zpátky  15/06/2009   nová

 

Zavinilo Polsko 2. světovou válku ?

Počátkem června 2009 na servéru ministerstva obrany ruské federace se objevila práce kandidáta historických věd Sergěje Kovaleva, z které vyplývá, že nebýt tvrdě odmítavé pozice Polska na rozumné žádosti Hitlera (uznat svobodné město Dantzig německým a dovolit stavbu dráhy koridórem do Východního Pruska), k 2. sv. válce nemuselo dojít.

Na zuřivé protesty polské, že jde o deformaci historie, ruský článek byl rychle vymazán. Ještě štěstí, že jiné národy nejsou tak háklivé na to, co se o nich v Polsku píše a učí na školách. Podle nich Polsko bylo naprosto nevinná oběť německé a ruské rozpínavosti. Skutečnost byla trochu jiná, píše na servéru km.ru nepodepsaný autor :

Polsko bylo prvním státem, který uznal hitlerovský režim. Ještě v roce 1934 podepsalo s ním pakt. Když Německo vystoupilo z Ligy národů, jeho zájmy představovala polská delegace. Poláci byli hotovi s Německem přijmout účast na válce proti SSSR. Na nejvyšší úrovni hovořili o nutnosti obnovit Polsko v jeho hranicích z roku 1772.

Hitlerovi vlastně pomohli při zabírání Sudet, neboť oni zabrali Těšínsko. A div že r. 1938 neudělali anschluss do Litvy, ze stejných důvodů : pro Polsko prý Litva je totéž, co Rakousko pro Němce. Naštěstí Litevci uspěli se s nimi vypořádat diplomatickou cestou. Doklad hlavního štábu Vojska Polskogo z prosince 1938 říká : "Rozdělit Rusko je základem polské politiky na Východě"...

Během 30-tých let Polsko chtělo být militaristickým státem. Ze všech států mělo nejdelší aktivní vojenskou službu a mohlo shromáždit 5 milionů vojáků s dobře vycvičenými rezervisty. I když ekonomie Polska byla zaostalá a nedostihla úrovně ani z r.1913, válečný průmysl vyvinut byl, vyráběly se tanky a letadla. Letadel měli asi 400, ale bez srovnání s německými, tanků jen 200, nemoderních, z toho 50 francouzských z 1. sv. války.

A přitom Poláci měli o sobě velmi vysoké mínění. Dokonce vyžadovali pro sebe kolonie, tvrdili, že mají silné a rostoucí obyvatelstvo, vysoký populační přírůstek, proto nutně potřebují kolonie. Uvedli to i na pořad jednání do Ligy národů.

Shromážděni na východní hranici, Poláci teprve po smlouvě Stalina s Hitlerem se zalekli a stěhovali vojska i na západ. Do té doby, přesvědčeni o německé podpoře, snažili se chytračit. Japonsku nabízeli otevřít druhou frontu proti sovětům. "Německo a Polsko ze západu, Japonsko z východu..." Dopadlo to jinak : ve východním Polsku zachraňovala Rudá armáda před nimi Němce, kteří se tam narodili... Zabrala východ, Hitler zabral západ, vznikl malý "General Gouvernement".

Během války očekávali, že německá vojska se zastaví na hranici Polska z roku 1914. Mysleli, že se s Němci dohodnou a za Němci zabrané území dostanou některý východní stát. Avšak Hitler o takové spojence vůbec nestál. Nechtěl ani, aby se Němci pyšnili vítězstvím nad slabým a rasově neplnocenným protivníkem.

Churchill prý řekl, že Polsko si vedlo jak hyena mezi dvěma lvy, snažící se urvat kousek kořisti. Skončilo to tak, že hyenu lvi roztrhali.

zdroj : http://news.km.ru/v_1939-m_polsha_gotovilas_k_razd

Fašista Franco zachránce Židů

Mohu-li hodně zjednodušit, ekumenismus, proces sjednocení židů s katolíky, vešel v život 9. května 1945, když v důsledku 2. sv. války, vyvolané péčí sionistů, pravoslavní porazili evropské katolíky. Napařili katolíkům "Katastrofu". V Norimberském procese sionisti odsoudili a potrestali především katolíky tím, že jim nahnali strach kvůli katolickým "plynovým komorám" na území katolického Polska, které poručil katolík Hitler.

Stalin byl pravoslavný, proto v procesu v Norimberku udělili pravoslavným minimum, prakticky nic, i masovou popravu v Katyni navěsili na krk Němcům. Přední úkol sionistů tehdy byl přiškrtit katolíky. Gulag coby "světové zlo" pravoslavných a "Stalin druhý Hitler" přišlo na řadu teprve, když sionisti definitivně vyřešili otázku katolicismu. Dnes celý Vatikán je strašák, do kterého místo pilin nacpali marrány.

