zpet   15.06.2016  

Julia Bražnikova: Kazachstán, měkká revoluce

V Kazachstánu, USA spouští nový scénář "barevné revoluce".

Jedním z hlavních argumentů pro vypracování strategie "barevných revolucí", byla snaha ušetřit. Každý dnes už chápe, že dělat "oranžovou revoluci" a vést hybridní válku je mnohem levnější, než dobývat cizí stát pomocí skutečné armády.

Nicméně 'tempora mutantur et nos mutamur in ills'. A tak přišla doba, kdy pokrok se dotkl i této důmyslně vymyšlené technologie. Neboť když jde o peníze, pro podnikání neexistuje limita dokonalosti.

Myšlenku barevných revolucí lze považovat za vyčerpanou. Demokracie na export už netáhne. Přinejmenším říká to prognóza, kterou v březnu tohoto roku, přinesl Moskevský Carnegie Institute (http://inosmi.ru/politic/20160321/235793015.html). Je zajímavé, že hned po jeho prohlášení, na postsovětském prostranství došlo téměř současně ke dvěma konfliktům: v Náhorním Karabachu a v Kazachstánu. Výsledkem karabášského konfliktu, bylo, že došlo k unii Ázerbájdžánu a Turecka. Výsledky protestů k opravě "zemědělských protestů" a k teroristickým akcím v Aktobe v Kazachstánu ještě budou muset být vyhodnoceny.

K tomu budeme muset se vrátit trochu do minulosti.

Zdá se, že po vstupu do společenství pro atomovou energii, Kazachstán přijal paradoxní tendenci ke sblížení s USA a odcizení se od Ruska. Žádné závažné společné projekty s Ruskem nebyly spuštěny. Emigrace Rusů z republiky zesílila a dosáhla katastrofických rozměrů. Byl spuštěn program přesídlení Kazaků z jižních oblastí, včetně jejich krajanů z Číny a z Mongolska do severních a východních oblastí Kazachstánu, kde žije (či spíše žilo), největší procento ruské populace. Ruská populace nemá přístup k zaměstnání ve veřejných a vlivných strukturách, do vedoucích pozicí, a tedy není schopena ovlivnit situaci v zemi a zejména její politický kurs.

Střety s Ruskem v obchodu, v celní, daňové problematice, místo postupného řešení získaly trvalý charakter. Můžeme říct: neexistuje žádný důkaz o budování integračních procesů, naopak, je to vše v rozporu se samotnou myšlenkou Euroasijské unie.

Je fakt, že Nazarbajev jel do Moskvy na Přehlídku Výročí Vítězství II. sv. války. Demonstrativní a odvážný čin. Ale ... souběžně s tím, v klidu a bez fanfár se v této zemi chystá revize historie, která je horší než revize historie ukrajinské a baltské. Přehnaná představa hladomoru v 30-tých letech. Den 31. května je den Památky obětí politických represí na oficiální úrovni. V tomto kontextu se rodí téma genocidy kazašského národa, kterou uskutečňovala sovětská vláda, tj Moskva. Na fakt, že Rusko, RSFSR, ze všech národů SSSR utrpělo od represí nejvíc, se při tom zapomíná. A to, že odborníci z Ruska za necelých 20-30 let přivedli celou Střední Asii od zaostalého feudalismu k rozvitému socialismu, o tom noví historici Kazachstanu zatvrzele mlčí.

Zároveň s tím rozkvétají v Kazachstánu organizace, financované z EU a USA, jejichž činnost je v Rusku zakázána, počínaje fondem Sorose MacArthura, NED a mnoha jejich "filiálek", "synovců" a "vnoučat". Absolutně neškodný zákon o nevládních organizacích (pouze jim ukládá povinnost poskytovat informace o své činnosti) od 30.12.2015 nijak jim neomezuje činnost v plné svobodě a vede k podezření, že byl přijat jen proto, aby odvrátil oči od antiamericky založené části Kazachstánské a ruské společnosti.

