back 30/10/2013 next

Pár nesrovnalostí o Mojžíšovi

Někdy v 13. století před Kristem, v Egyptě žil hnusný diktátor-faraon (pravděpodobně Ramses II), který měl v zemi okolo 1 milionu 200 tisíc Izraelců. Byli to otroci, čtu v Bibli. Nikdo nepochybuje, že životní podmínky ubohých izraelských otroků byly příšerné.

Výroba cihel a jejich sušení na sluníčku není velká rekreace, též práce na polích je dřina. Sám dobře to znám, třebaže doma jsme sušili hlavně seno (občas mák, hrách, houby, prádlo...), seli a sklízeli úrodu, sázeli brambory. Bible neudává veškeré detaily, například zda večer galejníkům odňali okovy, než je množství velbloudích autobusů odváželo z cihelny do memfisského předměstí, ke svým egyptským sousedům, kteří je měli tak rádi, že jim půjčovali sváteční šaty a klenoty na oslavu Pánaboha.

Rovněž stravu otroků nelze srovnávat s královským stolem faraona, nicméně díky biologické zelenině, byla vyvážená a zdravá. To až později, když se otroci dali nalákat k odchodu z Egypta a k jídlu pak měli jen manu, s lítostí vzpomínají na otrockou kantýnu:

„Ach, ty ryby, které jsme jedli v Egyptě a zdarma, okurky, melouny, pórky, cibule, česnek...! Teď máme jen vyprahlé krky a v dohledu nic než ta mana!“ (Numeri 11:4-6) „Sedávali jsme nad hrnci masa a jídali chléb do sytosti!” (Exodus 16:3)

Navzdory své velké krutosti, faraon se postaral, aby v zemi zavedl štědrý systém rodinných přídavků, který otrokům umožnil, aby vychovali průměrně 3,5 dítěte na rodinu.

Jakub byl prodán svými bratry jako otrok do Egypta, ale tam zbohatl a přijelo za ním 32 párů příbuzných. Ti se během 210 let rozmnožili na 600.000 párů. Jestli se nepletu, s takovým přírůstkem za stejnou dobu z 10 a půl milionu by bylo 400 miliard Čechů a na 78.800 čtverečních km by nebylo k hnutí.

První immigranti tam přišli, využívaje dobrého srdce místních obyvatel. Dneska by řekli, že jsou oběť diskriminace, že jsou cikáni z Čech, nebo ještě líp, z Kosova, jako školačka Leonarda, pro kterou francouzské děti demonstrovali. V nové zemi měli víc příležitostí ke zbohatnutí – viz Josef, který se stal nejvyšším správcem země.

„Josef oznámil faraonovi: Můj otec a bratři přišli z Kanaánu se svým bravem, skotem a se vším, co mají.
Otci poradil : Až se vás farao zeptá, jaké máte zaměstnání, odpovíte: Byli jsme odjakživa chovateli dobytka – to proto, aby vás nechal bydlet v kraji. Egypťané totiž neradi se zabývají pastevectvím.” (Genesis 46:31-34) 

Jenomže po jejich zabydlení sedm hojných let pominulo. Přišla hospodářská krize, možná vinou hedge fondů - moc se stavělo.

„V celé zemi panoval tak krutý hlad, že nikde nebyl chléb. Josef řekl: „Dejte mi svůj dobytek, a dám vám za něj chléb, když peníze došly.“ Přiváděli tedy k Josefovi svůj dobytek a Josef jim dával chléb za koně, brav, skot i za osly. Za všechen jejich dobytek je krmil chlebem po celý rok”. (Genesis 47:17)

Vidíte, jak se z immigrantů stávají vlivné osoby? Zajímavé je, že antické zdroje necitují žádnou přítomnost izraelských otroků, žádného Mojžíše s jeho exodem z Egypta, ani 10 těžkých ran, které zasáhly Egypt. Přitom egyptští kronikáři byli velmi důslední.

„Celkem vyšlo z Jákobových beder sedmdesát osob. Synové Izraele však byli plodní a nesmírně se rozrůstali, množili a rozmáhali, takže se jimi naplnila země”. (Exodus 1:1)

Podle bible jsou to potomci vykladače snů Josefa a jeho zrádných bratrů, kteří jej prodali do otroctví, coby ilegálního pracovníka.

