Midnight express   1.03.2004   Nazarov o Tretím chrámu

 

První rok války

Rok už trvá válka a okupace Iráku. Je tam 156.000 vojáků, z nichž 130 tisíc Američanů, 9900 Angličanů, 2700 Italů, 1600 Ukrajinců, 1300 Poláků, 1254 Španělů, 1100 Holanďanů, 800 Australců, 700 Rumunů, 500 Bulharů. Menší počet dodaly Thajsko, Dánsko, Česká republika, Honduras, Salvátor, Dominikánská republika, Japonsko, Norsko, Mongolie, Azerbajžán, Maďarsko, Portugalsko, Nikarágue, Lotyšsko, Filipíny, Slovensko, Albánie, Georgie, Nový Zéland, Litva, Moldávie, Estonsko, Makedónie, Kazachstan a Jižní Korea.

Před začátkem války Rumsfeld se holedbal tím, že získal podporu 80. států, pouze stará Evropa zůstane v izolaci. Ale ukázalo se, že to bylo jen 34 vlád, které proti vůli svých občanů podepřely americkou agresi. Menší počet státečků bez velkého významu, bez demokracie a svobody. Jaká ostuda pro Čechy být mezi nimi !

"Osm statečných" přijalo roli poslušného psíka a psalo dopis. S textem přišel španělský premiér, jemuž Bush slíbil, že z něj udělá Evropského prezidenta komise, jenže americké sliby, to je jako ty miliony, co slíbili za chycení Miloševiče nebo Saddama a které nikdo neviděl... Byl to takový trpaslík s knírem na způsob Hitlera, však taky byl hlavou frankistů, jméno neuvádím, stejně už ho historie pohřbila.

Aby se zalíbil Bushovi, spolu s komunistickým Polákem znemožnil přijetí evropské ústavy, a jak je sám blbý dokázal, když u pobřeží ztroskotala loď Prestige plná ropy : poručil ji odtáhnout na širé moře, kde se v obrovské hloubce potopila a dodnes z ní teče svinstvo a špiní pláže celé Evropy. Po atentátu 11. března 2004 ani jeden článek novinářů, kteří správně předpokládali, že bomby kladli islámci coby trest za účast na válce, nebyl ve Španělsku otištěn. To je svoboda tisku ?

Čtenáři se přesto dozvěděli pravdu a schválně volili opozici. Tak dlouho chodíš se džbánem pro vodu, chci říci tak dlouho pokládáš lidi za poslušné idioty, až se naštvou. Proti válce bylo 90% Španělů, nebral se na to ohled. Myslilo se, že se to poddá, že tisk a televize je zmanipulují jako ty primitivní Američany. Mazaný Polák teď se bojí podobného osudu a svádí vše na Bushe, že mu prý lhal. Tak proč věřil jemu a ne svému národu a zbytku světa ?

V Americe lidi věří, že Bush nelhal, dostal pouze "špatné informace"; jednal však správně. Tisk ospravedlnil válku nejprve hrozbou zbraní hromadného ničení, později úmyslem přinést Arabům demokracii, dnes bojem proti terorismu. Vše je falešné ; právě americká okupace dala zbraně mafiánům, zesílila islámský fanatismus po světě, oslabila snahy o demokracii ve všech arabských státech, rozšířila terorismus i na Evropu.

Válka s "nulou mrtvých" existuje jen v propagandě. Nedávno uveřejnili počet vojáků padlých v Iráku : 564 Američanů, 59 Angličanů, 17 Italů, 11 Španělů, 5 Bulharů, 3 Ukrajinci, 2 Poláci, 2 Thajové, 1 Dán, 1 Estoněc, celkem 665. Brečet nad nimi nebudu. Šli tam se zbraní v ruce ne-li přímo zabíjet, házet bomby, a kdo s čím zachází... Irácký voják, jehož povinností bylo hájit vlast, byl "nepřítel", tedy méně než člověk, proto v seznamu není. Těch zabili snad desetitisíce. O život přišlo i 150 osob z mezinárodních organizací - neříká se tomu snad v američtině kolaterální škody ?

Smutno je mi z civilistů, které bomba zahubila ve vlaku cestou do práce ; celá Evropa nad nimi hořce pláče. Ale co je to 190 Španělů proti desetitisícům a možná statisícům nevinných Srbů, Afgánců, Iráčanů, kteří byli zabiti během strašného bombardování nebo umírají na různé nemoce či hladem v rozmlácené zemi. Britská dobročinná organizace Medact napočítala loni v Iráku 13500 zabitých civilistů a dětí. Za ty v Evropě nikdo minutu ticha nedržel !!!

Někteří lidé podezřívají Izrael, že manipuloval atentátníky v New Yorku, Istanbulu, Casablance, Madridu. Já tomu nevěřím, ale fakt je, že z těch atentátů nikdo na světě nemá užitek, kromě izraelské vlády. Chtěli snad vyvolat válku křesťanů s arabským světem ? A když uvážíme, že Izrael má mnoho peněz a vlivu a nejen na Ameriku, že jejich tajná služba zná arabskou kulturu, náboženství, jazyk a má své agenty ve všech zemích, tuhle hypotézu nelze vyloučit.

 

 

Bratří Grimmové: Sedm hrdinů

Bratří Grimmové: Sedm hrdinů

Potkalo se jednou sedm hrdinů. První se jmenoval Tlouštík, druhý Dlouhán, třetí Hudla, čtvrtý Šmudla, pátý Mračil, šestý Krčil a ten sedmý Zadina.

„Když jsme se tak sešli," řekli si, „půjdeme do světa hledat dobrodružství a ukážeme lidem, jací jsme my hrdinové."

