starší 15.06.2014 nový

 
 

Ukrajina 2014

Vážná krize na Ukrajině ohrožuje rovnováhu světa ?

Dne 29. května, bojový vrtulník ukrajinských sil byl ve Slavjansku sestřelen přenosnou raketou Strela-2, čímž přišlo o život čtrnáct ukrajinských provládních pracovníků. Současně třicet rakví bylo převezeno přes hranice, aby navrátilo ruské zemi muže padlé na půdě státu Novorossia. Od pondělí 26. do úterý 27. května je to nejméně padesát mužů disidentkých sil, kteří padli při pokusu získat zpět kontrolu nad letištěm Doněcka. Toto město tvoří s Luganskem dvě nové lidové republiky Donbassu na východní Ukrajině. Autonomní republiky, jejichž nezávislost byla vyhlášena po regionálním referendu, které se konalo dne 11. května. Na kongresu zastánců federalizace Ukrajiny, dne 24. května v Doněcku, byl vyhlášen Svaz lidových republik Novorossia.
Ten samý den, 29. května, prezident Vladimir Putin podepsal v Astaně s Běloruskem a Kazachstánem, vytvoření euroasijského hospodářské unie, která má vstoupit v platnost dne 1. ledna 2015.

Geopolitický konkurenční blok Evropské Unii.

Je to geopolitický projekt prozatím bez politického významu. Euroasijská hospodářská unie je v současnosti jen "regionální trh", který by mohl shromáždit asi 170 milionů lidí a mít k dispozici pětinu celosvětových zdrojů zemního plynu a přibližně 15 % zásob uhlovodíků. Nicméně, tento geo-ekonomický prostor je určen, podle přání prezidenta Putina, aby se stal prostorem geopolitickým. Jako takový tvoří a priori potenciálně konkurenční pól Evropské unii. V této souvislosti je nutné také vyhodnotit a pochopit bitvu na Ukrajině o nezávislost jejích východních provincií, která právě probíhá.

Ukrajina, stát 45 milionů duší, vlastnící významné přírodní, minerální a zemědělské zdroje, měla původně být zapojena do projektu Euroasijské unie. Projekt, do kterého Arménie a Kyrgyzstán se rychle měly připojit... Jerevan za několik týdnů. Arménie měla původně, jako Ukrajina, podepsat dohodu o přidružení k Evropské unii, ale v září 2013 se náhle rozhodla pro vstup do celní unie s Moskvou. Ke své výhodě, protože okamžitě obdržela osvobození od cla ve výši 30% na nákup ruské ropy a současně preferenční sazby pro dodávky zemního plynu.

Na Ukrajině nový ukrajinský prezident, prozápadní miliardář Porošenko, se dal 25.května zvolit s jasným úmyslem přivést svou zemi do euratlantické unie. Mimochodem, v hlavním kazašském městě, běloruský prezident Alexandr Lukašenko byl optimističtější a řekl, že "dříve nebo později Kyjev pochopí, kde se jeho osud leží !" Aniž by ztratil svou svrchovanost, protože podle uvedené dohody "tři státy, smluvní strany se zavazují, že zajistí volný pohyb zboží, služeb, kapitálu a pracovníků k provádění společné politiky v klíčových oblastech ekonomiky: v energetice, průmyslu, zemědělství, dopravě". Ale v žádném případě k vytvoření jednotné měny nebo podřízení jakékoli nadnárodní politické moci. Má to být Asie lidí a národů!

Studená válka ... špatně uhašený požár

Od blokády Berlína v roce 1948, je ukrajinská krize jasně ta nejvážnější, kterou prochází západ od Berlínské blokády r. 1948, jíž začala Studená válka. Ta vyvrcholila krizí sovětských raket na Kubě v říjnu 1962. Přesto současná krize je charakteristická pro návrat ke statusu quo ante tichých agresí, tentokrát nikoliv bipolárního světa, ale multipolárního. Je to nový svět, kde vynořující se mocnosti hroutí rozmary globální hegemonie Spojených států, včetně takových, jako bylo kontrolovat všechny kritické oblasti z hlediska fosilních zdrojů energie, nebo dohlížet na tranzitní prostory. Je zbytečné dělat seznam strategických oblastí euroasijského kontinentu. Všechny leží na Rimlandu, geopolitickém pásu, který obklopuje vnitřní pevninu od Černého moře k Hindu Kushi a ještě dál [viz anglická teorie Heartland, Rimland and Sea power).

