ZPRÁVY Z OSAD

(Zdeněk Vašíček-Ďáblík)                                       starší psáno v dubnu 2005 novejší

Den matek - znovu objevená tradice

Druhá květnová neděle již klepe na dveře a s ní svátek matek. Letos bude 8. května, v den ukončení II. sv. války. Je věnován všem ženám, jež rozdávají plnými náručemi lásku, úsměv a štěstí svému okolí - manželům, dětem, vnoučatům...

Kolik našich kamarádek - trampek jsou matky, babičky, manželky, družky...

Kdysi se tento svátek zrušil a nahradil "chlastacím" mezinárodním dnem žen. Šedesát let byl "den matek" potlačován komunistickým pučem a obnovil se až v 90. letech.

A tak tradičně poděkujte kytičkou a drobným dárkem všem babičkám, matkám, tetám, sestrám, kamarádkám, družkám, ženám, za to, že tu jsou a přinášejí nám lásku, smích, radost a pohodu, že se starají nevymřeli, i o teplo útulného domova.

A těm, které nemáte po ruce, napište pár hřejivých vět, uděláte radost jim i sobě.

 

Němí kamarádi

autor
Lidé potřebují mazlení stejně jako kůň, pes, kočka či andulka, ale v porovnání se zvířaty mají mnohem více zábran, a tak se málokdy odváží o ně poprosit, ačkoliv by jim to velmi prospělo. Mnohým z nás zkrátka chybí dostatek tělesného kontaktu a zvíře je ideální způsob, jak si jej vykompenzovat.

Každé zvíře má svou povahu. Je to osobnost se vším všudy a pokud se jeho energie využívá správně, stávají se z ní zcela jednoznačně léčivé impulsy. Nemocným lidem přikládali do postele psy už v ranných kulturách a ve středověku to byl oblíbený způsob léčby revmatizmu.

Proč ale píši toto zvířecí zamyšlení. Na řadě zvadel čtu "vtipnou" poznámku "Psy a hádavé ženy zanechte doma..." Kvůli tomuto zákazu řada kamarádů nepřijede i na potlach, kam jsou zváni. Inu, psi při "vlajce" vyjí, štěkají, lítají do šerifského kruhu, dorážejí na sebe a je tu otázka při "půtkách" i o zranění...

Kvůli svému miláčkovi nepřijel na 5. celosvětový potlach na Busch River Áda Vodrážka. Přitom o pár kiláků dál v Banfu poznal svou ženu Jackii a oba tam víc jak 10 let pracovali... Zanedlouho zemřel ve věku 91 let.

Vidím to i na našich potlaších či mistrovství ČR v hodu nožem a sekerou. Bývaj tam od dog přes vlčáky, kokry, jezevčíky a terriéry všemožná plemena a kamarádi zákazu nedbají. Ale vidím i to, že čím jsme starší, tím víc tíhneme ku zvířatům. Možná i proto, že děti jsou pryč a my jsme osamělí...

Vídávám kamarády, kteří mají jiné miláčky : morče, želvy, rybičky, ptáky, sklipkany, fretky, králíky, bílé krysy, hady, veverky a dokonce cestou na Ivančenu jsme potkal trampa, který na vodítku měl sele divočáka s mašlí...

No a občas si ty miláčky vezmou na vandr. V naší osadě už téměř všichni přehoupli padesátku, a mají zvíře. Že by to bylo věkem ?

Kromě psů, koček a jiné havěti jsou v našich zeměpisných šířkách velmi oblíbeni také koně, poníci a osli... Ti ale u žádného potlachu nevadí, naopak ! Možná i kvůli kulise divokého západu.

Bez nadsázky tvrdím, že zvířata jsou jasnovidná. Bylo to možné pozorovat i při neštěstí s tsunami, zvířata nebylo slyšet, sloni utíkali do vnitrozemí a na bezpečná místa včas. Zvířata poznají kde býval hřbitov, koně vzpínají se a řehtají, když se blíží nějaké nebezpečí, včetně bouřky a zemětřesení.

