logo

 

Zpátky   01/11/99   Dále      

O původu jména Tramp

Všeobecně se soudí, že název tramp pochází od Jacka Londona, jehož kniha "Cesta" vyšla u nás poprvé v roce 1923. V ní je líčen život amerických tuláků po železnicích.

Je tu ale ještě jeden pramen. Kniha Z. M. Kuděje "Mezi dvěma oceány", která u nás vyšla v roce 1922, tedy o rok dříve. Spisovatel v ní líči své vlastní zážitky mezi americkými trampy, tuláky, příležitostnými dělníky, mezi nimiž Kuděj žil a s nimi putoval plných šest roků (1903-1909).

V Americe pracoval jako dělník na železnici, na farmách, v dolech, byl prodavačem, kuchařem, zlatokopem, novinářem, redaktorem i překladatelem.

Do Čech se vrací v roce 1913 a o svém putování hovoří a píše jako o trampování. (Kuděj uvedl do české literatury Tarzana a skvěle přeložil prvních sedm dílů. Poté sám napsal rozkošný humoristický román "Tarzanova babička".) Až do konce svého života (1955) byl světoběžníkem, věčným tulákem a trampem.

Americký tramp je, řekli bychom dnes "profesionální" tulák a s českým trampem má společné opravdu jen to jméno. Trampové existovali v Americe již v dobách osídlování států (viz romány K. Maye), ale byl to živel vysloveně negativní, nevyhýbající se ani zločinu.

Rovněž trampové-hobo byli tuláci stojící mnohdy mimo zákon a kdo si přečetl román "Cesta", nenalezl tam nic z podstat, kterými se vyznačuje náš tramping. Také toulat se v amerických poměrech je něco úplně jiného, než toulání v našem malém českém prostoru, kde ty nekonečné dálky máme pouze v trampských písních.

Název je tedy amerického původu, ale tramping jako hnutí se svou tábornickou, sportovní a umělecko-kulturní podstatou postavenou na základech kamarádství, lásky k přírodě a zdravé romantiky je cele náš.

Vlk Samotár.

INFORMATIKA A SVOBODA.

Poprvé jsem se dočetl o existenci počítače v českém časopise Elektronik. Bylo to myslím v únoru roku 1949. Tenkrát jsem si řekl, že by mě zajímalo v tom dělat.

Začátkem léta jsem pak na obálce Tvorby našel dopis dvou čtenářů, kteří kritizují Elektronik za to, že se z něj o sovětské elektronice čtenář nic nedoví, zato otráví se jedem kapitalistické ideológie : článek "Nimrod" tvrdí, že na americké université sestrojili přístroj, schopný hrát s člověkem šachy. Jakoby prý hmota mohla myslet !

Přišlo, co se dalo čekat : Elektronik okamžitě zastaven a teprv někdy r. 1952 povolen časopis nový, "Sdělovací technika". Mimo jiné přinesl i fotografie a schema sovětského radiopřijimače na petrolejovou lampu. A nešlo o vtip !

To jen tak okrajově jako vzpomínka na začátky počítací techniky. Byl jsem u toho, když se psaly první programy pro banky, pojišťovny a udělal se bug roku 2000. Už tehdy jsme si uvědomovali, že pomáháme na svět případnému sluhovi budoucího diktátora. Proto roku 1978 ve Francii jsme vytvořili "Národní komisi pro informatiku a pro svobodu".

Je to instituce, která mi má zajistit, že informace, které se týkají mé osoby (jméno, adresa, věk, záliby, ...), pokud je někdo uložil do počitače či do kartotéky, stalo se tak pouze se schválením komise a já mám právo je vidět, případně dát opravit nebo vymazat.

Ovšem pravomoc komise nesahá za hranice Francie. Američani, kteří na svém území nezažili okupaci a slepě věří demokratické ústavě, nejsou ochotni se v sběru osobních údajů omezovat : "kdo nic neprovedl, nemá se čeho bát". Naivní argument.

V Americe je prý možné utéct před pomluvou sousedů, před zlou manželkou, před dluhy, ... Vzít si nové jméno a jinde začít nový život. Vyžádáte prý rodný list na příklad někoho zesnulého, s tím získáte řidičský průkaz, otevřete konto v bance, atd. U nás to nejde.

Existuje totiž nemocenské pojištění a je povinné. Každý občan tudy prošel aspoň jednou : lékař konstatuje narození nebo smrt. Takže pojišťovna má ve svých počítačích celý národ, adresy našich lékařů, zubařů, zaměstnavatelů, čísla našich kont, naše nemoci. Informace, které by každá firma ráda znala, když vás bere do práce. Jak to udělat, aby se k nim nedostala ?

Když dejme tomu Jan Novák objedná v Anglii knížku, firma si zapíše jméno, příjmení, adresu, druh objednávky, atd, a přidělí mu číslo zákazníka. Když potom objedná jeho syn, rovněž Jan, na stejné adrese, počitač možná usoudí, že se jedná o starého zákazníka. Mně se stává opak : jednou jsem platil šekem na jmého Luc Petr, jednou kreditní kartou jako Petr Luc. Od té doby dostávám dva katalogy.

Už jsem jim psal, že se jedná o jednu a tutéž osobu, ale nic platno, zřejmě oprava je stojí víc než přebytečný katalog. Taky čím početnější soubor, tím dráže se dá prodat. Představme si, kolikrát by tam mohl být de Gaulle špatně psaný : bez mezery, s jedním l, s velkým D, s obráceným slovosledem (Gaulle de).

