1.11.99  

Trampská nit - listopad 1999

Pod oblohou trojhvězdí

Nejnovější Royovu básnickou sbírku vydaly Oslavské boudy v edici Lesních ozvěn jako čtvrtý svazek. Můžete si ji objednat za symbolickou cenu 15 Kč (hotově i ve známkách, poslané v obálce), která zahrnuje i poštovné pro Českou republiku, na adrese Igor Kučera, Padochov 153, 66412 Oslavany.

Pomysleme na déšť bomb, který jsme svrhli na Irák a na Jugoslávii, kterým nevládnou poslušní liberální diktátoři.

A porovnejme vojenskou sílu, kterou jsme proti nim angažovali, včetně novinářské horlivosti, která ji doprovázela, s pasivitou, ne-li lhostejností k hrůzám, které se dějí jinde : v Timoru je páchal náš zákazník a dlužník Indonézie, v Čečensku náš dlužník a přítel Rusko.

Vášnivě se moc nepíše o persekuci Kurdů ani o genocidě Tibeťanů, které praktikují naši zákazníci a přátelé Turecko a Čína. Co se týče humanity a lidských práv, zákazník má vždycky recht.


Zkratka CD-Rom znamená Celkem Dobrý Rom.

Diskriminace

Připadá mi, že podnět k stupňování napětí mezi cikány a bílými dali někteří představitelé jak ve vládě, tak mezi samotnou cikánskou elitou až poté, co se spekulanti a lichváři napakovali na majetku "chudých cikánů", kteří začali odlétat do zahraničí, aby tam kecy o diskriminaci zostudili naši republiku. Jenže jsou chudí, když za letenky pět lidí zaplatí 100 - 150 tisíc ?

A najednou ti, kdož žili ze sociálních dávek jsou oběťmi rasismu, utlačováni, nesmějí studovat na vysokých školách atd. Kapsářka se utopí, je to rasový zločin. Jakmile se něco semele, hned se šetří, jestli to nebyl rasový zločin. Chybí, aby si cikáni uvědomovali nejen to, na co mají nárok, což mj. všichni moc dobře vědí a využívají to, ale i své povinnosti.

Či účast manželky prezidenta na pohřbu zlodějky Bihariové. Proč ale nejdou třeba na pohřeb cikány ubité babičky, či na pohřeb znásilněné a zabité dívenky či dítěte ? To nejde ? Jsou to už bílí a to nefrčí a nezlepší jim politickou prestiž. Cítění s cikány a zeď v Ústí nad Labem a Matiční ano...

Do světa na Slovensku byla puštěna fáma, že ve Finsku přijmou pár tisíc Rómů. Hurá ! A chudí cikáni rychle letí do Finska. Jenže tam je čekají jen sběrné tábory za polárním kruhem a azyl žádný. Nepošlou nám ani soby, ani finskou vodku, ale cikány. Ne ty naše, ale slovenské ! Rozhodnuto, že ČR je bezpečnou zemí a žadatelé o azyl mohli orodovat za humny Slovenska. A tak 1100 cikánů poputuje k nám a Finové přijali na pár měsíců vůči SR kvůli cikánům vízovou povinnost.

Opět hladinu veřejného mínění rozvířila, tentokráte již postavená zeď v Matiční ulici. Cikánka řve jako Němci v roce 1938: "české svině!" Přímo do objektivu televizní kamery. Ano, je tady rasismus - ale obrácený. Pan Giňa - cikánský aktivista hanobí republiku lží o apartheidu. Přimlouvám se: Pusťte je třeba do Střední Afriky či do Sřední Austrálie, ať mají své území, svůj stát, stejně jako ho dostali v roce 1948 židé. A bude klid...

Jsem totiž v této zemi, jako Ostravák a gadžo, silně diskriminovaný oproti barevným - ve všem! Musím totiž pracovat, platit daně, pojištění, nemocenskou a ještě se bát kdejaké verbeže, která do této země přišla bez víz, bez udělení pobytu, jen tak... Loupit, krást a podvádět.