Vnímají totiž obzvlášť dobře chvění zemského povrchu. Čím vzpřímeněji a majestátněji kůň stojí, tím je zdravější a čilejší. Stačí mu jen 3 hodiny spánku, a i během spaní jsou jeho slechy stejně jako u kočky nastavené "na příjem".

Mít svého zvířecího miláčka rozhodně stojí za to. To vám řekne každý psycholog. Neocenitelný přínos mají hlavně pro děti a pro seniory. Dětem dodávají větší pocit sebejistoty a bezpečí a ty dříve narozené udržují v duševní čilosti.

A pak : Před zvířetem odpadají všechny naše komplexy a platí jen vnitřní hodnoty. Kamarád, i když "němý", který vás miluje a respektuje, ať jste mladý či starý, tlustý nebo hubený, je lepší, než hrst pilulek ! Přitom si přijdou sami pro pohlazení či pomazlení.

Ráno, když vstanu, musím jít nasypat do krmítka, datli, strakapoudi, bažanti, sojka, kosi, sýkorky i vrabčáci na to již čekají. Nebojí se. Kocour čeká na svou snídani i fenka Bona. A může být jakékoliv počasí, hned je veseleji a slunce v duši.

 

Smutné zprávy

Povstaňte kamarádi
a smekněte, z 18 na 19.4 ve věku 77 let zemřel poslední člen T.O. Český Lev - Brno a člen Oldpardů S. M. Arnošt Neuner - Kudrnáč z Havířova. Poslední rozloučení se uskutečnilo 25.4 ve 12 hodin v kostelíku v Těrlicích.

Kudrnáč patřil k nejstarším Havířovským trampům, bude nám chybět. (za OPSM šerif Shaggy)


Veškerému trampskému národu na vědomost se dává, že Pepík Velička, hospodský z pod Lysé hory "U veličků", po otci Karlovi, bratru Stáňovi, odešel za kamarády trampy k nebeskýmu baru. Trampská hospoda však zůstává !

V Horním Vysokém u Levína v "Pohodě" se slavilo ! Skupina Owango, T.O. Tygři z Roudnice n. L., T.O. Hejkalka, Řevničovská Podkova, Krokodýl a dalši tam připravili oslavu šedesátin kapelníka a šerifa T.O, Bílé Stráně Jana "Bobra" Škamly z Litoměřic.

Krom žranice a spousty dárků mu největší radost udělal Krokodil, který s pomocí kamráda Medvěda z Kanady mu sestavili autorský zpěvník z Bobrových písniček. A co mu přát ? Zdraví a ať mu kytara a banjo ještě dlouho v rukách vyluzují trampské a country melodie.


Jaroslav Hašek : 1.5.2005 v Olomouci vzpomněli Haškových narozenin : Skupinky lidí v c.k. uniformách táhly olomouckými hospodami ve čtyřčlenných formacích a žádali pivo a olomoucké tvarůžky. Ano, olomoučtí příznivci J. Haška tradiňním tahem oslavili 112 výročí narozenin velkého českého literáta.

Cílem těchto recesních akcí je propagace odkazu J. Haška a Z.M.Kuděje spočívající v tom, aby se lidi dokázali scházet, věnovat se recesi, dobré zábavě, českému pivu a Loštickým syrečkům. Název akce a její princip spočívající v návštěvě řady hospod vycházel z knihy Z.M. KudějeKdyž táhne silná čtyřka o mohutných tazích Haška, Kuděje a daších jim podobným kumpánů.

Z. M. Kuděj byl tramp, spisovatel a překladatel ale i tulák, který procestoval celou severní Ameriku a napsal trilogiii SID o svých cestách. Povoláním byl lékárník. Tulákem - trampem zùstal po celý život a jeho kosti spočinuly na hřbitově v Litomyšli.

 

Tři pěkné výstavy

Jules Verne a Karel Zeman v díle Zdeňka Buriána

Dne 11. února by se dožili sta let dva trampi, které svět nezapomene. Ten první, autor Niagary, hudebník a dobrodruh Eduard Ingriš, se narodil ve Zlonicích u Kladna. Druhý byl ilustrátor - malíř - autor vědeckých rekonstrukcí Zdeněk Burián z Kopřivnice.

