preced   03.2010   next

 

Šulchan Aruch

Šulchan Aruch (hebrejsky שולחן ערוך, česky Prostřený stůl) je kompilace stovky zákonů vytažených z Talmudu a jejich vysvětlení, prostě výběr pravidel pro praktický život. Autorem byl halachista Rav Yossef Karo (16.stol.).

Sám Talmud představuje řadu knih rabínských diskusí, zákonů, zvyků a historie židů, které málo židů mělo možnost zcela prostudovat. Šulchan Aruch představuje tedy minimum, co nutno znát z židovského myšlení.
 

Následující český text je velmi nepřesný, avšak dosud nemám jiný překlad, a pro hrubou představu o co v této důležité knize jde, prozatím stačí. Dobrou ilustrací konce 18.stol. je i román Žid Baruch. fleche
 

I řekl Hospodin Mojžíšovi: Vstup ke mně na horu a buď tam; a dám tobě tabule kamenné, zákon i přikázání, kteráž jsem napsal, abys je učil. Exodus, 24,12.

Zákon 1

Židu se nedovoluje prodávat nežidovi oblek, na kterém jsou "cicy". Ani na krátkou dobu nesmí ji nežidovi svěřit do zálohy, protože je nebezpečí, že by nežid oklamal jiného žida řka, že je také židem. V takovém případě, kdyby mu žid důvěřoval a vydal se s ním v cestování, nežid by ho mohl zabít.

Zákon 2

Vše, co židovi nutno k obřadu svatému, může vyrábět pouze žid, nikoliv nežid, protože to musí být vyrobeno lidmi, a nežidé se nemají pokládat za lidi.

Zákon 3

Modlitbu Kadiš je dovoleno číst pouze tam, kde je shromážděno 10 židů a ani jedna nečistá věc, například hnůj nebo nežid nesmí je rušit.

Zákon 4

Když potká žid nežida s křížkem, tehdy židu je přísně zakázáno uklonit se, byť by v tu minutu se modlil a došel právě k místu, kdy je nutno sklonit hlavu.

Zákon 5

I nyní, kdy v Jeruzalému není více chrámu a židové jsou rozptýleni po světě, synové Aarona mají výhody mezi nimi a jsou ctěni právem kázat o každém svátku. Kdyby však kdokoliv z jejich dětí se stal nežidem, celá rodina by byla poskvrněna a zbavena tohoto svatého práva.

Zákon 6

Žid, který se stal nežidem, je prokletý do takového stupně, že i když obětuje v synagoze svíci nebo vosk, nemá dovoleno ji zapálit.

Zákon 7

Simun [modlitba po obědě, mimo jiné žehná se v ní pán domu] nelze čísti v domě nežida, aby přitom nebyl požehnán i nežid.

Zákon 8

Za každý pocit vůně příjemné žid je povinnen odříkat modlitbu Berachu, kromě případů, kdy koření nebo voňavky bylo použito na záchodě k překrytí smradu, dále je-li v rukou větrné ženy, které pomáhá ke svádění ku hříchu a také je-li vonící věc přinesena z chrámu nežidů.

Zákon 9

Jde-li kolem rozbořeného kostela nežidů, žid je povinen pronésti: "Sláva tobě, Hospodine, neboť jsi odtud vykořenil tento dům idolů". Jde-li kolem kostela nerozbořeného, musí říci: Sláva tobě, Hospodine, který zadržuješ svůj hněv nad zločinci."

Když vidí shromážděno 600.000 židů, musí říci: "Sláva tobě, přemoudrý Bože!", ale když jsou to nežidové, je povinen pronésti: "V strašné ostudě nechť se začervená máma, která vás porodila; budoucnost těch národů budiž pustá zem a step."

Jde-li kolem židovského hřbitova, patří mu zvolat: "Sláva Tobě, Hospodine, že jsi tak spravedlivě je stvořil," a před hřbitovem nežidů je povinen zvolat: "V strašné ostudě bude vaše máma...atd".

Když vidí krásně zdobené domy nežidů, je povinen zvolat: "Nádherné domy zboří Hospodin", před rozvalinami domu nežida náleží pronésti: "Hospodin je Bůh msty."

Zákon 10

Večer před šabatem každý žid, když vidí světlo, je povinen říci: "Sláva Tobě, Hospodine, že jsi stvořil světlo", avšak vychází-li světlo z chrámu nežidů, je zakázáno chvalořečit Boha za využití takového světla.

Zákon 11

Během šabatu je židovi přísně zakázáno nakupovat nebo prodávat. Je však dovoleno koupit od nežida dům v Palestině a v tomto případě je vhodné sepsat akt tak, aby v Palestině nežidů ubylo a židů přibylo.

Zákon 12

O šabatu činnost, která zachrání židovi život je nejen povolena, ale je povinná. Když například hromada kamenů nebo dům spadne na žida, lze jej odklidit a zachránit žida, ležícího pod ním. Dokonce i když s ním několik nežidů bude zachráněno, což jinak by byl těžký hřích.

Zákon 13

O šabatu židovská porodní bába má nejen povolení, ale i povinnost pomoci židovce a udělat vše, co v jiné situaci by zneuctilo šabat. Naproti tomu pomáhat křesťance se zakazuje i kdyby to nezneuctilo šabat. Na nežidovku hledíme jako na živočicha.

