back   12/2007  next

 

Třebaže s některými názory generála Filatova nesouhlasím, dávám sem svůj amatérský a přibližný překlad dalšího z jeho článků. Obsahují totiž často informace, které jinde v tisku ani v internetu nenajdete. Že mohou být pravdivé, jsem párkrát zjistil později.

K čemu slouží černá listina v Haagu ?

30/10/2007 - Na dlouhá léta Světová Židovská Říše Rotschilda a jeho bloudících psů bezdomovců přitiskla Srbsko ke zdi dvěma jmény : Karadžič a generál Mladič. U siomudrců existuje pro každý zlomek jejich říše jiné zaklínadlo : pro Afganistan je to Taliban, pro Irák Saddamovy ZHN, pro Severní Koreu balistické rakety do Washingtonu, pro Irán... a pro celý svět symbolem viny gojů před vyvolenými je dnes Ussama... s Al-Kajdou. Ve skutečnosti je jim jedno, jestli Karadžiče najdou nebo ne, stejně jako nenašli ZHN. Oni mají jiné cíle, než gojové-zvířata.

Srbská policie právě vyslýchá Darko Mladiče, syna bývalého velitele armády bosenských Srbů Ratko Mladiče. Srbské úřady vyhlásily odměnu 250 tisíc euro též za informaci o bývalém prezidentovi neuznané republiky Srbská Krajina v Chorvátsku Goraně Hadžiče a o náčelníkovi policie města Banja Luka Srbské republiky Stojanu Župljaninu.

Dobrá, syna Mladiče jen vyslýchali a ne ubili, zatímco syny Saddama ubíjeli deštěm bomb. A zabili. Jenže Mladič měl vojsko. Co dělat s oficíry a vojáky generála Mladiče?

Minulý týden hlavní prokurátor Mezinárodního tribunálu pro Jugoslavii Carla del Ponte prohlásila během své návštěvy Bělehradu, že EU nemůže jít na bližší spolupráci se Srbskem, pokud Ratko Mladič nebude vydán.

Opravila ji rychle její oficiální představitelka Kaplanová, ovšem ne Vika, ta z Bundu, která střílela do Lenina, nýbrž Olga, ale též z Bundu, zuřivě-židovské nacionalistické strany. O této straně, stejně jako o straně "Jediná Rus" lze říct, že je to vládnoucí strana Světové Židovské Říše Rotschilda, jakou byla i Komunistická partaj Sovětského svazu v době sovětské.

Podle Olgy Kaplanové, prezident Srbska Boris Tadič (siomudrc, pravda ne z kolena Kohenů) i premiér Koštunica řekli, že zatčení těch 4 obviněných je v srbském zájmu a že jsou odhodláni je předat do Haagu.

Navíc, spolupráce s Haagem je zřejmá i z toho, že - a to je nejdůležitější - hlavní prokurátorce je udělen neomezený přístup k archivům Security Information Agency jakož i předána řada dokumentů z archivu vojenského soudu, dodala neVika Kaplanová. Donedávna přístup k dokumentům byl Haagu odmítán. Nový postoj Bělehradu dává prý naději, že povede k zatčení Mladiče.

Hned ve středu potom v Bruselu komisař EU a prezident Tadič podepsali smlouvu o stabilizaci a asociaci, která v příštím roce by mohla otevřít cestu k jednání o vstupu do EU. Navzdory paní del Ponte, která odmítala mluvit o spolupráci dokud Mladič nebude za mřížemi, šlo zřejmě o to, jak navnadit Srby, aby nepodléhali nacionalismu v moment, kdy po téměř 5 letech čekání a hladovce v Haagu se konečně otvírá proces s Vojislavem Šešelem.

Vždycky se mi líbí, jak sionští mudrci věší před nosy gojů-zvířat mrkvičky. Vidět, jak přitom se chvějí ruce sice špatných, avšak drzých falešných hráčů. Nic oni Srbům nedají, včetně členství, protože rabíni ohledně Srbska hrají docela jinou hru. Hru na zničení Srbska.