Aby se vyhnula podobným omylům, nemocenská pojišťovna zavedla jako klíč číslo "zákazníka", zvaný NIR, ve formě třinácti cifer, které nahrazují rodný list. Nikdo nemůže být dvakrát.

Kterýkoliv zaměstnavatel, když vezme někoho do práce, musí ho hlásit pojišťovně. Zná tedy těch 13 cifer. Daně rovněž je znají. Policie, chce-li, může je znát aspoň přibližně z data narození.

Aby se zabránilo srovnávání a křížení souborů různých administrací, byl odhlasován zákon, zakazující používat klíče NIR v jiných souborech.

Tedy, platilo to až do těchto dnů ; tajtrdlíci, kteři slibují blaho Evropy a slouží Americe, jej zrušili. Současně, pod záminkou boje proti daňovému úniku, ruší i profesionální tajemství: advokáti, psychologové, soukromí detektivové, finanční poradci, lékaři, atd, jsou povinni předat o vás informace, když si je berní úřad vyžádá.

Byl jsem kdysi na stáži "Administrátor systému Unix" a viděl jsem, jak je možné vniknout do velmi důvěrného souboru k síti zdánlivě nepřipojeného velkého počitače (ale přes na př. hotline výrobce jsou propojeny): Stačí znát slabiny systému (některé bugy technici ponechali schválně), najít soubor s hesly a ... Kdo chce, může se o vás dovědět mnoho, vše je jen otázkou peněz.

Teprv letos se dostala na veřejnost (díky internetu) existence systému Echelon. Politiky v Evropě zděsilo, že Američané poslouchají všechny jejich hovory (příklad premiéra Juppé), a to už řadu let. Jenže oni sledují i hovory a poštu našich firem i obyčejných lidí ! V naprosté ilegalitě !

A nikdo proti tomu se neodvažuje něco dělat. Umístěni v Británii, opovrhují ústavou a zákony evropských států. Vzhledem k síle techniky, kterou tam postavili, i zakódovaný dopis je slabá ochrana, stejně tak jako adresa někde v cizině. Počitač je nádherný nástroj, ale měli bychom dát pozor, abychom z něho neudělali bič na sebe.

A ještě rada pro mladé, kteří diskutují v nějakém foru News : nikdy neudávejte vaše pravé jméno. Jednou možná budete se ucházet o vysoký post a je snadné vytisknout vše, co pod vaším jménem před 10 lety se objevilo na Netu. Psycholog možná udělá rozbor vaší osobnosti a dojde k úsudku, že se do zaměstnání nehodíte. A vy nebudete vědět, proč.

Z dopisů.

Z Holešova v neděli se vraceli kamarádi v létě vlakem z vandru domů "sedmičkou" a v zimním období "pětkou". Na nádraží už jsme méli své fandy, spoluobčany, kteří čekali na to, až se budou trampové loučit. A stálo to za to ! To si pište ! Jeden kamarád z trampů z Holešova dal povel celé, u vlaku seřazené vandrpartě, a dvacet hrdel sborově zařvalo své mohutné "Ahóóój!" za odjíždějícím vlakem s jinými kamarády a kamarádkami, kteří pokračovali ve své cestě k domovům, aby se po týdnu s námi zase sešli na osadách. Jo, takoví jsme nejen byli, ale v nitru i zůstali. Zdravení je projev úcty, slušnosti a i výrazem inteligence. Být hloupý a ještě hulvát, to je neštěstí nejen pro jedince !

Lupen

Svůj letošní Velký vandr jsem prožil na Berounce - překrásný kraj. Už dávno jsem se chystal, že se podívám na hrad Karlštejn, jenže to vstupný není pro našince... Ceny jsou pro Čechy : děti 30 a dospělí 70 Kč. Pro cizince děti 100 a dospělí 200 Kč. Je to sice pěkný, že se říká "ať platí, vždyť maj peněz dost...", ale nikdo se nepozastaví nad tím, že je to ostuda našeho národa.

Vím, že za ta léta je spousta hradů a zámků v dezolátním stavu, ale co je moc, to je moc. Byl jsem na vandrech v Německu, ale nikdy se mi nestalo, že by měli dvojí ceny pro Němce a jiné pro cizince. To je stejné i s našimi hospodami. Člověk by z nich nejraději odešel. Zažili jsme to na Berounce - zasedli jsme a po nás přišli Němci. Kolem nich jen křepčili a na nás se vybodli. Co to jsou za lidé, když zapomínají, že my jsme ve své zemi a platíme svými penězi, máme jich sice méně, ale těžce vydřené. Stydím se za ně i jejich hamižnost...

Michal Linhart - Myšák.

(Poznámka : O dvojích cenách psal už Ota Ulč ve svém románě, jenže mu to vyškrtli. Kdo chce číst onu pasáž, nechť klikne tady).

Na emperors-clothes jsem četl zajímavý "Interview with Cedda Prlincevic, Chief Archivist of Kosovo and leader of Pristina's Jewish Community."
Chtěl jsem vám o něm psát, ale mezitím ten článek asi vymazali. Naštěstí počitač archivuje přečtené stránky a chcete-li, mohu vám to poslat. Je v angličtině ; jestli někdo z vás může překládat, pak to dáme i sem.

Podepsané články došly buď na tramp@wanadoo.fr nebo do ostravské redakce ; ostatní jsou ode mne.
compteur Luc Petr     
Vaše jméno + (e-mail):
Chcete být informováni o změně stránky ?

Ano Už nechci      
moje pošta