Přesto ukrajinská krize zviditelňuje rychlé omezení demokracie, svrchovanosti lidu na západě a práva národů na sebeurčení... protože všechny kolektivní přístupy k sebeurčení Krymu a Donbassu, které byly provedeny, jsou považovány za "neplatné" morálními autoritami nespornými, ne však neomylnými, jako je prezident Hollande nebo kancléřka Merkelová ! Ohledně otázky o skutečné povaze našich demokracií, bylo by užitečné se zajímat i o význam a dlouhodobé následky rusofobie a putinofobie, kterou vyvinuly naše média v posledním desetiletí !

V každém případě výsledky jsou jasné. Půda byla připravená pečlivě k růstu názorů nepřátelských ortodoxnímu slovanskému světu. Měla to být aplikace do praxe známé teorie Američana Samuela Huntingtona "Střetu kultur". Úspěch není valný, jelikož zvažuje rostoucí trend sovereignismu v Evropě. Jelikož euroskepticismus začíná růst a demokratizuje se, jak bylo jasně vidět o posledních volbách do evropského parlamentu, lze předpokládat, že tato komunikační strategie neuspěje. Nacházíme se na západě v kritickém okamžiku naší historie, srovnatelném s momentem, který předcházel pádu sovětského impéria, kdy mocní, když viděli, že prázdná slova a dubový jazyk již nepůsobí, uvedli do provozu glasnost a perestrojku, aby zachránili aspoň nábytek...

Fakt je, že po roce 1991 NATO se nejen nerozpustilo, jako Varšavská smlouva, ale pokračovalo v expanzi na východ. Nechce-li spáchat rituální japonskou sebevraždu seppuku, Rusko musí bránit svůj grunt. A musí to dělat i na Ukrajině a zejména v Donbassu, kde je umístěn zbrojní průmysl základních ruských sil, který jinou produkci nenabízí. Motory slavných helikoptér Sikorsky jsou vyráběny na Ukrajině, a postavit nové továrny na své půdě Ruská federace přes noc nedokáže.

V této souvislosti politika sankcí vůči ruské vládnoucí třídě nezůstane, a nemůže zůstat bez odpovědi. Rusové jsou známí pro své schopnosti v defenzivě, a z tohoto hlediska mají některé významné výhody... Zejména ve světě, kde vzájemná závislost je vysoká. Tím, že je "silná komplementarita mezi ruskými a evropskými ekonomikami, zejména prostřednictvím poskytování energie. Rusko je jedinou zemí schopnou poskytnout po celá desetiletí plyn, který Evropa potřebuje, než uspořádá žádoucí postupný přechod k nové energetické soustavě." 1.)

Je jasné, v tomto ohledu, že pro vývoz plynu, Rusko má na východě velké geo-ekonomické příležitosti v asijských ekonomikách. Indie, ale také Čína, s níž Moskva podepsala dohodu o plynu ve výši 400 miliard dolarů z prodeje v přištích třiceti letech od 30 do 60 miliard krychových metrů ročně ! Na pozadí silných napětí mezi Ruskou Federací, aktivní na euroasijském frontu a mezi blokem Euroatlantickým, zapleteném do degenerativních krizí v Sýrii a na Ukrajině, může samozřejmě způsobit mnoho nežádoucích incidentů, škodících arogantnímu a krátkozrakému západu...

Úpadek Západu, probuzení Ruska

Všimněme si, že jedním z hlavních aktiv Ruské federace, ve srovnání se západní Evropou, jsou "lidské zdroje"... protože není většího bohatství, než člověk ! Je jasné, že Federace má lidský kapitál, který jí můžeme závidět. Paradoxně byly to roky tvrdé konkurenci mezi Východem a Západem, které jsou toho příčinou. Iniciativa strategické Obrany Reaganova mandátu, jeho "Hvězdné války", nesporně přispěla k oslabení sovětského impéria, na druhé straně však sériově vyškolila muže, inženýry, techniky a vědce, kteří jsou nyní silou nového Ruska.