Prokurátorka del Ponte chápe "spolupráci" vydáním Karadžiče a Mladiče. Než je vydáte, musíte je najít, a není záruky v tom, že se dosud nachází na území Srbska či Srbské republiky v Bosně. Všechny vojenské operace KFOR o jejich dopadení skončily fiaskem. Karadžič se může též nacházet v Montenegru, kde se narodil, v Bělorusku, snad i v Austrálii.

Florence Hartman (další Kaplanová neVika) ve své knize Mír a trest tvrdí, že Rusko vědělo, kde se zločinci skrývají, ale odmítlo dát informaci, a Francie s USA odmítly podniknout nutné kroky bez souhlasu Ruska. Roku 1995 prý zplnomocněnec Billa Clintona na Balkáně Hollbrook se s Karadžičem dohodli, že Karadžič skončí politickou dráhu (což udělal), když mu Clinton slíbí beztrestnost.

Tvrdí se také, že sama del Ponte jednala r. 1999 tajně s Karadžičem, hrozila mu smrtí během zatčení, když se nevydá soudu sám. Ale lídr bosenských Srbů odmítl. Je fakt, že svůj úkol nesplnila. Za 8 let soudu neodsoudila ani Miloševiče, ani ostatní předáky. Tento měsíc její funkce končí, odchází do postu švýcarského vyslance v Argentině.

Uvidíme, bude-li příští prokurátor méně neústupný. Vyměnit Karadžiče a Mladiče za vstup do EU (mrkvička) je nesnadné. Zaprvé proto, že Bělehrad tvrdí: "naše povinnosti vůči tribunálu jsou plněny" a je fakt, že předal do Haagu každého ze seznamu válečných zločinců, které se podařilo zatknout. Zadruhé, vypsal odměnu jednoho milionu euro za pomoc při polapení Mladiče - slušná suma pro chudý stát. Za Karadžiče neslíbil nic pod záminkou, že není srbský občan. A zatřetí, otevřel dveře cizím prokurátorům k svato-svatým státním archivům.

Ani Karadžič, ani Mladič vlastně vztahu k Srbsku nemají, nemají srbské občanství a veškerá jejich činnost se odehrávala v Bosně, nikoliv v Srbsku. Ale pro rabíny neexistuje ani geografie ("Geografie je pouze na nebesích" - Tora), ani národy, existují pouze gojové-zvířata (Tora).

V daném případě nejde řeč o tom, chytneš-li či nechytneš Mladiče. Jde řeč o vojenských archivech bývalé Jugoslávie. Teď jsou v rukou rabínů Světové Židovské Říše Rotschilda. Ostatně, prvním bodem rabínského tribunálu bylo: otevřít rabínům z Haagu dostup k nim. Teprv potom, kvůli zamaskování, rabíni připojili bod o vydání Karadžiče a Mladiče.

Proč ?

Když 20 tisíc rabínů za zády gojských vojáků vtrhlo do Bagdadu, první jejich starostí bylo vyvézt vojenské archivy z Iráku. Nazvali tu operaci "Irácké dossier".

V daný moment irácké dossier činí téměř 4000 boxů a 500 plných krabic, které obsahují okolo 50% papírových archivů. Tyto se dostaly do archivu OSN. Druhých 50% zabral Mossad a pracují pro Světovou Židovskou Říši Rotschilda a jeho šílených psů. Když už jsme u toho, šílení psi bývají pouze psi bezdomova.

Jak pro Říši pracují vojenské archivy zachvácené rabínami ?

Mnoho času jsem strávil ve vojenském archivu v Podolsku, pod Moskvou. Tam o každém vojáku, účastníku Velké Vlastenecké války je vše, třeba i že měl houbu na nehtu u nohy, když ji během války měl. Opakuji, vše o každém z téměř 12 milionů, pokud by byl na frontě byť jen jediný den.

