ZPRÁVY Z OSAD

Zdeněk Vašíček-Ďáblík                                       starší psáno v červnu 2010 novejší

Zprávy z osad

Oblastní kolo Porty

V sobotu 24. dubna 2010 se konalo na Slezskoostravském hradě oblastní kolo Porty, která za podpory Statutárního města Ostravy pořádala ČTU oblast Beskydy. Do soutěže se přihlásilo 17 soutěžících skupin, duo a jednotlivci, bohužel, vystoupilo pouze 15. Dva soutěžící se omluvili z důvodů nomoci.

Krásné počasí přilákalo na naši akci kolem tříset příznivců country, trampské a folk hudby. Akci moderoval Josef Grim-Mlok a jako hosté vystoupili duo ostravských bardů Mendoš a Harry.

Porota, kterou tvořili kamarádi Ladislav Bíly, Ota Maňák, Petr Ondruch, Čestmír Primus a Helena Žaludková měla nelehký úkol určit vítěze, kteří budou postupovat do semifinále v Řevnovicích u Prahy a do národního kola v Ústí nad Labem.

Nakonec se dohodli a zde jsou výsledky: Na prvním místě se umístila a postupuje do semifinále do Řevnic Dobrá Poloha - Ostrava, druhé místo obsadila skupina Nadarmo - Poruba a na třetím byla Dominika - Ostrava.

Autorskou Portu získala skupina Marod s písní "Až děti vyrostou" a Dominika s písní "Pátý jezdec je strach". Cenu diváka získala jednoznačně Dobrá poloha a zvláštní ocenění poroty získala Silvie 'Šiška" Gaduláková.

Atmosféra na Slezskoostravském hradě byla vynikající a je jen škoda, že v sobotu bylo na Ostravě více akcí a tím pádem byla menší návštěvnost. Ale ti co přišli, určitě nelitovali. Poděkování patří také všem, kteří se na letošním oblastním kole podíleli, ať je to Statutární město Ostrava, které na akci přispělo finanční dotací, tak také všem členům ČTU oblast Beskydy, kteří vše ostatní organizačně zvládli.

Pokud se nic zlého nestane a získáme opět dotace na Portu, sedeme se zase za rok a opět na Slezskoostravském hradě na oblastním kole 2011. Kamarádi Ahoj!!!!

Josef "Willy" Gloziga

Jarní stezka Oldpardů Severní Moravy

Ta 39. jarní stezka se letos konala pod šerifováním Aldy (66) z Farmářů z Bílé Vody a byla svolána na Kamenec u splavu v Jílešovicích u řeky Opavy.

Loňský serif Alonzo (72) předal šerifství po roce Aldovi, oslavilo se 66 let Admirála šerifa T.O. Dvě bílé břízy a pak déšť-nedéšť se hrálo bez konce...

Hladina řeky stoupala, ale nikdo netušil, že se opět blíží povodně se stoletou vodou, zato jsme byli víc a víc promrzlí a promoklí.

Příští rok byde Oldpardům 40 let, T.O. Hell's Deviles 60 let, T.O. Albatros 80 let a T.O. Bílý Blizard 50 let. A již nyní se připravuje společný potlach s řadou doprovodných akcí.

za O.P.S.M. Ďáblík

 

Acek
Mínění druhých je cenné zrcadlo, někdy ale křivé

„Není na světě ten, aby se zalíbil lidem všem.” To říkala má teta - vlastně prateta Fanka, která mne a bráchu vychovávala, když náš táta dostal v roce 1948 špagát, který mu před popravou Gottwald změnil na doživotí.

V roce 1948 jsem složil v „třicítce” svůj skautský slib a nikdy jsem se nestal pionýrem. V roce 1951 byl na slezkoostravském hradě 15.2. náš oddíl rozpuštěný a na Farské zahradě u ohníčku jsme založili naší trampskou osadu, která v počátku měla 13 lidiček od 9 do 15 let. Dnes už žijeme ze zakládajících jen dva, ale osada se rozrostla, přežila vše a bude slavit 60 let trvání.

Ve školních létech jsme byli „synové třídního nepřítele”. Bylo to nechutné a ani studovat nešlo - museli jsme se s bráchou prvně vyučit, abychom mohli později večerně studovat. U mně „divočáka” to bylo o něco těžší, neboť v akci „skaut” a za přechod hranic jsem putoval do vězení... No a vše bylo v papírech a tím pohled na „závadnou osobu” byl poněkud jiný.

Ale jiné byly i hodnoty celé naší rodiny. Nemluvilo se jinak doma a jinak na veřejnosti. Láska k vlasti vedla mého dědu - legionáře a pobočníka generála Gajdy - až na popraviště v Birkenau, můj kmotr létal u 313. perutě, strýc bojoval s vládním vojskem u Garibaldiho partyzánů v Itálii, druhý strýc pečoval o anglické zajaté letce, kteří jako zajatci pracovali u něj při výrobě masových konzerv, babička ukrývala židovskou rodinu Berglových po celou válku. Táta utekl z koncentráku s označením „RU” - byl zpravodajský důstojník. Až v roce 1962 přišel z kriminálu, když mu Rybalko přivezl metály a které mu udělila královna Alžběta II.

