ZPRÁVY Z OSAD

Zdeněk Vašíček-Ďáblík                                       starší psáno v prosinci 2009 novejší

Sněžná štědrá noc

Oldřich Damborský - Roy, Bořetice, 10.10.2009

Sněží ti v duši malá vánoční hudba
oblé závěje suplují boky bílé ženy,
nad kolébkou ve chlévě boží sudba
mrazivé hvězdy jsou láskou obtíženy.

Jdeš oceánem křišťálového sněhu
za sebou jsi nechal výkyvy burzy,
stále děcko se ti plete do příběhu
a horký vzduch se ti sráží u pusy.

Siločáry galaxií metají kozelce
stříbrný staniol špičatá brada Luny
tato noc obejmula něhou ztracence
a elektrické dráty hrají píseň struny.

Fejeton tentokráte andělský...

Minutu za minutou odkrojuje núprosný čas z koláče letošního roku zakončeného číslicí 9. Dříve, než se přiblíží jeho mladší druh, zbývá ještě dost času na to, abychom se potrápili při úklidu, pečení cukroví, zdobení stromečku, dělání bramborového salátu a hrachovky, zabíjení kaprů či dokupování posledních dárků. Připravit a uchystat vše potřebné pro spokojenost rodiny stojí hodně úsilí.

Ale vánoce jsou přece natolik vyjímečným a okouzlujícím obdobím, že stojí za to věnovat jim patřičnou péči. Já si v tu dobu dopřávám ten přepych naslouchat virtuozitě v Pastorelách starých českých kantorů a lidových skladatelů, Českou mši vánoční J. J. Ryby, Bílé vánoce Karla Gotta, nebo vánoční hudbu kytarového mága a mého kamaráda Štěpána Raka.

O svátcích krom štědrovečerní večeře už díky televizi, videím a počítači už málokdy na ně zbývá čas a vše je nějak víc uspěchané, než za mého mládí. V mém dětství, a vlastně dodnes, je advent a oslava zimních svátků spojována s postavami andělů. Tajemnými a neviditelnými bytostmi s líbeznými tvářemi – tak nějak bezpohlavními, pohybujícími se tiše v naší blízkosti a chránící lidi od všeho zlého. Na námitku, že spousta zlého se okolo nás děje stále, odpovím, že bez nich by to mohlo být ještě mnohem horší.

Prvniho anděla jsem zaznamenal na obrázku nad mým lůžkem. Bylo to na obrázku z mého prvního přijímání... To jsem se ale již modlil „andělíčku můj strážníčku...” Jako vlče jsem dva roky ministroval u pátera Peřiny ve slezkoostravském kostele ku kterému naše rodina měla dlouhodobé vazby. Tam jsem těch andělů viděl již dost a dost jsem jich dostal na svatých obrázcích. Ve škole nám pak paní katechetka do notýsku dávala razítka oveček, kraviček, svatých ale i andělů...

Jiný anděl na obálce „Anděla strážného” (časopisu, který celý vázaný ročník jsem měl) je anděl Zvěstovatel, v dlouhé bílé říze a bílou lilii v prstech, který přišel Marii zvěstovat početí jejího synáčka. Viděl jsem pak obdoby tohoto „zvěstování” na spoustě obrazů, plastik, mozaik i řezeb na celém světě. Rovněž tak anděly na Betlémech.

Nekonečné těšení na dobu nejkrásnější chvilky štědrovečerní nadílky, se nám vždy snažil ukrátit náš prastrýc, u kterého jsme s bráchou vyrůstali, neboť hned v srpnu 1945 nám našeho tátu odvlékli Rusové do Kyjeva a pak do Moskvy, aby mu pak soud dal trest smrti v roce 1948.

V Uherském Hradišti a „z boží milosti” soudruha Gottwalda mu špagát změnili na doživotí. Prastrýc byl c.k. Důstojník a kapitán na lodi Svatý Jiří, který se stal námořním přidělencem u císaře F.J.I – voják každým coulem, poctivý, neoblomný a čestný.

A tak, místo v déčaku jsme vyrůstali u prastrýce a pratety, jež znali tradice ještě z monarchie. Ten nám vyprávěl, jakže to rozdělování dárků vlastně probíhá. Malý dětský rozum již chápal, že právě narozený Ježíšek je pravděpodobně zbaven takové povinnosti, jako je rozdělování dárků.

Barvitě - a tedy pro nás velmi věrohodně - nám vylíčil, že starosti na sebe převzala parta malých andělíčků (tedy ne děda Mráz, ani Timur a jeho parta), kteří v inklinovanou dobu spustí se na zem po zlatém řetězu a my se musíme dívat z okna velice dobře, abychom je nepropásli.

Moje bujná fantazie podporovaná časopisy Malý čtenář, Anděl strážný, Správný kluk, Mladý hlasatel a Vpředy viděla v duchu zapřažené velké sáně plné dárků, jak zasněženým večerem tiše projíždí slozkoostravskými ulicemi a uličkami. U dveří složí náklad, zlehounka zaklepou aneviditelně zmizí v modré tmě.

Na otázku prastrýce jsme jej ubezpečili, že nic podobného neproběhlo, přesto však i dnes neochvějně věřím, že tomu tak bylo a vyprávím to dnes svému nejmladšímu osmiletému vnukovi Kubovi. Věřím, že v každém z nás je v onen čas ukryto nehasnoucí stětýlko dětské radosti, fantazie a představivosti.