Dobrá. A aby se jim cestou nic nepřihodilo, objednali si u kováře kopí - jedno kopí pro všech sedm, ale zato dlouhé a silné.

Zvedli tedy kopí a šli. První Tlouštík, za Tlouštíkem dlouhán, za Dlouhánem Hudla, za Hudlou Šmudla, za Šmudlou Mračil, za Mračilem Krčil a poslední vzadu Zadina.

Šli. Šli den, šli dva a třetího dne k večeru, když se už stmívalo, přišli na velikou louku. Na louce leželo seno a nad loukou letěl čmelák a bzučel: „Bzzz, bzzz, bzzz!"

Hrdina Tlouštík se strašně polekal. Div kopí neupustil.

„Hle!" zvolal. „Slyšíte? Slyšíte? To bubny bijí."

I Dlouhán se polekal :

„Ach, ach! Cítím prach! Teď budou střílet z děla!"

Teď už se Tloušťik docela poděsil, pustil kopí a vzal nohy na ramena. Ale v trávě ležely hrábě. Tlouštík na ně šlápl, hrábě vyskočily a uhodily ho do zad.

„Milost! Milost!" křičel hrdina Tlouštík. „Vzdávám se!"

Slyšeli to Dlouhán, Hudla, Šmudla, Mračil, Krčil a Zadina. Zahodili kopí a křičeli s ním:

„My taky. My taky. Vzdáváme se!"

Křičeli, křičeli a najednou viděli, že se nemají komu vzdát. Byli na louce sami.

„Hm," povídá Tlouštík, „s tímhle se nemusíme nikomu chlubit. Lidé by se nám smáli."

A tak se i dohodli: budou mlčet, dokud se někdo z nich neprořekne.

*

Šli dál. Šli a šli a najednou nová hrůza, strašnější než první.

Šli přes oranici a v oranici sedělo zvíře, hřálo se na sluníčku a dřímalo. Uši mělo dlouhé, oči velké a jako ze skla.

Hrdinové se polekali. Počali se radit:

„Co teď? Utéci? Nebo podniknout útok na to strašidlo?"

„Stateční mužové," povídá hrdina Tlouštík, „máme před sebou nebezpečný boj. Čím statečnější budeme, tím rychleji zvítězíme."

„I já tak myslím!" povídá Dlouhán.

„I já," povídá Hudla.

„I já," povídá Šmudla.

„I já," povídá Mračil.

„I já," povídá Krčil.

„I já," povídá Zadina, který šel poslední.

Zvedli kopí a rozběhli se na zvíře.

Běželi krok, běželi dva a zastavili se.

Zadina vzadu volá: „Tlouštíku, hoj, směle v boj! Jdem' za tebou, jen se neboj!"

Ale Tlouštík volá:

„Když tak křičet dovedeš, proč nás první nevedeš?"

Začali se hádat, kdo má jít první. A zvíře pořád sedí a dříme.

Nakonec se přece jen dohodli. Tlouštík nabral dechu, rozběhl se a šest hrdinů běží za ním.

„Hej, hej, na něj!" křičí Tlouštík.

„Hej, hej, na něj!" křičí Dlouhán.

„Hej, hej, na něj!" křičí Hudla.

„Hej, hej, na něj!" křičí Šmudla.

„Hej, hej, na něj!" křičí Mračil.

„Hej, hej, na něj!" křičí Krčil.

„Hej, hej, na něj!" křičí ze všech nejvíc Zadina, který běží poslední.

Zvíře uslyšelo křik, probudilo se, zastříhalo ušima a hupky! hupky! - přes oranici pryč.

„Hm!" povídá Tlouštík, „zase jsme se spletli. Byl to jen zajíc." - A šli dál.

*

Šli a šli, až došli k široké řece. Most tam nebyl a loďka také ne. Jak se dostat na druhý břeh?

Na druhém břehu sedí rybář a loví ryby.

„Jak se dostaneme na druhý břeh?" volá na něho Tlouštík.

„Hledej brody!'' odpovídá rybář.

Ale řeka byla široká a Tlouštík špatně slyšel. Zdálo se mu, že rybář řekl: „Vlez do vody!"

Vlezl tedy do vody. Udělal krok, udělal dva a dál už nemůže. Řeka byla hluboká a nohy se bořily do bahna. Začal se topit. Čepice mu spadla s hlavy, plave po vodě a na čepici sedí žába. Sedí a kváká: kva! kva!

„Tlouštík nás volá," povídá Dlouhán, „pojďme za ním!"

Šli, vlezli do vody, ale voda je hluboká a nohy se jim boří do bahna. Zastavili se, stojí a volají:

„Pomoc, pomoc, topíme se!"

A křičeli tak dlouho, až jim rybář s protějšího břehu přijel na loďce na pomoc a vytáhl je z vody.

Vylezli, zahřáli se, usušili a šli domů.

„Už nepůjdu do světa," povídá Tlouštík.

„Pravda, doma nejlépe," povídá Dlouhán.

„Doma je teplo," povídá Hudla.

„Doma je sucho," povídá Šmudla.

„Doma se ti nic nestane," povídá Mračil.

„Doma můžeš spát v peřinách," povídá Krčil.

„Doma se nikoho nebojím," povídá Zadina, který teď šel první.

Tak je vidíte, hrdiny!

 

Jména hrdinů mi připomínají film Sněhurka a sedm trpaslíků. Každý Disneyův film vždy bohatě čerpal, ne-li kopíroval z evropských pohádek nebo cizího folkloru. Horší je, když se "inspiruje" z nedávno vydané knížky a nechce to uznat. Francouzský kreslíř podal žalobu, že mu ukradli rybičku, kterou nazvali "Nemo". Advokát Disneye tvrdí, že nejde o plagiát, neboť rybička v knížce je poněkud tlustější.