Zákon 14

V předvečer svátku Pessa'h každý žid je povinen recitovat modlitbu Šefox. Jestliže židé se modlí vroucně, Hospodin bezesporu je vyslyší a pošle Mesiáše, aby vylil svůj hněv na nežidy. [jsou to 3 texty z Písma, dva Žalmy plus Pláč Jeremiášův 3,66: "Vyhlaď je, ať nejsou pod nebem tvým!"]

Zákon 15

Ve svátek, kdy je zakázána jakákoliv práce, nedovoluje se ani kuchaření. Každý smí dělat jen tolik, kolik je nutno k jídlu. Když už hotoví jídlo pro sebe, smí přidat sousto navíc, i kdyby bylo určeno psům, neboť jsme povinni živit i psy. Přidat sousto pro nežida je přísně zakázáno, neboť nejsme povinni ho živit.

Zákon 16

Ve svátek Holgamoed veškeré obchodování je přísně zakázáno, avšak lichva s nežidem je dovolena, neboť je to Bohu příjemné v kterýkoliv čas.

Zákon 17

Když se někde vyskytne epidemie cholery, následkem čehož mnoho lidí zemře, zdraví židové jsou povinni se shromáždit v synagoze, nejíst, nepít a celý den se modlit, aby Jehova se nad nimi ustrnul a zbavil je cholery.

Neplatí to, když se cholera objeví mezi živočichy. Výjimku tvoří cholera mezi prasaty, neboť jejich vnitřnosti se podobají vnitřnostem lidí. Stejně tak, když se cholera objeví mezi nežidy; jejich složení těla se podobá lidskému.

Zákon 18

Ve svátek Aman židé jsou povinni se modlit Arur Aman. [Říká se v ní: "Buď proklet Aman a všichni nežidé, buď pochválen Mardochej a všichni židé"].

Zákon 19

V naší době, kdy už neexistuje Sanhedrin, každý Bef-din pod předsednictvím hlavního rabína má právo odsoudit k smrti, kdykoliv to uzná za nutné, a to i v případě, že přestupek nezasluhoval trestu smrti.

Zákon 20

Když dva židé se pohádají pro peníze nebo jinou věc a jsou nuceni obrátit se k soudu, tehdy jsou nuceni jít k Bef-din a uposlechnout jeho rozsudek. Nepovoluje se chodit k nežidům nebo dobývat se svého práva před soudem královským, v kterém soudcové jsou nežidé. I v případě, že jejich zákon je totožný se zákonem rabínů, i tehdy by to byl těžký hřích a úžasné rouhání.

Ten, kdo překročil tento předpis a dobyl se svého práva žalobou u soudu nežidů, toho Bef-din musí proklít a vyloučit z obce do té doby, dokud neosvobodí svého bližního od své žaloby.

Zákon 21

Žid nemá svědčit u soudu na straně nežida. Když nežid se soudí s židem o peníze, které mu žid dluží, tehdy jiný žid, který ví, že nežid má pravdu, nesmí být svědkem. Pokud tomuto předpisu nevyhověl a svědčil proti židovi, Bef-din je povinen jej vyloučit z obce, t.j. uvrhnout nad ním anathemu.

Zákon 22

Svědkem může být pouze osoba obdařená lidskou důstojností. Ten, kdo svou čest odhodil a například chodí venku nahý, nebo kdo otevřeně žebrá u nežidů tam, kde je možné to dělat tajně, ten je podobný psovi a není schopen být svědkem.

Zákon 23

Svědkem může být pouze ten, kdo se pokládá za člověka. Nežid, nebo žid, který se stal nežidem a je horší než sám rodilý nežid, nemůže být pokládán za člověka a jeho svědectví nemá sebemenšího významu.

Zákon 24

Když žid drží ve svých rukou nežida, tehdy je dovoleno i druhému židovi chodit k tomu samému nežidovi, půjčovat mu a šidit ho tak, aby nakonec pozbyl všeho majetku.

Princip je ten, že peníze nežida jsou statek, který nenáleží nikomu a kdo z židů přijde, ten má právo brát.

Zákon 25

Občané jedné obce mají právo zakázat kupcům druhých lokalit chodit k nim a prodávat zboží levněji, s výjimkou případu, kdy zboží z jiného místa je lepší. Tehdy místní nemohou prodej zakázat, neboť spotřebitel obdrží lepší zboží.

Ale platí to pouze v případě, že nakupují také židé. Tam, kde nakupují pouze nežidé, lze zakázat přespolním prodej, protože dělat nežidovi dobro je hřích.

Platí pravidlo, že lze sice hodit kus masa psovi, avšak nikoliv darovat jej křesťanu, neboť pes je lepší křesťana.

Zákon 26

Když v podniku je zaměstnán správce, s kterým ze žid dohodnul, že vše naleznuté připadne do jeho vlastnictví, a správce oklamal nějakého nežida například tím, že ho zatáhnul do placení už zaplaceného dluhu, tehdy zisk náleží židovi, neboť je pokládán za nalezenou věc.

Zákon 27

Když žid pošle k nežidovi posla pro peníze a tento oklame nežida tím, že vzal od něj více, než měl vzít, tehdy přebytek patří poslovi.

Zákon 28

Když žid obchoduje s nežidem a přijde druhý žid a oklame nežida, nezáleží na tom jak: špatnou mírou, špatnou váhou, špatným výpočtem, tehdy oba židé jsou povinni se rozdělit o tento Jehovou darovaný zisk.

