Ukázky z trampských časopisů 11/1998

 

Starsí Strana   01/11/98   Nová Strana      




Johnymu

Na křídlech andělů vezmu tě do nebe,
celičkou budeš mít lásko mě pro sebe!
Pel našich těl noční stín zahalí,
tak málo jsme zkušení, hvězdy nám napoví.

Tou nádhernou chvílí nechám se tebou vést,
jak pastýřem stádo přes kamení cest.
Pak na polštář ulehnem zmoženi únavou,
dozvuky lásky kolem nás proplujou.

Ráno tě slunce, lásko, paprsky probudí,
jak v noci dlaně mé něžně tě pohladí.
Pohladí oči tvé zářící a kůži voňavou,
V klubíčku najdeš mě u tebe stulenou.

Piškotka

Omyl

Ó běda a ještě 2 x běda
bolí mě žaludek od oběda
V břiše mi zděšeně hopsá
Snědl jsem žrádlo pro psa !

John

Ďáblík : Z úvodníku

Vše na světě má svoje hranice, jen lidská hloupost je bez mezí. (F.G.M.)


"Vykopal jsem studnu, aby žízniví z ní mohli pít," napsal kdysi E. T. Seton a my máme povinnost k našim dětem a vnukům, aby viděli, jak vypadá les, motýl, brouk, pták... Dobýt, uchopit a zevrubně poznat přírodu, to je atribut vývoje lidského myšlení. To, co ovládáme, je však třeba nikoliv zneužívat, ale milovat. Jinak se naše snažení obrátí proti nám samým.

Poroučeli jsme větru, dešti, rabovali lesy, odmokřovali mokřiny, scelovali pole, chemicky jsme hnojili jako o život, stavěli přehrady. Dnes se divíme, že třeba řeky si vybírají svoji daň a nerespektují lidská ustanovení. Proč taky? Řeka to byla, která si tvořila po miliony let krajinu, jako si krajina vytvořila řeku. Do tohoto děje nemá člověk co mluvit.

Zelení lamentují, že jsou mýceny pralesy, ale sami děláme se svými chudými lesy totéž. Ekonomicky je výhodné vyholit celou Lysou horu naráz, dřevo prodat do Itálie a na holoseč vysázet novou monokulturu, pěkně do řádků, aby pozdější probírka nebyla příliš pracná. Že tady profukuje věčný průvan, nepřátelský porostu, zvěři, půdě i člověku, že se voda řítí z kopců, dělají se potopy, lidé jsou nešťastní, za to lesák nemůže. Plánujou jiní, co tomu nerozumí a nevědí, co je selský rozum.

Podzim v Beskydech je roční dobou nejkrásnější. Těch barev by se člověk nedopočítal. Jaká je to rozkoš, brouzdat se spadaným listím, vyhlížet skupinami větví povětřím protkané vzdušnými nitěmi bavího léta. Čichat omamné aroma rodících se hříbků v úvozu lesních cest. Podzim tvoří a člověk se dívá a žasne nad tou krásou.

Jenže i tu krásu dovede člověk změnit v děs. Mladý násilník kvůli značkovému oblečení utopí sedmnáctiletého chlapce! Když už se tady nevraždí, tak jsou problémy s běženci. Ti zvlášť v oblasti Bílé přebíhají hranice. Když do Kanady a Anglie přijíždějí cikáni, kteří se cítí u nás "rasově ohroženi", okamžitě reagují tam zavedením vízové povinnosti. My jsme ohroženi ruskými a ukrajinskými mafiány, vystavení útokům albánských zlodějů. Do naší země proudí bulharské a rumunské žebračky. Nevěstince a pasáci provozující prostituci jsou vesměs Slováci - cikáni a naše vláda neudělá nic.