„Později ale v Egyptě nastoupil nový král, který nezažil Josefa. Ten řekl svému lidu: „Izraelský lid je pro nás příliš veliký a mocný! Co s nimi, aby se nerozmnožili ještě více? Kdyby vypukla válka, mohli by se přidat k našim nepřátelům.” (Exodus 1:9-11)

Hnusný rasista! Štípněte mne! Čtu Bibli Svatou, nebo české noviny, když překrucují projev francouzského "extrémisty" Le Pena? Anebo už tehdy existoval antisionismus?

„Ustanovili tedy nad nimi dozorce, aby je utiskovali robotou, egyptský král tehdy řekl hebrejským porodním bábám: „Až budete Hebrejkám pomáhat při porodu, dávejte pozor: když to bude syn, zabijte ho, když to bude dcera, nechte ji žít.“ Ty porodní báby ale tak nejednaly a nechávaly chlapce naživu.” (Exodus 1:11-22)

Faraon byl druhý Hitler. Štěstí pro báby, že neuposlechly rozkazu, jinak bychom je v cuku letu deportovali do Haagu za Miloševičem, Šešelem a dalšími válečnými zločinci.

Zachráněným chlapcem byl i Mojžíš. Jeho matka jej zavřela do ošatky, položila na vodu a dceru poslala hlídat, co se bude dít, v případě adopce nabídnout mámu za kojnou. Podobná pohádka se vyskytuje v historii vícekrát: bůh Bacchus, král Sargon z Akkadie...

„Vtom se k Nilu přišla koupat faraonova dcera; její služebné zatím kráčely podél řeky. Když mezi rákosím uviděla ošatku, poslala děvečku, ať ji vytáhne. Řekla: To musí být jedno z hebrejských dětí. Faraonova dcera řekla: Vezmi si to děťátko, odkoj mi je, a já ti zaplatím.“ (Exodus 2:7-8)

Mojžíš je pilíř židovské víry. I pro muslimskou víru, Mojžíš je osobou velmi důležitou. Ukazuje to i židovská anekdota:

Když Prorok navštívil Allaha, dostal přikázání, že každý muslim se musí modlit 50 krát denně. Po odchodu, potkal Mojžíše, kterému si postěžoval a který ho poučil: „Drahý pane, já znám lidi, takovou zátěž nikdo dodržovat nebude. Zkuste s Allahem jednat znovu, budu vám dělat poradce, lacino”.
- Nakonec, po dlouhém a těžkém smlouvání, Mohamed získal slevu na 40, potom 30, 20, 10 a nakonec 5 povinných modliteb. (U Izraelitů jsou 3 modlitby denně.)

Manethon, egyptský kronikář z 3.stol. před Kr. píše, že Mojžíš byl egypstký kněz rebelant, který se prohlásil za krále kolonie malomocných a za pomoci Hyksosů, bývalých dobyvatelů Egypta, konspiroval, aby poštval Izraelity proti Egypťanům.

Freud došel k podobnému závěru: Mojžíš byl Egypťan, který se postavil do hlavy vzbouřených otroků. Podle Freuda, byl v poušti zavražděn Izraelity, zatímco druhý Mojžíš byl Madianita, snad čaroděj, kterého Izraelité najali, aby je vedl. Ani první, ani druhý Mojžíš nebyli nebyli Izraelité.

„Čas plynul a Mojžíš vyrostl. Jednoho dne zašel ke svým bratrům a viděl jejich těžkou dřinu. Viděl také, jak jeden Egypťan bije jednoho Hebreje. Rozhlédl se tedy na obě strany, a když viděl, že tam nikdo není, zabil toho Egypťana a zahrabal ho do písku. Když se o tom doslechl farao, chtěl Mojžíše dát zabít, ale Mojžíš před ním utekl do midiánské země”. (Exodus 2:11-15)

Z Bible je zřejmé, že chybí asi 40 let v životopise Mojžíše, od mládí až do jeho příchodu do Madianu. Podle Flavia, Mojžíš byl jmenován šéfem egyptské armády a jako takový dokázal udělat obrovské krveprolití Etiopejců díky dceři jejich krále, princezny Tarkis, která se do něj zamilovala.

Když mu bylo 80 let, abdikoval z trůnu Abyssinie a odešel k Madianu za svým biblickým údělem – sednout si ke studni. To bylo od nepaměti ideální místo ke svádění hezkých holek:

„Rebeka byla překrásná mladá dívka, která ještě nepoznala muže. Sestoupila k prameni, naplnila si džbán a vydala se zpět”. (Genesis 24:16)
„Midiánský kněz měl sedm dcer a ty chodívaly ke studni čerpat vodu”. (Exodus 2:16)

V osmdesáti nemohl být velký svůdník, přesto podařilo se mu nabalit dceru madiánského kněze boha Jahve.

