ZPRÁVY Z OSAD

Zdeněk Vašíček-Ďáblík                                       starší psáno v březnu 2011 novejší


Roy : Předjaří

Přišlo jaro brzy
v únoru kvetla jíva
meze v měděné rzi
Pálava ňadro skal
v mlze skrývá.

Přišlo jaro nenadále
zvonky sněženek,
na stéblech korále
mechových divoženek.

Krajky ledu rozplynuté
zůstalo jen tělo
vlnící se řeky, umanuté.
A zpívat by se chtělo.

 

Jaro je konečně tady !

Konec zimy a začátek jara je poněkud truchlivý. Bouře a převraty v Africe a na Blízkém Východě, nemocný Vašek Havel, který by rád v Lybii viděl americké vojáky a ani mu nevadí, že „povstalci” jsou dobře vyzbrojeni přes Saudskou Arabii zbraněmi z USA - je to stejné, jako s kosovskými Albánci a Srby - tehdy taky schvaloval bombardování Jugoslávie... což ani teď neschvaluje prezident Klaus.

Idioti z trojkoalice kvůli „důchodové refromě”, včele s premiérem Nečasem a min. financí Kalouskem se snaží 3/4 národa uvrhnout do absolutní bídy zdražováním a obrovským navyšováním DPH. Stačí stáhnout naše „žoldáky” z misíí a hned jsou tady peníze na důchody...

No a do toho všeho přišlo ještě zemětřesení a následné obrovské, deset metrů vysoké, vlny tsunami... Nedozírné škody na majetku, jaderná katastrofa, tisíce mrtvých... Proti tomu zemětřesení na Novém Zélandu se jevi jako úplně maličké a zanedbatelné i s 380 mrtvými.

Tradédií ovšem je, že tato naše vláda z nás chce mít úplné blbce a zařadit nás k Albánii a Bulharsku s 20% daní na tisk, časopisy, knihy a mediální nosiče... Ministr kultury Jiří Besser (TOP09) by knížky (včetně učebnic, skript, sešitů) nechal ve 20% dani, stejně jako lístky do kina, divadla, na koncerty či sportovní přenosy, nesouhlasí ani s „výjimkami” na pečivo-diapotraviny-zeleninu a brambory... Co je to za ministra kultury, který chce mít z národa blbce?!

Nelíbí se to nikomu a i vláda musela cuknout - no uvidíme.

Přichází první zvadla na „Vítání jara” - to pořádají trampové po celém světě k oslavě konce zimy. Jaro letos přijde 21. III a na dlouhých 91 let to bude naposledy! Budou se přepisovat učebnice, několik příštích generací se totiž prvního jarního dne dočká už 20. března!

Má dcera Šmudla se před 37 léty narodila na první jarní den. Proč se posune jarní první den? Mohou za to přestupné roky, které datum posunuly. K tomu, že posun je tak dlouhý, více než devadesátiletý, přispělo i to, že jsme na začátku století a zároveň tisíciletí.

Astronomický první jarní den začne letos 21 minut po půlnoci dne 21. března. Dalšího 21. III bude až za 91 let. Abychom si udrželi kalendář, musíme počítat s přestupnými roky a právě kvůli tomu dochází k tomuto posunu.

Ostatní důležité dny, jako letní a zimní slunovrat a podzimní rovnodennosti se ale datumově nemění, kolísají plus-minus jeden den. Je to dáno tím, že začátky se posouvají v řádech hodin a tady to datumově vychází, na rozdíl od jara, kde každý posun odehraje se v rámci 24 hodin 20.března. K posunu jarního dne přispěli začátek nového století a zároveň tisíciletí.

Rok 2000 byl vyjímečný ještě v jedné věci. Byl přestupný! A to i když být neměl. Všechny roky končící dvěma nulami, které jsou navíc dělitelné číslem 400, jsou přestupné automaticky.

Od data, kdy počítáme první jarní den, se ale odvíjí například i začátek velikonoc. Velikonoční neděle se slaví první neděli po úplňku, který následuje po prvním jarním dni. Velikonoční pondělí - Šmigrust tak může nastat nejdříve 23. III a nejpozději 26. IV.

Letos na Velikonoční neděli 24. dubna se koná Trampská Ivančena a je to 65 let od založení mohyly skauty „Ostravské Třicítky” k uctění popravy skautú na sv. Jiří na Starém Židovském Hřbitově v Polském Těšíně. Kdy bude letos Skautská Ivančena, nevím. Prý až 30. dubna, jenže to podle tradic je až týden po sv. Jiřím - patronu skautů a proti tradici, která žádá „vždy nejblíže ke dni sv. Jiří”. No asi si nechtějí nabourat pohodu velikonočních svátků výstupem na úbočí Lysé Hory - Ivančenu.