Když se ale Češi ozvou, tak je jim spíláno rasistů atd. Kanaďané a Amíci se u nás mohou usazovat bez víz a my po řadě diskriminačních otázek a třeba i lékařské prohlídce za drahý peníz vízum dostaneme nebo také ne a nedej bůh, ten průser, kdyby tam člověk pracoval "na černo" za minimální mzdu a chytili ho. Putoval by do vězení - u nás při vysoké nezaměstnanosti je téměř milión cizinců - vesměs póvl a nic se neděje! A co naše vláda? Nic, Chceme přeci do EU a NATO! Vízová povinnost není krok zpět. Je to obrana země a občanů!

Kde vzít a nekrást při současné krizi? Četl jsem, že jsme si žili nad poměry. Ale jak a kdo. Devět let jsme si jen utahovali opasky, národ je zbídačelý. Kdo si žije nad poměry? Pár mafiánů a naše vláda. No a pak ti, kteří si nakradli tunelařením a privatizací. A pak komunisté! Ti, co měli ruce na práci a živili se jimi, dnes ani tu práci nemají.

logo

Není tajemství, že lví podíl na účasti českých trampů na 5. celosvětovém potlachu v Canadien Rockies má na svědomí redakce Tramp. Celkem se postarala o 302 trampy, aby překonali nejrůznější peripetie jako byla víza (což byl velký problém), letenky, auta a nejrůznější trasy, které chtěli jednotlivci vidět. No a pak celý měsíc červen odlétaly skupiny trampů, aby se ve finiši v sobotu 27.6 setkali u ohně a v pondělí se zase rozjeli do celého světa.


KOVBOJSKÁ PRAVIDLA SPRÁVNÉHO CHOVÁNÍ
(poprvé vyšlo v Kanadských Listech)

Na prérii či v divoké Arizoně, na horských pastvinách Montany či v kanadské Albertě, všude se odjakživa dodržoval a ještě dodržuje tak zvaný Kovbojský kód správného chování, něco jako Guth-Jarkovský pro prérie - posuďte sami (Poznámky v závorkách jsou moje, jbh).

  1. Je neslušné ptát se někoho na jeho jméno. (Hlavně proto, že může mít nějaký důvod je skrývat).
  2. Švindlování u karet je neomluvitelný přestupek. Ošizený, případně jeho přítel, si to může vypořádat s falešným hráčem pomocí pistole. (Není přesně uvedeno jak, pravděpodobně soutěží, kdo umí rychleji tasit).
  3. Tasit pistoli na neozbrojeného muže je zakázáno. Ohrožený má právo nevychovance zastřelit. (Čím, asi lukem?).
  4. Ukradení koně se trestá smrtí, neboť muž, zanechaný v divočině bez koně, je ztracen. (Omluvy, jako: "ale já jsem ho mínil zase vrátit", se zásadně neuznávají.)
  5. Potkáte-li někoho v divočině, prohoďte s cizincem alespoň pár slov - ukazuje to, že nemáte nepřátelské úmysly. (Rada pro lumpy, kteří chtějí být lehce identifikováni: neprohoďte nic!).
  6. Po rozchodu se nedívejte zpět za sebe - naznačovalo by to, že se bojíte, aby vás ten druhý nezastřelil zezadu. (A navíc byste pak byl zastřelen zepředu a padouch by měl čisté ruce, neboť vás nezastřelil zezadu).
  7. Když se zdravíte s cizincem, je správné říci "Howdy!" a kývnout hlavou, ale není správné mávnout rukou. Zvednutá ruka může splašit cizincova koně. (Zvlášť, je-li zvyklý, že zvednutá ruka hned také střílí).
  8. Když cizinec sesedne s koně, není slušné zůstat v sedle. Je třeba sesednout a pokračovat v rozhovoru, aby vás mohl mít stále na očích. (Ale nedoporučuje se říkat vtipy na různé národnosti, t.zv. etnické vtipy).
  9. Jezdit na koni, který patří někomu jinému, bez jeho povolení, je velká urážka. Kůň je totiž soukromý majetek a bylo by to, jako kdybyste mu dali pohlavek. (Míní se zřejmě jezdci, ne tomu koni; kůň se také žádá o povolení jen ve zvláštních případech, například jste-li obézní).
  10. Vypůjčit si koně je možno jen v případě skutečné nutnosti. Každý kovboj má totiž svůj způsob jízdy a kůň by se lehce mohl špatným jezdcem zkazit. (Špatný kůň naopak dobrého jezdce nezkazí, může ho jen maximálně shodit, případně není-li dobrým jezdcem, "shodit ho" před někým).
  11. Chytrý jezdec vždycky dbá víc o pohodlí svého koně než o své vlastní - mít chromého koně v divočině je jako nemít žádného. (Někteří kovbojové dokonce dbají na to, aby se kůň v noci dobře vyspal. Černý Pete například s sebou nosil i knihu koňských pohádek).
    Copyright © 1998  Jan Hurych.