Nechtěně tak USA obohatily Federaci neocenitelnými znalostmi a dovednostmi na nejvyšší úrovni. Potenciálem, který jí dává prostředky k návratu na scénu mocných. Narozdíl od Západu, který poté, co ze svého systému školství udělal továrnu na ideologické formátování politicky korektních občanů, vykazuje odpovídající pokles své kulturní úrovně, Rus naopak, i když dědič sovětského systému, má úroveň vzdělání dnes nevídanou v Evropě na ústupu. 2.)

Ruská Federace proti Euroatlantickému bloku

Konec konců, brzdit návrat k moci Ruska je, opakujeme, veliký problém a naléhavá potřeba Washingtonu... Z toho pochází rizika, spojená s aktuální ukrajinskou konfrontací. Jelikož Moskva nechce a nemůže ustoupit, ani USA nechtějí a nebudou moci odhodit svoji strategii containmentu [politika omezení, zádržná] konkurenčního euroasijského bloku, který se tvoří. Proto ten neobratný pokus odvrátit hrozbu prozatím neurčitou. Zdá se, že Amerika, svou "politikou de Gribouille" [politika, jejíž výsledkem je opak toho, co chtěla] tuto hrozbu vyvolává a živí svými obavami.

Prohlášení Victorii Nulandové, náměstkyně ministra zahraničí pro evropské a asijské záležitosti a v civilu manželky Roberta Kagana, jednoho z nejvíce virulentních neokonzervativců, je zvláště poučné v tomto směru, zejména pokud jde o přítomnost a roli USA na Ukrajině : "investovali jsme 5 miliard dolarů, abychom dali Ukrajině budoucnost, jakou si zaslouží [sic] "[ibid.]. Zapojení a investice, které mají za následek silnou přítomnosti poradců ve stínu a pravděpodobně nájem osob, patřících do velkých společností žoldnéřů, jako Academi - dříve Blackwater - a její dceřiné společnosti Greystone. Diskrétní intervenční politiky a akce v terénu, pravděpodobně koordinované ředitelem CIA osobně, který v polovině dubna uskutečnil cestu do Kyjeva za tím účelem. Přesněji řečeno, šlo o organizaci ofenzivy tzv. "boje proti terorismu" na východě Ukrajiny, jehož bilance je známa. 3.)

Nicméně Rusko se opatrně drží mimo události v Donbassu... i když v noci nákladní auta projíždějí přes hranice naložené zbraněmi a municí. Přes to ti, kteří obvykle zesměšňují konspirační teorie, jsou první, kdo si představuje ruku Moskvy za každým aktem vzpoury proti Kyjevu. Tito lidé ignorují povahu davu, který snadno vzplane, ať už je to na Majdaně nebo na východní a jižní Ukrajině. I když nakonec nic nebrání tomu, aby výbuchy hněvu lidu nebyly zdeformované, zneužité či manipulované. Pokud jde o nové lidové republiky v Doněcku a Slavjansku, nedávný průzkum publikovaný v New York Times na konci dubna jasně dokázal, že "povstalecké milice" nebyly, jak bylo původně naznačeno, složené z vojáků a žoldáků z Ruské federace. 4.)

Nespokojenost lidí je jedna věc, jeho instrumentace ve prospěch geopolitických zájmů je druhá. Navíc druhá často úzce navazuje na první. Viděli jsme to v Libyi a Sýrii, a nyní na Ukrajině. Nicméně je nesporné, že ve městě Doněck existuje několik tisíc horníků, kteří se spontánně shromáždili proti válce. A nevyvolala to nějaká milice, ale hněv skutečně lidový. Tito horníci požadovali od Kyjeva okamžité zastavení trestných operací a zabíjení civilistů. Ale vše naznačuje, že eskalace bude pokračovat a vystaví nervy lidí v Kremlu tvrdé zkoušce.


Poznámky

Autor : Léon Camus, 6. června 2014
Překlad článku http://french.irib.ir/analyses/chroniques/item/327631-ukraine-2014-l’équilibre-international-menacé,-par-léon-camus

Převrat v Abcházii

Pro většinu západních novin, Abcházie je - stejně jako Jižní Osetie - malá pro-ruská separatistická oblast Gruzie, kterou uznává jen hrstka států. Nebýt Ruska, už dávno by separatisty armáda proamerického prezidenta Saakašviliho, nebo armáda moldavská v Transdněstrii, nebo jak to dělá armáda Porošenka na Ukrajině, rozdrtila na prach (poroch). Nic divného, prezidenti Gruzie, Moldávie i Ukrajiny by rádi vstoupili do NATO.