„Ten muž mu pak dal svou dceru Siporu za ženu. Potom Mojžíš pásl ovce svého tchána, madiánského kněze Jetra.” (Exodus 2:21, 3:1)

Zatímco hlídal stádo a měl plno volného času, bůh Jahve se mu zjevil v hořícím keři, naučil jej několika trikům, dejme tomu kouzelnou hůlkou obarvit vodu na červeno nebo z rukávu vyčarovat hada. Poté mu rozkázal jít osvobodit hebrejské otroky, za což se mu dostane veliké slávy.

„Jdi k egyptskému králi a řekni mu: dovol nám vydat se na třídenní cestu do pouště, abychom tam obětovali Hospodinu, našemu Bohu! Ale král nenechá vás odejít jinak než donucen mocnou rukou. Vztáhnu tedy svou ruku a udeřím na Egypt všemi divy, teprve pak vás propustí.
Před odchodem, každá žena požádá svou sousedku i její návštěvu o stříbrné a zlaté šperky a šaty, které obléknete svým synům a dcerám. Dočista Egypťany oberete!“ (Exodus 3:18-20, 3:22)

Mojžíš váhal, nakonec poslechl a vrátil se domů, kde naložil na osla ženu a syny a jel na západ. Jel na oslu, na kterém Abrahám 230 let předtím vezl Izáka. Po cestě, roztržitý nebo možná opilý bůh Jahve v noci se spletl a napadl Mojžíše. Poslal anděla, který se proměnil v hada a spolknul Mojžíše od hlavy až k zadnici, načež jej vyplivl a spolkl nohy až po intimní orgány. Podle Freuda, tento Jahve byl krvežíznivý, lokální démon, který se obává denního světla – ne skutečný Bůh.

„Sipora však vzala kamenný nůž, odřízla předkožku svého syna, dotkla se s ní jeho údu a řekla: "Jsi mým pokrevním ženichem!" A tak ho nechal být.” (Exodus 4:24-26)

"Pokrevním ženichem" ho nazvala kvůli obřízce. Po Jakubovi, Mojžíš byl druhý patriarcha, který boha přemohl. Mám dojem, že tuhle kapitolu bible nikdo dosud dobře nevysvětlil.

„Áron hodil svou hůl před faraona a jeho dvořany a hůl se proměnila v hada. Farao si ale zavolal mudrce a čaroděje a tito egyptští věštci dokázali svými čáry totéž. (Exodus 7:10-11)

Bylo to jakési mistrovství světa v magii, aby Mojžíš směl organizovat svátek v poušti. Egyptská magie byla na dobré úrovni, viz knihy Griffit-Thompson, Budge, ale i židé nebývali špatní – Šalomoun. Třebaže na prvním místě se umístil Mojžíš, zlý faraon nepovoluje třídenní opuštění pracoviště.

Mojžíš má za coatche geniálního odborníka, mocného Boha (podle některých, mimozemšťana), kterého smí vidět jen on sám. Ten zná i jiná kouzla – žáby, mouchy, komáry, epidemie vředů, krupobití, kobylky, děsivou tmu, pomírání prvorozených nemluvňat (ne však izraelských, kteří mají vrata poznačená beránčí krví).

Ze strachu z bakteriologické války, faraon nakonec ustoupí a dovolí Izraelcům třídenní festival-woodstock v poušti. Odešli i se zlatem, které jim půjčili Egypťané. Některým se ale z Egypta moc nechtělo, nebyli tam asi moc nešťastní. Mazaný Bůh musel tedy chytračit a poslal je cestou-necestou, přes poušť a Rudé moře, aby nemohli zpátky.

„Bůh si totiž řekl: Kdyby lid viděl, že hrozí válka, mohl by litovat a vrátit se do Egypta. Proto je nevedl cestou přes filištínskou zem, ačkoli byla kratší. Ukazoval jim cestu v oblakovém sloupu a v noci v ohnivém sloupu, aby mohli jít ve dne v noci.” (Exodus 13:17)

Podle církve raëlské ohnivý sloup snad vycházel z helikoptéry, přesněji létacího talíře. Podél pobřeží mohli dojet do dnešního Tel-Avivu za necelé 3 měsíce. Takhle farao myslel, že v poušti zabloudili a poslal armádu je hledat. Kde sehnal potahy pro své vozy, to je záhada, neboť Mojžíš pomocí Boží předtím vyhubil veškerý egyptský dobytek, koně, osly, voly, velbloudy.

