Kosovo   1/09/1999   dále      

Oldřich Sam Hyvnar : Pod vlajkou Alpisportu do tajgy Severního Uralu

Většina odvážných nápadů vzniká údajně u sklenice piva a podobně to bylo i s naším výjezdem na Severní Ural. Když jsem se scházíval v nějaké hospůdce se svým přítelem Věnou Lebeděvem, který je původem Rus a v naší republice žije již přes dvacet let, pozorně jsem poslouchal jeho poutavé vyprávění o životě v zapadlých končinách předhůří Uralu.

Jízda vlakem po trase 4800 km je sama o sobě zážitkem. Přežít bez zásob alkoholu a křížovek je takřka nemožné. 40 litrů kořalky a několik kartonů piva nám pomohlo nejen přečkat nudnou cestu, ale i usnadnit komunikaci s ruskými spolucestujícími.

Při nástupu do expresu Praha - Moskva nás ve vagónech přivítali již v Ostravě namol zpití děžurnyje (obsluha spacích vozů) a naše hruškovice byla pro ně pouze dalším kladivem do hlavy. Během nočního průjezdu Polskem nám zkušeně radili, jak zevnitř uzamknout kupéčka, abychom nebyli během spánku vykradeni místními gangy. Podle jejich návodu jsme dveře klasicky zamkli, kliku posichrovali zavěšeným řetízkem a ještě zapáčili rozebraným postelovým žebříkem.

Gangy samozřejmě neřádily. Opilí děžurnyje chtěli mít prostě v noci klid na spaní.

Ruské vlaky jezdí překvapivě na čas. A proč taky ne, když mají v některých stanicích i tři hodiny prostoje.

Život kolem železnice je velice rušný. V odlehlých oblastech za Moskvou je vlak jediným přísunem kupní síly. Při zastavení expresu se kolem seběhne nespočet babiček a dětí a snaží se vám prodat borůvky, maliny, pirožky se zelím a někdy i grilovaná kuřata. Člověk by od těchto lidiček nakoupil s úctou všechno, ale pak dopadne jako my, když jsme asi dvě hodiny křupali slunečnicová semínka koupená od jedné plačící dívenky.

Spaní v expresu je pohodlné, ale pozor na tzv. "obščij vagon". Tento celolůžkový vůz nemá žádné kupé a spí tam pohromadě na palandách i 80 lidí. Když vezmete v úvahu, že v ruských vlacích se nedají otevřít okna, jistě si dovedete představit nesnesitelný puch způsobený propocenými těly, alkoholem a sušenými rybami. Neaklimatizovanému turistovi nezbývá nic jiného, než opět otevřít slivovici a co nejrychleji usnout.

carte postale japonaise

Čtení novin na záchodcích něvazmožno. Záchodové mísy ve vlacích mají dvě desky. Většina Rusů na mísu z hygienických důvodů nesedá, ale vyleze na horní desku, dřepne si a se zapříčenýma rukama o stěny vykoná svoji potřebu. Když však vlak jede přes výhybky, může se stát, že se z této výšky do mísy i někdy netrefi.

Při cestě nazpět nás v Moskvě jedna příjemná děžurnaja upozorňovala, že papíry nemáme házet do mísy (?). Zpozorněl jsem a českopolskoslovenskou ruštinou se zeptal, co s tím. Prý je tam koš. Myslel jsem, že mne trefí pepka. Protože při cestě tam, když jsem se chtěl po umytí rukou někde otřít a ručník nikde, objevil jsem košík s papíry, zabořil ruce a osušil se. Našinec musí být prostě předem informován.

Záchodky v moskevském podchodu mnoho soukromí neposkytnou. Díry v betonové podlaze a pouhé příčky bez jakýchkoliv dveří vám střeva nevyprázdní, ať se snažíte, jak chcete.

Nechci nijak pomlouvat sociální zařízení v zemi, kde zítra prý bylo včera. Samozřejmě je možno vyhledat klasické WC s obsluhou, ale všude se platí dosti vysoké vstupné. Když si představíte, že čekáte na nádraží 9 až 12 hodin na přípoj, vypijete nějaké to pivečko a máte při každém vykonání potřeby zaplatit podle kurzu i 10 Kč, tak se vám práce ledvin poněkud prodraží.