Zákon 29

Když žid pošle k nežidovi posla vyplatit svůj dluh a tento hned po příchodu vidí, že nežid židův dluh už zapomněl, tehdy posel je povinen židovi peníze přinést zpět. Posel nemůže se vymlouvat, že je dal křesťanovi, že úplatou chtěl uctít Boží Jméno, aby nežidové říkali, že židé jsou správní lidé. To by směl činit pouze se svými penězi, ale rozhazovat z cizího se nesmí.

Zákon 30

Když žid prodá druhému židovi cokoliv (movitost i nemovitost) a ukáže se, že prodávající to ukradl nebo vymámil a původní majitel to zabere zpět, tehdy prodávající je povinen vrátit kupci jeho peníze.

Když však to ukradl u nežida a nežid to zabere zpět, to prodavač kradeného není povinen vracet, co dostal.

Zákon 31

Židovi přísně se zakazuje klamat bližního a bratra a kdo tak učinil, musí vrátit vše. Za oklamání se počítá, když ho připravil o jednu šestinu ceny předmětu.

Klamat nežida se židovi dovoluje, tomu není povinen vracet, oč jej ošidil. Nežid není židovi bratrem, naopak, je méně, nežli pes.

Zákon 32

Když žid pronajme dům u žida, tehdy je povoleno třetímu židovi přijít, přeplatit a najmout dům pro sebe. Když však je majitelem nežid, tehdy nový nájemník, byť žid, je proklet a nesmí chodit do synagogy dokud rabín jej neosvobodí od okov prokletí (menuda), neboť pomohl nežidovi více vydělat.

Zákon 33

Je povinností žida vyplnit vše, co napsal nemocný ve své závěti, pokud to není hřích. V důsledku toho, odkázal-li umírající něco nežidovi, což jest hřích, nemá to být vykonáno.

Zákon 34

Když žid něco naleznul, je povinen to vrátit majiteli, který to ztratil. Jestliže však předmět patřil nežidovi, nejenže není povinen jej vracet, ale je to těžký hřích, a to i tehdy, vrátil-li to jen proto, aby nežidé říkali "židé jsou správní lidé".

Zákon 35

Když se žid potká přetížené zvíře, které padlo pod váhou nákladu, nebo vůz, před kterým padl vyčerpaný potah, tehdy je povinen pomoci pohůnkovi nebo vozkovi skládat či nakládat, neboť každý žid dluží podobnou spolupráci jak svému spolubratru, tak i zvířeti. Je tomu povinen i tehdy, když pouze náklad i vozka patří židovi a zvířata nežidovi nebo obráceně.

Jen v případě, kdy jak potah, tak i náklad je majetkem nežida, nejedná se již o útrapy a milosrdenství ani k majiteli ani zvířatům, tudíž žádný žid není povinen pomáhat. [Chybí případ, když nežid na svém vlastním velbloudu veze zboží pro žida...]

Zákon 36

Když žid dluží peníze nežidovi a tento zemře, je mu zakázáno vracet peníze dědicům, za předpokladu, že žádný jiný nežid neví o tom, že zemřelému zůstal dlužet. Pokud o tom některý nežid ví, žid je nucen vrátit peníze, aby nežidé neřekli, že židé jsou podvodníci.

Zákon 37

Židovi je zakázáno krást jak u druhého žida, tak i u nežida. Ale ošidit nežida, například v účtech, nebo neplatit mu, na co by měl nárok, to se dovoluje, ovšem je nutno jednat opatrně, aby se na to nepřišlo a nepoškodilo to Jméno Hospodina.

Zákon 38

Když žid nakupuje u zloděje a prodá to druhému židovi a přijde třetí žid s tvrzením, že zboží je jeho a bere si je zpět, tehdy prodavač musí vrátit peníze. Ale jestli přijde nežid s tvrzením, že zboží je jeho, nic se mu nevrací. Když se tento obrátí k soudu a obdrží svoji věc zpět, prodavač není povinen vracet peníze třetímu židovi. Tím, že koupil u zloděje, neudělal chybu, neboť koupené zboží bylo dobrem, uzmutým u nežida.

Zákon 39

Když žid je monopolní kupec (koupil od státu za určitou sumu například celé město nebo okruh), tehdy druhý žid nesmí mu škodit tím, že neplatí taxy, že provozuje pašeráctví.

Avšak je-li monopolním kupcem nežid, tehdy se to povoluje, neboť je to totéž, jako neplatit své dluhy (zákon 37).

Zákon 40

Když žid vykonává funkci výběrčího daní nebo celního kontrolora, jinými slovy když neodkoupil práva vybírat daně pro sebe ale dělá to pro stát, tehdy je mu zakázáno používat násilí ve své funkci proti druhému židovi. Neboť král, pro něhož vybírá daně, je nežid, a žádný žid nemá nutit k placení druhého žida. Pouze když se židovský úředník bojí, smí použít násilí i proti židovi.

Zákon 41

Zákony státu mají být respektovány; ovšem jedná se pouze o zákony, které přináší důchod státu. A i mezi zákony o daních nemusí se dodržovat všechny, kromě těch, které se týkají pozemků. Nelze neplatit daně z nemovitostí, neboť půda patří pánu, který má právo vyhlásit, že dovoluje žít na své zemi pouze když platíme daně.

