back   12/2006   next

next

Houla : Vánoční     poslouchat

Motto: Nesem vám noviny, poslouchejte z podbrdské krajiny, pozor dejte !

Bylo to skoro na konci roku, někdy tak vokolo 24. prosince. Vyjeli jsme si udělat takový malý vandrácký vánoce na Brdy. Znáte to, poezie vozdobenýho stromku a lesa vokolo, trochu sněhu, pět pod nulou a máte tu idylickej vobraz jako z kýčový trempský kresby.

A jak tak šlapu sám pomalu k seníku (parta dorazí až v noci), vidím na cestě před sebou pár divnejch stop. Šli tu ňáký lidi celkem nedávno, dyť padá sníh a stopa je jak čerstvá, a měli s sebou něco, sakra, kůň to nebyl, podkovy žádný...

Jdu teda po tý stopě, stejně míří zrovna mým směrem, až na křižovatku. Tady vodbočil, nebo spíš já vodbočil na seňák.

- No, máme deset večír, to už ani voheň dělat nebudu, říkám si, a lezu zkrz jesle poklopem do tý tmavý voňavý místnosti, vandrácký grand-noclehárny. Rozbaluju, a když už pak ležím ve spacáku, někoho jsem venku zaslech mluvit.

- Že by tu už byli kluci ? Na ty je trochu brzo. Ale to už hlava čouhá z poklopu a rozhlíží se po seníku.

Povídám "Ahoj"! Von se skoro lek a vodpověděl: "Dobrý večer. Prosím vás, můžem se tu vyspat ?"

- "Ale to víš že jo, polezte nahoru!"

"Děkuju. Ještě jdu opatřit na noc oslíka".

- A hele, říkám si. Tak to byly ty podivný stopy! Copak je to asi zač?

Zespoda se vozvalo spokojené hejkání a mlaskání, to jak se vosel živil v jeslích voňavým senem. A už lezou.

"Pojď nahoru, Marie", pobízí svou ženu ten chlápek. Na trám pokládá tesařskou širočinu. Snad to tu nechce zbourat! A hele, ženská v jiným stavu!

"Já jsem Josef, a toto má žena Marie", představuje chlap, tak mu podám ruku.

- "Já jsem Houla". No, jakž takž se uložili, a když chci znova usnout, vzbudilo mne sténání. A jéje!, povídám si. To je nadělení.

Najednou zvenku hlasy, to jsou pardi. - "Ahoj, ahoj holky, mám takovej dojem, že se dneska moc nevyspíte"!

A taky že ne. Jenom jsme si stačili podat ruce, řek jsem jim vo co jako asi de, no a pak nás kluky i s Josefem vyhodili ze seňaru.

Čučíme smutně a vyjeveně na sebe, Josef neví co udělat a kam jít.

V tom po chvíli vyleze zezhora Papina. "Všecko v pořádku, kluk jak buk, na kuchyňce".

Blahopřejeme postupně Josefovi, nad hlavami svítí ňáká kometa a Ricky vytahuje na voslavu tu vánoční flašku rumu.

Stanislav Zárybnický - Houla, apokryf ze sbírky "Hovory H"