10. prosince je tomu 51 let od schválení rezoluce o lidských právech. Ve třiceti přijatých článcích jsou formulována základní občanská a politická práva, včetně práv hospodářských, sociálních a kulturních. Uznání přirozené důstojnosti a rovných a nezcizitelných práv je základem svobody, spravedlnosti a míru ve světě.

Zdeněk Vašíček-Ďáblík


Zpráva z televize : V zájmu zlepšení vztahů mezi Čechy a Romy bude česká televize vysílat romský večerníček Romcajs.

Listopad 1999. Vlastně jsem tady pouze 3 týdny a je čas myslet na návrat. To fialové na fotografii je rozkvetlý lán levandule. Na skalách, které vidíte v pozadí, jsem našel trilobity. Zřejmě zde bylo kdysi dávno mořské dno. Nedaleko se nachází Grand Canyon, ne však ten, který vyhloubila řeka Colorado ve státě Arizona. Místy je až půl km hluboký.

Leje jako z konve už 24 hodin a nechce se mi lézt ven, i když všechny vypůjčený knížky z knihovny mám už přečtený. Když to bude takhle pokračovat, tak budou strašný zátopy, zažil jsem to před 7 lety po cestě sem. Štěstí, že jsem se před odjezdem z Bretaně v polovině října rozhodl dát minimum věcí do kufru (žena prohlásila, že ani televizor nepotřebujeme) a jet vlakem a nikoliv jako obvykle vozem přecpaným zbytečnostmi.

Normálně tolik tady neleje. Dokonce prý je to místo, které má svoje mikroklima a statisticky nejvíce prosluněných dnů v celé Francii. Předtím, celou dobu jsme měli krásné počasí, dalo by se snad přirovnat k začátku září v Čechách. A doufám, že ještě bude hezky, což nám prodlouží léto až daleko přes Všech Svatých.

Počasí však není důvod, proč sem jezdím na prázdniny už 16 let, třebaže z Bretaně sem to není jen skok (1080 km). Důvod je přístup, jaký tady mají lidi k životu, který jim dala dva tisíce let stará kultura. A který Američani začnou hledat teprve, až se jim povede jej po celé planetě zničit.

Oni nechápou, že by mohl někdo jiný být na správné cestě, vždyť jen oni mají nejlepší demokracii, největší bohatství, nejvyspělejší techniku a vědu, nejsilnější armádu. Občas se sice ukáže, že se před 20 nebo více lety zpletli, pak jsou rádi, že mohou čerpat ze zkušeností těch, kteří odmítli je následovat.

Dosud takové národy existovaly a někdy to i šlo udělat jakousi nápravu : Když se zničila indiánská kultura, zavedl se náhražkový indiánský folklor pro turisty. Nebo se upravilo zabetonované pobřeží a vyrobil umělý záliv nebo zachránil kus pralesa s vodopádem. Ale to bylo nejen v Americe, to dělá celý svět a říká se tomu pokrok. Jindy Disneyland.

Teď však jde do tuhého, neboť zavádějí celosvětovou diktaturu a ta všechny donutí snažit se o stejný způsob života. Kromě komunistické Číny, na kterou si prozatím netroufají a která stejně touží jen po tom, opičit se po Americe.

Zavádějí jim poslušné nadnárodní instituce, jako Mezinárodní Organizace pro Obchod, které sice nikdo nevolil, ale které mohou hnát před soud celý národ nebo skupinu národů : Evropa byla odsouzena za to, že nechceme žrát hovězí maso přecpané hormónama, ani pěstovat geneticky modifikovanou kukuřici. Jediný, kdo nebyl v Evropě potrestán, je Anglie, vždy ochotná jim lízat ... paty. Neoficiální, jednapadesátý stát.

