old 06.2010 next

 

Místo pšenice - betonové krabice!

vasicek Ďáblíkův fejeton

Třetí týden v červnu již brzo ráno pádím s báglem na vlak na Ostravské hlavni nádraží. Mám to flák cesty, dvakrát přestoupit z trolejbusů, abych chytil rychlík „Brňák” v 5.20 a pak putovat v 8.20 do Světlé nad Sázavou a odtamtud Pacifikem do Vilémovic, kde je každoročně na tábořišti „Pražské dvojky” setkání Foglarovců. Letos bylo ku dvaceti letům SPJF.

V tom fofru jsem si nekoupil ani noviny a tak jsem pozoroval, jak se mění kraj i na podél štreky. Kdysi tam byly lány máku, obilí, brambor, kukuřice, slunečnic, řepy, chmelnice, lány zelí, pole okurek, jakodové plantáže... Teď jen něco obilí, ale bez konce pole řepky, zářících jasně žlutou barvou... Od Ostravy pomalu po Hranice vše zničené strašlivými lijáky a nevzhlednými skladišti betonových staveb a parkovacích ploch kolem snad trochu větších měst u nás...

A co je horší než ošklivost těchto velkoprodejen a velkoskladů ale je, že stojí na černozemi, že stojí na dříve nejúrodnějších polích! Což se nám vymstí! A brzy! Už nás není 1,5 miliardy, ale téměř pětkrát tolik a všichni musí jíst. My jsme byli potravinami a masem soběstační; po dvaceti letech je naše zemědělství „v hajzlu”, úrodná půda se prodává cizincům, EU nám diktuje, kolik čeho máme mít, zlikvidovali nám cukernictví atd... Nutí nás pěstovat řepku jako příměs do biopaliv - což již všichni ví, že škodí prostředí. Definuje, kolik máme mít vinic atd... Je to horší jako v RVHP.

Potravinová krize postupně zachvacuje celý svět, ale u nás v ČR máme úrodné půdy, na které může růst obilí (budoucí chléb) zřejmě nadbytek. Aspoň to tak vypadá. Stavíme totiž výhradně na „zelené louce”, která však vůbec není loukou, ale úrodnými poli. Tedy přesněji: bývalými poli, které úřady povolily zastavět. Kolem měst vyrostly satelity, plné „úžasného podnikatelského baroka”, kolem silnic velkosklady, kde se ukládají před rozvozem do hypermarketů „nezbytné věci”, které prý čeští zákazníci vyžadují.

Všechny tyto stavby se táhnou především doširoka a dodaleka, málokdy mají víc jak přízemí. A co mají společné?! Vypadají ohavně - to je to nejmenší. Mnohem větší problém je to, že zabírají relativně úrodnou půdu - nejvíc jich roste ve Středních Čechách kolem Prahy, dále okolo Brna, Ostravy, Olomouce atd... I když i jiná města nejsou ušetřena tohoto „požehnání”:

U Hradce bylo humbuku kolem areálu na výrobu telezizních obrazovek, dali daňové úlvevy, majitelku části pole div neodsoudili za to, že nechtěla pole dát, dávno vybudovali infrakturu cesty atd... Zahraniční firma vydáběla a bohatla, a jak měli dát něco do státní kasy, odešli a haly jsou prázdné... Kolik je takových - případů? Bezpočtu nejúrodnější část Čech je přitom Polabí - tedy právě oblast největšího stavebního ruchu.

Ani Morava, včetně superúrodné Hané si nemůže stěžovat na nedostatek velkoskladů, spíš naopak. Z Ostravy po Brno jsem jich napočítal přes tři stovky! Proč úřady povolují stavět na úrodné půdě? Máme snad málo zrušených továren a dolů na jejímž území sto let tráva neporoste a nové budovy, ať už velkosklady nebo vilky s cimbuřím, tam nikomu určitě vadit nebudou. Ničit pole v době potravinové krize je zločin rovnající se vlastizradě!

