back 01.2010 next

 

 

ježek v kleci

Výstava ”Dobrodružné časopisy 1918-2010”

Ostravská pobočka Svazu Přátel Jaroslava Foglara (SPJF) udělala 15. ledna v Městké knihovně v Mariánských Horách výstavu „Dobrodružné časopisy pro děti a mládež 1918-2010”, která potrvá do 26. února. Mexičan ji zahájil, Ďáblík pronesl přednášku o dobrodružných časopisech a jejich vlivu na mládež i dospělé, Johan, Špica a Šrek zahráli trampské písničky.

Na vernisáži bylo asi 80 lidí od 14 do 75 let a od pondělí na ni přichází i školy a gymnazia – tedy jejich třídy a vyplňují i kvíz připravený SPJF. Je zajímavé, že ze 300 vystavených časopisů na stáncích najdete jen „ABC”, jež je dnes drahé a úplně s jiným zaměřením a obsahem...

Časopisy „Bobří stopa”, „Oslavské boudy”, „Puchejř”, „T.C. Plky”, „Severka”, „Skaut-Junák”, „Trampský zpravodaj TCB” či klubovní časopisy na stánku nenajdete – posílají se poštou a prodraží se o poštovné a pak jako „Budějckej širák”, „TamTam” nebo „Stopa” zaniknou, nebo v lepším případě jsou na internetových stránkách jako kanadská „Stopa”, „Tramp”, australský „Kamarád” či Baronův „Domov trampů” z USA.

Zelená kultura tím hodně ztrácí, ale i romantika pro děti a mládež. Časopis je přece jen hmatatelný a je-li vázaný, člověk se k němu vrací po celý život. A navíc neztratí na hodnotě ! Vemte si třeba z doby Rakousko-Uherska sešítky Buffalo Billa, Divokého Billa či Texaského Jacka nebo i Indiánští náčelníci. Sešitky s krásnou litografickou obálkou jsou k nesehnání a jejich cena je za kus tisíc – dva tisíce Kč. Ročník Vpředu pod 4000 Kč není k sehnání.

ježek v kleci Na výstavě to vše uvidíte, trampské samizdaty, Trampa od roku 1928 do 2000, předválečné Ahoje, Rozruchy, Divoké Západy, Weekendy, Soboty, Květny, Junáky, Vpředy, Ohníčky, Pionýry, Filipa, ABC, Zálesáka, Mladé hlasatele, Stezku, Sedmičku, Pošumavského hlasatela, Dobrodružný svět, Širý svět, samizdaty a klubovní časopisy, skautské časopisy i Foglarovky a časopisy s „Foglaringem” i ježkem v kleci...

Jsou tam i obnovené dobrodružné časopisy po roce 1990. Přízemí i patro je plné exponátů ze soukromých sbírek – doslova lahůdka pro sběratele, ale i pro ty dříve narozené, kteří si při pohledu na historické časáky vzpomenou na své mládí, na to co jim tyto časopisy přinesly : romantiku, vědění i dobrodružství.

Některé přivedly i k celoživotnímu povolání či vytouženým cestám. Řada předních našich spisovatelů začínala třeba v Trampu. Byli to Karel Melíšek, Norbert Frýd, Géza Včelička, S. K. Neumann, Irčan, Z. M. Kuděj, Milan Jariš... Jiní ve Skautu-Junáku : Foglar, F. A. Elstner, A. B. Svojsík, J. Novák...

Podíleli se na nich i kresbami : F. Bidlo, Rada, Lada, Včelička, Junek, Novák, Čermák, Z. Burián, Saudek, Rusek, Toman, Zálabský, Pelc... Nebo i svými spisovatelskými počiny : Edgar Colons, Bob Hurikán, Jak Mareš, Pavlík, Šmíd... Začínali jako romantici a dosáhli nejvyšších uměleckých poct – i to je práce malých časopisů a dobrodružné zájmové žurnalistiky.

