u moře v Jugoslávii za doby Františka Josefa I.

Byl vítězem spousty závodů a sjezdů na kanoích. Bezpočtukrát síjžděl Dunaj z Passova po Železná Vrata a byl několikrát oceněn „Modrou stuhou Dunaje”. Nejezdil sám, ale se svou ženou a osadnicí Maruškou. Neměli sice děti, ale našli si svobodnou mladou maminku, ku které se přimkli jako ku své.

Když jsem v roce 1990 v rubrice „S městem za zády” v Nové Svobodě psal Sonnymu nekrolog, nikdy mne nenapadlo, že ho budu psát i jeho ženě Marušce a ta se stane nejstarší Ostravskou trampkou...

Byla usměvavá, laskavá, milá a dožila s 94. let. Nikdo o ní ani o Sonnym nepsal, jací vynikající vodáci - trampové to byli. Jen medaile, diplomy a fotky potvrzovaly ty desetitisíce kilometrů sjetých řek a mezi vodáky jejich jména byla velkým pojmem.

23.6.2011 ve věku 94 let odešla Mařenka do trampského nebe za Sonnym. 1. července v římsko-katolickém kostele v Ostravě-Přívozu ve 14.00 se s ní rozloučila rodina, kamarádi, vodáci... Zůstala vzpomínka.

Ďáblík, 3.7.2011

 

 

Co číst ?

Od roku 1948 vlastním skautskou příručku předního skautského činovníka a bratra Václava Vodenky „Nauka o stopování. Z ní čerpal „stopařinu” Foglar pro „Bobří hráz” a pro „Kroniku ztracené stopy”.

Letos na setkání Foglarovců na Sluneční zátoce přivezl balík knih „Nauka o stopování” jeho syn Jiří Vodenka - Jíra (89), člen pražské Dvojky a umělec. Jíra v roce 1941 absolvoval Státní grafickou školu a až do důchodu zůstal věrný povolání knihaře. Celý život zůstal také věrný skautingu a pražské Dvojce. Mimo jiné je i autorem nádherných plastik, řezeb a totémů.

Začátkem šedesátých let, v dospělém věku jej jeho hluboká láska k přírodě zavedla do organizace TIS a posléze do Svazu ochrany přirody. Spolu s J. Foglarem začal v roce 1966 uveřejňovat v časopise „Věda a technika mládeži” své bohaté poznatky o životě zvěře, především o stopách, které v přírodě zanechávají.

Své dlouholeté zálesácké snahy a poznámky spojil s otcovými a doplnil jeho „Nauku o stopování” a po dlouhých preripetiích ji vydal vlastním nákladem pro skauty, trampy, zálesáky.

Kniha o 270 stranách stojí 170 Kč a je k sehnání na Ústředí Junáka a ve skautských prodejnách.

 

 
Vstupní stránka trampské niti      Index