Chápu, stavba na „zelené louce”, přesněji na bývalém poli, vyjde stavebníky levněji. A tak úřady vesele povolují za malé „všimné” přeměnu pozemků ze zemědělských na stavební, protože přece nemůžou podtrhnout podnikatelský záměr stavebních firem, zvlášť když se pár hektarů luk koupí a pak projdají jako stavební pozemky - ať je to v případě vedoucí stavebního úřadu v Karlových Varech či rozšíření ruzyňského letiště atd... Svoje by mohl povídat bývalý ministr zemědělství Fencl...

Řeči ekologů a jiných škarohlídů o tom, že jednou budem každou polní brázdu prstíčkem hrabat, protože bude nedostatek úrodné ornice a klimatické změny jsou neúprosné, házeli všichni za hlavu. Počínaje vládami všech barev, které jsme tu dosud měli. Stačí se podívat na Japonsko, Čínu, Indonézii, Indii, Pakistán, jak obdělávají každičký kousek takové půdy, která je schopna živit.

Slepota vlády a úřadů ohledně plýtvání půdou byla donedávna omluvitelná, protože klimatické změny se projevují nejednoznačně. Lidé o věci rozhodovali, mohli mít dojem, že potraviny prostě odněkud dovezeme. Ale dnes? V době, kdy na celém světě stoupají ceny obilí? I dnes mají mít podle našich úředníků přednost velkosklady před lány pšenice?

Pivovarníci lamentují: není ječmen na slad - nebude dobré pivo. Pekaři zas: drahá energie - drahý chleba. Kde jsou ty časy, co stál chleba 4,20?! To už je vyloženě historie. Nicméně stavební ruch kolem velkých měst, dálnic a významných silnic neutichá. A další ornici likvidují průmyslové zóny, které se objevují kolem měst.

Vzpomeňte si na Korejce a jejich automobilku Hyundai, která zničila jednu z nejúrodnějších oblastí z pozemků, kde se pěstovalo zelí pod Beskydami. Ani automobilka u Kolína nestojí na bezcenné půdě. Přitom továrny, stejně jako velkosklady, pole nejen zaberou, ale i zničí. I když výroba skončí a sklad se přestane používat, pole už nikdo neobnoví. Nejde to. V půdě je příliš mnoho škodlivého, počínaje těžkými kovy, a konče olejem a naftou, které unikly z kamionů.

Co uděláme, až začne opravdová nouze o potraviny? Zkusíme obnovit horská políčka, která zanikla, protože se nevyplácela?! Asi budeme muset. Ale zničení mnoha hektarů nejúrodnější půdy to nevyrovná. Krátkozrakost úředníků u „koryt” i lidí, kteří prodali svá pole na parcely, se nám v budoucnu vymstí...

Rychlík dojíždí do Brna a 15 minut jede opět mezi betonovými monstry a parkovišti, novými kancelářskými budovami a hypermarkety... V Brně mne čekají kamarádi a cestou do Světlé nad Sázavou je to podobné. I letos byly povodně a lijáky. Trhají se svahy a ornice z polí teče do měst a vesnic vodou pryč a zůstává místo ní kámen a jíl... Tam už obilí neporoste... A tyto přírodní katastrofy jsou stále častější.

Ze Sluneční zátoky jsme si to vyšlápli přes kopec na hrad Melochov a pak kolem Zlatého potoka (Foglar o něm psal v „Devadesátka pokračuje”) na Stvořidla. Než nám načepovali pivo, přišla bouřka - co dím bouřka, lilo rovně, během chvíle Sázava stoupla o půldruhého metru, voda byla tmavě hnědá - ornice odtékala. Kolik jí odteklo dík špatnému hospodaření přes ty povodně a lijáky, které tu byly v květnu a červnu?!

I zpět když jsem se vracel do Ostravy, jsem se musel dívat na ty betonové hrůzy... Teprve s nocí jsem si vzal na čtení nově vydaný a pokřtěný „2. sborník "nezávislých" Foglarovců”, abych zapomněl na ty národohospodářské škody působené úředníky stavebních úřadů ve prospěch vesměs zahraničních společností.

PhDr Zdeněk Vašíček-Ďáblík, 21.6.2010