600 armádních vozů, oddělených od Mojžíše ohnivým sloupem, uvízlo v písku a vojáci se v moři utopili, zatímco Izraelité v pohodě přešli suchou nohou. Všech bojeschopných Izraelitů od dvaceti let výše, zapsaných podle jejich otcovských domů, bylo načítáno úhrnem 603 550 mužů (oceňte přesnost izraelských počtů!).

Plus ženy a děti, odhadem 6 osob na rodinu. Tedy celkem šlo 3,621.300 osob, plus nejmíň 2 miliony ovcí, koňů a velbloudů, plus zavazadla každé rodiny, už jen na přepravu šatstva a pokladů vypůjčených od Egypťanů...

Tady asi bude nějaká bota ve výpočtu. Jak dlouho by všichni přecházeli moře? Byl jsem jednou hostem kočovných pastevců a snažím si představit stěhování stanu (jurty) bez pomoci kamiónů a bez zásob vody, bez stád ovcí a koz. To není prvomájový průvod, ani jednomilionová demonstrace v Paříži proti svatbám homosexuálů! A počítám-li, že člověk nebo zvíře zaberou v průměru 4 čtereční metry postupující kolony, celkově to dělá 22,485.200 m2. Průvod po silnici široké 20m by měřil 1.124 km, pokud by nedošlo k zácpám!

Než našel Mojžíš cestu k zemi zaslíbené, trvalo mu to 40 let. I želva by tam došla. Já, osmdesátiletý kmet, ujdu za den pouze 20km, ale normální chodec, dodržující šabat a 2 měsíce dovolené, při 4km/hod a 6 hodinách denně, za ty roky by pětkrát obešel zeměkouli.

V poušti nebylo nic k jídlu. Nevděčný národ reptal. Korán to popisuje realisticky:

„Mojžíši, nelze nám snášet stále potravu jedinou. Popros Pána svého za nás, aby pro nás dal vyrůst z toho, co plodí země, zelenině, okurkám, česneku, čočce a cibuli!” I řekl Mojžíš: „Přejete si vyměnit to, co lepší je, za mnohem horší? Sestupte do Egypta, tam budete mít to, co si žádáte!” A postihl je nedostatek a bída a pocítili hněv Boží, a to proto, že ve znamení Boží nevěřili a že proroky nespravedlivě zabíjeli. A také za to, že byli neposlušní a vzpurní. (Súra 58-61)

V nejnovějším překladu Bible je to lidovější:

„Není tu chléb, není tu voda a ten mizerný pokrm se nám už hnusí! Kdo nám dá najíst masa? To jsme se měli lépe v Egyptě!” (Numeri 11:6)
 
„Hospodin promluvil k Mojžíšovi: Za soumraku budete jíst maso a ráno se nasytíte chlebem. Když nastal večer, přiletěly křepelky a zasypaly tábor. Ráno pak okolo tábora padala rosa. A když rosa přestala padat, hle, na poušti leželo cosi jako drobné lupínky. Dům Izraele pak ten pokrm nazval mana. Byl jako semeno koriandru, bílý, a chutnal jako medový koláč. "Naber toho jeden omer, ať je to uchováno pro všechna vaše pokolení".” (Numeri 11:11)

(Mimochodem, až prý padne dolar, jeho místo má zaujmout omer-amero.)
 
Tak 40 let jedli manu. Byla to asi nějaká chaluha, bůhvíjak vypěstovaná, metaná na tábor nějakým generátorem umělého sněhu z "clouds".
 
Večer Bůh jim dodával křepelky na den cesty (24km) do výšky dvou loktů (1m), to mohlo být 27 kubických metrů masa na každý den. Nažerte se, bando nevděčná! vstekal se Bůh. A vše muselo se sníst, kromě soboty, v ten samý den (neměli ledničky). Kdo už nemohl žrát, zemřel a byl pochován. Není divu, že se jim to přejedlo!
 
