ZPRÁVY Z OSAD

(Zdenìk Vašíček-Ďáblík)                                       old psáno v lednu 2011 new

Zimní ženy

Jsou ženy zimní metelice ve vrcholcích staletého dubu,
jsou ženy oblé a ladné jako závěje na holém poli,
jsou ženy kapličky se sochou bohorodičky na pustém kopci, nic je nezabolí,
jsou ženy ženy zralé ledové víno, pod slupkou moudrosti plné sladkého nerozumu,
jsou ženy křehké jako poslední jablíčko v jablůňce střapaté,
jsou ženy tvrdé jako zamrzlé zrcadlo tůní odrážející bledou Lunu,
jsou ženy měkké vločky snášející se z šedých oblak božího trůnu,
jsou ženy jiskřivé jako když cinkne lžička ve stmívání při čaji o páté,
jsou ženy nevyzpytatelné jako laní stopy jdoucí panenskou plání ledabyle,
jsou ženy věrné jako paličky cimbálu věrné jeho strunám v teplém sklepě,
jsou ženy přelétavé jako poštolky kroužíce nad hloučkem zajíců sveřepě,
jsou ženy nevěrné jako vlčice utíkající vlků mnohonásobné přesile,
jsou ženy náruživé s jakou tvrdošíjností vinař v mrazu stříhá révu,
jsou ženy nebezpečné jako placatka kořaličky u roztopených kamen,
jsou ženy žárlivé na dceru sněženku i na stařenu vrbu a proutků pramen,
jsou ženy pobožné, které vzdají se přepychu a vzývají havrana v kléru,
jsou ženy vinice, štíhlé, s bílými diamantovými střevíčky sněhu,
jsou ženy hřejivý cikánský ohýnek uprostřed palouku v hlubokém lese,
jsou ženy skleničky plné vína, jejíchž jas se sklepením nese,
a jsou ženy, jež hledají víc skalnatou lásku než mechovou něhu...

Oldřich Damborský (Roy)

 

Fuj, ta hrozná zima trvá !


Přišel podzim, krásně zbarvil šat stromům i keřům. Venku bývalo víc jak často sychravo a podzimně. Pak velmi krátké Babí léto - no spíš se jen mihlo, ale přece jsme ho pocítili při podzimních ohních, vandrech či každoročním Podzimním ohni Old Pardů S.M.

A když jsme zavírali ostravské řeky a vodácké stezky, tak po mnoha dnech dešťů se ukázal slunečný, i když chladný den. A pak z ničeho nic přišla kosa, mráz, sníh, vichřice a živelné pohromy. Pak pár dní déšť a teplo a znovu ta hrozná zima udeřila... Jenže to vše bylo na podzim !

Letošní 44. zimní táboření Klondyke 2010 na Kalužném (10-12. prosince v 994m nadmořské výšky) bylo kruté, nicméně v typí se hrálo celou páteční noc a celou sobotu. Bylo to jen pro otrlé a ti co to přežili, si v Horní Danyni mohli vychutnat „Klondyke bál”, kde hrála kapela vlčáků...

Mimo jiné bylo tam přes 300 lidiček... A zase zima a mráz. Na první zimní den pršelo a bylo 8°C a v Ostravě takový smog, že městská doprava v dobách smogu funguje zdarma.

Vánoce mají být bílé, jenže teplo a déšť daly sněhu „záhul” a tak na první svátek vánoční se všichni těšili teplotám pod nulou a poprašku sněhu. Nicméně málem jsme měli „Ladovské vánoce”.

Tím, že mám 69 let, pociťuji na sobě dost výrazně zimní změny počasí. Odjakživa jsem byl letní typ. S prvními jarními paprsky se probouzím a jakmile rtuť teploměru v létě vyšplhá nad 30°C, jsem ve svém živlu : nebolí mne záda, nohy, klouby...

S podzimními plískanicemi pomalu uvadám, abych zimu strávil v jakémsi mumifikovaném stavu s minimem vitálních funkcí i když sám i s osadou vyrážíme na vandry a ohně stále. Ale je to pro mé údy stále těžší a o to radši spím pod střechou. U mé ženy je to právě naopak. V létě zhusta trpí pocitem horka a nadšení v ní stoupá přímo úměrně s prvními zimními vločkami.

Příznačnou ukázkou naší rozdílné termoregulace může být moment z letošního léta. Teplota byla ve stínu 30°, voda jako vlažný čaj... Blaženě medíc si na slunci jsem poplaval k bojkám a zpět, kde u břehu se šplouchala má žena... Doplaval jsem k ní a koketně jí povídám :„Jsem Neptun a splním ti cokoliv si budeš přát...”

Má žena zdvihla hlavu, pohlédla na mě, chvíli zamračeně přemýšlela a pak prohlásila : „Jo, to je výbornej nápad ! Víš co?! Ať teda sněží...” Blbé přání na rozmezí července a srpna, co?!

Tak nevím ! Věřím sice, že nás zima ještě čeká, ale co když už si svůj čas na podzim vybrala a v lednu-únoru přijde už jaro. Vše se nějak urychluje.

Včera jsem si kontroloval svoji vanderróbu, spacáky, bágle a do letního maskáče jsem zasunul lístek „Spěte sladce do jara” - je to morbidní - vím to, jenže v zimě kvůli termoregulaci mého těla a mé tělesné schránky musím nosit „zimní oblečení” včetně bot, které jsou pečlivě ošetřené včelím voskem, kdežto od jara do podzimu chodím naboso jen v sandálech.

