minulá stránka
1/01/98
nová stránka

Představme si královské sídlo ve městě Versailles. Okolo je nádherná zahrada, v níž deset tisíc lidí vykonává své tělesné potřeby kde jen je napadne. Ten zámek musel být úplně obesraný...



Záchod, bidet a nočník v minulosti

Když jsem ještě jako kluk ve filmu Fanfan Tulipán viděl, jak šlechtice nosili 2 nebo 4 lokajové, zvolal jsem: "to byla ale lenivá banda!"

Mýlil jsem se. Slušně oděný pán vzít drožkáře nebo nosiče musel. Protože jinak by přišel ke králi ve střevících zapatlaných od hoven.

Středověká Paříž neměla ještě kanalizaci, pouze pár domů mělo na zahradě jímku, kam se chodilo v případě potřeby. Vše se dělalo veřejně, na ulici. Zdi byly počurané, stromy usychaly jeden za druhým.

Nikdo se nehoršil nad tím, když rytíř, kterému se nechtělo chodit ven, si ulehčil v krbu, před zraky všech hostů. Zbožné dámy si nosívaly mísu i do kostela, aby jim v případě nutkání z kázání neuniklo ani slovíčko.

Nočník se vylejval rovnou z oken na ulici. Jeden student vychrst nočník, právě když král Ludvík Svatý konal svou ranní procházku. O hlavu nepřišel, naopak od politého krále dostal odměnu za to, že brzo vstává k učení.

Když pršelo, ulicí tekla stružka, která odnášela svinstvo k hradbám. Když nepršelo, člověk rozpoznal na 2 hodiny cesty, že se blíží k Paříži. Takový z ní šel smrad. Ne nadarmo parfumerie se rozvinula právě ve Francii.

V literatuře té doby se o podobných věcech píše jako o něčem normálním. Jen pár příkladů:

Dámám Sault, Trémoille a markýze Ferté v divadle se zachtělo jít na velkou stranu, tož to udělaly přímo v lóži. Jenže jim to tam strašně smrdělo, tak to shodily do přízemí. Ale někomu to spadlo za límec a začal jim sprostě nadávat. Skončilo to tak, že ty tři neslušnice radši vypadly před koncem představení.

O německé princezně Palatinské, provdané do Paříže za králova bratra, víme, že se v pokoji královny tak rozchechtala, až se z toho počurala. Ona sama vypráví: "Dali mi nočník na židli ke stolu. Tlačila jsem ze všech sil, náhle nočník prasknul. Štěstí, že jsem se chytila stolu, ještě bych do toho byla dřepla a mohla se pořezat."

Komu se nestalo, když přespával u známých, aby v noci nešátral po nočníku a místo něho našel nataženou past na myš? My doma jsme neměli elektriku, naštěstí mně ta past nesklapla, jako mnichovi, o němž píše Beroald Verville.

Nevím, kolik je pravdy v jeho vyprávění o krabovi, který unikl z košíku v rybárně a vlezl do nočníku bohatého měštana v sousedství: V noci se šla paní vyčurat. Krab se vzbudil, myslel, že se blíží mořský příliv a klepetem drapnul místo, odkud se lila slaná voda. Probuzen křikem, pán domu přinesl svíčku a povídá: "Obyčejně krab před větrem zalejzá, budu foukat a on tě pustí".

Tak fouknul, ale krab zdvihl druhé klepeto a skřípnul mu horní ret. Přivolaní sloužící museli klepeta uštípnout, aby pány vysvobodili.


Od začátku 17. století městká správa Paříže i majitelé domů měli povinnost stavět hygienická zařízení, ale trvalo to téměř 200 let, než se předpis všude dodržoval.

Tohle všechno a mnohé jiné vím od přítele Roger-Henri Guerranda, který o tom napsal dvě ze svých 40 knížek (vydalo "La Découverte, Paris", též vyšlo v španělském, portugalském a japonském překladu).


O další informace nebo korespondenci autorovi pište sem

U jiných národů ještě nedávno bylo zvykem vykonávat svou potřebu veřejně. Když v Jižní Africe postupně rušili apartheid (to bylo ještě za prezidenta Bothy, který je dnes před soudem), odstranili na dveřích nápisy "White only". Přítel Jiří Troják začal nacházet v podniku na záchodě na prkýnku stopy bot. Jednou vešel a pochopil: dveře do kabiny otevřené dokořán, nahoře na sedadle v podřepu černoška, nohy roztažené, vůbec ji nenapadne se stydět.

Ota Ulč, profesor na universitě ve státě New York, vyprávěl, jak v roce 45 sovětský major poprvé spatřil splachovací záchod. Napřed se v míse umyl, po poučení správně použil, výsledek hlučně zaháněl šavlí.

Roku 1991, v době přechodného pobytu Oty Ulče v kasárnách Rudé armády v Olomouci, viděl jsem tam záchod vrchního velitele : nezvyklých rozměrů, zřejmě výrobek kapitalistů, speciálně pro velkou generálskou prdel.

Taky mohu dosvědčit, že Rusové v 45. roce se koupali v řece nazí, většinou o existenci plavek vůbec neslyšeli.

Udělali jsme soudruzi hodně, ale ještě víc zbývá udělat... (A. Mleczko, Požegnanie z komuna)


Trampská nit chce spojovat trampy, krajany a přátele přírody a svobody po celém světě. Jistě znáte adresy časopisů, kulturních a jiných akcí, které mohou zajímat ostatní. Tato stránka je vám otevřena. Pošlete vaše příspěvky, kritiku, hudební ukázky, zprávy, žádosti a oznámení, za pár dní je uvidíte nebo uslyšíte na této stránce.


Zpět Starsí strana Dále Nová Strana Obsah Index e-mailnaše pošta