ZPRÁVY Z OSAD

Zdeněk Vašíček-Ďáblík                                       starší psáno v listopadu 2007 novejší

 

Na okraj

auteur 17.XI.2007 - Dnes je státní svátek, žení se předseda ČSSD a bývalý premiér Paroubek s krásnou překladatelkou mladší o 21 let, dopekl jsem velkou plněnou roládu vytvárovanou jako sele, naložil do kotlů a můžu se věnovat poště a dopisům.

Denně rozesílám novoročenky. Celé zahraničí je již odesláno, poslední scénář pro ČT1 a TV Nova je odevzdán a mám klid. Ještě ty PF 2008, ale už jsem podle seznamu u písmene T, to dokončím snad zítra.

Odvezl jsem 440kg kvasu do palírny, dají mně vědět, až to vypálí. 10kg dá jeden litr 50% lihoviny. Budu to mít pro kamarády na oslavu narozenin, což bude 8.12 na mazáku nad městem Ostravice na chatě Woodcraftu. Měl jsem nového kocourka, milého, a jak jsem odvážel kvas, tak během půlhodiny mi ho někdo ukrad.

To byla v Praze show s tím "pochodem neonacistů o křišťálové noci"! Dnes se to v televizi opakuje. V televizi máš stejně jak u filmu samého žida. Včera na Nově americký film s Barbarou Straislandovou o židech na konci války, na ČT1 Zpověď herečky a poslední německy píšící spisovatelky Salzmanové, pak film Dušana Kleina, medailon herce Brodského a top-šou Jana Krauze, medailon "13. komnata Jana Saudka"...

V roce 1993 při sčítání lidí se k židovství hlásilo jen 280 lidí !! Loni 6000 a letos 12.000, pevně v rukou mají řadu heren, hotelů, podniků a bank, včetně tisku a nevěstinců... Holt žijí podle talmudu.

Venku je 20cm sněhu a -8°C, to budou vánoce na blátě. Myslím, že to budou poslední levné vánoce, protože od nového roku máme vše dražší, nové daně, platíme u lékaře, zdražují plyn, topivo, elektřinu, dopravu, poštovné, pojištění, prostě vše.

No na zdražování už si v této republice lidi zvykli, co mne ale naštvalo, byla informace, že vzhledem k celosvětovému nedostatku obilí se bude zvyšovat jeho cena. A je to logické, že bude následovat nejen zdražení pečiv a chleba, ale i masa a všeho, co je s obilím spjato.

Před 4. léty se dělaly zkoušky, jak topit obilím v našich teplárnách... Pak řvali : neurodí - urodí se, chceme dotace na obilí a najednou přišli vykukové, kteří prodávali levné obilí do Maďarska a Rakouska, aby ho vzápětí tam nakoupili a drahé vítězně dovezli do republiky.

Teď píší "Čína a Rusko přišli na chuť mléku", zdražilo vše z mléčných výrobků, i ta kiška - máslo stojí 58Kč v Kauflandu, kilo hladké mouky 29,90 (!!), rohlík 250.

U nás jsme byli vždycky soběstační a obilí bylo dostatek, je opravdu trestuhodné plánování zemědělství, jaké vede Unie. Podle mne by se Evropa měla učit zemědělství od nás, ale oni díky vládě a Unii nás likvidují, přikazují kolik vína, masa, řepy, brambor, cukru, rýže... na hovno jsme tam do Unie lezli.

Je to hnus, co ti lupiči ve vládě dělají, a teď hledají i nového prezidenta místo Klause, snad to bude Švejnar. Jsem zvědavý, jestli jednou se najde zodpovědný politik, který bouchne do stolu a řekne : už dost, budeme posazovat zájmy občanů, ale to u nás patří spíš do sféry sci fi...

Ďáblík

 

Další hrací karty

V sérii jednohlavých karet nám tiskárna Akord - Chomutov připravila další balíček karet Pozor pes, které se přiřazují k předešlým kartám westernovým, rybářským, válečným II. sv. války, Severu proti Jihu.

Autorem kreseb je opět ilustrátor Trampa - Jan Hora - Mauglí, tramp z Chomutova, a věřte, že se své práce zhostil na výbornou ! A to ať se jedná o krásnou rubovou stranu, či pestré vykreslení 32 karet některým psem s legendou z více jak 300 plemen z pěti kontinentů.

