Válka s terorismem   1.10.2004   Silnice a kočovníci

 

Převrat na zakázku

28.09.2004 - Otiskl časopis Przekrój č.39/2004 (Kraków). Zkráceno.

Existuje první firma, schopná udělat revoluci. Přivedla už k moci prezidenta Gruzii, a teď připravuje převrat na Ukrajině a v Bělorusi.

Anna Wasniewska (Bělehrad) :

Světlé chodby, recepce, kanceláře s počitači, hala se třemi křesly pokrytými skajem. Byznysovou atmosféru bělehradského Centra ve prospěch Odporu bez Násilí ruší jen dekorace na stěnách: Plakáty s bojovými hesly a logo se zaťatou pěstí. Logo prvního na světě dodavatele revolucí. Zde byl naplánován pád prezidenta Čevarnadze a nyní se zde nachází štáb války s Kučmou a Lukašenkem.

Nový Che Guevara má krátké vlasy, laptop na místě kalašnikova, kabinet na 16 patře s výhledem na Bělehrad. Dvaatřicetiletý Sinica Šikman je prvním na světě poradcem ohledně řízení revolucí. Se dvěma kolegy učí, jak likvidovat diktátory bez krveprolití. On ví, jak pokrýt plakátami celé město, organizovat happeningy, bez rizika zesměšnit totalitární policii, poslat lidi do ulic. "Zvoní nám odevšad: z Azerbajdžanu, Venezuely, Běloruska", říká Šikman. "Povedlo se nám v Srbsku, od té doby jsme věruhodní."

Nejprve byl Miloševič

Před 4 lety byl Sinica militantní člen Otporu, srbské organizace studentů, která přivedla k pádu Miloševičův režim. Otporovci chodili po ulicích v maskách "Slobo", vysmívali se postkomunistům a rozdávali velké prezervativy chránící před "virusem Miloševiče". Když diktátor otvíral most, zničený v době "barbarského útoku Nato", oni zahajovali poblíže most ze styropianu.
A tak dále. Na podzim roku 2000 Zoran Džindžič vyšel s nimi do ulic a oni z něho udělali hrobaře Miloševiče.

Klonování revoluce

Důkaz svých schopností přinesli v listopadu minulého roku. Dívaje se v televizi na "Revoluci růží" v Gruzínsku, Srbové otvírali oči úžasem. "Když jsem sledovala na CNN události v Tbilisi, na praporech zaťaté pěsti, pouze nápis Skoncujme s ním byl gruzínsky", vzpomíná srbská deníkářka Jelica Greganovič. Revoluce v Gruzii měla stejný průběh jako v Srbsku. Nejprve vyhlásit volby za zfalšované plus demonstrace mládeže "Chmara!" (dost!), uchvácení hlavního města opozicí bez jediného výstřelu, potom nervová noc, demise prezidenta Čevarnadze, vítězství charismatického lídra a výbuch radosti na ulicích.

"Vyškolili jsme chmarovce," přiznává třicetiletý Ivan Marovič, kolega Šikmana a spoluzakladatel Centra. "Učili jsme je vše od základů: pěstovat humor, zakládat stranu, verbovat militanty, organizovat demonstrace, co dělat v případě zatčení." V létě roku 2003 organizovali u Tbilisi velký seminář pro nějakých 2000 členů opozice.

Vesele po ukrajinsku

Už několik měsíců školí Ukrajince, kteří se připravují k prezidentským volbám 31. října. Ivan nechce se o tom šířit, ale v Kijevě pracuje již organizace Pora! (Je už načase!), nápadně podobná Otporu. Začala pokrývat město plakáty proti kučmismu. "Všechno vám řeknu, ale až po volbách. To je naše zásada. Nechceme vystavovat naše lidi nebezpečí."

Tým Kučmy dělá vše, aby znemožnil vítězství lídera opozice, Viktora Juščenka. Pokusili se změnit konstituci, přivedli si z Moskvy armádu odborníků politické techniky, prý jsou hotovi i falšovat volby. Otporovci nečekají na nic jiného, neboť to je nejlepší důvod k jakékoliv revoluci. Mládež zorganizuje masové demostrace a v příhodný moment doprovodí lidi do šturmu.

Kolik to stojí

- "Do Běloruska jsme odjeli s Nenadem a Milošem. Na letišti nám oznámili, že jim nepovolí vstup, že mají zakázán pobyt v zemi. Zůstal jsem sám, dělal jsem školení na jejich místě. Cítím napětí jako za Miloševiče. Příliv adrenalinu. Znemožnili práci mých kolegů, tak jsem pracoval jak za tři."