Muzeum Zdeňka Buriána ve Štramberku založili milovníci jeho díla a trampové. Ročně se tam dělá řada výstav. Letos kurátor muzea Aleš Durčak připravil výstavu ku 100. let narození Z. Buriána, k narozeninám J. Verna a režizéra Karla Zemana , který tři verneovky převedl na filmové plátno.

Z. Burián byl kmenovým ilustrátorem nakladatelství J.R.Vilímek. V létech 1930-31 zhotovil 15 knižních obálek k verneovkám. Ty jsou poprvé kompletně k vidění v patře muzea.

V přízemí můžete vidět kvaše, pérovky i oleje ku knihám : Podivuhodné dobrodružství výpravy Barsacovy, Dva roky prázdnin, Patnáctiletý kapitán, Dvacet tisíc mil pod mořem, Tajuplný ostrov, Nový hrabě Monte Christo, Tajemství pralesa, Hvězda Jihu a Zemí šelem. Víc verneovek Burián neilustroval.

V den vernisáže bylo slunečno a "Moravský Betém" doslova ležel pod sněhem, nicméně na vernisáž této překrásné výstavy přišlo hodně přes stovku obdivovatelů, umělci, ČT-1, novináři, starostové měst i senátoři, nu a jak jináč, i skauti a trampové, kteří na Kotouči měli Zimní táboření.

Slavnostní přednášky se ujal Aleš Durčák a recitace Věra Michová, vedoucí kultury města. Nikdo "ani nedýchal", jak Aleš vyprávěl... Pak následovala prohlídka. K dostání pohlednice s náměty z malířova díla, dva druhy plakátu k výstavě, razítko, knihy jím ilustrované. Paráda se vším všudy.

Výstava potrvá do 12. června 2005, kdy ji nahradí nová výstava, nazvaná Kniha džunglí. Nenechte si ji ujít.

Výstava k 100. výroèí narození Eduarda Ingriše

Muzeum Jihovýchodní Moravy ve Zlínì má ve svém archivu desetitisíce položek z pozůstalosti hudebního skladatele, fotografa, filmaře, trampa a dobrodruha Eduarda Ingriše (11.2.1905 - 11. 1. 1991). Pozůstalost věnovala muzeu Ingrišova žena Nina.

Nyní od dubna do června muzeum připravuje z jeho snímků a negativů výstavu k jeho stému výročí narození, která Čechům přiblíží trampa "Edu Ingriše" jako vynikajícího člověka a umělce. Jeho urna je v muzeu ve Zlonicích u Kladna, městě, kde se narodil.

Indiáni na Valašsku

Tak zní název výstavy indiánských výrobkù místního kmene Hayčá a jejich přátel, které si můžou zájemci o dobrodružství prohlédnout až do 10. dubna.

Kmen Hayčá sdružuje osum rodin a pár samotářů zajímajících se o život prérijních indiánù z kmene Lahota. Jejich životním stylem je i táboření v přírodì, vyrábění zbraní i rukodìlných výrobků, oblečení, jejich jazyk i písně.

Vše je doplněné ještě olejomalbami valašsko-meziříčské výtvarnice Jany Ulrychové, jako jsou "Šamani", či "Tanec koní" a taky snímky, zachycující staré indiánské náčelníky a život indiánů. Překrásné je i oblečení, mokasíny, toulce na šípy, bubínky, pouzdra na nože : vše zdobené korálky, či zařízené tee-pee.

Profesor anglického jazyka Jan Ulrych jako pracovník Coloradské university dokonce lakotštinu vyučoval na Indian University a je i autorem učebnice Lakhótiya Woglaka Po! (Mluvte lakotsky) a knihy "Mýty Lakotů aneb když ještě po zemi chodili Iktómi" - vyšla u nás v roce 2002 v česko-lakotské verzi.

Kmen Hayčá vznikl před 10 lety ve Valaškém Meziříčí. Výstava je nádherná!

 
Vstupní stránka trampské niti      Index