Zastoupený je tu Londonův Bílý tesák, aljašský malamut, slovenský čuvač, labradorský retrívr, Lassie, svatobernardský pes, český fousek, jezevčík atd...

Balíček karet "Pozor pes" může být i krásným vánočním dárkem i poučnou hrou

F.G.Montano

Podzimní slezina v Texasu

10.11.2007 se koná ve Fort Adamsonu - místě konání 7. celosvětového potlachu v USA - podzimní slezina. Oheň zahoří po setmění.

11.11 v 11 hodin 11 minut pak všichni zúčastnění v černých oblecích, s černými deštníky a buřinkami pietně uloží své mládí do texaské hroudy na potlachovišti k věčnému odpočinku za účasti Raráře - šerifa F.A.

Pro tento účel zhotovil Santana černou lakovanou rakev na kterou se lepí fotky kamarádů z mládí a upomínky na mládí. Pro věkovou hranici 40. let je účast povinná !

šerif Fífa

Povstaňte kamarádi !

Po dlouhé těžké nemoci opustil trampské řady Pavel Lackovič - Lucy Nevada z Piešťan.

Tramp samotář, umělec, bývalý skautský vedoucí a hluboce věřící kamarád.

Ďáblík

 

O věcech obyčejných : polévka

 
Polévka je grunt, říkávala babička, když jsme po válce ji mívali na stole sedumkrát v týdnu a někdy jako hlavní chod tak hustou, že se tomu v Ostravě říkávalo kyndybol nebo taky ainfopf, prostě v tom stávala lžíce.

Když jsme skautovali, brávali jsme si podle pana Foglara kousek jíšky, cibuli, česnek, pár brambor, mrkev, petržel a vařívali jsme sou krmi v pětilitrovém kotlíku na ohni, na skládací trojnožce. To byla mlaskačka !!! Zvlášť když jsme do toho přidali houby... A stačilo nám to na oběd.

V roce 1951 jsme začali trampovat - nic se nezměnilo. Polévku jsme vařili stejně, stejně jsme opékali "koňský vuřt" a dělávali gulášovku s kabanisem.

V době učení se objevily sáčkové polévky a polévky v kostce. Stávaly 1 - 2,50 Kčs. Za 8 korun byly čínské vepřové konzervy, za 10 bylo jídlo na dva dny a 5 Kčs stál lístek na vlak "rekreační zpáteční" Ostrava-Frýdlant nad Ostravicí. Polévku jsme vařívali na vandrech stále... a vaříme ji dodnes.

Když jsme dělávali "Mistrovství v hodu nožem a sekerou" na Bukovině, vaříval jsme pro všechny 6 třicetilitrových hrnců jídla, z toho 180 litrů polévek - hutných - přesnídávkových...

Inu, babička říkávala, polévka je grunt... S tímto konstatováním nebudou možná všichni souhlasit, jsou však doby zlé, v nichž polévka představuje kotvu spásy ve finanční krizi.

Ovšem není polévka jako polévka. Pod tento pojem se vejde bujón francouzských gurmetů, který nesytí, ale pouze naladí chuťové buňky na orgie chuti, jež budou následovat.

Polévkou je i ruský nebo ukrajinský boršč, což je vlastně kompletní oběd v jednom talíři, zvlášť je-li to šťovíkový boršč s uzeným, fazolemi, vejci a smetanou, nebo řepný boršč s uzeným, fazolami, vařenými vejci, bramborem a smetanou, nebo "ucha"...

Člověk by musel být Otesánkem, aby po takové polévce cítil ještě chuť něco zakousnout. Podobné kvality má třeba maďarská zelňačka s čabajkou a uzeným masem jíž se říká "gradová" díky feferonkám.

Pod pojem polévka se ovšem vejde směle a hrdě i balkánský tarator, pro našince připodobnitelný k hybridu okurkového salátu a ledově osvěžující tekutiny v horkých dnech. Svět polévek je opravdu bez hranic, její podoby se mění...

Když jsme v kanadské Albertě sestoupili s mou dcerou Šmudlkou s nejvyšší hory Mt. Robson dolů, šli jsme se najíst do obrovské samoobslužné jídelny. Bramorová polévka, chléb, káva stála 7,5 kanadských dolarů. Chuť byla zajímavá : brambory se slupkou, kopr, mrkev, mléko, kousky ryby a masa... Prostě hnus.