Zákon 42

Židovi je zakázáno hráti s židlem v karty "švindla" nebo libou hru, umožňující ho obehrát, neboť okrádat žida je zakázáno. Hrát tyto hry s nežidem je dovoleno.

Zákon 43

Když žid prodal věc nežidovi za přehnanou cenu a tento se dozví od druhého žida cenu skutečnou a obrátí se k prvnímu židovi s reklamací, tehdy druhý žid je povinen uhradit prvnímu rozdíl v obou cenách.

Stejně tak, když žid nabídl nežidovi peníze na vysoká procenta a přišel druhý žid a nabídnul mu menší úrok, je to bezbožník a musí odškodnit prvního žida za ztrátu zisku, o kterou přišel tím, že nežid vzal peníze od druhého. Jestli však nežid sám šel za informacemi k tomu druhému židu, odškodnění není povinné.

Zákon 44

Když zákon vyžaduje platit králi "in nature" (vínem, slámou atd.) a nějaký žid neplatí a druhý žid to na něho donese, v důsledku čehož je k této povinnosti donucen, tehdy donášeč je povinen mu nahradit veškeré ztráty (zabrané produkty, pokutu, atd.)

Zákon 45

I v současnosti, když už není soud Sanhedrin, se dovoluje zabíti chvastouna, který hrozí udat druhého a tento by mohl být trestán na těle (vězením) či na jmění (pokutou). Nejprve má dostat výstrahu: "Nedonášej!", ale když trvá na svém a opakuje: "Přesto tě udám", pak je zabití nejen dovoleno, ale pokládá se za dobrou věc. Není-li čas na výstrahu, tehdy je dovoleno zabít ho okamžitě a kdekoliv.

Zákon 46

Když někdo třikrát donesl nežidům na žida, tehdy je nutné hledat způsob, jak ho zprovodit ze světa, byť by i sliboval se napravit a více neudávat. Výlohy, spojené s jeho odstraněním jsou povinni vzít na sebe ti židé, kteří žijí v daném městě.

Zákon 47

Když židův vůl probodne nežidova vola, žid není povinen uhradit nežidovi škodu, neboť je psáno v Písmě "A ustrčí-li by vůl něčí vola sousedova, že by umřel: tedy prodají vola toho živého, a podělí se penězi jeho; i s zabitým volem také se rozdělí" /II, 21, 35/, neboť nežid není soused ani bližní.

Jestliže nežidův vůl pobodal židovského vola, nežid je povinen platit škody, poněvadž je nežid.

Zákon 48

Když v Palestině pole patřila židům, bylo jim zakázáno chovat drobný skot, který obvykle si hledá potravu na cizích polích; bylo to proto, aby nemohl být poškozen židův bližní. Naopak v Syrii, jakož i jinde, kde pole židům nepatřila, každý žid měl právo vlastnit drobný skot.

V naší době, kdy už i v Palestině pole patří židům, mají právo držet drobný skot i zde.

Zákon 49

Vlastnit zlého psa, který kouše, židovi se zakazuje, není-li tento pes přivázán na řetězu; ale toto platí jen tam, kde žijí pouze židé. Naproti tomu tam, kde žijí i nežidé, žid má právo držet zlého psa bez řetězu.

Zákon 50

Od doby, kdy Sanhedrin i chrám už neexistují, trest smrti nemůže být pronesen, jako tomu bylo dříve. Rabínský soud může odsoudit k smrti pouze podle zákona 19. Zabití udavače bez rozsudku rabínského je možné podle zákona 45.

Kromě toho, zabití bez rozsudku rabínského je dobrým činem v následujících případech:

a) Jedná se o případ, který zde nelze citovat z důvodu slušnosti.

b) Dobrá věc je zabití apikoresa. Pokládá se za něho volnomyšlenkář, nevěrec, posměvač atd., který popírá učení Izraele a je na to pyšný, stejně jak i ten, kdo se stal nežidem. Pokud žid může zabití vykonat veřejně, nechť tak učiní! Avšak nelze-li to vykonat ze strachu před úřady státu, nechť hledá prostředky, jak zprovodit apikoresa ze světa tajně.

Ačkoliv není přímou povinností žida zabíjet nežidy, s kterými se dobře snáší, nemá nijaké svolení zachraňovat jim život.

Zákon 51

Na zvíře, zabité nežidem nebo židem, který se stal nežidem, se pohlíží jako na mršinu.

Zákon 52

Žid má zakázáno zařezávat dobytčata, dokud jim nebylo 8 dní. Když přijde nežid prodávat dobytčata a tvrdí, že jsou starší 8 dnů, žid mu nemá věřit, neboť nežidé jsou banda lhářů a podvodníků.

Zákon 53

Židovi je zakázáno mít za kojnou křesťanku, může-li vzít židovku, neboť příroda a charakter kojné obvykle přechází na děcko; od křesťanek dítě hloupne a přejímá špatné vlastnosti.

Zákon 54

Rabínové zakázali jísti chléb, pečený nežidem, nebo cokoliv, zhotovené nežidem. Rovněž píti u něho alkoholické nápoje, protože tehdy mohou vzniknout přátelské vztahy.

Nicméně není-li v místě židovský pekař, je možno nakupovat u křesťanského, pokud není důvodu mít podobné obavy. Židovi je dovoleno mít křesťanku jako kuchařku, která pracuje pod vedením či dohledem židovky, případně v její spolupráci.

