back  03/2006  next


 

Gennadij Šikin : o Miloševičovi

singe Echo Moskvy, 15/3/2006 14:09

U mikrofonu Olga Byčkova, dobrý den, hovoříme dnes o Slobodanu Miloševiči, se mnou na besedě Gennadij Šikin, diplomat, bývalý ruský velvyslanec v Jugoslavii, který tam zažil začátek rozpadu Jugoslávie na počátku devadesátých let. Pane Šikine, vy jste se stýkal s Miloševičem?

Častokrát, a to nejen ve službě, i u něj doma, dost dobře ho znám.

Mnoho různého a sobě odporujícího se dnes o něm mluví. Co podle vás nebude pravda?

Když se píše, že byl diktátorem. On plně dovoloval vystupovat opozici, tisk byl zcela nezávislý v tom smyslu, že i opoziční tisk měl své místo a mohl ho otevřeně kritizovat ve všem, dokonce velmi surově. Opozici měl Miloševič v církvi, v armádě, dokonce i v policii - proto se nedá mluvit o diktatuře.

Ovšem byl to člověk silné vůle, charismatická osobnost, udivující především svým intelektem, avšak nikdy se nesnižoval k tomu, aby se někomu mstil a dělal něco, co by se podobalo na tyranii.

Nedávno jsem četla, že tvrdil, že Srbsko je jediný stát, který vzdoruje americkému imperialismu. Je pravda, že cítil takové národní poslání ? Slyšel jste něco o tom od něj ?

Nemohu říct, že bych takovou větu slyšel, ale je fakt, že všechny své síly vkládal do boje za nezávislost Srbska, za jeho důstojnost, jeho čest. Ale je docela mylné, jak o něm vykládají, že chtěl veliké Srbsko. Takové plány neměl.

Říkají, že se snažil udržet se u moci jakýmkoliv způsobem.

Všichni politikové se snaží udržet se u moci, v tom není nic zvláštního. Ale že by budoval nějaké veliké Srbsko, to lze lehce vyvrátit. Odmítl, když ho bosenští Srbové prosili poslat do Bosny regulární jugoslávskou armádu. Pouze vojska Srbů pocházejících ze srbských obcí Bosny, Hercegoviny a Chorvátska bojovala jednu dobu jak proti Chorvatům tak i proti bosenským muslimům.

Tím, že bojovali sami, Miloševič odpovědnost nenesl ?

No právě! Kladou mu za vinu přestupky, spáchané některými Srby na území Bosny a Hercegoviny či Chorvátska (ne v té míře, jak oni tvrdí), to je zcela nesprávné.

A co je tedy správné ? Vždyť ten stát, Jugoslavie, už neexistuje.

V tom máte pravdu. Nemýlím-li se, někdy okolo roku 1990 jeden velký americký časopis publikoval z tajného zdroje plán na rozdělení Jugoslávie. Tento plán předvídal odtržení od Jugoslávie Chorvátska, Slovinska, Makedonie, Bosny a Hercegoviny, Kosova, Vojvodiny a Sandžaka.

S výjimkou Makedonie, vše se vyvíjí přesně podle tohoto plánu. Jugoslavii je konec; existuje pouze Srbsko a Černá Hora, už je prakticky řešena otázka Kosova, ačkoliv dát mu status nezávislosti bude velkou chybou. Uvidíme, jak to bude pokračovat.

Co můžete říct o milionech, které Miloševičovi připisují ?

To, co jsem viděl u něj ve vile nebo na chatě, která byla služební, vila také, nesvědčí o takovém bohatství, neřku-li o rozkoši a přepychu. Ohledně manželky Miloševiče, nevím, do jaké míry obvinění soudu jsou opodstatněná.

Ohledně vašeho tvrzení, že rozpad Jugoslavie byl promyšlen nějakými západními, americkými silami, je tu otázka posluchačky Světy: K čemu by jim to bylo užitečné?

Za tím stojí stejná logika, která vedla k pádu Sovětského Svazu. Jugoslávie prošla stejnou cestou. Jediný rozdíl byl v tom, že Rusku se podařilo vyhnout se občanské válce.

Měl Miloševič možnost ochránit svůj národ od těch hrůz, které ho čekaly v devadesátých létech?

Myslím, že neměl, protože existovaly příliš velké srbské menšiny jak v Chorvátsku, tak i v Bosně a Hercegovině. Ty samy začaly boj za to, aby mohly zůstat v lůně Jugoslávie nebo Srbska. Válka se Slovinskem prakticky nebyla. S Makedonií též ne. To proto, že tam srbské menšiny nebyly.

V Chorvatsku srbské menšiny byly, ale pak prakticky zmizely. Tedy, zlikvidovali je. Všechnu tu hrůzu, ty běžence ze západní Slavonie, které roku 1985 stovkami tisíců táhly Bělehradem, jsem viděl. Prostě vyhnali lidi ze své vlasti. Nyní Chorvatsko je prakticky čistě chorvatská země.

Co vám tenkrát říkal Miloševič ?