Co se týče manipulace na mentalitu lidí, namířenou na Kazašskou republiku, prioritně na nejcitlivější a nejefektivnější - jazykovou - oblast, byly přijaty dva ničivé ve svých důsledcích zákony: o plánovaném přechodu jazyka kazašského na latinku a o výuce na středních školách některých předmětů v angličtině. Není to snad britská kolonie, Indie číslo 2,0?

V oblasti vysokoškolského vzdělávání pokračuje přeformátování podle matice Bologni. Na rozdíl od Ruska, důsledky jejího zavedení nikdo nijak neanalyzuje a nekritizuje. Skutečnost, že po skončení škol, celé třídy z nějakého důvodu odjíždějí studovat do Ruské federace, ignorujíc amerikanizované univerzity Kazachstánu, toho si nikdo nevšímá.

Výsledky této politiky jsou zřejmé. Kazašská populace ve velké většině pokládá USA za něco jako "starší bratr", od kterého se musí učit a kterého musíme poslouchat. Amerika udělala chod koněm a archetyp "staršího učitele", který je extrémně silný pro asijské myšlení, nahradila jednoduše sama sebou. Rusko coby partner, jak by se dalo říct mírně, se zdá být podezřelý. Připisují mu jakési zákeřné geopolitické zájmy a touhu zahnat svrchovaný Kazachstán pod botu Kremlu, jako tomu bylo za sovětských časů.

Dalo by se v seznamu pokračovat, ale trend je jasný. Jak tomu bylo od začátku, autorství odhalující prohlášení amerického velvyslance v Kazašské republice v návaznosti na podepsání ESAE, "kazašská euroasijská integrace zatím ještě nemá negativní dopad na americké podnikání" (https://www.nur.kz/360724-posol-ssha-v-kazahstane-vyskazalsya-o-eaes-dosrochnyh-vyborah-i-peredache-vlasti.html). Lze předpokládat, že klíčovým slovem je zde - "ZATÍM". Vypadá to na hrozbu a na nutnost politického kurzu: My vám ZATÍM dovolíme hrát v Euroasijské unii, ale neodvažte se dotknout našich zájmů!

No, pánova směrnice je splněna. Soudě podle současného stavu věcí, Kazachstán "hraje" s ESAE a vážně slouží americkým zájmům.

Vzhledem k tomu, že je nemožné si představit, že Amerika udělá najednou pokání ze svých hříchů a nechá napůl uškrcený Kazachstán být v klidu, je třeba osvětlit její plány, týkající se Kazachstánu. Neboť podle názorů většiny odborníků, je zde nejdůležitější základna pro provádění strategie USA ve Střední Asii, jak bylo řečeno a napsáno už dávno (http://newsbalt.ru/analytics/2014/08/sankcii-putina-test-na-vshivost -d /; https://cont.ws/post/89119: https://cont.ws/post/79573/; http://ria.ru/analytics/20160606/1443543523.html).

Primární důležitost Kazachstánu pro Ameriku, mezi bývalými sovětskými republikami v Asii, potvrzuje mnoho faktů:

1. Lví podíl zdrojů ve Střední Asii byl Amerikou přidělen na Kazachstán (v současné době je lze odhadnout na 1,3-1,4 miliardy dolarů). Tyto peníze byly distribuovány nepřímo, zejména ve formě objednávek od amerických obranných, stavebních a poradenských společnosti, tj peníze pracovaly v zájmu amerického vojensko-průmyslového komplexu.

2. Na začátku roku 1995, Spojené státy poskytly Kazachstánu vybudování Government Communications zařízení (GGCL) a otevřely bezplatný satelitní kanál, alternativu k Moskevskému. Tím vytvořili riziko, že nyní v kritické průmyslové a vojenské infrastruktuře Kazachstánu funguje cizí zařízení s zamaskovanými matematickými kódy a technickými prostředky pro dálkové čtení informací nebo i sešrotování materiální základny na dálku.

3. Právě do Kazachstánu v roce 2014 západní dárci přesunuli z moskevského sídla vojensko-technologickou laboratoř "International Science and Technology Centre".