- "Učím to, v co sám věřím : že nemusím zabíjet diktátory, že je možno problémy řešit bez násilí, že především musíme hledat cesty mírové," říká Siniča, vystudovaný geolog. Ukazuje e-mail jednoho běloruského kolegy. - "Píše, že ho zavřeli. Tři dny ztrávil ve vězení. Chlubí se, že jim nic neřekl. A já myslím, že cílem organizace demonstrací je právě vyhnout se zatčení."

Z celé trojky Nenad Djurdjevič nejmíň přípomíná revolucionáře. 32 let, právník a politolog, administrátor Centra v Bělehradě. Reklamní brožury ? Připravují se. Site Web ? I když v internetu nenajdete jediné zmínky o Centru pro Beznásilný Odpor, nenaříkáme si.

Srbští apoštolové revoluce se zaříkají, že jejich ideály nejsou na prodej. Centrum je nevýdělečná organizace, ale soudě podle standingu kanceláří, státní převraty jsou nadějný artikl. "Neděláme to pro peníze", tvrdí Marovič. Pomáhají tedy zadarmo ? "No ne, zákazník musí platit naše výlohy, dopravu, platy... Ale ceny máme rozumné", dodává. Jaké, to už nám neřekne. Poláci se mu nezdají potencionální klienti.

Otpor a Velký bratr

Byli to Američané, kteří vyškolili první bojovníky Otporu, a ambasador USA v Bělehradě Richard Miles byl protektorem organizace. Už rok po pádu Miloševiče otporisti učili revoluci mladé Bělorusy z organizace Zubr, kteří z inspirace Amerikánů připravovali neúspěšnou vzpouru proti Lukašenkovi. Graffiti Zubra se objevily ve městech, jenže když došlo k volbám, Lukašenko i tak vyhrál.

Americký vliv - s mnohem lepším výsledkem - bylo vidět i v Gruzii. Vyslancem tam byl... Richard Miles. To on pomohl k vítězství lídru gruzínské opozice Michajlu Sakašvilimu, právníkovi vystudovanému v New Yorku a mluvícímu anglicky lépe než gruzínsky. On miluje Ameriku a v půlnočním zasedání napadá "špinavé Rusko".

Výdaje na školení v Bělorusku a na Ukrajině platí západní fondace, jejichž názvy začínají nejčastěji přídavnými jmény stylu "evropská, demokratická, výchovná". V Gruzii výdaje činnosti Chmara!, jakož i školení otporovců zaplatil americký finančník a filantrop George Soros.

A. Wasniewska, Jakub Kumoch, http://www.przekroj.pl/

Dodatek 28/11: Oranžový puč.

Jak sympatické jsou ty nadšené tváře demonstrujících v mrazivé kyjevské noci ! Kéž by se jim uskutečnila ta skandující hesla o demokracii, svobodě atd... Jenže abych tomu mohl věřít, neměl všemu předcházet tenhle článek, který jsem přeložil a nikdo nechtěl uveřejnit. Bylo v něm i přesné datum, kdy události začnou...

Koukněte, jak je to dobře prostudované, jen ta oranžová barva, na televizi v davu dobře viditelná, profesionálně udělané plakáty, skvělá organizace a ovládání davu, postoj západních politiků a medií.

Manipulace dost nebezpečná, protože zbrojení vzroste. Putin neocení snahu obklíčit Rusko americkými satelity. Už v době bombardování Bělehradu jsem vám psal : "příští na řadě budou státy střední Asie, pak se pokusí uchytit se na Kavkaze."

Mnoho z těch cinkajících klíči v Praze r. 89 si dneska naříká, a to nic není proti zklamání, které čeká na rozjařenou mládež v Kyjevě, Lvově, Ivano-Frankivsku. Slíbili jim vstup do Nato, do Unie, blahobyt...

Místo "PORA!" se objevilo "TAK!". Ruka na srdci jako Bush, když pějí hymnu. Vykřičník a zaťatá pěst otporistů zůstaly. Nevšimli si jen malé vady : ukrajinsky ANO! čteno pozpátku (rub praporu) charakterizuje Bushe : KAT !!

 

Ďáblíkovo povídání

Nejsem stoupencem EU ani E.P. Prvního května ráno jsme otevřeli oči slepené spánkem stejně obtížně jako kterékoliv ráno předtím. Byl svátek práce a začínal měsíc lásky. Pro mnohé z nás začal rutinou : mytím, čistěním zubů, účesem, užitím léků a použitím WC, snídaní a zprávami, ale věřím, že se našli i mně podobní, kterým poskočila v lebce jiskérka uvědomění, že právě jsme přišli o národní suverenitu. Ano, jsme v Evropské unii a její pevnou součástí. Jenže co cítit ? Hrdost ? Zadostiučinění ? Obavu ? Lhostejnost ?

