back  05/2006  next

 

Deset let Trampské nitě

Eh oui, ano ano, čas utíká, a najednou člověk vidí, že tato stránka existuje už dobrých 10 let. Dělá to ze mne tak trochu veterána internetu a dává mi příležitost otravovat svými vzpomínkami.

Už jako školák jsem si vyráběl radioaparáty, jeden čas jsem se stal opravářem televize. Pak jsem působil v docela jiných oborech a k počítací technice se dostal až v sedmdesátých letech. Není divu, velké počitače Control Data byly ve Francii jen tři (SSSR neměl žádný), programy se perforovaly na karty a každá vteřina mašiny stála hezkých pár dolarů. Když se špatně napsaný program nezastavil a noční služba si toho nevšimla...

Analogickou televizi znám už dávno, viděl jsem ji fungovat už na pražském veletrhu v roce 1948. V únoru následujícího roku jsem četl, že americká universita sestrojila počitač Nimrod, schopný hrát šachy. Později, prý díky studené válce, US Army dala vypracovat Arpanet, předchůdce internetu. To se dočtete v každé učebnici.

Nedočtete se však, že Francouzi podle norem organizace ISO vypracovali protokol k přenosu informací, zvaný transpac. Informace rozkrájená na kousky, zvané balíčky, opatřené adresou příjemce a adresou odesilatele, je vhozena do sítě, která sama zvolí vhodnou cestu k příjemci.

Roku 1979 francouzská pošta rozhodla využít transpacu a současně ušetřit papír na telefonní seznamy, kterých se tisklo asi 30 milionů ročně. Elektronický telefonní seznam zavedený pokusně v menším městě měl úspěch. Pouze socialistická opozice křičela, že obrazovka ohrozí naše soukromí, že to bude Big Brother.

Zjara 1981 v prezidentských volbách však zvítězil Mitterrand. Levice, která se dostala k moci, pokus přerušila a teprv po dvou letech diskuze se mohlo pokračovat. V celé zemi každý kdo chtěl, k telefonu dostal zdarma malý levný počitač, zvaný minitel, který se rychle ujal. Už roku 1983 jsem běžně nakupoval doma na obrazovce.

Elektronickou poštu používám někdy od roku 1984, tenkrát se to nazývalo minikom. Adresou minikomu bylo prostě telefonní číslo. "Chat" byl objeven, když technici od telekomunikací si ponechali bezplatná čísla, kde si sdělovali navzájem své zkušenosti. Rozneslo se to a mí kolegové se na stránku "BAL" chodili bavit o ženských.

Jeden čas se jednalo o zavedení minitele v USA, ale Američani neradi přijímají z ciziny nejen filmy, též i vynálezy. Radši vypracovali protokol jiný, čistě jejich, zvaný Internet Protokol. Mezitím počitače zlevnily a černobílá obrazovka prvního minitele vedle dnešního internetu vypadá jako chudinka. Přesto mi dodnes loajálně a bez poruchy slouží už 23 let. Narozdíl od IP, v síti transpacu virus neřádí a nemám obavy o vykradení konta v bance.

Roku 1989 evropská laboratoř CERN vynalezla hypertext, z něhož se vyvinul Web. Americký internet jsem viděl fungovat na jaře r. 1995 a ještě ten rok jsem si vzal předplatné u amatérského spolku. Platilo se asi 30 euro měsíčně a spojení nebylo zaručené. Napojovalo se pomocí skripta Trumpett Winsock, na poštu byla Eudora, na diskuze IRC, na přenos textů i programů FTP.

Ze začátku internet byl jen text, případně s obrázkem kodovaným v Mime; Web se rozšířil později. Na jeho prohlížení jsme používali Mosaic, později Nescape. To byly časy, kdy všichni internauti si tykali a pomáhali jeden druhému. S Jirkou Novotným z Olomouce si píšem od té doby.

Od ledna 1996 jsem měl jako providéra France Pratique, takže mé první stránky Webu měly adresu www.pratique.fr/~lpetr. Internautů bylo málo a málokdo francouzské a české stránky četl; kopie některých jsou v americkém archivu. Noviny se tehdy bály konkurence internetu. V Česku jedním z prvních časopisů na netu byl Neviditelný pes, ve Francii Libération a Ouest-France. Ruských stránek bylo jen pár, měly adresu končící na .su (Soviet Union) a teprv později se používalo .ru.

Roku 1998 francouzská pošta založila filiálku Wanadoo, která mého providéra skoupila. Aniž bych soubory stěhoval, adresa Trampské nitě se 7. ledna 1999 změnila na perso.wanadoo.fr/tramp, kde jsou až dosud. Od 1. června 2006 firmu přebírá operátor mobilního telefonu Orange, takže se adresa opět mění: perso.orange.fr/tramp. To mne přestává bavit a kupuju si doménu TNIT.

Pro kodování francouzštiny jsem od samého začátku používal Iso-8859-1, v češtině Windows-1250; složitější to bylo v ruštině. Tam jsem vstupní stránku (index) musel dělat dvakrát: v Koi-8r a ve Windows-1251. Kromě toho měl jsem i index v kódu MacIntosh (Apple). Proto jak jen to bylo možné, udělal jsem index v Unicodu. Byla to snad první tříjazyčná stránka na internetu.

LP