Ve staré španělštině slovo marrany značí prase, špinavá svině. Jelikož židé, kteří naoko přijali křesťanství, aby nemuseli opustit Španělsko, nejedí vepřové maso, začalo se těmto krypto-židům řikat marrani, v portugalštině marrão. (Ze stejného důvodu latinské slovo Mauri či řecké Moros označovalo mauretánské Berbery, později i muslimy.) Odtud jsou i jména Morgan, Moreau, Moralis, Morgulis, Mordašov, Moršák, Morell, Morcelle, Maure...

Takovým maránem byl i katolík generál Franco, vůdce (caudillo) španělského fašistického státu. Francovo Španělsko byl čistě sionistický plán, ušitý siomudrci.

Je zajímavé si všimnout, s kým se r. 1936 potýkal židovský generál Franco v občanské válce. V republikánské armádě totiž bojovali židé z SSSR : Štern, hlavní vojenský poradce u republikánské vlády, Ilja Ehrenburg, Kolcov - Friedland, Smuškevič (dvojnásobný hrdina SSSR), a hrdinové SSSR Abram Abramovič, Pavel Arman... To byli významní rabínové. Proti nim na straně morána Franca bojovala celá ruská Bílá garda.

Ve Španělsku se sešli židé na soubojíček. Vyjasnit si, kdo tam bude poroučet. Nejsmutnější na tom je, že jako obyčejně, kanónenfutrem pro židovské hračky byli Rusové. Ti nejlepší, jako Sěrov, Rodimcev a Mereckov, ba i řadoví vojáci, tam pohřbení, o kterých nikdo nikdy nemluvil... Počítal je vůbec někdo?

Prostě, po 500 letech židé se vrátili do Španělska. Jenže to už byli jiní židé, než ti, které Španěláci vymetli za země. Židé z SSSR byli velkou většinou trockisti. V palici jim harašila teorie permanentní revoluce o "osvobození" celé planety. Připluli do Španělska coby budoucí "Osvoboditelé", do boje je vedl sám neviditelný Trocký ! Ne nadarmo, když si potom Stalin rozebral situaci, všechny hrdiny Občanské války španělské pro jistotu dal postřílet.

Trockisti se vrhli na morány, neuznávaje jeden druhého za svoje lidi. V potyčce zákonně zvítězili moráni, protože za 500 let strádání Španělsko se stalo jejich zemí. Maloburžoazie z Oděsy a Berdyčeva vzala nohy na ramena. Španělsko už 500 let je odměnou - je to cena "potomků ztracených židů".

V řijnu 1940 generál Francisco Franco y Bahamonde se setkal se samotným Adolfem Hitlerem v Hendaye. Beseda nebyla nejsrdečnější. Führer kategoricky žádal, aby caudillo se zúčastnil společné operace "Felix", která spočívala v zachvácení Gibraltaru. Franco se všelijak vymlouval. Druhá žádost byla dovolit německým vojskám průjezd jeho zemí.

Avšak "surový španělský diktátor" kategoricky odmítl i tuto žádost. Hitler prudce přerušil jednání, chladně se rozloučil a nikdy více se s ním nesetkal. Nazval ho "mrzkým židovským kuplířem", křičel, že "cítí v caudillo žida. Ostatně má čistě židovský ksicht, stačí se podívat na jeho nos. Takový nos je příznak židovského původu". Měl-li Hitler nějaké informace, nebo doopravdy čichem rozpoznal židovské kořeny caudilla, historikům není známo.

Jeho vstek však je pochopitelný. Potřeboval suroviny a životní prostor. Kdyby Gibraltar padl do jeho rukou, průběh a možná i výsledek 2. sv. války mohl být zcela jiný. Hitler by netáhl na Moskvu, nýbrž do Afriky. K tomu ho přemlouval Stalin : "jdi na jih". Židovští historikové teď tvrdí, že chytrý Hitler odmítl jeho radu a sám od sebe rozhodl rozšiřovat životní prostor na východ. Pustá lež !

Světová židovská říše Rotschilda nutně potřebovala, aby Hitler táhl na SSSR. Proto Franco dostal příkaz : španělská armáda, která tehdy čítala 1,5 mil. vojáků a právě rozdrtila "Rudou armádu" dobrovolníků, Hitlerovi znemožní cestu na jih. Německý průmysl byl už přeorientován na válečný, nezaměstnaní stáli v plné zbroji a Hitler jiného řešení neviděl, kromě války. Výsledkem byla německá armáda pod Moskvou a 27 milionů zabitých.

Konečná verze plánu "Barbarosa" byla vypracována pod vedením generála F. Pauluse dne 18. prosince 1940. Předpokládala bleskový pád hlavních sil Rudé armády na západě od řeky Dněpr a Západní Dvina, poté okupaci Moskvy, Leningradu a Donbasu s výjezdem na linku Archangelsk - Volha - Astrachán. Cílem měla být Indie - nejcennější poklad Britské říše.

