back  01/2006  next

index trampské niti

Skupina Bilderberg a karikatury proroka

Klub vybraných lidí, pokládaných mezi nejmocnější naší planety, založil r. 1954 holandský kníže Bernhard v hotelu Bilderberg v holandském Oosterbecku. Každé jaro se koná výroční schůzka, většinou v Evropě nebo v USA, na kterou bývají zváni, kromě stálých členů, významné osoby z oboru financí, průmyslu a mezinárodních institucí.

Za zavřenými dveřmi, pochopitelně. Teoreticky, skupina nemá co tajit, dokonce představitelé tisku jsou pravidelně zváni. A přesto je to jediná organizace, která v hodnocení tajných skupin časopisem Time magazine získala nejvyšší známku 10 (absolutně tajná).

Žádné prohlášení, žádná tisková konference se nekoná po skončení schůzky, "naprosté mlčení" je žádáno od všech účastníků. Media se o jejím konání většinou vůbec nezmiňují.

49. konference se konala v hotelu Trianon Park ve Versailles ve dnech 15 - 18. května 2003, pár kilometrů od místa, kde byla schůzka ministrů financí G8, 14 dní před sumitem G8. Oficiálně hotel byl uzavřen a noviny o tom nepsaly.

50. konference byla 3 - 6. června 2004 v Grand Hotel des Iles Borromées (sev. Itálie), týden před G8 v Georgii. Předpokládá se, že se tam rozhodlo o sladění evropské i americké politiky v rámci Velký Střední Východ a o pomoci ukrajinské revoluci.

51. setkání se odehrálo 5 - 6. května v hotelu Dorint Sofitel v Rottach-Egernu v Německu. Na internetu jsem našel seznam příchozích, které bylo možno zahlédnout :

Josef Ackermann, President, Deutsche Bank AG, Německo ;
Joaquin Almunia Amann, evropský komisař ;
José M. Durno Barroso, President evropské komise, Portugalsko ;
Franco Bernabe, Vice-president Rothschild Europa, Italie ;
Martin S. Feldstein, National Bureau of Economic Research, U.S.A. ;
William C. Ford, Jr., Chairman and CEO, Ford Motor Company, U.S.A. ;
Timothy F. Geithner, President, Federal Reserve Bank of New York, U.S.A ;
Donald E. Graham, Chairman and CEO, The Washington Post Company, U.S.A. ;
Richard N. Haass, President, Council on Foreign Relations, U.S.A. ;
Jaap Hoop de Scheffer, státní sekretář NATO, Holandsko ;
Allan B. Hubbard, Assistant to the President for Economic Policy and Director of the National Economic Council, U.S.A. ;
John M. Keane, President, GSI, LLC; generál ve výslužbě, U.S.A. ;
Henry A. Kissinger, President Kissinger Associates, Inc., U.S.A. ;
Neelie Kroes, evropská komisařka ;
Michael A.Ledeen, American Enterprise Institute, U.S.A. ;
William J. Luti, Deputy Under Secretary of Defense for Near Eastern & South Asian Affairs, U.S.A. ;
Jessica T. Mathews, President, Carnegie Endowment for International Peace, U.S.A. ;
Kenneth B. Mehlman, Chairman, Republican National Committee, U.S.A. ;
Elena Nemirovskaya, Zakladatelka a ředitelka Školy politických věd, Rusko ;
Nizozemská princezna Beatrix ;
Andrzej Olechowski, hlava Civilní Platformy, Polsko ;
Norman Pearlstine, šéfredaktor Time Inc., U.S.A. ;
Richard N. Perle, Resident Fellow, American Enterprise Institute for Public Policy Research, U.S.A. ;
Friedbert Pflüger, člen Bundestagu, CDU/CSU, Allemagne ;
Son Altesse Royale le Prince Philippe, Belgie ;
Rato y Figaredo, Direktor Mezinárodní měnový fond ;
David Rockefeller, Member, JP Morgan International Council, U.S.A. ;
Judith Rodin, President, The Rockefeller Foundation, U.S.A. ;
Dennis B. Ross, Director, The Washington Institute for Near East Policy, U.S.A. ;
Její Jasnost královna španělská ;
Peter D. Sutherland, Chairman, Goldman Sachs International ;
Jean-Claude Trichet, Gouverneur de la Banque Centrale Européenne ;
James D. Wolfensohn, President Světové Banky, U.S.A.