40 let bloudili v poušti, ale exterminovali přitom mnohá království a jistě při dobývání našli něco k smlsnutí:

„Tak Jozue dobyl celou tu zem se všemi jejími králi: hory i Negev, podhůří i východní srázy. Nikoho nenechal naživu; vše, co dýchalo, vyhladil jako proklaté. Synové Izraele si mezi sebou rozdělili všechnu kořist i dobytek z těch měst. Všechny lidi ale pobili, neušetřili ani živou duši. Tak Jozue zabral celou zem, přesně jak Hospodin řekl Mojžíšovi.” (Jozue 11:40) „Pobíjeli je, až nikdo nepřežil.” (Kniha soudců)

Mojžíšův Bůh zbožňuje zlato a dá si z něho postavit luxusní příbytek „Stan setkávání“ čili „Archu sv. Úmluvy” - kouzelnou bednu, aby ho nikdo neviděl. Možná i proto, že zlato nejlíp vodí elektřinu. Podle svaté knihy Zorah, kdo se k Arše přiblížil, mohl přijít o život. Nebyla v ní skryta tajná vysílačka?

„Ať mi udělají svatyni, abych přebýval uprostřed nich. Obložíš ji zevnitř i zvenčí čistým zlatem a po jejím obvodu uděláš zlatý věnec. Uliješ pro ni čtyři zlaté kruhy a připevníš je k jejím čtyřem nohám: dva kruhy po jednom jejím boku a dva kruhy po druhém. Z akáciového dřeva zhotovíš tyče a obložíš je zlatem; tyče provlékneš skrz kruhy po bocích truhly, aby se na nich truhla dala nosit.” (Exodus 25 11-14)

Též si Bůh libuje, když se kněz u oltáře brodí stydnoucí krví či stříká ji na věřící, obklopen hejnem much. Já osobně jsem býka nikdy nazařezával, ale ujišťuji vás, že i domácí čuník nebo koza mají krve habaděj:

„Nechť obětuje Hospodinu mladého býčka bez vady jako oběť za hřích. Býčka přivede před Hospodina ke vchodu do Stanu setkávání, vloží mu ruku na hlavu a zabije ho před Hospodinem. Namočí prst v krvi a sedmkrát jí stříkne před Hospodinem, před oponou svatyně. Trochou krve potře rohy oltáře k pálení vonného kadidla, který stojí před Hospodinem ve Stanu setkávání.”
„Všechnu zbývající krev z býčka pak vylije k patě oltáře.” (Leviticus 4).

Bůh je bůh milosrdenství. Skutečně. Za své rozkazy, inspirované Bohem, Mojžíš by musel být okamžitě hnán před mezinárodni soud za válečné zločiny, za genocidu. Rozkázal vyhubit všechny Madianity (okolo 250.000 lidí). Když Mojžíš vidí, že ženy nebyly zaříznuté, zařve zlostně: „Zabijte je všechny, kromě panen” – Bůh si jich objednal dvaatřicet pro osobní spotřebu.

„Budete moci vyhnat národy větší a mocnější, než jste sami. Každé místo, kam stoupne vaše noha, bude vaše. Vaše území bude sahat od pouště až k Libanonu a od té veliké řeky, řeky Eufrat, až ke Středozemnímu moři. Nikdo před vámi neobstojí; Hospodin, váš Bůh, uvede strach a hrůzu z vás na celou zem, kamkoli šlápnete.” (Deuteronomium 11:23-25)
 
„Až tě Hospodin, tvůj Bůh, uvede do země, kterou přicházíš obsadit, vytlačí před tebou početné národy: Vydá ti je, abys je pobil, a tak je vyhladíš jako proklaté. Neuzavřeš s nimi smlouvu a nesmiluješ se nad nimi. Nedáš svou dceru jejich synovi ani nevezmeš jejich dceru pro svého syna. Zbořte jejich posvátné sloupy, roztříštěte jejich posvátné kůly, zporážejte jejich tesané sochy, spalte. Jsi přece svatý národ Hospodina! Tebe Hospodin, tvůj Bůh, vyvolil”. (Deuteronomium 7:1-6)
 
„Hospodin, tvůj Bůh, ti je vydá, a budou žít v naprosté hrůze, dokud nebudou vyhlazeni. Vydá do tvých rukou i jejich krále, takže vymažeš jejich jméno pod nebem. Žádný před tebou neobstojí, všechny je vyhladíš.” (Deuteronomium 7:23)
 
„Každé z nich jsme vyhladili jako proklaté včetně mužů, žen i dětí. Nikoho jsme nenechali naživu.” (Deuteronomium 2:32).

Bůh neradí si vybírat politiky příliš mocné a bohaté (stačí, když politik touží po moci a chce si nahrabat?)