Nyní už neodkryju žádné tajemství: my, tedy Rusko, prý stále něco slibujeme - pomoci jemu, pomoci Jugoslavii - ale prakticky nic neděláme. Ve všem jdeme ve stopách Američanů a druhých západníků.

A co vy na to ?

Bohužel, nic rozumného jsem odpovědět nemohl, v jeho slovách byla pravda. Nedostatečně jsme si vedli vzhledem k Jugoslávii. Bylo to ovšem spojeno s obrovskými těžkostmi, s kterými se tehdy Rusko potýkalo.

Kdy jste ho viděl naposled ?

V lednu 1996, kdy jsem opouštěl Bělehrad. Organizoval pro mne večeři na rozloučenou.

Co myslíte, k čemu dnes došlo v Haagu ?

K vraždě Miloševiče. Nebojím se tohoto výrazu, neboť náš nejlepší lékařský expert jasně řekl, že ho bylo možno zachránit. A je fakt, že orgán, který má hájit lidská práva, neuměl obhájit zásadní právo člověka na život tím, že nedovolil cestu do Moskvy na léčení. A to znamená, že takový orgán je zbytečný a měl by být likvidován.

Kdyby byl mohl Miloševič přijet na léčení do Moskvy, vrátil by se pak k soudu?

O tom nepochybuji. Nejednou prohlásil, že dovést svůj proces do samého konce, to je otázka jeho cti. Jak víte, hájil se sám, a po více jak čtyřech rocích procesu prakticky nic z toho, co tvrdila obžaloba, mu prokázáno nebylo.

Kdyby zůstal naživu, jak by proces skončil? Slibovali zakončení k letošnímu létu.

Otázka čistě hypotetická, ale věřím, že Miloševič byl by odsouzen.

Zdroj : echo.msk.ru/interview/42339

Smrt Sitting Bulla

V r. 1889, se při náboženském Tanci duchů u indiánského kmene Paiute v Nevadě zrodil mýtický prorok jménem Wowoka. Jeden z vyvolených při nábožném transu zvěstoval jeho slova o nových indiánských vítězstvích nad bílými vojáky a prohlašoval, že při tomto tanci je možno vidět do budoucnosti a opětovně se spojit s mrtvými.

Nedávno byl v České televizi promítán dvoudílný životopisný film o Calamity Jane s názvem "Konec Divokého západu". Film byl natočen v roce 1995. Byl to srdceryvný napínavý film, místy až podobný svými citovými výlevy hloupým mexickým tele-novelám, se zajímavými herci, krásnou scenérií a výpravnými kostýmy, ale byla to blbost!

Pokračování

Schindlerův seznam

Po německém vítězství r. 1939 se Schindler přesunul do obsazeného Polska s jediným cílem : napakovat se. Na válce, hlavně na Židech. Navázal kontakt s organizací Jewish Joint Distribution Committee a dostal od jejích zástupců sto padesát tisíc dolarů, údajně na pomoc Židům. Kam peníze přišly, nikdo neví. V Krakově získal továrnu na smaltované nádobí (také bývalý židovský majetek), která začala sloužit především zbrojní výrobě. Němci mu do ní posílali jako levnou pracovní sílu vězně z nedalekého koncentračního tábora a Schindler vydělával. A utrácel. Velkoryse. Pitky, hazard, milenky... Opravdu se z něj stal lidumil ?

Mluvím s dr. Jitkou Gruntovou, učitelkou a historičkou, která se už léta zabývá historií druhé světové války, odboje, a zejména koncentračních táborů. Novináři ji nijak nevyhledávají a za pochybnosti o Schindlerovi si zatím vysloužila jen nařčení, že posluhuje komunistům, s nimiž nikdy neměla nic společného.

Pokračování

Maurizio Blondet: Skull & Bones

Hammer zemřel před několika lety ve věku více než 90 let a zanechal kolosální dědictví. Celý život byl sovětským agentem, sám se tím chlubil. Byl velmi slavný : dělal "špinavé obchody" se Sovětským svazem a podporoval jak mohl tuto politickou obludu, která by bez pomoci západu se brzo zhroutila.

Al Gore udělal velký "omyl": Je tomu už několik let, Mezinárodní měnový fond půjčil nenávratně a za velmi příznivých podmínek 7 miliard dolarů Jelcinově Rusku. Bylo to na žádost a pod zárukou Al Gora. Těch 7 miliard okamžitě bylo investováno v cizině, ani haléř nešel do Ruska. Půčka skončila na kontech "oligarchů" nebo bývalých agentů KGB a dalších osobností, z nichž se stali "podnikatelé" nového Ruska.

Pokračování

F. J. Čečetka: Konec světa

Kraj byl zaplaven švédským vojskem. Nebyli by ani do tábora dojeli, kdyby nebylo švédské salvy guardie, která jim razila cestu. Když se dostali do Poděbrad, uzřeli dokonalou spoušť, jaká čekala na Kouřim. Havířský kostelík za Labem byl proměněn v chlév pro koně, zpustošené město hemžilo se vojskem, domy byly vybity, v rynku i po ulicích mořem hučely tisíce vojáků.