Samostatnou kapitolou jsou improvizované záchodky v tajze. Pověstné tři tyčky tam však nepomohou.


Lepší vrabec v hrsti, než komár v kalhotách. Tyto řádky berte se rezervou, protože problém útočících komárů a zákeřných mušek se nedá popsat, to se musí prožít.

První píchance jsme ochutnali v parčíku na nádraží v Uchtě, kdy jsme probděli jednu z posledních bílých nocí. Samozřejmě jsme měli v zásobách různé druhy repelentů, ale zde jsme chtěli poprvé vyzkoušet elektronický odpuzovač hmyzu made in USA z výzbroje Ivana Jonáška. Výrobce zaručoval odpuzení komára do vzdálenosti 6 m, takže naše taktika zalehnout kolem Ivana a spustit jeho přístroj by měla být úspěšná. Ovšem další píchance nás přesvědčily, že tato mašinka je konstruována na amerického komára a ne na hladového Rusa u polárního kruhu. Natáhli jsme tedy přes hlavu moskytiéry, které nám ušil příborský Alpisport a ruce zastrčili do kapes. Komáři již neměli šanci, ale na řadu přišly mušky. Komár sedne a píchne, muška však nalétne, zaleze pod oděv a vytáhne ostrou svědivou jehlu.

Repelenty působí asi 10 až 15 minut. Ovšem v milionovém ataku žíznivého hmyzu, který útočí na vaše tělo v za sebou letících vlnách jako Rudá armáda na Dukle, silný repelent odpudí maximálně tři fronty.

Jistě si řeknete : "Tak jak to praktikují místní domorodci ?" Jednoduše. Utrhnou dvě březové větvičky a neustále se ovívají.

Největší hrůza nastane v tajze, když na vás najednou přijde velká potřeba. Utrhnete dvě větve, najdete vyvrácený strom, stáhnete kalhoty a za neúměrně rychlého ovívání nahoře i dole nervózně vyprazdňujete. Pokud uvolníte jednu ruku k papírové očistě, je to skutečně horor.

Doporučujeme námi ověřený recept : Neztrácet čas s papírem, rychle natáhnout kalhoty a i s větvičkami skočit do nejbližší řeky.


Pokračování reportáže, jak se naši 4 kamarádi dostanou až k pramenům řeky Pečory a k posvátným spisům starověrců, najdete v 10. čísle letošního Trampa. Máte-li zájem, zařídíme vám předplatné (v ČR 60 korun na čtvrt roku ; do ciziny, podle výše poštovného, asi dvojnásobek).


XXVI. LITERÁRNÍ SOUTĚŽ TRAPSAVCE

Próza nebo poezie zasvěcená přírodě a trampování.
Uzávěrka 30. dubna 2000.

Každý z účastníků může poslat šest prací : maximálně tři povídky o rozsahu čtyř stran A4 a maximálně tři básně.

Každou práci zašlete v devíti kopiích (8 x pro porotce a 1 x pro archív). Je nutno připojit lístek se jménem a adresou, rodným číslem a ofrankovanou obálkou se zpáteční adresou účastníka (pro zaslání zvadla a na slavnostní oheň - předávání cen).

Organizátoři soutěže se zavazují oslovit alespoň dva autory a nejpozději do jednoho roku jim vydat sbírku. Účastí v soutěži dává autor pořadatelům právo uveřejnit jeho práce v každoročně vydávaném sborníku nebo je použít pro propagaci soutěže ve spřátelených časopisech.