Zákon 55

Židovi není povolen obchod s nečistými předměty (s prasaty, s předměty z křesťanského kostela, atd.), avšak je dovoleno je ujmout nežidovi (nikoliv koupit, nýbrž zabrat pod záminkou, že nevrátil vymyšlený dluh), neboť urvat cokoliv u nežida je vždy dobrá věc.

Zákon 56

Když žid koupil nádobí u nežida, ať už kovové či z hlíny, musí je dočista vymýt, neboť nežidé jsou nečistí. Když žid prodá nežidovi nádobí a ten je přinese zpět, žid je musí znovu vymýt, neboť dotekem nežida bylo pokvrněno.

Zákon 57

Žid má zakázáno pít víno z láhve nebo z číše, které se dotkl nežid, protože jeho dotekem víno bylo znečištěno.

Zákon 58

Židovi se zakazuje mít jakéhokoliv požitku či výhody z chrámu nežidů. Například nesmí používat voskové svíce, koberce, oblek, určený pro bohoslužby, jestliže ty předměty už byly v kostele. Prodávat knězovi modlitební knihy, zpěvníky žid nesmí, avšak ostatním modlářům je prodat smí. Pokud se přemůže a ani těm je neprodá, bude blahoslaven.

Židovi je zakázáno půjčovat peníze na stavbu nebo vnitřní úpravu chrámu nežidů, tím spíše obchodovat s předměty, které budou sloužit v takovém chrámu. Nesmí dávat nebo prodávat vodu, když ví, že bude použita při křtu. Nesmí prodávat kadidlo, použitelné v chrámu.

Ačkoliv, jestliže v tom místě nežid už prodává takové předměty, je to dovoleno i židovi, aby nežid na nich nevydělával. Byť by ty nečisté předměty se nacházely mezi tisíci podobných předmětů, žid nesmí mít z té tisícovky žádné potěšení a dokonce nesmí ani těžit výhody z popele takových věcí a ze shořelého chrámu nežidů.

Zákon 59

Židovi je zakázáno těžit požitků či výhod z kříže nebo libovolného církevního zobrazení, jaká lze nalézti ve vesnicích, městečkách či podél cest, kde jsou vystaveny, aby se jim nežidé klaněli, tudíž jsou pro žida nečisté. Ve velkých městech, kde jsou pouze pro okrasu, tento zákaz nemá být dodržován, s výjimkou kříže, před kterým lehce podklekají.

Zákon 60

Židovi se zakazuje mít jakýkoliv příjemný požitek z chrámu nežida, například chladit se v létě v jeho stínu, poslouchat hru na harmonium, kochat se krásou obrazů.

Zákon 61

Žid má přísně se zakázáno stavět pro sebe dům těsně vedle chrámu nežida. Avšak vlastní-li už takový dům a tento dům spadne, tehdy při rekonstrukci je povinen poněkud odstoupit a tuto mezeru vyplnit lidskými exkrementy.

Zákon 62

Židovi se zakazuje těžit z příslušenství chrámu nežidů (nemovitostí, domů, polí), ledaže by důchod šel na bohoslužebné cíle židů. Když důchod využívá duchovenstvo přímo, tehdy žid má povolení těžit výhody z čehokoliv, pod podmínkou, že ho to nic nebude stát.

Zákon 63

Žid má přísně zakázáno zúčastnit se sbírky na chrám nežidů. Platí to ale pouze tam, kde chrám sám spravuje svůj majetek i své výdaje. Když duchovní majetek spravuje stát, tehdy žid do sbírky přispět může, neboť lze předpokládat, že stát užije těch darů na jiné účely.

Zákon 64

Je dobrou věcí, když chrámy nežidů a k nim náležející majetek každý žid podle svých možností se pokusí zničit nebo podpálit, a popel nechá roznésti všem větrům či vhodí do vody. Každý žid má povinnost zbavovat zemi chrámů nežidů a na každý případ dávat jim ostudné názvy.

Zákon 65

Žid, který něco tvrdil zaklínaje se jménem chrámu nežidů, bude potrestán 39 ranami holí, neboť nesmí se vyslovovat jméno takového chrámu, ale používat pouze ostudné přezdívky. Jména svátků nežidů nelze též nazývat jejich vlastními jmény, s výjimkou jmen lidí (například "svátek Petra a Pavla").

Židu je dovoleno vysmívat se nežidům slovy: „Tvůj Bůh ti pomůže!” nebo „Nechť Bůh požehná tvému dílu!” Přitom myslet pro sebe: ”Bůh těch klaněčů idolům nemůže udělat nic, takže mu nepožehná a židovské přání nebude víc než posměšek.”

Zákon 66

Žid má zakázáno nežidovi půjčovat nebo vůbec mít s ním obchodní styky tři dny před nežidovským svátkem, aby nežid nemohl se radovat ze svého svátku. Ačkoliv za vysoká lichvářská procenta je to dovoleno, neboť strach, jak bude splácet, mu zkazí náladu.

Zákon 67

Židovi se zakazuje dávat nežidům dárky o jejich svátcích. Je to dovoleno pouze, když ví, že nežid je bez vyznání. Stejně tak, zakazuje se mu o jeho svátku přijímat od něj dárky. Pouze když se žid bojí, že odmítnutí by mělo neblahé následky, smí dárek přijmout, ale poté jej má vyhodit.

Den korunovace nového krále je pokládán židy za obyčejný svátek nežidů, tedy neměli by s nežidy obchodovat, i když mají možnost snáze oklamat nežida.

