ZPRÁVY Z OSAD

Zdeněk Vašíček-Ďáblík                                       starší psáno v červenci-srpnu 2005 novejší

Tak přemýšlím a nevím...

Duše a tělo by měly být v souladu. Staří Řekové měli proto takový termín: kalokagathia - ideál sil tělesných i duševních - soulad krásy a dobra v mužné dokonalosti. Jinými slovy: Člověk by měl být krásný zvenku i zevnitř.

Svou vnější krásou jsme na tom všelijak. Za doby mého dědy byly kypré mánesovské tvary žádoucí, v době kdy jsem skončil vojnu a založil rodinu letěly modely typu "Twigy" a boubelky volaly dost té koncentrá ní módy - tlustá děvčata spojme se... Pak přišla volba první miss a rázem tu byl typ "krev a mlíko".

Naštěstí nám trampům se líbí kamarádky, které umí přežívat v přírodě, jsou srdečné, laskavé a přímé... A jestli jsou hubené nebo tlusté, malé či velké, mladinké či v létech, na tom vůbec nezáleží. Zrovna jako u jejich protějšků... Jsou kamarádi po všech stránkách.

Je zajímavé, že trampská manželství jsou dlouhodobá, vidím to v naší osadě i u mých kamarádů... Sám jsem se svou ženou 35 let, další naši osadníci o málo míň... Vychovali jsme v osadě děti, které se staly osadníky, vychováváme ve stejném duchu i naše vnoučata.

A jak vypadáme ? Inu věk nám na kráse nepřidal, jedni jsou hubení, jiní při těle, ale nic moc. Možná i proto, že v osadě máme mnoho výkonných sportovců i mezinárodních rozhodčích, že děláme výstupy, sjíždíme vodu, jezdíme na koních, lyžujeme, ovšem jak nám to zdraví a lékaři dovolí.

Je ale jasné, že neumíme žít v souladu s naším tělem. Vidím lidi, kteří mají místo ruk takové hubené hůlky, a kluky s pivními břichy s několika kilogramovými přítěžemi. I když víme, že lidskému zdraví prospívá pohyb, děláme všechno proto, abychom se hýbali co nejmíň.

Člověk vynalezl spoustu věcí, aby nemusel moc chodit, nosit, zdvihat, prostě fyzicky pracovat. Lidský důmysl vymyslel a zdokonalil spoustu vynálezů, které ho měly zbavit námahy: kolo, vůz, trakař, mlýnské kolo, až po "robertky" a ořezávátka tužek a nevím co. Všechny ty výtahy, motorky, stroje a vozidla vymyslili lidé jen proto, aby nemuseli se moc namáhat.

Teď, když mají počítače a dálkové ovladače, nejrůznější posunovače, kybernetický sex a všechno, co k jakékoliv činnosti potřebují, aniž by museli vstát ze židle či sedačky, tak se k námaze nutí. Mám na mysli ty mučící přístroje ve fitness centrech a posilovnách, které mají člověku vrátit ušlechtilou sportovní podobu, tvrdě platí za to i za "osobní trenéry".

Dnešní člověk si tedy v posilovnách může tu tělesnou krásu obnovovat. S duševní krásou jsme na tom ale hůře. Krampolův pořad "Nikdo není dokonalý" nám to týden co týden na televizní obrazovce jen dokazuje: studentky i nejrůznější naši spoluobčané nás udivují svými "nevědomostmi", ne-li svou blbostí. Člověk se až diví, že mohli dokončit vůbec základní vzdělání...

Nečtou, stačí jim rádio v autě, dívání se na televizi a nechat si "masírovat" mozek nejrůznějšími médii, včetně počítačových her a internetu. Stejně tak jako nám nepoužíváním ochlabují svaly, tak i díky každodennímu praní našich mozků, utíkáním k televizi a laciné zábavě, nám kornatí mysl.

Vyhýbáním se každodenní tělesné námaze chátralo tělo, vyhýbáním se každodennímu přemýšlení o smyslu našeho bytí, o povaze našich činů, chátrá naše duše.