Po sestupu jsme byli prokřehlí a hladoví. Dcera mne prosila : můžu za ty peníze nechat aspoň ty slupky z brambor ? U nás by to nejedly ani prasata... Ve Vancouveru jsem z bramborové polévky v čínské čtvrti v jídelně vylovil zas prasečí chlupaté ucho (a kdoví, jestli bylo prasečí)...

Nicméně troufnu si směle říct a tvrdit, že nejrozšířenějsím druhem polévky není ani bujón, ani boršč, natož pak zelňačka či tarator. Je jím polévka pytlikajda nebo čínská nudlovka.

Připravuje se takřka univerzálním způsobem : prvním krokem je nákup sáčku a výběrem druhu, druhým prostudování návodu, třetím odměření vody, čtvrtým var a a pak konzumace, neboť i pytlikajda se léty vyšlechtila do své instatní podoby.

A tak při vysokém datu, vysokém nájmu, či odlehlosti obchodu s potravinami sáhneme po pytlíčku s polévkou, abychom přečkali doby zlé... Akceptujeme přitom snahu německé firmy, která nabízí tradiční českou chuť svých pytlikajd.

Nicméně musím většinou konstatovat, že jejich a naše pojetí chuti české polévky je i co do tradic rozdílné. Jen mně vrtá hlavou, proč na talíři polévky v televizní reklamě je vždy polévka hustší s větším počtem knedlíčků a proč jsou dědeček bez zubů s babičkou tak spokojeni.

I řidší polévka s menším počtem knedlíčků je kompromisem mezi kručícím žaludkem a průvanem v peněžence. Ne každého může potkat takové štěstí, že uvaří u lakomé selky polévku ze sekery...

Od ledna nám zdraží doslova vše. To nebude inflace, ale jen narovnání cen a tak. I my si na vandrech budeme vařit víc pylíkajd než gulášů a budeme jen vzpomínat na to, jak jsme si vařívali coby skautíci nebo trampové, kdy jsme na osadě dělávali živáňskou, nebo pekli selátko při výročích a oslavách...

Z. Vašíček - Ďáblík, 1.11.2007

 

Co číst ? Tip do vaší zelené knihovničky

Tentokrát vás chci upozornit na tři publikace trampských autorů severo-moravského regionu. Jde o knihu Josefa Filgase - Váguse, šerifa T.O. Santa Dominga z Ostravy, známého trampského aktivistu a spisovatele Zapomenutá Ostrava.


Kniha vychází po 60. létech a dokumentárními fotografiemi a dosud nezveřejněnými fejetony. Mapuje období první republiky v Ostravě a ostravské postavičky "Brém Partiju", haldaře, tuláky, lidí z kolonií, žebráky a prostitutky.

Autorem úvodu knihy je režisér Radovan Lipus, který tu říká : "Lze zapomenout na mnohé. A po právu. Ne však na Filgasovu Zapomenutou Ostravu." Já, jako její pamětník to potvrzuji. Křest knihy proběhl v Galerii Fiducia 1.11.2007.


27. října mezi Bobrovníkami a Třebovicemi se konal 31. oheň Old Pardů severní Moravy. Tam po Vlajce zazněla i hymna "Lašského markrabství", kterou zapěl její autor - profesor Janáčkové konservatoře v Ostravě a lašský král Zdeněk Vilém Krulikovský - šerif S.T.O. Aurocastro Sidnei Bill, a ten křtil na tomto ohni svou druhou a třetí knihu :

Česko-lašský slovník, který lidem přiblíží specifické nářečí severní Moravy - Lašska, a překrásnou reprezentační publikaci, vázanou, se stovkou nádherných fotografií a vtipným autorem ale i mapou nazvanou Lašsko-etnografický a kulturní region Moravy a Slezska - markrabství lašské. Všechny fotografie byly získané na vandrech a jsou překrásné.

A proč tyto knihy Sidnei Bill napsal ? Inu protože je lašský král a miluje Lašsko, které křížem krážem prošel a etnograficky zpracoval včetně písní, pohádek a zkazek. Důstojně tak navázal na svou prvotinu Knížku pro každého Lacha, kterou pokřtil jako porotce Trampské porty na Slezko-ostravském hradě.

Ďáblík




Vstupní stránka trampské niti      Index