Tak třeba z francouzské gastronomie zbude brzy jen pověst. Tady, v Provenci, ještě seženu na trhu rajčata, která sice nejsou perfektně červená, zato mají chuť jako za mého dětství a nejsou plné vody. Věčně existovat nebudou, protože pyl květů odnáší hmyz a vítr a po čase nutně dojde k zkřížení s uměle vypěstovanými odrůdami.

Tady taky ještě najdu sedláka, který mi prodá výborný, doma vyrobený sýr. Do Ameriky takový sýr odjakživa nesměl, vždyť zkyslo-li mléko, jsou v něm jistě bakterie, tedy nebezpečí pro zdraví. Dnes i ve Francii v obchodě seženeš pouze pasteurizovanou náhražku bývalých sýrů, která sice nemá žádnou chuť, zato vyhovuje evropským předpisům, snad okopírovaných od Ameriky. Norma stanoví na chlup přesně, kolik mikrobů na kilo je povoleno. Moje babička pila syrovátku téměř denně a dožila se vysokého věku. Slyšel jsem, že v Ekvátoru, nebo na Kavkaze, kde ledničku v životě neviděli a mléko zskysne za pár hodin, je nejvyšší koncentrace stoletých dědů.

Že jsme z vlaku museli přestupovat v Paříži a v Marseilli, vzal jsem do kufru jen to nejnutnější, plus maličký počitač, abych mohl číst poštu, a samozřejmě ne televizor. Tak trávíme prázdniny bez oblbujících amerických televizních seriálů, bez karbanátků od Mac Donalda, zato hodně čteme, jíme zeleninu a vaříme s olivami, jak se tady vařilo už za doby Ježíše Krista, koupeme se v lázních, kde se koupali už římští básníci, chodíme po kopcích, kudy putovali templáři i poutníci do Svaté Země, využíváme poslední chvíle, než tudy prorazí dálnici a z Provence se možná stane kopie Kalifornie, jak předvídal Angličan Peter Mayle. (Přes Bělehrad taky má vést koridor, ale vadí neposlušná vláda Miloševiče, mimo jiné proto prý vedli válku).

Peter Mayle koupil si ve Francii vesnické stavení a začal s jeho úpravou. S typicky anglickým humorem líčí, měsíc za měsícem, jak se mu a jeho ženě rok žilo celý rok v rozestavěném baráku, bez topení, a jeden čas i bez oken.

Knížka měla nečekaně obrovský úspěch u Angličanů (dnes by jistě neměla, oni zuří vstekem, že ve Francii nechceme kupovat jejich maso z bláznivé krávy...) a byla přeložena nejméně do 22 jazyků. Až z Japonska jezdili turisté ochutnávat jídla, o nichž Mayle píše, koukat se na jeho barák a na sousedy. Nakonec snad musel utéct. Jelikož mohu ocenit přesnost jeho pozorování, přepisuji aspoň začátek knihy.

Ukázka z knihy zde

Baron z Colorada mi k tomuhle vytknul antiamerikanismus, že vše vidím očima Francouze. Antiamerikanismus to ano, k tomu se od letošního jara hrdě hlásím, jako jsem se vždy hlásil k antikomunismu. Žádnou politicky korektní iluzi nestrannosti nechci vést.

Ale francouzský pohled ? Francouzi na rozdíl od svých politiků mají rádi Ameriku. Myslím víc než jinde v západní Evropě. Já taky, celý život jsem miloval Ameriku, a snad to platí trochu ještě teď. Můj antiamerikanismus míří proti těm, kteří v Americe rozhodují, nikoliv proti národu (který je klamán, jejich propaganda je mnohem účinnější, než byla komunistická, v Jugoslávii jsme měli názorný příklad). A nikoliv proti našim krajanům, kterých bohužel není dost, aby mohli mít vliv na politiku.

Ne. Vidím svět očima člověka, který za svůj život zažil už několikrát, že mu vědci zaručili neškodnost jedné věci a dnes tvrdí pravý opak. Na příklad azbestová izolace baráků. Představte si tu dřinu, když ji dnes musíme odstraňovat a vytloukat z betónu.