4. V roce 2016 má být uvedena do provozu Ústřední vojenská biologická laboratoř v Almaty.

5. Kazachstán byl první a jedinou zemí Střední Asie, která vyslala své vojáky k podpoře vojenských operací USA v zahraničí. Od začátku let 2000, klíčovým bodem vojensko-politických vztahů Spojených států a Kazachstánu byl vznik ozbrojených jednotek, vybavených a vyškolených podle standardů NATO a připravených spolupracovat s bojovým posláním Aliance. První z nich - KAZBAT - byla založena v roce 2000 na bázi třetího útočného praporu Kapšagaiské desantně-šturmové Brigády.

Od srpna 2003 do října 2008 Kazbatští bojovníci působili v Iráku, za tu dobu bylo provedeno 9 rotací, do kterých bylo zařazeno 290 osob vojenského personálu. V prosinci 2006, složení Kazbat bylo rozšířeno (do nich byly přidány dva prapory, vyzbrojené a vybavené podle standardů NATO), a byl přejmenován v KAZBRIG. Kromě Spojených států formaci a podpůrný tým jako prioritu vzala na sebe též Velká Británie. Přes nejednoznačné postoje ze strany vedení republiky, Pentagon nejenže hodlá rozšířit zkušenosti Kazbrigu na další Kazachstánské části, ale též mít silnější podíl na celkovém procesu restrukturalizace ozbrojených sil (http://riss.ru/analitycs/4578/).

6. Americké korporace jeví pozornost ke kazašské ropě. Do vývoje na ni investovali asi 12 miliard dolarů a v podstatě ji prodávají do Evropy.

7. V roce 2015, USA souhlasily s přijetím Kazachstánu do WTO pouze pod podmínkou, že tato země sníží úroveň celní ochrany pro několik tisíc SKU, předem dohodnutých v Euroasijské unii. To zasadilo ránu zájmům ESAE, který dosud nebyl oceněn. (http://planeta.moy.su/news/politika_ssha_v_centralnoj_azii_i_rossijskie_strategicheskie_interesy/2016-06-02-68974). Všechny tyto body jsou ve skutečnosti nebezpečná rizika pro Rusko.

Co se týče Žanaozen a teroristických útoků v Aktobe, pokusy otočit západní Kazachstán prováděly USA téměř od prvních let po rozpadu Sovětského svazu. Tak, už v roce 2002, zástupci kazašské opoziční strany RNPK založili jakýsi Národní Naftový Fond Kazachstánu, jehož vedoucí představitelé, (předseda Š. Abiltaev, jeho zástupce I. Kušenov a novinář Žumabai Dospanov) okamžitě jeli do Spojených států na pozvání Euroasijského Institutu Ekonomiky a Politických studií. Opozičníci byly přijati v ministerstvu zahraničí, v Mezinárodním International Republican Institute USA, a setkali se s některými senátory a s kongresmanem Christopherem Smithem, vystoupili i v pořadu "Hlasu Ameriky" ​​(http://www.centrasia.ru/newsA.php?st=1019765940).

V letech nezávislosti, západ Kazachstánu, navzdory přítomnosti společností produkujících ropu, se převrátil v nejchudší oblast republiky, což je také v souladu se středněvýchodní strategií barevných revolucí. Rozdíl mezi potenciálem regionu a situací obyvatel je jednou z nejúčinnějších faktorů k podněcování nepokoje. Připomeňme si, že důvodem pro události v Žanaozen byla nespokojenost pracujících s jejich platem: z nějakého důvodu dostávali mnohem méně než pracující ve stejném podniku Číňani. Skutečnost, že tragédie v Žanaozen byla organizována zástupci stejného RNPK, jen s jiným názvem, nedává pochyb o spojení kazašské opozice se Spojenými státy. Jejich rozsáhlou sérii kontaktů lze nalézt zde: https://vector-eurasia.org/internal/project-analyst/21/61/

Pokud jde o nedávné případy, chci upozornit na zajímavé nuance. Ačkoli Nazarbajev připustil, že nepokoje v Kazachstánu byly připravené ze zahraničí, ani on, ani jiní kazašští politici, novináři a analytici nejmenovali skutečnými jmény objednavatele protestů a teroristických útoků. Ani všudypřítomný Soros Foundation, ani financování nesčetných kazašských nevládních organizací, ani Spojené státy coby hlavní hostitelská země protivládních protestů.