V lednu mám svátek a už přesně vím co odpovím mé ženě, až se mě zeptá, jaké přání mi má splnit letos k svátku. Sladce se na ni pod vousy usměju, prosebně sepnu ruce a prohlásím: Letos mám naprosto výbornej nápad ! Chci úpłnou maličkost ! Víš co?! Ať tedy praží slunce... A kdyby to nevyšlo, tak mi kup knížku „Letní lidé” od Franty Dostála a já se s ní přenesu do léta.

FUJ ! Už ať skončí ta hrozná zima... I když lyžování a běžky mají taky něco do sebe, ale to teploučko, to je jiná, i když jsou tu zas komáři a klíšťata. Holt člověk si nevybere...

PhDr Z. Vašíček-Ďáblík, 15.1.2011


P.S.:
Na Silvestra jsme zůstali nakonec doma, jen žena a já. Na Nový rok jsme totiž s raftem sjížděli Ostravici až do Zabiełkowa - to jsem si dal ! Zima - zima - z i m a...

Měl jsem radši na Smrk lyžovat, spaní bylo v lovecké chatě. Šerif Johan chatu zajistil pro osadu (40 lůžek), jenže žena by tam nejela, bála by se, že nám vykradou barák. A tak jsem krom spousty chlebíčků a chuťovek četl knížky, co jsem dostal k vánocům. Dvě encyklopedické a „Svobodní zednáři” a dvě kovbojky Zane Greye, už to budu mít přečtené.

I sám sobě jsem si nadělil dárek. V antikvariátě jsem objevil „Stínadla se bouří” - přílohu „Vpředu” v původních deskách ! Mám to sice dvakrát svázané, ale v původních deskách jsem to viděl poprvé a neodolal jsem a koupil jsem si to pod stromeček.

Ve čtvrtek na Tři krále jsme měli slezinu. Dostali jsme právě zvadla na 8. (poslední) celosvětový potlach i s popisem cesty, mapkou atd. Navíc Stopař slavil odchod do důchodu a Frank (radní za Mor. Ostravu a Přívoz) měl 62 let, Puškin 63, hrálo 5 kytat a 2 banja, tekla slivovice s medem (52), no bylo to obrovské... K tomu v ten den vyšel na Sedmičce, která má 2 miliony výtisků, článek se mnou a dcerou Šmudlou včetně fotografií.

V pondělí na Martiňáku (896m) na chatě jsme měli slezinu s Prckem ohledně Kanady a splutí Yukonu. Holt jede to už zase naplno. Teď v sobotu máme na Silverádu v Jílešovicích Zimní táboření.

Pojedu tam, ale v noci se vrátím domů. Z novoročního Sjezdu Ostravice jsem prochladl a chytil hnisavou anginu. Celý krk mám zahleněný a kuríruju se čajem s medem a citronem a hruškovicí, chrchlám jako tuberák. K doktorce ale nejdu. Loni o tomto čase jsem to chytil také.

Včera byl pohřeb Dienstbiera - státní pohřeb, znali jsme se z věznice Ruzyně i z venku. Byl to jediný poctivý politik a k Jugoslávii, kterou anektovali spojenci, měl stejný názor jako já. I jako přidělenec OSN pro Jugoslávii se nebál říct, co je to za svinstvo, co Jugoslávcům udělali. Zemřel jako senátor a čestný člověk. Je ho velká škoda, rak si ale nevybírá, žere vše. Monika a já víme své.

 

Povstaňte kamarádi !
 

25. října 2010 v nedožitých 85. létech odešel do muzikantského nebe Blahoš Burker, člen OldBoys Brno, písničkář, autor dvaceti trampských zpěvníků, zakládající člen T.O. Vodáci (1941) a vedoucí kapely kamarádů T.O. Camp Dechťárna. Jeho písničky - Ahoj kamaráde, Cowboy song, Hoří táborák, Pojď jsem tu tak sám atd...- se hrají po celé republice

Blahoš byl dlouholetým spolupracovníkem Trampa, kde mu vyšla i řada jeho písní. Vzpomeňte na něj u svých ohňů

Ďáblík

 

CO ČÍST - Z NOVÝCH KNIH

Henry David Thoreau : Chůze

Chůze existuje od počátkku, stejně jako divoká příroda, do níž se H.D. Thoreau vracel při svých procházkách. Ve své eseji apeluje na své současníky i na nás, abychom se stali jeho bratry řeholníky, chodci.

Je s podivem, že již tehdy (Chůzi napsal v roce 1861) kolem sebe spatřoval problémy, s jakými se potýkáme dnes : Lidé se vzdalují přírodě, upřednosťují pohodlí za každou cenu. Thoreau hovoří o krajině, o jejím utváření člověkem a naopak, o utváření člověka krajinou.

Překlad Jaroslava Kočová. Vázáno s přebalem, 104 stran, ilustrace Lucie Straková, cena 198 Kč.


Výstava fotografa F. Dostála v Praze

Nevíte kam jít v zimní dny v Praze? V galerii Čerťák-Tmáň 200 (Vápenka Čertovy schody) probíhá výstava světoznámého fotografa, foglaristy a trampa z T.O. Bonako Franty Dostála „fotografujícího”, nazvaná podle jeho knihy Život je pes, ale fajnovej..."

Věřte, že každý snímek vám vykouzlí úsměv a vy zapomenete na pošmourné zimní dny. Výstava je denně otevřená od 8-19 hod. a potrvá až do 10. února 2011.

Vstupní stránka trampské niti      Index