Trojhvčzdí   1.11.99   Informatika a svoboda

Operace Mincemeat

Ve vylodění Spojenců na Sicilii 10. července 1943 hrál značnou roli nedobrovolný hrdina, jak jsme viděli i ve výborném anglickém filmu, "Muž, který nikdy neexistoval".

Po vylodění se v severní Africe (8. listopadu 1942) a ještě před kapitulací armád Osy v Tunisku (13. května 1943), konala se v Casablance konference, na níž byla zvolena (19. ledna 1943) jako další etapa Spojenců Sicilie. Tentokrát se zdálo apriori nemožné využít efektu překvapení, jako pro operaci "Torch". Churchill sám řekl : "Anyone but a bloody fool would know it was Sicily". Úkol to byl velmi složitý.

Aby se usnadnilo vylodění a snížil počet ztrát, bylo třeba přimět Němce k částečnému vyklizení Sicilie. To bylo možné simulací hrozby jednak na Balkáně, což předpokládalo vylodění v Řecku, jednak na Riviéře, což dávalo jako předběžný objektiv Sardinii. Návnada nesnadná spolknout.

Operace Mincemeat se zrodila v hlavě dvou členů "Komitétu dvaceti", a její úspěch spočíval na aktivitě německého tajného agenta ve Španělsku, který měl dobré styky s úřady v Huelvě.

Dne 30. dubna 1943 ve 4,30 hodin byla vypuštěna z ponorky mrtvola ; "major Martin", člen Royal Marines (ve skutečnosti nějaká mrtvola z londýnské márnice), vstoupil tak do války. Ještě týž večer byl vyloven španělským rybářem, i s aktovkou, přivázanou řetízkem k tělu.

Mořské proudy a větry směřující k Huelvě a k zónám, navštěvovaným četnými loděmi rybářů, byly prostudovány. K zajištění věrohodnosti mrtvoly, vylovené v moři, bylo nutno i skutečné ztráty britského letadla v daném sektoru.

Aktovka "majora Martina" obsahovala úřední spisy, vystavené s velkou péčí. V náprsní tašce se nacházely lístky do divadla, skutečně použité dvěma páry lidí, které společně večeřely v restauraci. Mezi nimi fiktivní "snoubenka" majora. V tašce byl též dosud nezaplacený účet za prsten, který dústojník objednal v londýnském klenotnictví pro svou snoubenku. Jediný omyl, který v Komitétu udélali, a který dodatečně jim nahnal strach, byl účet od vojenského krejčího. Normálně krejčí je placen přímo armádou a individuální účty nevydává. Chtít dělat příliš dobře mohlo vést ke katastrofě.

Operace byla už nastartována, když se vyskytla vážná potíž : neochota majora Martina, po odchodu z márnice, navléci svou uniformu, obzvlášť boty. Tuhost údů tomu bránila. Odpovědný důstojník ztrácel trpělivost. 25 let už sloužící sergent přišel s nápadem : nahřívat kotníky pomocí radiátoru.

Obsah aktovky, jak se čekalo, byl diskrétně prohlédnut německým agentem. Pravý cíl operace byly dva dopisy : jeden od admirála lorda Archibalda Nye generálu lordovi Haroldu Alexandrovi, navrhující použít Sicilie k zakrytí příprav operace ve východním Středomoří. Druhý byl od admirála lorda Louise Mountbattena admirálu lordovi Cunninghamovi, hlavnímu veliteli pro Středomoří v Alžíru.

Oba dopisy byly autentické. Nejvyšší důstojníci neváhali psát vlastnoručně a osobně se tak zúčastnit desinformace. Styl těch dopisů zvou Angličani old boy type; Mountbatten je zakončil humornou formou, speciálně určenou jako záhada pro Němce : Let me have him back, please, as soon as the assault is over. He might bring some sardines with him - they are "on point" here ! Český smysl je "Po úspěchu útoku pošli mi majora zpátky, ať mi přinese nějaké sardinky - tady je seženeš jen na lístky". Špatný vtip (slovní hříčka sardinka - Sardinie) zabral nade všechno očekávání. Němci spadli do léčky.

Na prvním místě sám Hitler. "Vůdce sesouhlasí s Ducem, když se obává pokusu o invazi Sicilie. Objevený anglosaský dokument potvrzuje předpoklad, že útok bude veden hlavně na Sardinii a na Pelopones." Dokonce i po vylodění v Sicilii Hitler názor nemění : ještě 25. července 1943 posílá Rommela do Řecka, převzít vedení tam se seskupujících vojsk.

Jedním z hlavních výsledků operace Mincemeat byl přesun 1. Panzerdivize (obrněná jednotka zahrnující přes 20 tisíc mužů) z jižní Francie na Pelopones. Obtížná cesta Evropou trvala celé měsíce. Dále - přesun flotily ze Sicilie do Egejského moře a přesun tankové jednotky na Korsiku. Rozkaz posilnit pouze sever Sicilie. Ti, kteří se v Sicilii vylodili, i jejich rodiny, mají dobrý důvod být vděčni muži, který nikdy neexistoval...


Jean Jacques Deniau : Kancelář ztracených tajných spisů.

Pravda existuje. Vymyslet možno pouze lež.
Georges Braque.

La Rochefoucault napsal : "Na slunce a na smrt nelze upřeně hledět." Dodal bych : na pravdu rovněž ne. Člověk odvrátí tvář, zavře oči. Pravda pálí. Z pravdy jde strach.

V činnosti veřejné a v mezinárodní politice se tato lidská slabost ještě stupňuje. Přitom se uplatňuje zákon ještě podivnější : s růstem moci činitele, kvalita obdržených informací nejprve stoupá, pak klesá. Protože příliš informací degraduje informace.

Moderní fyzika ví, že pozorovat elementární částici znamená ji změnit. Kdo bude vybírat z množství informací ty, které dostane hlava státu ? A podle kterých kriterií ? Kriteria výběru toho, kdo vybírá, se stávají důležitější, než kvalita zdroje informací.

Vidíme, co jsme schopni vidět, co předpokládáme, že uvidíme, co doufáme, že uvidíme. I když Ciceron nedal, jak se obyčejně říká, přesné datum a místo vylodění roku 1944, dodal spoustu zpráv, na které Hitler nebral zřetel. Sorge přesně informoval Stalina o napadení SSSR roku 1941, ale Stalin mu neuvěřil ; jenže pravda má vždy několik úrovní a díky Sorgemu sovětská armáda, přesvědčena o nevyhnutelnosti konfliktu, se připravovala sama napadnout Německo.

Roku 1914 Hlavní štáb francouzské armády - mezi nimi budoucí maršál Joffre, vítěz u Marny - neuvěřil "maskovanému mstiteli", důstojníku Viléma II, který přinesl, s plánem Schlieffena, tajný plán německé offensivy proti Francii přes Belgii. Roku 1940, generalisimus Gamelin nevěřil výstrahám o slabosti naší posice v Sedanu, mezi nimiž byl brilantní parlamentní raport Pierra Taittingera, ani o síle německých tankových formací, ani plánu invaze znovu přes Belgii, který opět byl v našich rukou.