Jaro budiž pochváleno po dlouhé zimě.

PhDr Zdeněk Vašiček - Ďáblík, 10.3. 2011

 

Fejeton

Dopis či SMS ?

Tento čtvrtek před slezinou jsme měli osadní poradu kvůli potlachu a oslavě trvání šedesáti let naší osady. Placky už jsou htové pro účinkující i hosty. Teď jsou na řadě camrátka, plakety, pemětní listy a odznaky osady. No je to krom návrhu taky otázka peněz.

Šerif John přinesl návrh zvadla s ilustrací Honzy Hory - Maugliho. Text dobrý, ale chybí tam vlajka nebo znak osady. Dobrá, doplní se, no a taky tam chybí, že kdo nebude mít chuť spát pod stanem, múže spát v chalupách patřících hospodě Na Bukovině za 150 Kč za noc, že dojezd až k hospodě Na Bukovině, která je v Chko v prvním vodním pásmu, je na povolenku 50 Kč a že stravování je možné Na Bukovině, no a taky jak se tam dostat vlakem, autobusem, autem...

No text se vytiskne zvlášť na lístek. A jak rozeslat 250 zvadel?! Jde to do peněz. Moderní je posílat vše SMS, e-mailem, dát to na Web a zvadla rozdávat na místě. Byl jsem jediný, kterému se to zdálo neosobní.

Rukou psaný dopis s přiloženým zvadlem je čímsi osobním. Právě v době SMS a e-mailů, může a je nejlepším důkazem vašich citů. Já vím, leze to hodně do peněz, „krmí” se pošta... Avšak pozvání je hmatatelné, osobní a kamarádsky hřejivé... Může se vložit do kroniky či cancáku a je to hmatatelná upomínka i na kamaráda, který to zaslal i po leťech.

Jsem novinář v důchodu a na počítači píši jen „úřední” věci či scénáře, nebo články, ale celou korespondenci vyřizuji pisemně. Rok co rok zjišťuji nešvar, jako je posílání zvadel, novoročenek i dopisů posílaných přes internet. Je to pro mne ale neosobní.

Pořád se toho nemůžu zbavit. Otvírám denně poštovní schránku s příjemným očekáváním, že z ní vypadne dopis od nějakého kamaráda, zvadlo, trampský časopejsek anebo nějaká nečekaná zpráva. Ale převážně se na mne vysypou jen prospekty, letáky a reklamní časopisy.

Málo lidí se dnes obtěžuje psaním dopisu. Jak je krásné číst dopis od ak. mal. Vlasty Tomana - Ácka (81) s jeho písmem tak překrásným, nebo od ilustrátora dr. Pepy Zálabského (56), doplněným kresbičkami, nebo písmo v dopisech a kronikách od ak. mal. Z. Buriána - Siddie Burky...

Není-li dopis ve schránce, musím zapnout počítač a otevřít schránku elektronické pošty, ta je vždy plná, a přečíst si, co mi kdo vzkazuje. A může to být příjemná zpráva, může to být zpráva od někoho, koho mám rád, ale stejně mne to nepotěší tak, jako když jsem nedočkavými prsty otvíral obálku. Něco mi chybí...

Možná vůně? Vůně papíru, inkoustu, který je rozmazaný slzami, nezřetelný ostisk palce na třetí stránce, písmo, z něhož se dá poznat, v jaké náladě byl autor...

Dívám se na dopisy Foglara, Honzy Mareše, Franka Elstnera, Táty Plainera, Gusty Kruma nebo Kaje Saudka - to je paráda, umělecká díla, ten sklon písma, charakteristika, drobná kresbička, styl, volba slov... A vše v přímém spojení oči-mozek-ruka. Je to jako bychom si i po létech vyprávěli.

Tyhle drobné věci, které odlidštěný mail nikdy nemůže mit. Ještě občas se stane zázrak, jako tuhle, když mně můj starý (86) kamarád napsal šesti­stránkový dopis pérem a inkoustem, ve kterém vzpomínal na svého dědečka, který byl ke konci 19. století v Americe a založil v Nebrasce české město a pekařství s českým chlebem a pečivem, které funguje dodnes.

Četl jsem a počítal: Ten musel žít v létech, kdy poštovní schránky na rohu ulice byly ještě dřevěné a dostat dopis byl svátek pro celou rodinu... Nebo ne?

PhDr Zdeněk Vašiček - Ďáblík, 25.2.2011

 

 

 
Vstupní stránka trampské niti      Index