Média nás masírují nejrůznějšími dietami, tabletami na zhubnutí, i proti demenci, i na omlazení, vidíme anorektické missky, kteře propagují vodu Aquilu, různé balšámy a krémy na krásu, ale málokdo si uvědomí, že to máme v genetickém kódu, že je to v nás, jak s tou duševní a tělesnou schránkou zacházíme.

Přibývá stále více obézních lidí, moderní člověk se vesele potí a funí, ve fitness centrech si vylepšuje svůj vnější vzhled. Na tu duši, bez které nemůže být krása dokonalá, posilovny bohužel zatím nemáme. Tak přemýšlím a nevím...

28.VII.2005

Trochu humoru

"To je moje místo, trampe," rozčiluje se domorodec.
"Hm."
"Hele, když ti koupím panáka, vstaneš ?"
"Ne... Já umím pít i vsedě."

"Co se ti stalo, Jacku, že máš obvázaný ruce ?"
"Ale, klepal jsem na vandru kosu."

"Co je s Mikim ?"
"Ále, šel k vočaři."
"Co se mu stalo ?"
"Mrkalo na něj voko vod polívky."

"Víš, proč kapr otvírá hubu, když na něj jdeš se sekáčkem ?"
"Aby sis myslel, že nastyd, tak dělá Á."

Jack se ve vlaku upřeně dívá na pěknou slečnu. Ta už to nevydrží. "Proč na mě tak koukáte ?
"Víte, komu jste podobná ?" opáčí Jack otázkou.
"Ne..."
"To je škoda. Já myslel, že mi to řeknete."

Aberth se chlubí, že má perfektně cvičenýho psa a hned to chce taky předvést.
"Rexi pozdrav... pozdrav... noták, no... No tak sakra, řekni aspoň HAF."

Trampíci táhnou vesnicí. Jack ukáže prstem na jeden dům.
"Tady bydlel nějakej Vopršálek a před třema rokama mi slíbil husu. Ale než by mi ji dal, tak loni radši zemřel."

"Tady v tý hospodě mají tak teplý pivo, že kdyby do něj vlítla masařka, tak si spálí haksny."

"Nevíš, proč Joe říkal, že jde trhat koleje ?
"Asi chce naučit chodit vlaky pěšky."

Neosedláš osla a nepojíš u dlužníkova stolu


Za mých mladých let bylo pravidlem, že "slovo dělá muže" a mezi námi trampy to bylo více, než všelijaké smlouvy a "smlouvy o smlouvách budoucích", stačil k tomu stisk pravice a zalomený palec. U nás doma platilo ještě, že "vždy má být čistý stůl" a staré židovské přísloví "co je cisaři - císařovi, co bohu - bohovi a co je moje to je moje. Je to plod mé práce". Vždy jsem podle toho žil a když jsem musel po našem přepadení ukončit činnost Trampa, nikomu jsem nic nedlužil : zaměstnancům, tiskárně, VPZ, berňáku, sociálce... Vždy jsem byl na zisk až ten poslední - zato jsem klidně spal.

Nevím ale, jak můžou klidně spát naši politici, senátoři, ministři ale i starostové a konšelé, úředníci... Výše korupce u nás je obrovská, podvody - no horory, co by nevymyslili dohromady ani Agáta Christie s Alfrédem Hitchcockem dohromady. Jen ten poslední útěk Radovana Krejčíře, člověka s vysokoškolským vzděláním, super podvodníka... Padaly hlavy, ale kde všude dosáhly jeho prsty a peníze ?

K 1. červenci měli poslanci, ministři, senátoři zveřejnit své příjmy a dary - učinila to jen část z nich. A i tak se občan divil třeva u pana Langra či Tlustého nebo Kalouska... Super ranaři uštvali bývalého premiéra kvůli bytu, ale oni jsou nadlidé, kasta nedotknutelných jako v Indii. Proč?!

Nic nového, že se v politice krade ve velkém i malém: Co je doma, to se počítá a občana je zapotřebí jen u voleb, a když nepřijde, zvolíme se sami, stejně jako jsme to udělali při zvolení senátu, bude to přeci jen jednou dobrá "tratika". Krade se ve velké politice, ale i v té malé, regionální, vesničkové. Co za tunely vychází denně najevo, kolik starostů už zavřeli, kolik jich svou vesnici či město přivedlo nabuben...