Na rozdíl od ruských představitelů, mezi těmi, kdo viděl americké "uši" v konfliktech Kazachstánu, političtí analytici Kazachstánu hledali stopy antinazarbajevské opozice coby nejvyšší instance protestů. To znamená, jakoby zapojení amerických vládních agentur do nepořádků v Kazachstánu popírali.

Člověk má pocit, že kazašské orgány záměrně zastínily Spojené státy a neuznávají jejich nestoudný zásah do svých záležitostí. Logicky, první věc, kterou je třeba udělat po "zemědělských protestech", je vyhnat všechny cizí agenty ze země tím, že se zakáže jejich činnost. Pokud tomu tak není, vláda hodlá s nimi i nadále spolupracovat.

Tím docházíme ke dvěma velmi alarmujícím závěrům:

1. Kazachstán se nachází zcela a plně pod americkým vlivem, který se v zemi zakořenil mnohem hlouběji, než ruský vliv. Rozsah změn, které v zemi probíhají směrem k amerikanizaci naznačuje, že chapadla zaoceánského monstra zachvátila nejenom podniky se surovinami a energetikou (viz například aktivity AES společnosti v regionu Východní Kazachstán : http://pandoraopen.ru/2014 -08 až 10 / Moya-neschastnaya-rodina-ili-Donbass-2 /), ale i uskutečnila hlubokou transformaci mentality kazašské společnosti.

{ V červnu 1989 v Žanaozenu (tehdy se jmenoval Nový Uzeň) po 7 měsíční stávce, na náměstí došlo k demonstracím. Platy Číňanů ve stejném podniku byly vyšší než místních lidí. Vláda poslala proti pracujícím policii a armádu a byla řada raněných. }

{ Prosinec 2011 : Někdo v Atyrau rozšířil informaci, že zemědělskou půdu budou moci skupovat Číňané. Nazarbajev to popírá. Za poslední roky byly už tři devalvace.}

{ Květen 2016 : Nové hnutí nespokojených, především protesty k opravě Kodexu o zemědělské půdě, kterou bude možno pronajmout na 25 let namísto dosavadních 15. Poznámky překladatele. }

2. Zdá se, že vláda Kazachstanu není proti americké expanzi a nepovažuje tento jev za nebezpečný. Její názor, že přímo ohrožuje stávající vládu, se nezměnil ani po událostech v Žanaozen, protestech kvůli "opravě kodexu" či po teroristických útocích v Aktobe. To naznačuje, že vládnoucí kruhy Kazachstánu jsou prošpikované americkými agenty vlivu a proamericky orientovanými osobnostmi. Ty jsou usazeny tak pevně, že se nebojí vykonávat myšlenky a akce, otevřeně zaměřené na podkopávání vedení republiky, aniž by si jich někdo všiml.

Ze současného stavu věcí vyplývají cíle a úloha Ameriky a jejich evropských satelitů proti Kazachstánu.

Jelikož v současnosti má Amerika mimořádně silnou pozici v Kazašské republice, samozřejmě, že ji nechce ztratit. V budoucnu může využít geografické polohy Kazachstánu, který se nachází ve středu kontinentu, a nasměrovat politický kurz v zemi, zejména proti Rusku, které považují a budou ještě dlouhou dobu považovat svým hlavním nepřítelem. Nasměrování by mohlo nastat díky spojenectví Kazachstánu s Čínou a Tureckem a současným rozervání kazašsko-ruských vztahů a dalším zpomalením integračních procesů v ESAE. Takové akce mohou být i nadále vysvětlována "multi-vectorovou" politikou Kazachstánu.

Sumum amerického snu - vystoupení Kazachstánu z ESAE, což přinese osudnou ránu tomuto sdružení.

