Historie ražby domácích mincí
V době Velké Moravy v 8. a 9. století nahrazovalo menší drobná platidla surové železo. Šlo o drobné pruty podobné vzdáleně sekeře, mělo otvor a vžilo se pro ně označení velkomoravská hřivna.

V této době byl kombinován peněžní oběh importovanými mincemi franskými, byzantskými a uherskými z drahých kovů s domácími železnými platidly. Na Moravě se v podstatě našly ve vykopávkách mince z počátku druhého tisíciletí jen na dvou místech - v Komárově u Opavy a v Kelči u Hranic. Mince počala razit v masovém měřítku až moravská údělná knížata.

Po rozpadu franské říše razili denáry založené na zlatém solidu nejen panovníci, ale i biskupové. Denár se stal symbolem příslušnosti ke křesťanským státům. Na Moravě se razily mince v Brně, Jihlavě, Kroměříži a Olomouci.

Nejznámější mincí vrcholného středověku se stal pražský groš ražený v letech 1300 až 1547. Jeho podoba se za 250 let téměř nezměnila.

Od 16. století se začaly razit jáchymovské tolary, podle nichž byly raženy mince v celé Evropě, v Anglii se tato mince jmenoval crown, ve Francii ecu, v Itálii scudo, ve Španělsku peso, v Rusku rubl a později v Americe dollar. Tolarové mince vydržely do 19. století.

V raném novověku razily peníze také různé šlechtické rody, olomoučtí biskupové, jejich ražby nahrazovaly na krátkou dobu vládní mince, peníze se ve velkém razily také ve Slezsku.

Marie Terezie po svém nástupu na trům roku 1740 provedla měnovou reformu, ponechala tolarový systém, v oběhu mohla být výhradně platidla vydávána státem, zavedla také - pro potřeby rozvíjejícího se průmyslu a obchodu - papírové peníze velkých hodnot, nejprve v hodnotě 5 až 100 zlatých, později se objevily nominály 1000 zlatek.

V roce 1892 přešlo Rakousko-Uhersko na korunovou měnu. Za první světové války se objevují nouzové železné a alpakové mince.

Nalezené poklady Moravy a Slezska
V Ostravském muzeu je celkem patnáct nálezů různých mincí, první z roku 1877, kdy bylo v Moravské Ostravě objeveno 169 pražských grošů Jana Lucemburského, o dvě desetiletí později narazili v Zubrově hostinci ve stejné městské části na ukrytých tisíc pražských grošů. V Košatce nad Odrou bylo vykopáno 31 dukátů Zikmunda Lucemburského a 380 pražských grošů.

Velký poklad byl nalezen v roce 1933 v Děhylově, mj. 250 stříbrných mincí. Poslední nález je z roku 1985 objevený v Muglínově, jde o 122 mincí, což je jen část, kterou muzeum získalo, protože mnoho mincí si rozebrali místní občané a děti. Nesrovnatelně větší počet nálezů "pokladů", tedy historických mincí, je zaznamenán v Zemském archivu v Opavě. Z let 1300 až 1500 let to bylo celkem 19 nálezů, např. 32 zlatých dukátů Zikmunda Uherského z Košatky nad Odrou.

Nálezů mincí od 16. století je víc - celkem čtyřicet. Řada z nich je velmi pozoruhodných, objev téměř tří tisíc mincí pocházejících z let 1586 až 1698 na území Slezské Ostravy je opravu zvláštní, u Hlučína našel sedlák při orání v roce 1873 obrovské množství stříbrných mincí z doby Marie Terezie. V Životicích u Nového Jičína bylo v roce 1918 nalezeno při opravě potoka sto zlatých, většinou uherských mincí.

Česká koruna má už 12 let a je dost pevná
V roce 1993 se rozpadlo bývalé federální Československo, oddělily se také měny a vznikla nová česká koruna. Před Vánocemi roku 1992 Česká národní banka již horečně připravovala tisk bankovek a chystala návrhy nových mincí. Tentokrát poprvé v naší historii od roku 1818 nikdo nezapochyboval, že se naše měna bude jmenovat koruna. Ale nebylo tomu tak vždy.

Když totiž v roce 1918 vznikla ČSR, platily zpočátku stále rakousko-uherské peníze, které byly v roce 1919 okolkovány, ale v té době se už používaly první nové státovky. Rakouské mince byly v oběhu do roku 1922 a stříbrné až do roku 1928. Na tvorbě nových papírových a kovových peněz pracovalo mnoho renomovaných umělců, kteří odvedli skvělou práci. Velká debata se stále vedla o tom, jak se bude naše peněžní jednotka jmenovat. Velmi vážně byly brány tyto návrhy : tolar, rašín, hřivna, lev, groš, denár a další. Došlo nakonec téměř ke shodě, že místo koruny bude sokol, který měl mít místo haléřů 100 káňat. Byly dokonce raženy pokusné exempláře. Šanci měl i československý frank, dělený 100 stotínek. Ještě v roce 1929 měla být dána do oběhu stokorunová zlatá (!) mince s názvem hřivna, ale kvůli hospodářské krizi se tento záměr neuskutečnil.

Po obsazení Německem, tedy za protektorátu, se u nás podle rozhodnutí okupační moci měla stát měnou říšská marka, ale úředníci Národní banky rychle nechali tisknout protektorátní koruny a razit mince, které byly velmi podobné předválečným - a Němci s tím nakonec v roce 1941 souhlasili.

Po válce nastal jistý měnový chaos, protože nová republika získala opět zabraná území: protektorát, Slovensko, maďarské, polské a německé oblasti. Obnovena byla platnost předválečných platidel, v sudetských oblastch obíhaly říšské marky, na Slovensku platily slovenské peníze, do oběhu byly dány sovětské korunové poukázky tištěné v Moskvě s datem 1944, v oblastech maďarského záboru platily pengo. Na našem tehdejším území bylo celkem pět měn - všechny byly platné.

Když nastala nešťastná měnová reforma v roce 1953, znovu se uvažovalo o změně názvu měny, jako hotový byl téměř přijat a schválen československý rubl, později se uvažovalo opět o denáru. Drobné mince v hodnotě haléř, tři haléře, pět haléřů, deset a dvacet haléřů byly vyrobeny v Sovětském svazu a navrhl je neznámý nástrojář. Bylo to šuntové zboží bez jakýchkoliv uměleckých ambicí. Podobně dopadly první série papírových státovek a bankovek v hodnotách: 1, 3, 5, 10, 25, 50 a 100 Kčs, které vytvořil sovětský rytec S. A. Pomanskij. Tiskly se ve státní tiskárně cenin Goznak v Moskvě. Byly to bez konkurence nejméně hezké peníze v celé Evropě. Emise z let 1958 - 1964 a bankovky třetí emise z let 1970 - 1973 se snažily tuto hrůzu napravit.

Koncem roku 1992, těsně před rozdělením federace i měny, nepadl žadný návrh, aby se naše měna jmenovala jinak. Takže máme nadále koruny. Ražby nových mincí se uskutečnily v mincovnánch v německém Hamburku, v kanadském Winipegu a doma v Jablonci nad Nisou.

V cizině se razily naše mince jen v roce 1993 a v menším množství ještě v roce 1994, pozdější emise už pocházejí pouze z Jablonce. Nejkrásnější mincí se stala padesátikoruna, byla ocelová s plátovaným mezikružím galvanicky pokoveným mědí, střed byl plátovaný mosazí. Byla krásná, ale nekvalitní, někdy se rozpadala, oxidovala a dnes je mimo oběh.
Článek poslal Ďáblík 12. května 2005