ZPRÁVY Z OSAD

Zdeněk Vašíček-Ďáblík                                       starší psáno v březnu 2006 novejší

Píseň amerického vojáka

Bulat Okudžava / český text J. Nohavica

Já navlíknu si mantl v barvì khaki
a vezmu helmu vak a saky paky
jó todle místo to je príma štace
ach jak je prosté vojákem stát se

Nechal jsem doma všechny mizeráble
k čemu je práce prachy nač ty trable
mám samopal a hlaveň se mu svítí
ach jak je prosté vojákem býti

 
 
 
 
 

A kdyby něco kikslo žádný strasti
vždy jak se říká sloužíme svý vlasti
je příjemňoučké nebýt ničím vinen
být prostě jenom prostým vojínem

 

Konec mýtu nadlidí v USA

Člověk je médii a filmy stále "masírován" o tom, jak "policajti míru" Američané jsou ve všem super... No Vietnam jim nestačil, Afganistán taky ne a o Iráku lepší nemluvit. Lžou kde to jen jde a přiblblé filmy ukazují "Supermany", jež zlikvidují celé pluky vycvičených vojáků kdekoliv na světě, ať je to ve vzduchu, pod hladinou oceánu, v pouštích, džunglích...

Projel jsem USA křížem krážem a troufám si říct, že znám mentalitu Američanů dost dobře a musím říct, že ani cikáni leckde by tak nežili, jako někteří Američané. Velkohubé kecy zhatila Alkaida v New Yorku a Washingtonu DC za jedno dopoledne a potřebovala k tomu pár lidí... Počet mrtvých vojáků v Iráku se přiblížil 2000, jen je tu otázka : zemřeli za vlast ?

Nevím jak jiní, ale řadu let přijímám z médií kecy, že Amerika je všemocná a že jí nic nemůže rozhodit, nepotřebuje ničí souhlas pro své akce, stačí si vymyslit lživý argument a nepotřebuje ani souhlas OSN, NATO, či kohokoliv jiného - nakonec bezpočtukrát jsem o tom psal ve svých fejetonech.

Po hurikánu Katrina jsem si řekl, že tu pohromu Američané zvládnou levou zadní - vždyť jsou tak disciplinovaní, stateční, vlastenečtí, obětaví a milují svého prezidenta - zkrátka samí O.K.

Ale jouvej ! Oni jsou strašně zranitelní ! Tolik neschopnosti, agresivity, rabování, znásilňování, pedofilie a zmatku ! To přece po tsunami 26.XII.04 v Asii nebylo ! A to byli leckdy chudí a nemajetní rybáři a vesničané.

Byl jsem v New Orleansu nejednou, miloval jsem Francouzskou čtvrť i Bourbon Street, bary plné muziky, dobré pohody, dobrého jídla, kavárničky na chodnících, jízdy v bryčce, synkopické orchestry i karnevalové průvody a teď ze záběru v televizních zprávách vidím tu obrovskou zkázu a co je to za neštěstí.

Místo miliard do Iráku, obětovaných na válku, peníze se mohly dát do opravy hrází, které chránily město, jež je hodně pod hladinou moře. Je to stejné, jako kdyby Holandsko nedbalo o své hráze a peníze na jejich opravu by dalo na invazi třeba v Tibetu.

Hurikán, který zpustošil New Orleans a kus Louisiany, je tedy pro mne jedním velkým nepříjemným probuzením z amerického snu, zvlášť když důsledky se promítnou i u nás v pojišťovnictví, bankovnictví a dnes již astronomickými cenami ropy, kterou stejně z USA nebereme.

Přístup Bushe mně připomíná prezidenta Chaveze při neštěstí v Caracasu 12.XII.99, když se utrhly svahy nad tímto městem, moře o 100m ustoupilo a bahno zlikvidovalo tisíce lidí, vesnice, vše co mu bylo v cestě. A prezident si s Fidelem "medil" na ostrově - Bush zas teď na svém ranči...

Při tomto neštěstí bylo vidět, jak jsou pohodlní Američané změněni v šelmy a odpadnou lístky solidnosti vlastenectví.

7.9.2005 - F.G. Montano

      Index Vstupní stránka trampské niti