Zákon 68

Židovi je zakázáno chodit do domu nežida v den jejich svátku, aby nebyl nucen ho pozdravit. Když ho potká náhodou na ulici, je dovoleno se s ním zdravit, avšak s nuceným způsobem, se slabými rty a s těžkou hlavou.

Zákon 69

Židovi je bezvyjímečně zakázáno odpovídat nežidovi na pozdrav „svět s tebou” nebo něco podobného, neboť svět bude patřit tomu, kdo dostane tuto odpověď. Proto, jakmile uvidí nežida, měl by se poklonit první, aby nežid neměl čas pozdravit a donutil tím žida odpovědět a dopomohl tomu, aby chraňbůh nežid nedostal požehnání.

Zákon 70

Je dobrou věcí, když žid se zdržuje podále od nežidovského chrámu nejméně 4 lokte. Přísně se zakazuje uklonit hlavu před tímto chrámem. V případě, že se mu zadřela tříska do nohy nebo mu upadl peníz a on je nucen se sehnout, musí se obrátit k chrámu zády. Když u otvoru fontány se nachází křesťanský symbol nebo obrázek, žid nesmí z něho pít, neboť by to vypadalo, že se chce dotknout obrazu či symbolu.

Zákon 71

Židovi se zakazuje snímat čapku před králem nebo před knězem, je-li na jejich oděvu kříž, aby to nevypadalo, že se klaní kříži. Avšak aby zdánlivě nenarušil zvyku, je nutno sejmout s hlavy svůj úbor dříve, než uvidí tyto osoby. Též může v jejich přítomnosti jakoby náhodou ztratit peníze a sehnout se k jejich sebrání.

Zákon 72

Je zakázáno židům v ulici nebo ve čtvrti, v které žijí, pronajímat nebo prodávat domy třem nežidům, aby se čtvrť nestala křesťanskou. Dříve bylo povoleno prodat domy dvěma nežidům coby skladiště, nikoliv k obývání, neboť tehdy by v nich mohli držet své idoly. Jelikož k tomu prakticky nikdy nedochází, je nyní povoleno najmout nebo prodat i dva obytné domy nežidům.

Zákon 73

Pokládá se za velký hřích darovat cokoliv nežidovi. Ačkoliv, kvůli veřejnému mínění, je dovoleno dávat almužnu nejchudším nežidům, navštěvovat jejich nemocné, vzdávat zemřelým poslední poctu a utěšovat jejich příbuzné, aby nežidové mysleli, že židové jsou jejich přátelé, neboť jim vyjadřují svoji soustrast.

Zákon 74

Je zakázáno židovi chválit nežida v jeho nepřítomnosti, například: „Jaký to krasavec!” Tisíckrát přísněji je ale zakázáno mluvit o dobrých vlastnostech a dobročinnosti: „Jak dobrý člověk!”, nebo „Jak je ten člověk učený!” Chválou tělesné krásy nežida žid hodlá vzdát chválu Boha za to, že tvoří krásné bytosti ve smyslu krásného zvířete, tedy i nežida.

Zákon 75

Židovi se zakazuje účastnit se svatební hostiny nežida i v případě, kdy je možnost si přinést vlastní jídlo a svého lokaje, protože tam by mohly vzniknout společensko-přátelské vztahy. Když nežid pošle židovi domů živou drůbež nebo cokoliv zaříznuté židem, tehdy žid má povolení jíst to doma.

Zákon 76

Židovi se zakazuje posílat své dítě do křesťanské školy jakož i do učení k křesťanskému řemeslníku, protože nežidové by ho ponoukali ke zlu. Žid nikdy nemá zůstávat s nežidem společně, protože nežidé jsou krvežíznivci.

Když jde žid s nežidem po schodišti dolů nebo nahoru, v prvním případě žid se má postarat o to, aby šel napřed, v druhém případě, aby šel poslední, tedy aby žid byl vždycky výše nežida, neboť tento by ho mohl zabít, kdyby stál níže. Stejně tak žid se nesmí nahýbati v přítomnosti nežida, protože ten by mohl mu useknouti hlavu. Žid nesmí odpovědět pravdivě, když se ho nežid ptá, kam jde, protože nežid by se tam mohl přikrást a zabít ho.

Zákon 77

Je zakázáno židovské kojné krmit dítě nežida, i za peníze, protože tím by pomohla vypěstovat nežida. Pouze když přebytek mléka jí tlačí a mohl by jí uškodit na zdraví, je to povoleno. Je zakázáno židovi učit nežida jakémukoliv řemeslu, kterým by se mohl uživit.

Zákon 78

Je zakázáno židovi léčit se bezplatně u lékaře či lékárníka nežidů, protože lze předpokládat, že v takovém případě by ho otrávili. Za peníze však lze se léčit u lékaře či lékárníka nežidů, neboť tito žida neotráví, aby nepoškodili svou reputaci.

Zákon 79

Při životu nebezpečné nemoci povoluje se židovi využívat cokoliv nečistého, myslí-li, že tím bude vyléčen. I v tomto případě nesmí však používat nic, co je nejvíc nečisté, totiž co náleží křesťanské církvi.

Zákon 80

Přísně je zakázáno dávat si stříhat vlasy či bradu u nežida, protože tento by mu mohl podříznout krk. Povoluje se to pouze za přítomnosti několika židů, nebo stojí-li před židem zrcadlo, v kterém by okamžitě zpozoroval nežidův úmysl podříznout mu krk a rychle uprchnout.