A byli tam jako obvykle americký premiér a zodpovědní ministři, dále majitelé a presidenti televizních kanálů a hlavních novin. Většina z nich jsou židé. Nechyběli samozřejmě jako obvykle Michael Ledeen a Richard Perle, avšak Paul Wolfowitz viděn nebyl.

Mezi pozvanými byl i jistý Anders Eldrep z Dánska, tajemník Denmark’s Oil and Natural Gas Company. Jeho manželka, Merete Eldrep, bývalá ministryně ekonomie, předsedá firmě JP/Polikens Hus, právě té, která organizovala konkurs anti-islámských karikatur.

Publikace urážlivých karikatur byla asi psychologickou operací, jejímž úkolem bylo, pod záminkou obrany svobody slova, vyvolat hádku mezi Evropou a islámským světem.

Pochybuju, že Arabové importují hodně z Dánska (vepřové maso ?), pochybuju, že čtou jejich tisk, zato jsou u nich ke koupi francouzské časopisy. Pamatuju si, jak před asi 20 lety "Figaro magazine" přinesl neslušný životopis Mahometa i s obrázky... a nic nebylo.

Pan Edrep i pan Toger Seidenfaden, bývalý šéfredaktor "Politiken" (rovněž v hotelu přítomný), určitě věděli, že dneska jsou muslimové citlivější. Nesnáší nespravedlivost, která je ze dne na den větší.

Viděli jste snad v televizi karikatury židů nebo homosexuálů? Neviděli. Arabům vede Amerika války, krade jim ropu, uráží je, židům dovoluje všechno. Včetně zabíjení palestinských dětí. Karikatury jsou pro Araby příležitostí vyjádřit nesouhlas.

Takový možná byl plán JP/Politikens, dohnat Araby k neuváženému jednání. Jenže řadu měsíců nic se nedělo. Někdo tedy dokreslil další karikatury (nepublikované) a poslal s nimi představitele dánských muslimů do arabských států, aby je pohnul k činu. Začaly manifestace, pálení praporů, vyslanectví.

Měl někdo zájem zošklivit muslimy v očích evropanů ? Ovšemže měl. Amerika a Izrael jsou prakticky odhodláni bombardovat Irán. Jenže sami na to už nestačí, k tomu potřebují evropské vojáky, přesvědčené, že hájí svobodu.

Zájmem Evropy je spolupráce všech zemí euro-asijského kontinentu, čemuž Američani se snaží ze všech sil zabránit. Dá se předpokládat, že karikatury objednali oni. Sami se drží stranou.

Krize s muslimy přináší pro USA několik výhod. Hatí možnost sblížení arabského světa s Evropou : ukazuje mu, že Evropani jsou ještě horší než Američani. Snižuje také zájem Arabů o evropskou měnu, která riskovala konkurovat dolaru.

Arabské vlády jsou loutkami v rukách Američanů. Bojí se islámské revoluce, ví, že prostý lid je nenávidí. Proto se vydávají aspoň za ochránce islámské čistoty, za odpůrce zkaženého západu.

Evropské vlády pomáhají Americe vytlačit Syrii z Libanonu, žádají Hamas v Palestině uznat stát Izrael, předávají stížnost na Irán do OSN, evropské armády postupně nahrazují americkou v Afganistánu...

Pouze národy jak evropské tak i arabské v tom nevidí nic pozitivního.