Summit bojovníků   1.01.2004   Sedm hrdinů

 

Úvaha před Novým rokem

Neměl jsem lehký život, ani má rodina. Za minulého režimu měli jsme to kvůli opačným postojům těžké. Ale nenadáváme. Přežili jsme to všechno se ctí. Měli jsme kde bydlit, co jíst, a jsme jako rodina stmelení. Postavil jsem si dům, aby v něm mé děti měly asyl kdykoliv to bude zapotřebí. Teď se syn vrátil z Německa, stavěl tam pension. Tady mu byt vykradli cikáni a několikrát ho cikánům z východního Slovenska pronajali. Nezůstalo mu z bytu nic, jen to, co měl u nás. Policie si s cikánama neví rady, nikdo nic neví. A tak bydlil u nás a teď odešel na "hotelák", kde má pokoj a lůžko za 250 Kč na den, než se to s jeho bytem vyřeší. Navíc celou dobu platil vodu, elektřinu, plyn, byt ze sporožira a cikáni byli jako v hotelu. Pohoda, co ?!

Poláci ve zprávách hlásili, že USA vyškrtli z obnovy Iráku všechny země včetně Ruska, Německa a Francie, které nepropagovaly jejich anexi. Ale chtěli by, aby NATO a vojska OSN dohlížela na Irák místo nich. To je zlý sen. Rozseli bouři a ať to pak vyžerou za ně jiní...

Miloval jsem odjakživa USA. Byla to pro mě volnost, demokracie, svoboda. Po Vietnamu má láska ochabovala, Kosovo to už na mě byla síla. Kuvajt - no... Afganistán - odveta za N.Y. Ale Irák, to už nikdy nestrávím a Bush = Hitler. I ten byl "Boží muž". Tahle válka, to není boží poslání, to je lupičství a diktatura moci. Zasahování do cizích náboženstvích, do myšlení lidí jiných kultur a v případě Iráku dokonce ničení kolébky lidstva. Zemi s tisíciletými tradicemi napadla armáda ze změti národů přistěhovalců, žroutů hamburgerů a nezdravých smažených kuřat a stejků, země tisíce náboženství, bez historických památek, hradů a zámků, plná židů...

No nevím, jak by se tvářili, kdyby jim někde bouchla špinavá bomba. Co jen to bylo za cirkus, co udělala hrstka arabů v N.Y. Předtím celý svět krmili hovadinami o svých supermanech, o výstroji, výzbroji, CIC, FBI, protiteroristických akcích a najednou byli v prdeli. Ne armáda, ale dvě desítky členů Alkaidy stačilo ku zvratu situace. Teď jsou nešťastní, když jim Iráčani masakrujou denně vojáky, sestřelujou letadla a vrtulníky, připravují je o pozice a nervy...

Jakápak lidská práva ! To jsou kecy, nejde vůbec o lidi. Jde o suroviny, jde o moc a prachy. Jó, kdyby se válka odehrávala na území USA, to by byla jiná. Ale v cizích zemích, když se nemusíš bát o svůj majetek, tam můžeš vypalovat, bombardovat, vraždit jak chceš. Nejde o tvou sestru - otce - matku, o tvou chalupu... Navíc, ti co prohrajou se musí všemu podrobit a vše zacvakat, i to prošlé střelivo, bomby, střely s uranem. Pak fabriky vyrobí vše nové a čerstvé pro další a další války.

Jedno přísloví říká "když chceš psa bít, hůl se vždycky najde". Ale taky jiné přísloví říká, že "chodí se tak dlouho se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne" nebo "kdo si hraje s čerty, ten se vždycky spálí". To je čeká. Snad naše děti a vnoučata se vyhnou tomu všemu násilí a válkám - i když v honbě za mamonem se lidi neštítí ničeho. Je to vidět dnes a denně ve zprávách. Nějaké "desatero božích přikázání" nikoho nezajímá, přesto je to prvotní zákoník...