Otvírali jsme nedávno nové muzeum významných rodáků, "Šustalovu vilu" v Kopřivnici. Byli tam starostové Jirka Tichánek z Kopřivnice, Honza Socha - Štramberk, starosta Příbory, Frenštátu, senátor Slávek Šůla, zástupce hejtmana severního kraje Pepík Jalůvka : lidé čistí, milující svůj kraj, město a dýchající pro něj. Sedávali se mnou spoustu let v "nadaci muzea Z. Buriána". Ti už léta nepotřebují ani volební kandidátky. Lidé ví, co dělají a jsou jediní kandidáti na tyto posty, navíc jsou čestní... Jsou to trampové nebo bývalí trampové.

Ale i v malé politice jde získat "velký peníz": Jméno, funkce, konexe i tady dopomohou k veřejné zakázce, k získání dotace pro firmu švagra, táty, bratrance nebo dílnu pro známého s tučnou obálkou. Na osobní úrovni se korupci a zneužívání daří mnohdy líp než na státní. Televizní kamery po chodbách místních radnic (jsou jich tisíce) tolik neslídí, zakázek jsou stovky a konšelé rádi vypomohou - jednou ty, jednou já, zůstane to mezi námi. Jsme přece sousedé.

Budiž však řečeno : I malá korupce je korupcí. I malý střet zájmů je střetem zájmů. I okresní zneužívání funkcí pro privátní prospěch je zneužíváním, otravují vzduch, porušují pravidla rovné soutěže, ničí důvěryhodnost politiky i hospodářskou prosperitu. V městě stejně jako ve vesničce či imperiu. Korupčním myšlením a jednáním je naše země nasáklá odspoda nahoru. Průpovídka "co není zakázáno, je povoleno" patří k nejužívanějším alibismům všech vypočítavců v službách veřejných. Je jedno, sedí-li na radnici nebo ve vládě.

Máme však pro jejich obohacení, pro jejich bohorovnost přidělávat další zákony ? Je nutné připisovat nové a nové paragrafy vypočítávající, že starosta nesmí přihrát zakázku vlastní firmě, podstarosta nesmí přihrát zakázku na obědy pro školy a domovy důchodců své ženě ? Zakážeme všem podnikat ?

Měli bychom. Jde tu o službu národu, který své představené za mizernou práci královsky platí, a co zákon o střetu zájmů ? Senátoři i ústavní soud ho smetli se stolu, proč ?! Není tam podhoubí korupce ?! Jen když uvěříme, že zákony mění mravy lidí, a čím víc zákonů, tím víc mravnosti. V zákonech čest politiků ukryta není. Je buď v nich, nebo v tlaku občanů, voličů.

Nenuťme proto naše zvolené, aby prodávali své podniky. Kdo by pak v městě či kraji chtěl poslancovat ? Nuťme je svou pozorností vúči věcem veřejným k jisté míře vkusu, slušnosti a mravnosti. Nuťme je zveřejňovat každé jejich rozhodnutí i s jejich podpisem. Zákon o ochraně hospodářské soutěže už platí dávno, můžeme s ním porovnávat jejich činy. Nikdo jiný z nás tohle neobstará. Vyžírkům se daří především tam, kde se nikdo nedívá a nestará.

Pěknou inspirací pro naše veřejné činitele by mohli být islámští bankéři. Sebemenší podezření, že si přišli na zakázaný úrok, je vede k tomu, že si nevsednou ani na dlužníkova osla, nepojedí u jeho stolu. Tak přísní k sobě naši politici být nemusí. Ale pokud hrají do rodinné kasy a zneužívají moci, vyhoďme je rychle ze sedla. Mělo by pro ně platit právo šaria - useknutí té špatné ruky, nebo kamenování na pranýři za špatný čin proti zájmu svého národa, proti svým občanům.

Z. Vašíček - Ďáblík, 4/VII/2005

 

CO ČÍST - NOVÉ KNÍŽKY DO ZELENÉ KNIHOVNY

Tak jsem si přečetl, že Češi čtou v Evropě nejvíce - 30% lidí. Potěšilo mě to, už i proto, že jsem novinář a spisovatel. Škoda jen, že ceny knih jsou tak veliká a spousta titulů je nezáživná, takže brzy skončí v "Levných knihách". Pro tentokrát jsem šáhl do nové edice nakladatelství Olympia, kde vychází "Nová edice malých cestopisů" a milovníků cestování bez cestovních kanceláří, průvodců a organizovaného programu. Dobrodružné putování za vzdálenými cíly, humorné zážitky i trocha adrenalinu, to je to, co mladé lidi láká. A pokud nevědí jak začít, tak najdou inspiraci právě v této edici.