Zákon 81

Žid nemá přímou povinnost zabíjet nežida, pokud s ním žije v míru; nicméně přísně se zakazuje takovému nežidovi zachraňovat život, například spadne-li do vody a slibuje oddat veškeré své jmění za svou záchranu.

Je zakázáno léčit nežida i za peníze, kromě případu, kdy jsou obavy, že odmítnutím zdvihne se nenávist proti židům. V takovém případě je povoleno léčit nežida i zdarma, není-li vyhnutí. Židovi je povoleno dělat s nežidem pokusy, přináší-li lék uzdravení či smrt?

Žid je přímo povinen zabíjet žida, který se dal pokřtít a přešel k nežidům; a co nejpřísněji se zakazuje zachraňovat takového žida od smrti.

Zákon 82

Přísně se zakazuje židovi půjčovat druhému židovi peníze na vysoká procenta; lichvářský úrok se dovoluje jen při půjčce nežidovi nebo židovi, který se stal nežidem, neboť v Písmě se praví: „Jsi povinnen dávat žíti tvému bratru vedle tebe”. Nežid není pokládán za bratra či bližního.

Zákon 83

Je zakázáno židovi přebírat obraz života nežidů. Naopak, je povinen usilovat všemi způsoby, aby se od nich odlišoval, například oděvem, nošením vlasu, v domácích zvycích atd. Nejméně se mu dovoluje nosit takový oděv, který má v sobě něco specificky křesťanského. Avšak když některé křesťanské seskupení nosí zvláštní oblek, jako lékaři a řemeslníci, tehdy židovskému lékaři či řemeslníku je povoleno nosit také takový, pokud díky tomu může nabývat peněz rychleji.

Zákon 84

Existuje zákon, podle kterého v určitou dobu židé jsou povinni se očisťovat vodou [Levit 12]. Když při východu z lázně uvidí cosi nečistého nebo odporného (psa, osla, nežida, pohana, velblouda, svini, kobylu, malomocného) jsou povinni provést očisťování znovu, neboť už pouhý vzhled nečisté věci nebo nežida bez jakéhokoliv dotknutí už sám znečisťuje.

Zákon 85

Když žid něco ukradl u nežida ale před soudem to popírá a chtějí ho předvolat k přísaze, tehdy druzí židové, kteří vědí o krádeži, jsou povinni coby mediátoři usilovat o urovnání mezi židem a nežidem. Jestli se to nezdaří a žid, který nechce prohrát svou při, nemůže se vyhnout přísaze, tehdy se mu dovoluje přísahat lživě, ale v duši musí anulovat křivou přísahu myšlenkou, že jinak nešlo postoupit.

Tento zákon je v platnosti pouze v případě, kdy nežid nemá možnost dozvědět se o krádeži jiným způsobem. Pokud by nežid měl naději získat nové svědectví, tehdy žid nesmí podstoupit křivou přísahu, aby nebylo očerněno Jméno Hospodina.

Pravidlem jest, že v případě, kdy židu hrozí tělesný trest, má právo přísahat křivě i tehdy, když existuje nebezpečí, že bude obviněn z křivého svědectví a následně očerněno Jméno Hospodina. Kde mu hrozí pouze pokuta, přísahat křivě se dovoluje pouze pod podmínkou, že odmaskování žida před nežidy je nemožné a že Jméno Hospodina nebude očerněno.

Zákon 86

Žid má zakázáno dát almužnu nebo půjčit cokoliv tomu, kdo odmítá byť jen jediný náš zákon. Tím spíše nesmí dát či půjčit židovi, který se stal nežidem, neboť není povinen umožnit mu z něčeho žít.

Dát almužnu nežidovi se dovoluje, aby nevznikla nenávist proti židům.

Zákon 87

Žid má přísně zakázáno přijímat almužnu od nežida, protože ten, kdo podá almužnu židovi, bude Bohem požehnán. Tudíž, byl by požehnán i nežid. Ostatně křesťané dosud existují jen proto, že zkrz židy předává se něco na i ně a nebýt židů, rozbili by se rychle jak křehké nádobí [=konečné zničení].

Když král nebo jiný nežidovský vládce posílá židům peníze pro jejich chudé, jelikož to nelze odmítnout, neboť by se král urazil, nesmí se peníze rozdat chudým židům, nýbrž potichu darovat chudým křesťanům. Když vládce daruje cokoliv synagoze, tehdy je dovoleno to přijmout, neboť požehnání krále za tento čin není tak důležité. Když to však daruje žid, který se stal křesťanem, přijmout to nelze.

Zákon 88

Sňatky u nežidů nemají zákonné síly, jejich spolužití je stejné, jako páření koní. Jejich děti s rodiči nemají tedy žádné rodinné vztahy.

Proto, když rodiče i děti se stanou židy, syn smí se oženit s vlastní matkou. Avšak rabíni se vyslovili proti uvedení tohoto pravidla v život, „aby nežidové, kteří se stali židy, neřekli, že nežidové jsou pobožnější nežli židé, neboť jejich syn nesmí se oženit s vlastní matkou”.

Zákon 89

U židů existoval zákon: „při sklizni obilí vynechej okraje polí nebo nepožni část klasů pro židovské chudáky”. Avšak od té doby, kdy židé jsou rozeseti mezi nežidy a jejich pole se rozkládají uprostřed polí nežidů, toto se zakazuje, protože klasy by mohli sbírat i nežidovští chudáci.