„Ustanovíš nad sebou krále ze svých bratří; cizince, jenž by nebyl tvým bratrem, si dosadit nesmíš. Ať ale nemá mnoho koní, aby neposílal lid zpátky do Egypta pro další koně. Hospodin vám přece řekl: Touto cestou se už nikdy nevrátíte. Ať nemá mnoho žen, aby snad jeho srdce nezabloudilo. Také ať nemá příliš mnoho zlata a stříbra.” (Deuteronomium 17:15-17)

Izraelští jednají na rozkaz svého Boha, oni tedy nevraždí. To Bůh jejich rukou hubí nečisté národy. Pokud se při tom někdo ušpiní, stačí jej pokropit očistnou vodou, která je smíšena s popelem z červené krávy bez jediné vady. Taková jalovice bude užitečná, než nadejde konec světa, i k očistění Izraele od šlépějí nečistých (nežidů a hříšníků).
Zajímavé je, že podle Koránu, překlad Ivana Hrbka, Bůh chtěl tu krávu žlutou, ale to je možná jen otázka odstínu:

„A hle, pravil Mojžíš lidu svému: "Bůh vám přikazuje, abyste obětovali krávu"!
 
Řekli: "Popros za nás Pána svého, aby nám vysvětlil, jaká má být"! Odpověděl: "Hle, Pán praví: Nemá to být kráva ani příliš stará, ani jalovice mladá, nýbrž věku středního mezi nimi."
 
Řekli: "Popros za nás Pána svého, aby nám vysvětlil, jakou má mít barvu!" Odpověděl: "Hle, Pán praví: Nechť je to kráva žluté jasné barvy pro radost všem, kdož na ni se dívají"!
 
Řekli: "Popros za nás Pána svého, aby nám vysvětlil, jaká ještě má být, neboť všechny krávy se nám zdají mezi sebou podobné; a pak budeme – jestli se Bohu zachce – správně vedeni"!
 
Odpověděl: "Hle, Pán praví: Nechť kráva ta není znavena obděláváním země a zavodňováním polí, ať je zachovalá, bez vady".” (Súra LXXXIX, 9)

Kromě požadavků obsažených v Tóře, existovaly další požadavky vůči Mojžíšovi, které celá tisíciletí byly předávány pouze pomocí rabínů z jedné generace na druhou. Tradice říká, že "kráva má být alespoň tři roky stará a úplně červená. Přítomnost více jak dvou chloupků jiné barvy stačí k její eliminaci. Dokonce i kopyta musí být červená. Kráva musí být bez jakýchkoli známek nebo kazů, interních nebo externích".

Předpokládá se, že už existovalo devět červených krav v historii Izraele. Nová „Rudá Kráva” bude desátá. Maimonides řekl, že ve dnech desáté červené jalovice bude postaven „Třetí chrám” a přijde na svět Mesiáš (Mojžíš).

„Ať k tobě přivedou červenou jalovici bez vady, na níž není poskvrny a na niž dosud nebylo vloženo jho. Dáte ji knězi Eleazarovi; ten ji odvede ven za tábor, kde bude v jeho přítomnosti zabita.
 
Jalovice pak bude před jeho očima spálena; spálí se její kůže, maso, krev i výkaly. Někdo čistý zatím nabere popel té jalovice a uloží jej na čisté místo za táborem; tam bude pro izraelskou obec uchován k přípravě očistné vody.
 
Čehokoli se nečistý dotkne, bude nečisté, a kdokoli se toho dotkne, bude nečistý až do večera.“ (Numeri 19)

„Košer červená kráva už existuje a žije v Izraeli”. - Skutečnost, že v Izraeli Institut chrámu učinil toto prohlášení, znamená, že existující kráva dosáhla minimální požadované tři roky, aby už neměnila svoji barvu a chrám tudíž smí být obnoven kdykoli. Proto se koná intenzivní podpora činnosti k výstavbě chrámu.

Pokud je pravdou to, co řekl Maimonides, znamená to, že žijeme v "době mesiánské" – to jest před příchodem Mojžíše, tedy před brzkým koncem světa.

„Když Mojžíš zemřel, bylo mu sto dvacet let.” (Deuteronomium 34:9)

Nevím, jak ty roky počítali, ale žít nejmíň sto let bylo běžné; měli snad lepší životosprávu? Adam žil 930, Abrahám 175, Noe 950, Matusalem 969 let.

Nejzajímavější charakteristiku osobnosti Mojžíše jsem kdy našel u ruského generála Filatova: „Mojžíš byl egyptský kněz, který dostal za úkol vyrobit novou strategii vůči nepřátelům Egypta”. Tato originálnost stojí za to, abych se u hypothèsy pozastavil. Pokračování tohoto článku je ZDE .