zpátky 01.07.2011   dále

 

Čína, Aškenázové a arabské revoluce

Originální pohled na arabské revoluce najdeme u Viktora Filatova, který už po desetiletí tvrdí, že věřící židé i iránští ajatolové mají společný cíl - zrušit Izrael a vybudovat Ší'itský chalifát, táhnoucí se od Maroka až do Číny.
Dnešní vývoj globalizace se zdá potvrzovat některé předpovědi plynoucí z této bláznivé myšlenky. Pro zajímavost, v následujících odstavcích udělám krátký výtah z „Klíče generála Filatova, 12.5.2011”:

Na arabském východě se neodehrává válka mezi Araby, ani mezi Peršany a Araby. Avšak odehrává se tam válka, stejně jako po celém světě, mezi aškenázy a sefardy.

Ohledně Číny, s přihlédnutím k mnoha konkrétním rodinám i faktům, dalo by se ukázat, že vládnoucí vrstvou jsou tam převážně chazaři-aškenázové. Do zvolení sefarda Obamy vládli aškenázové rovněž v USA - v osobě císaře Rotshilda.

Sefardi mají strategickou rezervu v sunitech, historickou vlastí sefardů a sunitů je arabský východ, země Středozemí.

Chazaři-aškenázové mají strategickou rezervu v ší'itech, historickou vlastí aškenázů i ší'itů je iránská vrchovina, Irán. Mají téměř stejné náboženství.

Chazaři se dostali do Číny po porážce Chazarského chanátu roku 967 knížetem Svatoslavem. Tehdy část chazarů šla na západ až do „Aškenázie”, část běžela na východ do Číny.

Aškenázie (oficiálně zvaná Německo) existovala do r. 1933, kdy legálně - jako Obama - byl zvolen sefard Hitler, který zorganizoval pro aškenáze holokaust. V Číně holokaust aškenázům zorganizoval Mao Ce-tung a nazval jej „Kulturní revoluce”.

Příchod Židů do Číny líčí čínská propaganda dosti růžově (úryvek z knihy „The Jews in China”, China Intercontinental Press, 2001) :

„Židovský i čínský národ mají mnoho společného v kulturních tradicích. První skupiny židů přišly do Číny po Velké Hedvábné Stezce už v 8. století, za doby dynastie Tchang. Někteří připluli po moři. Jsou historikové, kteří umisťují jejich příchod k dynastii Chan (206 před Kr. do 220 po Kr.), jiní už okolo 6. stol. před Kr., ale vykopávky to nepotvrzují.

V Číně se usadili v různých městech, později za vlády dynastie Sun (960-1279) se zorganizovala v Kaifengu židovská obec, která umožňovala udržovat židovské tradice i náboženství. Židové měli stejná práva jako místní občané, stavět domy, vlastnit pole, volně cestovat, učit se a pracovat, ženit se, atd...

Za této situace židové dosáhli úspěchy v obchodování a brzo se stali jednou z nejbohatších skupin města. Už roku 1163 si v centru Kaifengu postavili synagogu. Za dynastie Ming (1368-1644) obec čítala už 500 rodin mezi 4-5 tisíci obyvatel.

Židové zaujímali vysoké posty ve vládě, byli mezi nimi bohatí podnikatelé, schopní řemeslníci, zemědělci, lékaři i duchovní. Mnozí totiž přijali konfuciánskou víru i kulturu. Svá židovská jména měnili na čínská, mluvili čínsky, přijímali čínské tradice i oděv, zkrátka asimilovali se.

A to v době, kdy vlády mnohých států světa zaváděly krutá omezení immigrace. Obzvlášť po roce 1938 hranice „civilizovaného světa” se před židy zavíraly. V letech 1933-1941 Šanghaj přijal přes 30 tisíc židovských uprchlíků z Evropy. Nepočítáme-li ty, kteří z města odjeli v prosinci 1941 kvůli bombardování Perl Harboru, žilo tam 20-25 tisíc židů. Jinými slovy, Šanghaj přijal víc uprchlíků, než Kanada, Austrálie a Nový Zéland dohromady.”

Po Kulturní Revoluci (1966-1976) v Číně z aškenázů mnoho nezůstalo. Ale Mao umřel a vládu zabrali znovu aškenázové s vyšším trockistickým vzděláním. Dodnes mají někteří obyvatelé zvyky připomínající židovské tradice a chtějí-li, mohou mít v pasu poznámku „jahudai” (žid).

Otázka, kdo vlastně v Číně se hlásí k židům?

Na tuto otázku lze najít zajímavou odpověď v knize R. Rusakova „ДЫХАНИЕ ДРАКОНОВ” (Dech draků) :

„Aktuálně, většina židů žije šťastně a bezpečně v provincii Henan, blízko Kaifengu. Kromě toho větší skupiny žijí v pěti provinciích, zavlažovaných řekou Jang-c'-ťiang. V Pekingu žije dost židovských vědců a státních úředníků. Mnozí jsou mí kamarádi ze studií na pekingské universitě. Spolupracují s židy významní mandarinové a jmenují je správcemi svého jmění. Tisíce židů slouží v armádě, je mezi nimi mnoho důstojníků a několik generálů... Je-li křesťanů v Číně 5 milionů, to židů může být snad 40 milionů, možná i víc (???), neboť některá města jsou obývaná výlučně židy. Například, mohu ukázat na město Amoi, kde žije 80 tisíc židů...”

Podle jiných pramenů číslo 40 milionů se zdá přehnaným, ale uvážíme-li, že jestliže podle statistik počet obyvatel každých sto let se zdvojnásobuje, to za dvě tisíciletí křesťanské éry potomci židovských immigrantů mohli dorůst do počtu mnoha milionů...

Proč v Číně nedávno cenzurovali informace o egyptské revolucí? Protože v Egyptě armáda aškinázů (ší'ité) nezvítězila nad armádou sefardů (sunitů). Ší'itům se nezdařilo zachvátit nejmocnější sunitský stát - Egypt. A bez Egypta „Veliký ší'itský chalifát”, který byl zosnován císařem aškinázů Rotshchildem a ší'iským ájatolláhem Chomejním, zůstane pouhým projektem.

Kvůli neúspěchu v Egyptě, už dvakrát se pokoušeli vyhodit ší'ita Ahmadínežáda z postu. Pravda, dosud neuspěli, ale zbaví se ho, tak jako se zbavoval Hitler generálů, kteří neuspěli pod Moskvou. Nebo jak se zbavili nešťastného ší'ita Usamy sedícího u televize v sportovní čapce na hlavě, podobné té, jakou nosívá aškenáz Rotschild, a které se říká kipa...