Evropská norma už asi 10 let zakazuje používat hormóny při pěstování dobytka. Nezavedli jsme ji kvůli konkurenci (jak žalují Američané), ani kvůli opatrným vědcům, ale protože při nákupu u řezníka člověk nepozná, které maso je s hormóny a které bez. Reklama stylu "neamerická maso" je trestná. Pustí-li na náš trh maso z Anglie nebo z Ameriky, spousta lidí docela přestane hovězí jíst.

Osobně strach nemám a dám si steak až pojedu do Ameriky. I kdyby to bylo zdraví škodlivé, mně už tolik života nezbýbá, abych se bál. Ale tady se jedná o svobodu, o možnost nejíst co nechci!

Každý stát, který chce dovážet do Ameriky, přizpůsobuje své výrobky americkým normám. Proč tomu nemůže být i v opačném směru ? Inu hegemónie. Po pádu Sovětského svazu jsou hajzlové páni světa.


Trampský časopis Toulavý kamarád shromáždil přes 100 příběhů o tom, jak vznikají trampské přezdívky.
Máte-li chvilku času, napište i vy povídání o tom, jak vás nazvali. Připravuje se totiž vydání nového sborníku s názvem "Říkají mi..."
Poslat je můžete Jiřímu Lipkovi, Těšnov 17, 11006 Praha 1, nebo na můj e-mail, já je předám.


Porta 2000.

Pro střední a severní Moravu se bude konat 5. února v Bludově. Pro Ostravu 26. února v Havířově. Krajské kolo 15. dubna v Havířově. Národní finále 2 - 5. července 2000 v Plzni v amfiteátru na Lochotíně.


Antipohádka : Políbil ropuchu. Změnila se v domovnici.

Americký vynález

Jeden čtenář mi napsal : "nebýt Ameriky, tak nemáš vůbec nic, dokonce ani tuhle poštu bys nemohl psát, protože internet vynalezli v Americe". Já si tím nejsem tak docela jist. Je fakt, že spousta evropských vynálezů našla uplatnění teprve v Americe, která též má peníze na to, ty mozky tam vylákat, ale internet ? Mezinárodní norma ISO pro telekomunikace existuje už nejmíň čtvrt století a není vina ostatních, že v Americe na ni nebrali zřetel a vnutili světu svoji normu TCP/IP.

Když v Saint Malu podle jedné z norem ISO zaváděli (kolem roku 1978 a zdarma !) elektronický telefonní seznam, technici na poště si vyhradili jedno číslo na to, aby se mohli dorozumívat. Brzo se to dozvěděli i známí z jiných podniků, pošta je nechala, a tak zůstal volný přístup na adresu BAL, kterou jsem i já tenkrát používal. Na obrazovce byl seznam pseudonymů lidí, kteří jsou právě napojeni, pod tím běžely jejich texty a dole bylo místo na tvoji odpověď. Kecalo se tam o všem možném, nejvíc o ženských. Dnes se tomu říká IRC nebo Chat.

Později u Telekomu přišli na to, že by z toho mohl být zisk, nabídli stránky spolkům, novinám a obchodům, brzo bylo jich tisíce, a tak vznikl "Minitel", který měla každá druhá rodina. Americký Arpanet zdaleka neměl takové rozšíření.

Místenky do vlaku, nákupy na minitelu dělám běžně už skoro dvacet let. Osobní adresu e-mail jsem měl od roku 1983 nebo 84, byla zdarma, dnes samozřejmě kvůli konkurenci internetu je zrušená.

Připravuji na jaro 2000 cestu přes Syrii a Jordánsko. Jestli znáte někoho, kdo tam už byl, jeho rady uvítám.


Viděli jste film "Muž, který nikdy neexistoval" ?

Věnoval jsem mu jednu stránku.
Klikněte zde


nahoru