Jedním z klíčových bodů, které USA připravuje využít ve své kazachstanské strategii, je blížící se změna prezidenta Kazašské republiky. Není pochyb o tom, že uvedou-li do čela země svého agenta, Američané uskuteční nejdivočejší fantazie bez jakýchkoliv problémů. Mechanismus této akce vyžaduje samostatnou pozornost. Zdá se charakteristické, že nedávné nepokoje a útoky byly provedeny ne jako pokus o převrat (https://vector-eurasia.org/kazahstan-svetloe-revolyutsionnoe-budushhee/), ale za účelem:

a) dát dohromady nesourodé opozicionáře,

b) rozšířit do společnosti a do elity představu, že hlavní nebezpečí "barevné revoluce" pochází od antinazarbajevských klanů, jejichž představitelé jsou na hranicích,

c) oddálit podezření od hlavních vinníků páchání nepořádků, jak minulých, tak i současných a budoucích, totiž od státní struktury Spojených států amerických.

Je nutné zaměřit pozornost na následující body. Myšlenka "demokratizace zvenčí" a "oranžová revoluce" po ukrajinském Majdanu se sama vyčerpala a zdiskreditovala. Proto předchozí algoritmus začínající hledáním otevřeného oponenta současného prezidenta, a pokračující ozbrojeným převratem pomocí žoldnéřských radikálů již neuspěje. Tím spíš v Kazachstánu, kde není žádná alternativa k současnému prezidentu.

Proto budou USA nuceny jít jinou cestou, mnohem úspornější a bezpečnější pro sebe. Pokud proamerické cítění je běžné mezi vládnoucí elitou Kazachstánu, není nutné hledat antagonistu pro Nazarbajeva a vyvolávat revoluci. Postačí najít politika, který nepůsobí podezřele v kruzích blízkých prezidentovi, podporuje činnost správních orgánů a zároveň je přesvědčen o nezbytnosti "americké cesty" pro Kazachstán. Jeho nominace bude dohodnuta s vládnoucí elitou, a změna vedení Kazašské republiky projde legálně, nekrvavě a zcela zdarma pro Ameriku.

Vzhledem k tomu, že pro Spojené státy, hlavním úkolem Kazachstánu je jeho použití proti Rusku, nový prezident musí se vyzpovídat, že má protiruské názory. Těmito dalekojdoucími plány se vysvětluje podpora v Kazachstanu antiruských nacionalistických sentimentů, neutichajících, nehledě na odpor právo-ochraňujících orgánů, které chápou nebezpečí. V souladu s obdobnými trendy jde i proces radikalizace islámu, ačkoliv kočovní Kazáci se přidržují více tengrianstva a islám tam vždy míval volnějši charakter, daleko od tvrdé ortodoxie.

Je možné, že útoky v Aktobe byly organizovány též proto, aby podkopaly autoritu tajných služeb kazašských a bezpečnostních sil, aby až nadejde čas ke změně vlády, byly vyřazeny ze struktur, které by mohly ovlivnit proces. Vždyť právě v NSC (KNB) mají nejpodrobnější informace o komunikaci kazašské elity se západními a americkými loutkáři...

Netřeba dodávat, že zvýšená podpora nacionalismu v Kazachstánu povede k dalšímu zhoršování ruské pozice. To též bude vytvářet příznivé podmínky, jak vyvíjet tlak na Rusko, aby zajistil konflikty na základě etnického původu, a - v ideálním případě - pro nový Donbas.

Je smutné to říkat, ale taková situace, nebezpečná pro Rusko i pro celý region, se tvořila za zdánlivého ruského souhlasu. Rusko mělo všechny páky k situaci v Kazachstánu (už jen ruský jazyk a ruskou diasporu), ale nijak jich nevyužilo. Na rozdíl od Ameriky, která vsadila na mentální zpracování obyvatel, Ruská federace prohrává ve všech ohledech a "měkkou sílu" nepoužívá nikdy.