Jsem ale optimistou, věřím, že bude líp, že lidi na sebe budou hodní a že místo násilí bude prioritou láska a úcta k bližnímu. Přeji vám všem i vašim rodinám krásné vánoční svátky, pod stromečkem spousty dárků a štěstím rozzářené oči dětí... Ale především vám všem štěstí a zdraví v roce 2004 !

Z. Vašíček - Ďáblík


Pohled z Francie

Midnight Express

Kdo z nás si nepamatuje úspěšný americký film Midnight Express (1978) ? Scénář je od izraelského autora Williama Hoffera. Vypráví skutečnou událost : Mladý Američan Billy Hayes (dnes je mu 56 let a žije v LA) je chycen v Turecku při pokusu o provezení hašiše, uvězněn a po 5 letech na nátlak medií propuštěn. Četl jsem několik vyprávění o stavu tureckých žalářů. Nejsou lepší ani horší evropských, avšak podle Hoffera dozorci jsou tam korumpovaní sadisti ne-li vrahové, mučení vězňů je příšerné, a vlastně všichni Turci dojednoho jsou svině.

Podobnou propagandu šíří jeho další kniha podepsaná Betty Mahmoudi "Nikdy bez své dcery". Docteur Mahmoudi, americký lékař iránského původu, odjede s manželkou a 8letou dcerkou na prázdniny do Iránu. Tam se ponenáhlu přemění v islámského fanatika, ženu uvězní, týrá, sebere jí dokumenty, dceru svěří svým příbuzným. Inteligentní žena však uprchne, ukradne svou vlastní dceru a za dramatických okolností dostanou se do svobodného světa.

Hned při čtení knihy (1991) mne napadlo, že Američanka s dítětem, bez dokumentů, bez zbraní a bez peněz, neovládající řeč, nemohla se dostat přes hory do Turecka. Později jsem se dozvěděl, jak to vlastně bylo : Manželé původně přijeli do Iránu natrvalo. Po čase se tam Američance přestalo líbit, ale na rozdíl od vyprávění, muž není fanatik a nikdo jí neubližoval. Když s dcerkou odletěla do Ameriky, tam ji přemluvili, aby se dala rozvést a William Hoffer nabídl z jejího případu udělat bestseller.

Díky rozhořčení, které antiislámská propaganda jeho knihy vyvolala, nebylo problémem dosáhnout rozvodu bez vědomí manžela (což odporuje americkým zákonům) a svěřit dceru matce. Ze své slávy ta "hrdinka" vytřískala miliony dolarů ukazováním se v televizi a na konferencích. Soudce je hotový primitiv, jak jsem mohl posoudit z reportáže : každý školák v Evropě ví o světě víc, než on.

Hofferovy knihy jsou přímým pokračováním koncentráční literatury minulého století. Po válce bylo v módě psát "své svědectví". Ve Francii velký úspěch měla kniha Martina Graye "Au nom de tous les miens" (Jménem našich lidí), rovněž zfilmovaná. Podle ní všichni Němci jsou ďáblové, Poláci jsou lhostejní, Francouzi jsou žháři, pouze Židové jsou dobří. Nedospělý chlapec Gray organizuje povstání Varšavského ghetta, v koncentráku zažije nadlidské útrapy, latrinou uprchne a dostane se na svobodu. Problém je, že Gray v tom koncentráku vůbec nebyl.


Narozdíl od prolhaných superhrdinů, uvedu zde zážitek obyčejného člověka, Francka Mouleta. 10. ledna 2004, francouzský student se vrací z pobytu na Saint Domingu, kde byl se snoubenkou na kratších prázdninách. Cestovka mu prodala letenku od American Airlines s mezipřistáním v N. Yorku. Franck se najedl kokosových ořechů a má průjem, 7 minut proseděl na záchodě, když tu letuška začne třískat na dveře a něco huláká. Franck umí jen španělsky a francouzsky, však taky letí z španělsky mluvící země do Francie, ale pochopil slovo "security", pročež otevře, neměl ani čas spláchnout.