Zákon 90

Žid, který má za souseda rovněž žida a hodlá prodat svůj pozemek nežidovi, je povinen vydat sousedovi písemné potvrzení, že bere na sebe odpovědnost za veškeré újmy, které mohou sousedovi vzniknout z nového sousedství. Pokud tuto zodpovědnost odmítá, rabín je povinen uvalit na něho anatému, to jest vyloučit jej z obce. Existuje 24 případů, kdy rabín vynáší nad židem anathèmu, jiný případ je zákon 21.

Zákon 91

Žid, který je přítomen v okamžik, kdy duše opouští tělo jiného žida, je povinen rozervat kousek svého oděvu a to i v případě, když umírající byl hříšník. Umírá-li však nežid nebo žid, který přešel na jinou víru, tento výraz smutku se nedovoluje, žid je povinen se radovat; tato radost jej nestojí ani groš.

Vzdávat poslední hold nežidovi, například doprovázet jeho prach do hrobu nebo pronášet nad hrobem řeč, je zakázáno, ledaže by to bylo v zájmu veřejnosti a pokoje.

Zákon 92

Židovskému duchovnímu je zakázáno dotýkati se mrtvého člověka, ba i přebývat v domě, kde leží. Člověkem se rozumí pouze žid, neboť je psáno: "Zemřel-li člověk ve stanu, každý, kdo vešel pod stan, je nečist (XIX,14)". Uvésti duchovního do domu, kde zemřel nežid, je dovoleno, neboť na nežida nutno pohlížet ne jako na člověka, nýbrž jako na živočicha.

Zákon 93

Když v domě židově sluha-nežid nebo služka-nežid zemře, je zakázáno utěšovat majitele, jako by zemřel člověk. Vhodné je říci "Nechť Bůh ti vynahradí tvou škodu", jak se říká člověku, kterému uhynul býk či osel.

Zákon 94

Židovi je přísně zakázáno dávat dárky nežidovi na jejich Nový rok, protože nežidé to chápou jako předzvěst šťastného nového roku a radují se. Pokud je nemožné vyhnout se tomuto zvyku, žid musí poslat dárky dříve. Jen v případě, kdy by mu to mohlo přinést nepřízeň nebo škodu, má povolení dávat dárky i v den Novoroční.

Zákon 95

Židovi je přísně zakázáno znesvěcovat svůj hřbitov, to jest konat tam své potřeby nebo pouštět tam nežidy. Židům nelze tam pást skot či těžit výhody z židovského hřbitova. Avšak patří-li pozemek hřbitova nežidovi, pak je dovoleno židovi prodávat trávu, dříví, atd., aby za výnos z něho pomaloučku odkupoval hřbitov do svého vlastnictví a napravil ostudu zemřelých Izraelců, spočívajících v zemi nežidů.

Zákon 96

Když nežid (křesťan) se žení s nežidovkou, nebo když pokřtěný žid se žení s pokřtěnou židovkou, jejich sňatek nemá zákonnou moc. Když později křesťan nebo křesťanka se stanou židy, mohou vstoupit do nového manželství bez nutnosti se rozvádět, byť by prožili spolu mnoho let, protože manželství nežidů nebylo nic jiného, než blud.

Zákon 97

Židovi je přísně zakázáno tlouci svého bližního, byť by byl poslední hříšník. Kdo udeří svého bližního, je bezbožník a podléhá anathémě do té doby, dokud nepoprosí bližního o odpuštění. Za bližního lze pokládat pouze žida, bít nežida není žádný hřích.

Když židem se stane nežid a jiný žid ho udeří, tehdy vinovník dluží pouze úhradu škod (léčení), nepodléhá anathémě a jeho postupek nemá takovou vinu, jakoby udeřil rodného žida.

Zákon 98

Když žid se ožení s nežidovkou nebo židovka s nežidem, dostane 39 ran, sňatek je neplatný a sbor Bef-din je povinen uvrhnout na něho anathému. Když žid se ožení s židovkou a ta se potom stane nežidovkou, má právo oženit se s jinou ženou bez předchozího rozvodu, protože nežidé mají být pokládáni ne za lidi, ale za skot.

Zákon 99

Když židovi umře člen rodiny, po kterém se drží smutek, tehdy po dobu 7 dní nelze mu vycházet z domu a vésti obchod s cílem obohacení. Avšak když jde o lichvaření s nežidem, tehdy je povoleno vycházet, přerušit smutek, aby nepřišel o dobré dílo; později se možná nenaskytne podobná příležitost.

Zákon 100

Každý žid je povinen ženit se kvůli pokračování lidského rodu. Proto je povinen vybrat si ženu, s kterou může mít děti, to jest ne starou a ne takovou, s kterou to je bez naděje. Pouze v případě, že žena je bohatá a on se chce oženit kvůli penězům, tehdy je to dovoleno a Bef-din nemá právo zamítnout sňatek, i když žena děti mít nemůže.

Žid vyplnil svou povinnost množit lidský rod když má děti, byť i rozené mimo manželství nebo přiblblé. Avšak když děti jsou nežidové - například on byl nežidem, měl děti a teprv pak se stal židem - pak svůj dluh nesplnil, neboť děti nežidů nejsou srovnatelné ani s nezákonnými dětmi nebo s idioty židovského rodu.