Nedávno jsem se, jak by se řeklo, náhodně setkal s člověkem z vnitřního Srbska. Srbsko je malá země, o 4-5 milionů obyvatel méně než Moskva. Lidi se znají, téměř každý je každému kmotr, strejda nebo přítel. A tento Srb mi vyprávěl podivné věci: v jejich vesnici se ztrácejí lidé.

Jak k tomu dochází ?

Člověka pozvou do úřadu firmy. Zdvořile ho posadí ke stolu. Mluví se o různém, a potom nečekaně otázka : Nechtěl by si zabojovat v Iráku či Afganistánu, či někde jinde ?

Kmotr odpoví že ne, nic takového nechce. Zvedá se, že půjde. Říkají mu: počkej, příteli. Řeč se stočí na rabínský tribunál v Haagu. Informují kmotra, že existuje "černá listina" se jmény válečných zločinců z doby válek v Jugoslávii, kteří mají být okamžitě zatčeni a posláni do Haagu. No a tam bude jak s Miloševičem. Ale my ti navrhujem smlouvu s naší firmou. Budeš brát 3000 dolarů měsíčně, 5000 když budeš střílet.

Kmotr povídá: Hele jdi k čertu, já jsem bojoval, ne vraždil, na žádné "černé" nejsem, a nasadí si šajkaču (takovou čapku), hodlá odejít. Kmotrovi domlouvají: Nechvátej, mrkni napřed na tohle. A ukážou mu spisovou desku s modrou šňůrkou. Deska pochází z vojenského archivu. Tady stojí, povídá ten člověk, vše o tobě. Kde jsi bojoval, jakou pochvalu za odvahu v boji jsi kdy dostal, kdo byl tvůj velitel. Koukni se sám. Čti.

Kmotr čte, vše je pravda. A ten člověk ho takto přemlouvá: za všechny tvoje výkony, které jsou tu zdokumentovány, čeká tě nejmíň 10 let, možná i... no vzpomeň si na Miloševiče. Podepiš smlouvu - 5000 se střelbou, 3000 bez, a žádný tribunál nebude...

To mi vyprávěl Srb z vesnice, že tak se děje ve všech vesnicích i městech Srbska : lidi podepisují. Rovněž v Chorvátsku, v Bosně, Albánsku, v Kosovu... My se navzájem známe a víme o sobě. Ještě jeden detail - ve smlouvě není nic o tom, na jak dlouho se upisuješ, zato se musíš zavázat, že smlouva zůstane tajná a nikomu nesmíš vyzradit její obsah. Ani vlastní ženě v posteli. Potom si můžeš zpívat "Kde je hrob můj, kde je hrob můj?", nikdo ti neodpoví.

Ani jeden z takto zaverbovaných se nevrátil domů. Proč ? Tajemství firmy ?

Ne, tajemství je v činnosti, kterou se zabýval zaverbovaný. Ten kdo vešel do gestapa, živý odtud nevyšel. Kdo má pravomoc po zmizelém pátrat, kromě vlastní ženy, a i ta - ke komu se obrátit, koho prosit o pomoc? Verbíři zmizeli jak polní synagoga v egyptské poušti ? Nikoliv, prostě "vyčistili" vesnici, přesídlili do druhé, "vyčistili" zemi, přesídlili do druhé...

Jednotný ekonomický prostor globalizace potřebuje globalizační armádu. Armády jednotlivých národů nejsou schopny uhájit globalizaci kvůli svým národním zájmům, hranicím, staletím historie. Proto vláda Světové Židovské Říše Rotschilda a jeho psů bezdomova likviduje národní armády.