Až do schůzky Hitlera s caudillem, "plán Barbarosa" existoval, ale byl pouze hypotézou na papíře, cvičením, jaké se píšou ve všech generálních štábech, jednak aby se ukázalo, že generálové nepobírají vysoký žold za nic, a zadruhé, čert nikdy neví a lecos se může někdy k něčemu hodit. Podobně i Churchill měl měl plán napadnout SSSR 1. července 1945, ale Američani nakonec nesouhlasili. Píšu o tom zde.

A vy si myslíte, že některý z historiků někdy srovnal ta dvě data - schůzka Franco-Hitler v říjnu, Barbarosa v prosinci - a zauvažoval, jak jsou spojena? Nikoliv ! To by musel postavit jednání Hitlera nohama vzhůru. Války Světové Židovské Říše nejsou vůbec těmi válkami, o kterých stáda gójů i samotní siomudrci píšou tuny historických knih.

Stalin, stejně jak i Hitler, nenáviděl španělského generála až do smrti. Hitler samozřejmě věděl o podivném jednání spojence, který nařídil svým diplomatům v Maďarsku, Rumunsku, Řecku a kolaborující Francii vydávat pasy židům těchto zemí a usnadňovat výjezd. Franco též zachránil několik tisíc židů z Bergen-Belzen a ze Soluně, nařídil pro židy otevřít španělské hranice. Roku 1940 jich přišlo 40.000, ostatní roky není známo, ale odhad je přes 200 tisíc židů, kteří našli u něho azyl.

Podle zákona státu Izrael, člověk, který před Holocaustem zachránil byť by jen jednoho žida, je posvěcen na "Spravedlivého", dostává zvláštní čestné uznání, jeho čin je zapečetěn při speciálním obřadu, jako zasazení stromku na Aleji Spravedlivých světa. Tedy na počest fašisty Francisco Franco-Bahamonde v Izraeli měl by už dávno kvést celý háj. Proč k tomu nedošlo?

O židovském původu generála se začalo mluvit až po válce, sám Franco to nepopíral. Jméno Franco pochází od městečka v Galicii, které bylo téměř zcela židovské ; jméno jeho katolické matky Pilar Bahamonde y Pardo de Andrade dostala po předcích, znamenitých rabínech Josia a David Pardo. Ostatně moróni byli i předkové z otcovy strany.

Celá Evropa hořela v ohni druhé sv. války, ale Španělsko nebylo ve válce jediný den. Žádná genocida, žádné omezování práv židů. Navíc, na jaře 1941 Franco rozhodným tónem oznámil Hitlerovi, že spolky židů-sefardů v Soluni (Řecko), v Sofii a v Plovdivu (Bulharsko) jsou pod ochranou španělských úřadů coby osoby, jejichž předkové byli svého času nezákonně vyhnáni ze země. Sefardi dostali španělské pasy, klidně přežili válku a do roku 1950 většina z nich odcestovala do Izraele.

Když válka skončila, vojska spojenců do Španělska nevkročila. Proč asi ? Jako předtím židé, k židovi Francovi z Evropy utíkali nacističtí zločinci - vlastně kumpáni sionistů. Franco bez překážek je bleskově přesunoval do Latinské Ameriky.

Ve Španělsku tradiční elita - marannina měla větší vliv než nacistická strana falangistů. Maráni jsou vždy silnější než nemaráni. Když ani po mnoha staletích nezapomínají na své předky-marrany....

S marány aktivně pracují představitelé židovských a izraelských organizací. Nedávno v centru Toleda objevili při stavbě školy kosti. Když se zjistilo, že se tam nacházel kdysi židovský hřbitov, veškeré plány stavět na tom místě byly definitivně zrušeny. V těchto dnech (2.6.2009) se koná v Barceloně, za účasti izraelských diplomatů, seminář pro potomky marranů, jak bojovat s antisemitismem...

(podle stránek Viktora Filatova na klich.ru)

"Před hněvem a nenávistí gójů buďme vždy připraveni odejít tam, kde nás přijmou v očekávání, že oživíme ekonomiku naším kapitálem. Periodická záměna zemí při hledání příznivých podmínek existence je částí naší strategie. V ní spočívá symbol "věčného žida" Ahasféra, nevysýchajícího optimisty a věčného poutníka.

Avšak odejít musíme, bude-li třeba, nikoliv chudí a nemocní, nýbrž zdraví a bohatí. Peníze, to jsou naše nohy. Své těžiště zbudujeme tam, kam předtím jsme převedli naše peníze, náš kapitál.

Až roztroušeni v zemích různých zesílíme materiálně a sebereme svou daň, čas od času sejděme se v zemi předků, abychom posílili náš duch, naše síly, naše symboly, naší víru v jednotu. Scházíme se proto, abychom se znovu rozešli. A tak budiž na věky věkův." (citát z Katechizmu žida)