V úterý 27. května oponenti abcházského prezidenta Alexandra Ankvaba zaútočili na prezidentský palác v Suchumi. Jenže ozbrojené síly zůstaly v první době věrné prezidentovi, který našel útočiště v pevnosti Gudauta.

Je fakt, že v zemi byla značná nespokojenost s jeho vládou. (Od r. 2005 byl premiérem, předtím byl na ministerstvu vnitra a podnikatel). Za tu dobu korupce vzrostla, platy jsou nízké, bohatým je dovoleno vše, disidenti ve vězení prý páchají "sebevraždy", na pobřeží rostou paláce pro oligarchy a obyčejní lidé povolení stavět nedostanou... Záminkou opozice pro převrat bylo poskytování cestovních pasů pro menšiny mindrelů na východě země. Mindrelové jsou pokládáni za spojence gruzínů a pas by jim umožnil hlasovat v Abcházii.

Prezident nakonec 1. června se rozhodl rezignovat, aby zabránil krveprolití. Opozice zvolila za premiéra Leonida Lakerbajana, který je pokládán za umírněného nacionalistu. Prezidentem par interim je Valery Bganba.

Gruzie, která vždy pokládala abcházské ministry za primitivní loutky Moskvy, rychle vymyslela nový termín - „abcházský majdan”, čímž se snaží vsugerovat, že jde o nový Putinův manévr, kterým chce vyvolat oranžovou revoluci - tentokrát z opačné strany.

Ale podoba s Kyjevským majdanem není zcela hloupá. Na náměstí v Kyjevě se shromáždil ukrajinský lid, kterému se podařilo svrhnout legálně zvoleného prezidenta. Že mu k tomu dopomohli politici i žoldnéři ze západu, je nevyvratný fakt.

Ukrajincům tleskal západní tisk, média i politici. Ale vytvořili tím další nebezpečný precedens. Jakoby řekli celému světu: Nejste-li spokojeni s vládou, nehleďte na výsledek voleb, ale jděte do ulic, svrhněte prezidenta, YES YOU CAN ! Platí to u bývalých komunistů, platí to možná i jinde.

LP


Frédéric Delorca : Interview v blogu Altinpost (překlad)

Altinpost: Existuje jen velmi málo francouzských intelektuálů, kteří se zajímají o Abcházii a vy jste jedním z nich. Víme, že jste napsal důležitou knihu o této zemi "Abcházie - republika těch, kteří přežili". Proč zrovna Abcházie? Jak jste se poznal tuto zemi?

Frédéric Delorca : vedl jsem boj proti hegemonii NATO za války v Kosovu, já jsem vždycky byl proti dezinformacím z různých válek po celém světě, včetně bývalých sovětských "zmrazených konfliktů". V roce 2007 jsem navštívil Podněstří, a v roce 2009, když polští přátelé mne požádali, abych se zúčastnil kontrolní mise volebního zřízení pro první prezidentské volby, po uznání ze strany Ruska, okamžitě jsem souhlasil, že pojedu.

  Altinpost: Čím to je, že západní země odmítají realitu nezávislé Abcházie? [Pouze 4 státy ji uznali.]

F. Delorca : Hlavním důvodem je to, že západní mocnosti vždy se zdráhaly dotknout se hranic, zděděných z konce druhé světové války. Po rozpadu Jugoslávie a Sovětského svazu, adoptovaly myšlenku redukovat území bývalých spolkových států podél jejich federálních hranic. Ale nesouhlasily jít dál. Kompletní obrat této tendenci dalo Kosovo, ve kterém Západ chce vidět výjimku (ale je v tom rozpor, je to nesmysl). Možná, že skotská nezávislost změní jejich postoje. Jenomže to, co Evropani jsou snad ochotni přijmout pro západ kontinentu, nejsou hotovi dovolit zemím na břehu Černého moře. Stále ten "dvojí metr"... A pak, anexe Krymu vyvolala mnoho obav. Uvažování úředníků mnoha vlád zůstává napjaté a uzavřené všemu podagogickému úsilí.  

Altinpost: Co by měla dělat abkházská diplomacie, aby mohla získat uznání v rámci Evropy? Nebo je to zcela nemožné ?