De fakto byly už zničeny armády východní Evropy, včetně bývalé Jugoslávie. Žádný stát na Balkáně prakticky nemá armádu. To samé platí už dávno o střední a jižní Americe. Co mají, je ministerstvo obrany. O Kanadě by se dalo říct téměř totéž. Takové armády slouží jen jako školení pro Rotschildovu armádu.

Armáda, schopná udržet při životě globalizaci, už existuje a úspěšně bojuje po celém světě s různými tvářemi: oranžová, růžová, skinheadská, talibanská, dokáže ničit ropovod, londýnské metro, pálit pařížská auta, potápět Kursk, atd...

Následuje dlouhý výčet soukromých firem, které utrácí nejméně 100 miliard dolarů ročně v 100 zemích světa, zájemci nechť se obrátí na originál v ruštině. Sami Američani přiznávají, že jen v Iráku bojuje víc soukromých vojáků a ochránců než členů americké armády. Výhodou je, že zabití žoldnéři nejsou započítáni do oficiálních ztrát...

generál Viktor Filatov, www.klich.ru/2007/11/articles11_05.htm

Kaprál z Iráku

Seriozní skandál má americká armáda poté, co na několika televizních kanálech se objevilo video, na kterém americký mariňák s kytarou zpívá o tom, jak se mu líbí zabíjet irácké civilisty. Novinářům časopisu města Jacksonville (stát Florida) Daily News se podařilo zjistit jeho jméno. Byl jím v Iráku sloužící Žid - kaprál Joshua Belin.

V interviewu s dopisovatelem listu 23-letý kaprál se omluvil za svou písničku.

"To byla vlastně spíš legrace, my jsme odpočívali po boji a chtěli se rozptýlit", řekl na odpověď na otázku o videu vypuštěném po internetu.

"Odpočívali jste po čem, Joshua ?"

"Po boji !"

"A skutečně jste zpíval o něčem, k čemu při boji došlo?"

"V podstatě - ano."

Píseň s názvem "Hadži girl" vypráví o námořníkovi, který miloval iráckou dívku. Ta ho pozvala, aby se seznámil s její rodinou, ale když chlapík přišel v dům rodičů, dozvěděl se, že příbuzní zabili nešťastnici, protože si dovolila zamilovat se do nevěřícího. Vyšli mu vstříc se zbraněmi v rukou.

Joshua, na tvém jazyce, co znamená "milovat se"?

Na tvém jazyce, židáčku, milovat iráčanku znamená si s ní užít, a proto jsi vešel s automatem u pasu do domu dívky - prostě ji znásilnit.

Židáček tento rozstřílel celou rodinu a coby rukojmí vzal mladší sestru své dívky.

Písničku složil Belin v září minulého roku, když sloužil v Iráku. Ta se zalíbila jeho kamarádům, kteří ho požádali zazpívat ji na scéně; tak se dostala až na internet.

"Slibuji, že ji nikdy už zpívat nebudu a postarám se o její vymazání z různých stránek." Dodal ještě, že neměla nic společného s masakrem civilistů v městě Al Hadit.

Joshua, jako kterýkoliv Žid, je učitel, pasáček gojímů-zvířat : pomocí písničky vychovával, na heroizmus povyšoval vraždy civilistů. V Rudé Armádě takoví kaprálové Joshuové měli funkce politruků.

Měli jsme největšího rabína, sionského mudrce Ilju Ehrenburga. Velký psavec za Velké Vlastenecké války, najmě když naši se blížili k německé hranici. Dal do Rudé Hvězdy, kterou politruci roznášeli až do samých okopů na frontě, článek s nadpisem:

"Ubíjej Němce !"

Tehdy Stalin se ozval :

"Soudruh Ehrenburg se mýlí."

Jenže slovo není vrabec. Když jej vypustíš, nikdy jej nechytneš. Siomudrci to vědí už 3000 let. Tak budiž i s textem tohoto kaprála Ehrenburga z Iráku.

V. Filatov, 30.10.2007

Překlad jiného článku stejného autora najdete zde.