Rusku je třeba především aktivovat v republikách diplomatickou práci, včetně analytické. Je nutno zjistit:

1) počet osob, mezi kterými USA budou hledat kandidáta na roli hlavy Kazachstanu;

2) stupeň informací, jaké má nynější vláda Kazachstanu o amerických plánech;

3) osoby v dnešní vládě, které nejvíce šíří americký kurs.

Nutno též zdůraznit, že právě Kazachstan byl Amerikou vybrán v Přední Asii pro odstartování svých zájmů především proti Rusku. Jestliže na Ukrajině, v Gruzii, v Rusku roku 2012 USA pokusily se použít ke změně vlády tvrdé varianty "barevné revoluce", to počínaje Kazachstanem, přecházejí na variant "měkké barevné" (hedvábné) revoluce.

Když se to tak vezme, jejich strategie se málo změnila.

V Gruzii našli toho, kdo byl PRO Ameriku a PROTI Ševarnadze.

Na Ukrajině našli toho, kdo byl PRO Ameriku a PROTI Janukoviči.

V Kazachstanu najdou toho, kdo bude PRO Ameriku a PRO Nazarbajeva.

To, že všichni dohromady jsou proti Rusku, to není nic zvláštního. To je jen byznys.

Převzato 15.06.2016, originál na https://vector-eurasia.org/kazahstan-myagkaya-tsvetnaya/%EF%BB%BF%EF%BB%BF

Zesílení americké propagandy v Středni Asii připravuje půdu nových barevných revolucí

Americké ministerstvo zahraničí, které již vložilo mnoho úsilí do propagandy ve východní Evropě, žádá nyní peníze pro mytí mozků obyvatel ve Střední Asii. Záminkou je opět zápas s "ruskou propagandou". Ve skutečnosti tento vliv na veřejné mínění vede k tomu, čeho se nyní bojí prezident Kazachstánu Nazarbajev - k "barevné revoluci" - k něčemu podobnému, jako byla "Tulipánová revoluce" v Kirgyzstánu.

Americké ministerstvo zahraničí žádalo uvést do rozpočtu na rok 2017 prostředky na pokračování spolupráce s médiemi zemí Střední Asie, v kterých, jak je známo, aktivně pracuje "ruská propagandistická mašina," uvedl náměstek ministra zahraničí Daniel Rosenblum, který dohlíží na region. Všimněte si, že výraz "Central Asia" ve Spojených státech tradičně zahrnuje i Kazachstán, jehož situace, po nedávných událostech v Aktobe, vyvolává obavy.

Daniel Rosenblum mimo jiné zdůraznil: "Je důležité, aby média ve Střední Asii a lidé, kteří v nich pracují, měli přístup k různým zdrojům objektivních informací a nespoléhali se na vlastní zdroje." Podle názoru diplomata, v takovém případě zprávy by mohly být "jednostranné" nebo nesprávné. "Z tohoto důvodu předvídáme finanční prostředky s cílem pokračovat ve spolupráci se středoasijskými mediemi," - dodal. Rosenblum uznal, že země tohoto regionu mají "silné historické, politické a hospodářské" i kulturní vazby s Ruskem. "Dobře financovaná ruská propaganda měla značný vliv na veřejné mínění obyvatel Střední Asie" - uvedl úředník ministerstva zahraničí.

Zároveň se domnívá, že tyto země si uvědomují, že také potřebují "vztahy s ostatními zeměmi", které přinesou vzájemné výhody.

Požadavek oddělení americké zahraniční politiky posílit práci s středoasijskými médii zazněl současně s nářkem Victorie Nulandové - náměstkyně státního tajemníka pro Evropu a Eurasii a tajné "kurátorky" pomajdanové Ukrajiny. Při slyšení v Senátu. Nulandová bědovala nad skutečností, že USA nemají dostatek prostředků k boji s ruskými médiemi.

"Objem našeho rozpočtu vypořádat se s ruskou propagandou - tedy amerického Ministerstva Zahraničí, Agentury Spojených států pro mezinárodní rozvoj (USAID) a Rady guvernérů na vysílání - je asi 100 milionů dolarů," uvedla asistentka Státního Secretáře. Méně, než za studené války. Podle Nulandové, to se nedá srovnávat s prostředky, které přiděluje Rusko - minimálně 400 miliónů $.