Sdružení Avalon,
Iva Spurná-Drakulea
Komořanská 87/13
14300 Praha 4

 
 


Z úvodníku časopisu Tramp č.9/99

Snad každá žena žijící na horách má znalosti o léčivých rostlinách. Zná, k čemu užít kořen anděliky lékařské, že odvar z anýzu se užívá vnitřně, sušené borůvky že jsou proti průjmu a listy borůvek ke snížení hladiny cukru v krvi, že arnika léčí bolest v krku. Odvaru z listu břízy se užívá při zánětu močových cest, revmatismu a dne. Černý bez pomáhá při nachlazení a česnek proti vysokému krevnímu tlaku. Květy divizny jsou účinné proti kašli a zhušténý odvar z fazolí pomáhá při onemocnéní ledvin. Fenykl sílí žaludek, heřmánek hojí, hloh tiší srdce a jitrocel usnadňuje dýchání. O léčivosti kopřivy jsme již psali, kozlík lékařský uleví nespavosti a na ledvinové kameny je dobré užívat lékořici. Proti zácpě je len, proti bušení srdce levandule, odvar z lipového květu podporuje pocení a odvar z lopuchu má posilující účinky. Mák tlumí bolesti, mateřídouška usnadní odkašlávání, ostružiník se používá jako kloktadlo, oves k léčbě vysokého krevního tlaku, šalvěj mírní noční pot, třezalka tečkovaná vám pomůže při neklidném spánku, vrba má uklidňující účinek.

Važme si přírody, važme si lesů i toho co nám poskytují ! Nedrancujme ji ! Vezměte si jen tolik, kolik spotřebujete. Příště vám to dá zase !

V campu ve Fairbanksu jsme si pochutnávali na smaženici s houbami, houbové omáčce či vejcích s houbami. Američané se na nás dívali jako na sebevrahy. Tam to nikdo nesbíral. Ale u nás ty skupiny houbařů a borůvkářů, které jako nájezdníci od ranního kuropění převracejí hrabanku, ničí podhoubí a dolují i ty nejmenší houbičky. Jenom aby se jich nezmocnil někdo jiný ! Již dnes se může mnohým dětem pouze vyprávět o koprovce s liškami či kuřátky, které jsme my jídali v dětství.


Prezident Bill Clinton se nechal slyšet, že když USA zaplatily bombardování Jugoslávie, tak EU by měla financovat její obnovu. Připadá mi to, s trochou nadsázky, jako když moje babička musela zaplatit v Osvětimi za popravu mého dědy Vidličky - legionáře a vlastence. Za jeho zpopelnění atd. Ten účet mám v rodinné kronice.
Historie se opakuje. V roce 1939 musely čs. jednotky pod diktátem velmocí vyklidit naše pohraničí s převážnou většinou německého etnika. Totéž dnes postihlo Srby.


Máme po roce zase nový hit. Cikáni nám odjíždějí do světa trávit příjemné prázdniny na téma " diskriminace Rómů ". Dobře si požijí na podpoře tam. Pak to požadují i tady v republice. Za prodané byty požadují nové. Pan Knížák se o tom vyjádřil jasně : " I když tam nebudou přijati, tak tam ztráví příjemné prázdniny, měsíce, kdy se o sebe nemusejí starat... "
Jenže hanobili republiku a lhali. Mně za komunismu za hanobení republiky na vlnách Hlasu Ameriky zavřeli na 2 a půl roku na Ruzini. Je bych nezavíral. Odebral bych jim občanství. Mají svého krále, ať u něj žijí v Rumunsku.

Zdeněk Vašíček-Ďáblík

Učme se rómsky
felix animé Odi kal'i mačkica
pal o drom oj denašel,
dža, dža, ma ladža,
me pal tute na džava.
Malá černá kočička,
po silnici utíká,
běž, běž, utíkej,
na nikoho nečekej.

Tahle hezká říkanka je přetištěna z "Vlasteneckých listů", které už asi čtvrt století bezplatně rozesílá jejich vydavatel.
Můžete si o ně napsat do Francie : Vladimír Šonka, 225 chemin de la Jonquiére, 83200 TOULON, nebo na tramp@wanadoo.fr , vaši adresu předáme.
Výstraha : jde o časopis trochu speciální, politicky nekorektní...


Western City Šiklův Mlýn

Romantické údolí říčky Bobrůvky na Českomoravské vysočině se svým Westernovým městečkem září atmosférou života z dob osídlování divokého západu.

50 km od Brna, 180 km od Prahy - viz plánek

V květnu a v červnu pořádá jednodenní školní nebo rodinné výlety
V létě týdenní dovolené a dětský westernový tábor s výukou jízdy na koni


top
Zpět Starsí strana Dále Nová Strana Obsah Index