Před několika léty, v době, kdy jsme cinkali klíči, jsme věřili, že stačí utáhnout si na několik dnů či týdnů opasky, byl pro nás návrat do Evropy a její Únie symbolem nové životní kvality, symbolem svobody a nezávislosti, i životní úrovně, kterou si podle vlastního názoru zasloužíme.

Ale to vše je minulost. Dnes otráveni politikařením, bojící se rostoucího státního dluhu blížícího se k biliónu, nehrdí a nepyšní na svoji státní i politickou příslušnost a reprezentaci, málo svobodní a nezávislí, s životní úrovní neodpovídajícímu našemu pracovnímu vytížení a už vůbec ne našim představám, jsme najednou tam. V prdeli ! Ne v EU. Vše nám diktuje ne Moskva-Vídeň-Berlín, jako v minulosti, ale USA a Brusel.

A jako den, ve kterém jsme se probudili, spěje ke své plnoletosti, opouštíme svoje přemýšlení nad absurdními abstrakcemi a víc nás zaujmou záležitosti praktické až obyčejné : Proč nevařit "hotovky" v hospodách, proč ne "utopence", proč ne tuzemský rum, proč ne tolik cukrovky, vína, obilí, brambor, jablek, krav, prasat... Proč zdražil cukr o 100%, energie, které je vyráběno díky drancování země stále více, prodáváme ji ven za hubičku...

Komunista Telička za krátký pobyt v EU a E.P. dostal na tři roky "výslužku" v podobě 26 800 Kč. Ale jsme chudí. Ubrali chudákům a důchodcům a přidali školám (budiž) a policajtům. Drahne opět proud, plyn, maso i mouka, i když úrody bylo nadbytek... Vláda bude zase hospodařit s deficitem.

Za lživý pořad a mediální hříčku označil prezident Klaus reportáž České televize o kauze lehkých topných olejů. Nájemný vrah ve filmu o tom vypovídá, kdo tahal nitky a kam to až vedlo. K ministrovi Kočárníkovi, Dybovi, Klausovi, Dlouhému atd... Že v organizacích ve vedení seděly jejich manželky. Miliardy se točily. Dnes se to Klausovi, který "neznal špinavé peníze", nelíbí.

Nedávno zavřeli českého miliardáře za kuplířství - dodával luxusní Češky "šlapat" do celého světa... Zavřeli gang lupičů a vrahů a mezi nimi i řada předních policajtů z útvaru rychlého zasazení, 29 lidí ! V Plzni zamítli Kájinkovou obnovu "doživotí" za to, co nespáchal, ale co spáchali policajti. Soudce neuvěřil ani deseti lidem, kteří svědčili v jeho prospěch, včetně dvou televizních reportérů a tří policajtů, nevzal ani v potaz, že se kauzou zabývali a zpochybnili rozsudek i dva ministři spravedlnosti.

Naše "šlechta" a zbohatlíci si užívají stejně, jako si užívala rudá šlechta. Jen musíš mít označení "VIP", very important person. Pak jsi zván všude, hýčkaný, focený s celebritami... Nemám to rád a i přes zvaní se těch opičkáren nezúčastňuji. Jsem pro to už moc starý a hodně jsem zažil a viděl, abych znal rub i líc těchto šaškáren.

Co tedy vlastně chtít ? Pěkně nám to ti politici otrávili, a možná i my jim. A snad je to tak správné, velké věci přece zanechávají nevábnou pachuť v srdcích a myslích žijící generace a ocení nebo odsoudí je až historie.

A rázem víme, že svět je vlastně v pořádku, všemi svými pro a proti. Lidstvo je přece nepoučitelné. A tak je to správné. Nebo ne ? Přijdou hurikány, kobylky, AIDS, války, pohromy a vždy na každé ospravedlnění se najde důvod.

Iráčané a Alkajda přitvrdili, popravují rukojmí. Brání se : Táhněte lupiči z našeho domu ! Co jsou to za vlády, když nechrání své občany ? Když my jsme se bránili v WW2 proti Němcům, bylo vše dobré. Činí-li totéž Afgánci či Iráčané, jsou to teroristé. Ale kdo je napadl a lhal a nasazoval kdo komu volskou hlavu ?

Je mi líto lidských životů, lidí a prolité krve. Ale ve jménu čeho to je ? Ve jménu nadnárodních společností, těch, co mají stále málo a jsou nenasytní, těch, co se opíjí mocí, majetkem, vlivem. Bojím se, kam to jen spěje...

Přijel jsem z 35. ohně T.O. Viking ze Zlatníku na Visalajích, zmrzlý, bolí mě klouby i páteř a dal jsem se do doslova filosoficko-politického kecání. Promiňte. Zalamuji vám palec. AHOJ ! -

Ďáblík