Podle prezidenta Kazachstánu, "využívaje liberální státní politiky a našich zákonů, někteří lidé u nás chtějí vyzkoušet sílu státní moci." Nazarbajev připomněl, že v zemích, kde proběhly "barevné" revoluce, dnes není ani stát, ani stabilita, bují tam chudoba a rozkrádání, jsou tam podmínky pro vznik extremismů a terorismu a "ekonomika těchto zemí byla vržena o desítky let zpět."

Nazarbajev se opírá o nedávný historický příklad. V sousedním Kirgyzstánu v roce 2005 došlo k "barevné" revoluci ("Tulipánové"), a o pět let později - k novému převratu, který vyhnal prezidenta Kurmanbeka Bakijeva, který se dostal k moci během předchozího kola boje za demokracii.


Kirgyzská lekce

V roce 2004, krátce před "Tulipánovou revolucí", objevila se zpráva, že Kirgyzstán nedal souhlas pro umístění amerických průzkumných letadel AWACS na kyrgizské letecké základně Manas. Tvrdilo se, že tehdejší úřady prohlásily : "To přesahuje rámec pravomocí a úkolů americké operace v Afghánistáně, a neodpovídá povinnostem Kirgyzské republiky v rámci CSTO". Kromě toho prezident Askar Akajev ve stejné době, v roce 2004 prohlásil, že letecká základna by měla být opuštěna, protože hlavní střediska terorismu v Afghánistánu už byla zničena.

Novou dohodu o Manasu Washington potom podepsal už s novými, porevolučními úřady.

V tom samém roce 2004, americké ministerstvo zahraničí přidělilo 53 grantů (dotací) kirgyzským nevládním organizacím "na podporu nezávislých médií, šíření informací, odbornou přípravu novinářů, ochranu lidských práv a získání právnického vzdělání." Podpora byla uvedena na lince NED a lince Národního demokratického institutu (NDI).

O práci s veřejným míněním Kirgyzie psaly i západní média.

V březnu 2005, The New York Times napsal, že "opoziční noviny zveřejnily fotky luxusního sídla krajně nepopulárního prezidenta Askara Akajeva, což vyvolalo vlnu nevole a masových protestů." To samé vydání, podle NYT, "dostalo státní dotace Spojených států a bylo vytištěno v tiskárně, financovanéo americkou vládou, pod vedením Freedom House, americké organizace, určené k "šíření demokracie." The Times of London hlásil, že "americké peníze financují centra občanských společností, kde se mohou občané setkat s aktivisty, chodit na školení a číst nezávislé noviny." The Wall Street Journal také poukázal na pomoc nevládním organizacím a nezávislým médiím od Freedom House a od agentury americké vlády pro mezinárodní rozvoj (USAID).

Ale "transit od diktatury k demokracii" nedal lidem to, co od ní očekávali. Životní úroveň zůstala stejně nízká, a to navzdory skutečnosti, že ceny veřejných služeb a dalších státních služeb vzrostly téměř nadvakrát. Nepřispěly ke stabilitě ani boje mezi klany a regionálními elitami, ani požadavky na prezidenta Kurmanbeka Bakijeva, který podle odpůrců, "byl ještě větší monstrum než Akajev." V důsledku toho, v dubnu tam byla nová revoluce, tentokrát nepojmenovaná v žádné barvě. Při střetech a střelbě zahynulo více než 100 lidí v Biškeku a v "jižním hlavním městě" - v Oši – se objevilo válečné rabování.

Dne 9.4.2010 americké letectvo obnovilo provoz Tranzitního Střediska v Manasu po přestávce, způsobené převratem v Kirgyzstánu.

TRAMPSKÁ NIT 15/6/2016 - Původní text : www.imperyianews.ru 10.06.2016, autoři Michail Moškin a Marina Baltačeva, překlad Trampská nit.