Jan Šťovíček má 28 let, je profesionální záchrankář, instruktor lyžování, snowboardingu, horolezectví a kanoistiky. Tramp žijící v Praze, cestovatel a fotograf, kytarista skupiny Appaloosa, autor čtyř cestopisů : Mapy končí nad Nord Kappem, Kam Alláh nevidí, Líná banda kapitána Sorella a Nemaluj trola na zeď.

Knihy jsou o cestách expedic Arctos, Scorpio a Vector na Špicberky, do Maroka, přes La Manche do Skotska a na Island, doplněné spoustou fotografií, vázané, okolo 200 stran a v cenách kolem 160 korun, málonákladové jako celá edice.

Ivana Šmejdová přispěla do této edice svou knihou Odleť mě domů, váz. 128 stran, 129 Kč. Humorně napsala knihu o rodinném výletě do USA. V žánrově rozmanitém vypřavění se dočtete o indiánech, medvědech, mexičanech, Keouakovi, americkém patriotismu. Dlouhé putování autem od Atlantiku k Pacifiku a zážitky dospělých vtipně glosuje její třináctiletý syn. Knížka se čte jedním dechem.

Jan Jícha je tramp, tulák dálek. Do edice přispěl knížkou Nejlepší stop je za svítání. Je to vlastně návod a inspirace na cestování stopem v podání cestovatelského nadšence. Do knihy sebral své zážitky z putování stopem po Evropě a hned v úvodu vyvrací mýty o místech, kde stopař nemá šanci. 152 stran, 8 bar. příloh, váz. 159 Kč.

Zuzana Tarabusová : Jak voní Indie. Je to mladá česká studentka, která vypráví své zážitky z cizokrajné Indie, kde pracovala v Dillí a Bombaji, odmítla nabídku k sňatku, navštívila Shillong, kde vládnou ženy, setkala se s mnichy, spala v poušti, chytala ryby, makala na čajových plantážích. Putovala vlaky. Čte se to v jednom tahu. 128 str., váz. 139 Kč.

 

Staň se osadníkem !

Městečko Stonetown Kamenice u Humpolce nabízí všem příznivcům divokého západu možnost stát se osadníkem westernového městečka Stonetown a stát se tak součástí skupiny lidí stejných zájmů. Rádi mezi sebou přivítáme kamarádky a kamarády, kteří obohatí život ve městě. Více informací na www.stonetown.cz.

 

Indiánská kultura v bájném keltském lese

Představte si, že jdete začarovaným lesem Brocéliande, v němž bydlel kouzelník Merlin. Les, známý z keltských legend o králi Artušovi a jeho zázračném meči Escalibur. Čekáte, že mezi dvěma stromy zahlédnete se mihnout stín nějakého druida nebo víly, ne však skutečného Indiána.

Ovšem, když si uvědomíte, že se právě odehrává 7. ročník festivalu Phare Ouest, pak vás vůbec neudiví, že se před vámi objeví vesnička z tipi, či tradiční tábořiště trapperů a kovbojů, dokonce i celá ulice z ilustrovaného seriálu Lucky Luke. Včetně saloonu, marshalla a banditů Jesse Jamesa a Billy The Kida. Nechybí ani skutečný kovář.

Můžete posadit vaše ratolesti do dostavníku nebo na koníka, vyzkoušet si i vaši zručnost, přiučit se tance country a tance kmenů Kalinas, Galibis, Irokois, Kickapoo a Blackfoot. Jedenáct Indiánů přijelo ukázat svou kulturu sem do Evropy. Některé koncerty jsou na vstupenky, jiné akce (na př. s koňmi) jsou zdarma.

Festival se odehrával letos ve dnech 29 - 31. července. Příští rok sledujte stránku www.festivalphareouest.fr

(LP)

      Index Vstupní stránka trampské niti