Bohužel, dobrodružné časopisy až na výjimky nejsou eroticky laděné, nejsou na perfektním kříďáku s obálkami vnadných dívek a nemají vysoký rabat z prodeje, takže takový ”Junák”, ”Tramp” atd. na pultech prodejců neuvidíte a pak s vysokou remitendou zanikají ! Erotika je kšeft a ”sype”. Dusí časopisy, které jsou morální a snaží se něco mládeži dát. Přečtěte si o tom následující fejeton.

Erotika se „sype” jako pikantní koření nejen do reklam

Je prostě všude, bez erotiky se neobejde ani reklama na odvoz fekálií či matrací, prodej počítačů, jídla, šampaňského nebo aut, domů nebo vánočních či valentinských dárků. Přijdete-li do trafiky, čučí na vás snad z každých novin či časopisů, brožurek, knih, DVD. Prostě ze všeho. Erotika je kšeft... Jenže čím jsme více zaplavováni erotikou a pornografií (kde je mezi tím hranice?), tím míň morálních a mravních hodnot.

Lidskou nahotu není zapotřebí degradovat na pornografii a oplzlost. Zejména v letním čase se přibližuje našemu zraku více než kdy jindy. Utíkáme ke stříbrným jezerním hladinám, dovádějícím koupalištím, k mořským zátokám, k opuštěným nočním tůním. V sálavém sluníčku a v duze osvěžujích vodních střípků se co nejvíce obnažujeme a necháváme na sobě jen to opravdu nejnutnější. Plavky. A často ani ty ne.

Je nám jednoduše horko a přestáváme se stydět za svou přirozenou nahotu. S nahotou přicházíme na svět. Nevybrali jsme si ji. Byla nám určena jako poznávací znamení naší jedinečnosti. Od malička se s ní učíme žít. I erotika se svým projevem nahoty patří neodmyslitelně k našemu životu. Učíme se ji jako všemu ostatnímu.

Její protichůdná a ochuzená podoba se halí do pornografie, jež se stává možným únikem před citovým obohacením ženy a muže. Pornografie pouze nahrazuje upřímnost a nezkalenou lásku, stává se dobře placeným zbožím, protože je především určena k prodeji, méně k odhalení pravého smyslu vlastního milostného života. Vše se v ní odehrává ”jako”, strádá obohacujícím citovým zaujetím a přítomností plnohodnotné lásky.

Taky jste si toho všimli, jak se do našich reklam stále častěji vedrává příchuť erotiky ? Erotika se však dnes přimíchává coby osvěžující ”koření” nejen do reklam. Spokojeně se uvelebila ve filmech určených pro mládež. Spolehlivě se jí daří v časopisech pro teenagery a bez její přítomnosti si lze už jen stěží představit jakýkoliv ”zábavný” televizní program.

Jenže erotika to není kus skopové kýty, která se na nás podbízivě usmívá z výkladní skříně s vnadnou řeznicí... Tím, že se všude kolem nás neustále veřejně předvádí a bezmezně posluhuje komerci, vytrácí se její původní svůdné intimní kouzlo.

Nejhorší, co nás může postihnout v životě, je právě všednost. Proto snad všichni milujeme svátky. Jakékoliv. Svátečnost se obvykle nejvíce přibližuje dobrému vkusu a v její přítomnosti úzkostlivěji chráníme vše jedinečné a původní.

Erotika tvoří neodmyslitelnou součást našeho každodenního života. V okamžiku, kdy se veřejně vylepuje na plakáty a dostává do reklamních katalogů spotřebního zboží, povážlivě začíná strádat svým odvěkým půvabem a lákavě zahalovanou přitažlivostí. Když je jí ale moc a začne se měnit v pornografii, začíná škodit na charakterech, myšleních i povahách lidí – především mladých.

Nejsem mravokárce, ale i méně znamená někdy více a kecy sexulogů, kteří jsou vlastníky nebo tichými společníky bordelů, o nutnosti ”sexuální osvěty” jsou vyloženě lidstvu škodlivé, i třeba v tom, že erotické časáky ničí ty kvalitní výchovné časopisy, z nichž mládí čerpalo morální hodnoty.

PhDr Z. Vašíček – Ďáblík, 19.1.2010