Letuška, zřejmě naštvaná, že Franck si dovolil neumět anglicky, spustí dlouhé kázání, z něhož Franck nic nepochopí a odpoví pouze My shit don't explose (Hovno nebouchne). Když se vrací na své místo, letuška jde za ním. Snoubenka se ptá, co se děje, Franck jí odpoví "Vona si asi myslí, že jsem tam vyráběl bombu." Letuška francouzsky neumí (jak vysoká úroveň personálu !!) a pochopí pouze slovo bomba.

Někam zavolá a na Kennedyho letišti mu oznámí, aby se dostavil k východu. Tam jej čekají policisté, kteří na něj spustí anglicky, Franck na to čumí jako trouba, asi mu říkají zatýkací formuli. Nasadí mu želízka a odvedou. Franck se neprotiví, myslí, že se to vysvětlí. Ale nastane vyslýchání, čas běží a Franck si uvědomuje, že mu letenka do Evropy propadla a nemá peníze na jinou.

Letuška jej žalovala za "falešné oznámení, že je v letadle bomba", za což riskuje 7 let vězení. Okamžitě byl uvržen do vězení na lodi La Barge, pak přemístěn na ostrov Ryker Island, kde Amerika vězní těžké zločince. Ztrávil tam 20 dní, v cele kde bylo 50 vězňů, za podmínek, které s Midnight Express mají hodně společného. Přežil to díky tomu, že ho černoši chránili.

Jeho snoubenka se obrátila na televizi, Francie se zmobilizovala, poslali mu advokáta, který mu doporučil se přiznat k tomu, co neučinil. V Americe je běžné vyhandlovat přiznání za slib, že vás nebudou soudit. Divná justice ! Za Francka zaplatil pokutu 595$ konsulát. U soudu by riskoval pár let, a než by došlo k soudu, určitě by zešílel nebo byl zmrzačen.

Až dosud všichni podobně zatčení Francouzi se přiznali, s výjimkou jednoho stewarda, který před rokem sebral na záchodě papír s nápisem Ať žije Ben Laden a přinesl ukázat. Ačkoliv grafologický rozbor neodpovídal, našli na papíru jeho otisky (což je logické) a žalovali ho, že je autorem. Chirac zaintervenoval, Francie dala asi půl milionu zálohy aby ho pustili a dodnes to není vyřešeno.

"Američany zachvátila nenávist vůči Francii a jen Chirac to nechce uznat," řekl Franckův advokát. Nevinně do vězení se však může dostat kterýkoliv cizinec, a nejen z bezpečnostních důvodů. Americký kontrolor sebral kabelku naší studentce, která se vracela do Londýna. Zalistoval v kalendáříku a na dvou stránkách objevil zápis "baby sitting". To mu stačilo coby důkaz, že v Americe ilegálně pracovala, za což měla dostat pár let vězení. Neuznal, že po dva večery zadarmo hlídala děti známých, kteří ji pozvali. Rovněž se musela přiznat a rodiče platili jako mourovatí.

Důsledek, vyhněme se Americe jako moru, už dávno to není země svobody...

*

1914
Ovál mne vlažný, lidumilný vítr.
Je v světě každý člověk našinec !
Ať od úst k ústům koluje můj litr,
ať svět je jeden velký zvěřinec !

Nenávist je jen minulosti omyl.
Napij se Turku, žide, křesťane !
Komu zvyk předků pohlavní úd zchromil,
ať se mu horšího cos nestane !

Je připijte si, milí bratři Němci !
Lidskosti růže kvetou rozvité.
Slovani, pijte ! Pijte, cizozemci !
Pofoukejte si hřbety rozbité !

Živte se klidně úrodou své země
a u manželek spěte zvečera !
Když zesteronásobí se vaše plémě,
pak obrodí vás hlad a cholera.

František Gellner



Dostali jste mail bez háčků a čárek ?

Jděte na stránku oháčkování a pomocí Copy/Paste za vteřinku dostanete text se správnou češtinou, až na maličkosti, na příklad program neví, je-li to jelito dobré nebo dobře.