Ještě dříve, než však zazní okolo jesliček Andělské Bel canto, převalí se přes nás hora času a jako voda proteče nenávratně mezi našimi prsty. Pak ucítíme, jak rychle proklouzne poslední minuta letošního roku 2009 a my vstoupíme do nového magického roku 2010, jehož konec díky našim politikům nebude zas tak dobrý, ale zase přijde místo Santa Clause a Dědy Mráze náš Mikuláš s čertem a líbeznými anděly, zas přijde Ježíšek s anděly...

Požehnaný vánoční čas a dobrý rok, přátelé, kamarádi, bratři !

PhDr Z. Vašíček-Ďáblík, 23.12.2009

 

Plyšový medvídek dělá radost již 108 let!

Každý z nás dostal již mezi dětskými hračkami plyšového medvídka. My s bráchou jsme 30.4.1945 dostali téměř metrového medvěda od ruského důstojníka spolu s německým válečným vojenským dalekohledem. Můj prastrýc u nás ubytoval dva ruské důstojníky, dal jim láhev předválečné slivovice a šál domácího uzeného špeku z radosti, že je konec války v Ostravě. Oni zas když viděli, že si hrajeme s cínovými vojáčky a bakelitovými vojáčky německé armády doplněné hakly, tanky, letadly, dali nám medvěda a dalekohled, které kdoví dke strofejčili.

Medvěd měl kožené tlapky, skleněné oči, dlouhou srst a bručel - byl naší jedinou hračkou. Za týden musel prastrýc medvěda celého vymýt lihem, neboť mně s mokvajícími fleky a horečkami přes 40°C museli odvést s flegmonou do vojenského špitálu. Přežil jsem to a medvěd taky. Kdoví, jak je starý... Já ho mám 65 let, brácha je mrtvý 13 let a medvěd je v mé pracovně. Je to takové pouto i u dětí, že ani odrostlé nedokážou svého „Míšu” zahodit, ale nechávají si ho jako talisman i v dospělosti.

K šestým narozeninám jsem v době olympiády v Moskvě koupil Šmudle (dnes je jí 37) olympijského bílého medvěda 150cm vysokého. Byl reklamní, má ho dodnes. Vnučce Kristýnce k prvním narozeninám jsem koupil medvídka Pandu velkého přes metr, má ho též, s řadou jiných, a to letos dokončuje španělské gymnázium. I další vnučky a vnuk si opatrují své medvídky a s nimi spí...

Kde se vzal plyšový medvídek?! Ten první se „narodil” v roce 1902. Právě v tomto roce přinesl vynalézavý synovec Něce Margaretě Steiffové mohérový prototyp medvídka s pohyblivými packami. Steiffová se od té doby zabývala výrobou vycpaných prasátek, koní, opic a velbloudů.

Na konci téhož roku si americký prezident Theodor Roosvelt, přezdívaný Teddy, milovník přírody, vyrazil do divočiny na lov, ale moc se mu nedařilo. Poblíž jeho tábořiště bylo odchyceno medvídě, které nabídli prezidentovi k odstřelu. Ten to ale odmítl a získal tím velikou přízeň. Právě proto pak ruský cukrář z Newyorku Moris Michton vyrobil podle předlohy Steiffové prvního plyšového medvídka s pohyblivými packami. V angličtině se mu začalo říkat "Teddy Bear" a v následujícím roce se pod touto obchodní značkou a s prezidentovým spojením začali medvídci prodávat, ti jsou již k mání 108 let.

Když jsem byl v N.P. Yelowstone, tak jsem si koupil svého "Teddy Beara" - medvídě: prezidentův suvenýr za 15$ US. Je zajímavé i kolik trampských osad má ve svém názvu "medvěda" a kolik přezdívek "Medvěd" mezi trampy je.

Ďáblík, 2.1.2010

 

Drobné zprávy

Vánoční merenda ČTU-oblast Bezkydy a T.O. Hell's Deviles-Ostrava se konala ve spojení s oslavami 68. narozenin Ďáblíka ve „Zlatém klasu” 18.12.2009. Součástí tohoto uskupení dříve narozených trampů je i kapela Viejos - vítěz „Stříbrňáku”, ocenění za nejlepší trampskou píseň na Portě v Ústí n/L (2009), která do ranních hodin nepřetržitě hrála. Nechyběly ani vepřové hody, Ďáblíkova sedmiletá 52% hruškovice a trampská tombola, stromeček a pod ním dárky pro každého, ale i slavností projev a plán činnosti pro rok 2010, který je opět nemalý.

F.G.M.

Osada Kamarád Choceň oznamuje, že po 73. letech nepřetržitého plodného života osady musí ukončit. Vysoký věk osadníků - Lidka Slavíková má 86 let a i my další nejsme o mnoho let za ní a v našem věku nám nic jiného nezbývá...

Za osadu M. Ropek-Juwell

T.O.S. Plachý Bobr vás zve na 21. Bobrcour k 47. výročí založení osady, který se koná 13.3.2010. Odchod bude z vlakové zastávky Livěšice ve 12.00, cíl pochodu bude v restauraci hotelu Racek v Úštěku, kde ve 20.00 bude zahájen náš 13. countrybál.

šerif Jerryk

 

 

Šťastný Nový rok !

 
všem kamarádům přeje Trampská nit