Vojáci si vedli po městě jako posedlí. Šli na jisto. Věděli o každém úkrytu, vypáčili sklep v radnici, pobrali sirotčí jistoty i kostelní klenoty. Bili dobytek, loupili komory, lidi do naha svláčeli, ženy znásilňovali. U chrámu vyrazili dveře a řádili jako zběsilí. Rozbíjeli, kradli, kameny s hrobek odvalovali, měď se střechy strhovali. Z bujnosti studně zasypávali.

Pokračování

John Kaminski : Projekt na zničení Ameriky

Tato myšlenka dřímala v mé mysli téměř celé desetiletí, ale teprve nový turecký film Údolí vlků mi umožnil pochopit to, co se doopravdy děje : Amerika byla vmanévrována do situace, kdy bude obviňována za všechny špatností světa. Stane se fackovacím panákem všech.
Američané jsou v uvedeném filmu líčeni jako nemilosrdní zabijáci, způsobem, který hodně připomíná pohled na Němce, jež byli vyobrazováni jako odporní pachatelé druhé světové války. A v této chvíli jsem si uvědomil, že už velmi brzy, pokud jím už nejsou, se Američané stanou terčem celosvětové nenávisti, která bude mnohem horší než cokoli, co kdy museli zakusit Němci.
A zaslouží si to. To, co Američané provedli v Iráku, Afghánistánu a mnoha jiných zemích, je mnohem horší než cokoli, co kdy udělali Němci.
Hlavní scéna v Údolí vlků, filmu vytvořeného podle popisů skutečných událostí, ukazuje nelítostné americké vojáky, kteří zběsile střílejí do společnosti svatebčanů v Iráku, masakrují ženy a děti a dělá jim to potěšení, jakoby poráželi jakási zvířata či bytosti považované za podlidi. Odkud pochází tento názor?
Kdesi hluboko v mozku se zvolna rodila myšlenka, věta, slovo, které vysvětlovalo to, co se stalo s Američany. Že se stali tupými vražednými roboty, kteří s nadšením racionalizují potřebu mučení nevinných lidí.
Zkusme si položit otázku, kdo je za tímto obrácením k barbarství a bezcitnosti? Jak se vůbec mohlo stát, že se země proslavená svobodou a tolerancí náhle změnila v totalitní stát, pronásledující své vlastní občany za to, že požadují zodpovědnost a spravedlnost, či dokonce jen chtějí pokládat legitimní otázky?
To všechno je tabu o němž se nemluví. Použijeme-li v tomto článku jistých slov, nebude nikde otištěn. Stačí zmínka - a lidé se přikrčí. A došlo to tak daleko, že v mnoha údajně demokratických zemích byly zavedeny zákony zakazující jakoukoli diskuzi na toto téma.
Přemýšlejte o novinách, televizi a filmech, o jejich podílu na rozbití Ameriky, národa a jeho víry a o tom, že nikdy nedokáží pojmenovat jistou konkrétní skupinu, která je také vlastníkem všech těchto sdělovacích prostředků .
Přemýšlejte o politicích, kteří za své zvolení vděčí jistým skupinám, a o tom, že ani novináři referující o těchto politicích nikdy nejmenují členy těchto skupin a jejich zvláštní zájmy. Občas, chtějí-li být velmi odvážnými, užijí pro ně neurčitých označení, jako Nový světový řád, komunisté či ilumináti, ale nevysvětlí, že to jsou ve skutečnosti jen synonyma označující tytéž skupiny a tytéž jednotlivce.

Zdroj: Zvědavec

Se psy přes Sibiř

Vannier v Moskvě19. března 2006: Z Irkutska do Moskvy je to 8000 km, které francouzský cestovatel Nicolas Vanier projel se svými 10 psy za 100 dní při teplotě až -50 stupňů. Právě dnes dojel do Moskvy (obrázek vedle). Co je méně známo, dr. Vanier měl českého předchůdce, o tom jsme psali zde před několika lety:

Ještě před válkou vozila psí spřežení na Sibiři nejen poštu, ale i načalstvo na lovy. To vyprávěli místní dědci, kteří chodili obdivovat má zvířata, říká pan Bublák. "Dnes jsou na Sibiři jen psi lovečtí a divocí. Lidé se k nim chovají dobře, ale vždy před zimou všechny divoké psy nelítostně střílejí.

Když jsem na Altaji startoval, bylo minus čtyřicet. Chtěl jsem po zamrzlém Obu dojet co nejdál. Jeho termální přítoky ale tvořily zrádné pasti. Hned sedmý den jsem se do jedné propadl. Proto jsem v Barnaulu přešel na pevninu."

Za osm měsíců jsem dorazil po řece Obu od čínských hranic ke Karskému moři. Příští rok chci dojet na Rudolfův ostrov v Zemi Františka Josefa. Závěrečnou etapu - cestu na severní pól - možná už nezvládnu, ale pojede ji můj syn Karel."

Pokračování

Video : Výlov rybníka


vylov rybníka u SoběslaviKdo nikdy neviděl výlov jihočeských rybníků, pokud máte rychlý internet, podívejte se na drobné amatérské video (3 MB) : Jak lovíme vánoční kapry v rybníku Švadláček poblíž Soběslavi...

Video