Nová náplň časopisu Severka

Vznikla nová redakční rada, jejíž šefredaktorem se stává Adalbert Mezei (D'Ady) . Vycházet bude Severka čtvrtletně na 28 stranách. Redakce se přestěhovala z Košic do Žiliny. Tiskárna v Martině odevzdává kvalitní práci. Kamarád d'Ady má na své stránce další informace: jak možno přispívat, kde je možno Severku objednat...


Trampská povídka ze Severky

So zvukom gitary priniesol vietor aj dym z ohňa. Po pár metroch chôdze som zbadal záblesk žiary. Tak na náš starý camp sa predsa chodí. Pristúpil som bližšie. Jasný plameň osvetl'oval známu čistinu. Štyria trampi sedeli pri ohni. Jeden brnkal a ostatní hľadeli do pahreby. Chcel som si k nim prisadnúť, však zrazu prestal hrať a vraví:

"Zabudol som vám povedať, že minulý týždeň tu bol Bob. Sedeli sme takto pri ohni a rozpovedal mi históriu tohto fleku. Mal krásny kalumet, aj sme si z neho pobafkali."

Odložil gitaru a zapálil si cigaretu.

"Ten Bob, čo má dole chatu?" "Tak spusti!", pobádali ho.

Ja som ostal v tme. Hoci sa to nesluší, rád si vypočujem, čo vravel strarý kamarát. Moja prítomnosť by rozprávača určite vyrušila.

"Hej, ten Bob, ináč člen starej osady Dakota. Vraj pár rokov po vojne sa nesmelo chodiť na vander. Kto sa zdržiaval v lese, bol podozrivý. No aj tak sa tu schádzali štyria chalani. Bola to vlastne taká indiánska osada. Prišli na flek, dali si čelenky a hrali sa na "Vinnetoua". Keď odchádzali, všetko dali do pôvodného stavu, aj ohnisko zlikvidovali, aby nikto nevedel, že sem chodia. Čítali mayovky, Coopera, no držalo ich to.
Raz sa dohodli, že zdrhnú za čiaru a pôjdu medzi ozajstných Indiánov. Ako povedali, tak sa stalo. Pri prechode hraníc ich objavili. Jednému sa podarilo prejsť, no ostatným odrezali cestu. Skoro rok po tejto udalosti im prišiel z Ameriky balík. Poslal fotky, kde bol medzi Indiánmi a jednému venoval kalumet, druhému mokasíny, tretiemu tomahawk.
Bob vravel, že každý rok touto dobou sa tu zišli. Posedeli pri ohni, zaspomínali a prespali u neho na chate. No už dva roky ich nevidel, tak bol zvedavý, či tu nie sú." S týmito slovami skončil rozprávanie. Ešte zívol, pretiahol sa a išli spať.

Pobral som sa za kamarátom na chatu. Čo dodať na záver? Bob ich neklamal. "Tomahawk" zahynul pred dvoma rokmi pri autohavárii, ja mám v tel'acine ošúchané mokasíny a moje meno je "Stará bota".

         Timo



maile-mail

precedentpředešlá stránka

next pagenásledující stránka

czechindex v češtině


Díky za návštěvu ! Luc Petr