A když se podívám zpět, žádný komunista v rodině nikdy nebyl a láska k vlasti byle přede vším. Přesto vše, až do roku 1989 mínění „těch druhých” bylo víc než křivé. Významným zdrojem informací o naší osobě je mínění okolí, lidí, kteří nás znají, stýkají se s námi. Kdysi to byly „domovní důvěrnice”, „uliční výbor” a „zvláštní oddělení” ale i agenti „kamarádi” jako Affi, Mexičan a další...

Hodnocení jiných dává cenné informace a v některých případech může být přesnější než sebehodnocení. Jedno jak i druhé je však zdrojem subjektivním. Lidé se liší pozorovacími schopnostmi i diagnostickým umem. Přesnost jejich pohledů ovlivní mnoho faktorů.

Ti, kteří nás mají rádi, nebo s námi sympatizují, nám zpravidla přidávají a vidí spíš naše přednosti než slabiny. Ti, kterým nevoníme, či jim jdeme něčím na nervy, mají tendenci vidět na nás naopak to špatné. Někdy je hodnocení druhými spíš jejich vlastním sebehodnocením.

Také členství hodnotitele a posuzovaného v různých sociálních skupinách přináší častá zkreslení. Příslušnost jedince ke skupině, která nepožívá vážnosti u hodnotitele, snižuje jeho hodnocení. Některé sociální skupiny jsou si bližší a srozumitelnější, než jiné, které jsou si vzdálenější, že nenacházejí jediný rozumný důvod k existenci té druhé skupiny.

Členové soupeřících politických stran promítají do hodnocení jednotlivce názor na jeho stranu. „Vyznávat tak nesmyslné ideje může pouze idiot”, myslí si oba póly v nerozborné myšlenkové jednotě.

Vidění druhých bývá ovlivněno naší sociální pozicí. Všichni víme, jaké množství superlativních posudnků obdrží mnozí jen díky tomu, že zastávají významné funkce, do kterých přichází i jejich rektální cestovatelé. Míněním pochlebníků, intrikánů, servilů není radno se řídit. Kdo dnes podkuřuje, bude zítra přikládat polínka.

V nouzi, jak praví příslovi, poznáš přítele. Především jde však o období, které dává možnost poznat skutečnou váhu mínění okolí. Hodnocení naší osoby podléhoa výkyvům, náladám. Názory na naší osobu vnímejme, neberme je však jako objektivní měřítko. Ti sami mohou na nás chválit to samé, co po chvíli na jiném místě zkritizují.

Kdo mínění okolí vůbec nevnímá a nerespektuje, má sebevědomí velmi přebujelé. Kdo se míněním jiných příliš řídí, má nejvyšší čas uvědomit si, že vlastní nohy máme proto, abychom se na ně postavili.

Mínění druhých je cenným zrcadlem, umění praktického psychologa spočívá v rozpoznání úhlu odrazu obrazu. Pokud si tuto rozlišovací schopnost neosvojíme, ocitáme se ve světě velmi podobném zrcadlovému bludišti v Praze na Petříně.

Nejdůležitější je ale věřit v sebe sama, svůj vlastní úsudek a jednání a pamatovat si: šakalové vyjí, karavana putuje dál. Za vás přece mluví vaše práce, život, ale i naplnění ideálu a cíle života.

PhDr Z. Vašíček - Ďáblík, 10.7.2010

 

Marko Čermák - poslední romantik

Marko Čermák V pražském muzeu Karlova mostu (nachází se vedle mostu samotného, na Křížovnickém náměstí) je až do 6. července 2010 výstava nazvaná POSLEDNÍ ROMANTIK věnovaná Marko Čermákovi u příležitosti jeho sedmdesátin, která velmi vkusně a do hloubky představuje jak Markovu kreslířskou tvorbu - Rychlé šípy a další komiksy, knižní ilustrace, krajinky, jeho působení v kapelách Greenhorns, White stars, Paběrky a i jeho trampský život - kroniky, fotografie a další. V rámci výstavy byla pokřtěna stejnojmenná kniha Poslední romantik, dále 2CD obsahující 55 písniček z let 60. až 90 a kalendář Marko Čermák 2011. Vše lze samozřejmě zakoupit v pokladně muzea. Vstupné - 150 Kč, zahrnuje i zajímavou expozici věnovanou Karlovu mostu.


Ácek z Třebíče má 80 let !

Ano, ak. malíř a grafik Vlastimil Toman - Ácek se dožil 80ti let. Knihkupectví Trojan v Třebíči vydalo druhou knihu Ackovy monografie, nazvanou skromně Třebíč poetická, jejíž autogramiáda proběhla 3.5 v knihkupectví a kde na loutnu zahrál Jindřich Macek.

Městké kulturní středisko v Třebíči připravilo k osmdesátinám velkou výstavu Tóny domova. Výstava bude od 6.5 do 27.6 2010 v Galerii Malovaný dům. Navštivte Áckovu výstavu, stojí za to, vždyť on sám je Foglarovec, bývalý skaut a dodnes tramp... Umělec!!

Ďáblík