F. Delorca : Je vždy užitečné vyvinout lobování přes různé instituce, jako je Rada Evropy nebo Evropský parlament. Přes média také. Je nutno provádět vzdělávací činnost, vysvětlovat, že Abcházie byla násilně připojena do Gruzie Stalinem. Vyprávět všem, jaké útrapy zažil abcházský lid, od deportace v devatenáctém století až po Vlasteneckou válku 1992-1993, se zaměřením na multietnický trend dnešní Abkházie, na její úsilí o demokratizaci a zásluhy odolávat všem embargům, lámat všechna klišé o zemi nebezpečné, mafiozní, základně ruského militarismu atd..., jaká její oponenti se snaží udržet.

  Altinpost: Jaké jsou alternativní prostředky pro Abcházii mít přímou komunikaci s lidmi v Evropě?

F. Delorca : Západní Evropané mají dvě hlavní nevýhody: nevelký zájem o to, co se děje za hranicemi (naprostá většina ignoruje existenci Abcházie) a jejich pohled je podmíněn na mainstreamová tvrzení novinářů a jejich kolegů (např. ve Francii: agentura AFP, noviny "Le Monde" a "Radio France International" - nejvlivnější v zahraniční politice). Chcete-li obejít zeď dezinformace, musíte vstoupit do prostředí, které má své důvody nevěřit a mít se na pozoru před "oficiální pravdou". Jsou to například sovereignistské kruhy (euroskeptici), extrémní levice, ekologové, strany regionalistů (nakonec i já jsem se snažil, aby se mnou do Abcházie jel Occitánec).
Tato hnutí může zajímat hledisko Abcházců. Je také možné rozvíjet kulturní spolupráci s obcemi, regiony nebo sdruženími, bez ohledu na jejich politické zabarvení. Kavkaz je málo známý ve Francii. Jsem si jistý, že například Asociace Mountain People of the World, které předsedá poslanec mého rodného kraje, by mohly užitečně spolupracovat s Abcházií.

  Altinpost: Jak by mohla "ukrajinská krize" mít vliv na Abcházii?

F. Delorca : V první řadě, zpřísňuje vztahy mezi Východem a Západem, které mohou posílit pouze oči Západní bude izolovat Abcházii. Nejhorší by asi bylo, kdyby logika Studené války skončila vstupem Gruzie do NATO. Lze jen doufat ve stabilizaci ukrajinské situace kolem "rozumného řešení", které ochrání zájmy jak rusky mluvící části země, tak i východní části a skoncuje s logikou militarizace a destabilizace celého povodí Černého moře. To samozřejmě předpokládá odzbrojení milicí na jedné stran]e, tak i pravého sektoru i možné žoldáky, přítomné v západní části Země, skupiny pro sebeobranu a rusky mluvící západ. Doufejme, že v tomto ohledu realismus nakonec zvítězí na obou stranách.

  Altinpost:

Jaký je váš názor na strategické partnerství Rusko-Abkhazké a roli Ruska v Abcházii?

F. Delorca : Myslím, že vedení Abkhazie pochopilo, že spojenectví s Ruskem bylo krátkodobě nejlepším způsobem, jak posílit bezpečnost v zemi a zabránit další válce s Gruzií. Ale že tato aliance by v delším časovém horizontu mohla zůstat příliš "exkluzivní" a přinést příliš velkou závislost na osudu Ruska v mezinárodních vztazích. Proto je v zájmu Abcházie rozvíjet vztahy i s Tureckem, Íránem, arabským světem... Jak však rozvíjet kontakty s dalšími zeměmi v případě, že se tyto země bojí uznat Abcházskou republiku, a jak navázat kontakty s nimi, aniž by došlo k rivalitě, případně k importu některých jejich vnitřních problémů? Myslím, že to je poměrně složitá záležitost.

Frédéric Delorca je pseudonym vysoce postaveného francouzského úředníka. Byl absolventem Ecole Nationale d'Administration a má doktorát v sociologii. Vydal různé články týkající se geopolitiky a provozuje alternativní blog Atlas. Pracoval čtyři roky na Ministerstvu zahraničních věcí jako právník a v městké správě byl zodpovědný za mezinárodní vztahy. :
 
  Přeložil jsem jeho rozhovor s redaktorem e-zinu abcházské diaspory v Turecku
Zdroje:
Altinpost (turecky)
Alternativní Atlas
Jeho osobní blog