zpet  02/2011   dále

 

Dokumenty z historie „Slezské legie” a založení mohyly „Ivančena”

Zpráva o činnosti skupiny Vladimíra Čermáka
(odboj slezských junáků) od r. 1938 do r. 1945 :

Po obsazení Těšínska beckovským Polskem v r. 1938 utvořili hlavně junáci 1. oddílu Rychvald a činovníci jiných oddílů v kraji za spolupráce důstojníků a vojáků tzv. Slezskou legii, která měla v Rychvaldě 76 členů vedených br. Benediktem Závadou, v Záblatí 32 členů vedených br. Rumplem, ostatní členové byli z okolí. Mezi nimi byli br. Vladimír Pach a br. Vladimír Čermák z Ostravy.

Mladší členové této legie rušili telefonní sítě a prováděli menší destrukční práce, starší opatřovali zbraně (gen. Satorie) a připravovali vojenskou akci pro případ, že by byli Poláci nuceni vyklidit Těšínsko.

Koncem prosince 1938 se však celá akce zhroutila zatčením vedoucích. Nejprve byl zatčen br. Závada, o tři dny později br. Rumpl. Br. Závada byl vyslýchán a po křížovém výslechu utekl z fryštátské věznice. V nepřítomnosti byl odsouzen na 15 let těžkého žaláře pro velezradu. Od té doby se skrýval, organizoval a vykonával odbojovou činnost. Bratru Rumlovi se tento kousek nepodařil, byl odsouzen na 9 let a trest si odpykával ve varšavské citadele až do dobytí Varšavy Němci. Během této doby odešli někteří příslušníci Slezské legie do později vzniklého „Protektorátu Čechy a Morava”, kde byli pověřeni br. kpt.let. Bajerem na rozkaz gen. Vicherka důležitějšími úkoly (podrobnosti jsou uvedeny ve vylíčení činnosti od br. kap.let. Milana Bajera a br. JUDr. Jaroslava Polacha), jiní vstoupili do čs. zahraniční armády. Když byla ČSR obsazena Němci, změnila Slezská legie název na Slezský odboj a začala pracovat proti Němcům.

Po obsazení Těšínska Německem získaly německé orgány protokoly o činnosti Slezské legie. Zbraně byly většinou zabaveny, zbylé na příkaz tajně dopravovali br. Čermák a br. Pach nějaké osobě na policejním ředitelství v Moravské Ostravě, později do Radvanic za pomoci jiných junáků z 1. oddílu Ostrava. Br. Závada byl třikrát vyšetřován na Gestapu a sedm měsíců byl pod dohledem. Delší dobu byl bez prostředků a bez zaměstnání, až mu Dr. Wald opatřil místo ve Vítkovických železárnách. Tam Závada pokračoval ve své ilegální činnosti.

Po zatčení br. kpt.let. M. Bajera a po odchodu br. J. Polacha za hranice, ujímá se vedení Slezského odboje br. Vladimír Čermák, který již v červnu 1939 organizoval přechody důstojníků a vojáků, stíhaných Gestapem, přes státní hranice za pomoci junáků 1. oddílu Ostrava.

V roce 1940 odbojová činnost poněkud ustávala. Vladimír Čermák věnoval veškeré úsilí na cvičení a vybírání nových členů a přípravu dalších akcí. Do tohoto obdobi citelně zasahuje rozpuštění Junáka Němci, kteří ukradli množství nezbytné výstroje (stany, torny apod.).

Na jaře 1941 jsou organizovány partyzánské čety. Mnoho členů bylo při této činnosti chyceno, ale přes veškerá mučení nezradili ostatní. Zbylí členové pracovali na Těšínsku, dále br. Závada a Krupa (?) opatřovali spojení s partyzánským ústředím za pomoci Dr. Walda a br. Komárka.

Bratři Závada a Čermák organizují za pomoci pilota Makového v Kozlovicích partyzánské čety.

V roce 1942 navazuje 1. oddíl Ostrava styk s 1. odd. Vratimov, vedeným bratry Blažkovými, který také nepřerušil činnost. Slezský odboj získává nové spolupracovníky, např. hajného Kabylku ze Starých Hamer-Samčanky, který členům ukázal mnoho důležitých cestiček v horách a některé lovecké a dřevorubecké chaty, ve kterých se mohly ukrývat pronásledované osoby a také zbraně. Konají se pravidelná cvičení v horách.

V roce 1943 změnilo několik členů svá působiště v důsledku „totálního nasazení v Říši”. Většina tvoří v místech svého nasazení ilegální skupinky, které jsou vedeny br. Čermákem.

Bratři Blažkové tvoří v Lipsku z cizích dělníků ilegální skupinu a navazují styk se zahraničím (Bellgie, Francie).

Současně br. Otto Klein organizuje ve Štýrském Hradci skupiny, které provádějí rozsáhlé sabotáže, opatřují zbraně a připravují se na útěk k Titově armádě. Byli udáni a většina byla zavřena. Ale nic, kromě poslechu zahraničního rozhlasu, jim nebylo dokázáno. Po kratší době byli propuštěni. Br. Otto Klein byl později opět zavřen, pak propuštěn. V létě 1944 utekl do Ostravy.

V Ostravě navazuje spojení br. Pach se skupinami na dole Ignát, br. Mužný v Zábřehu a br. Čermák ve Vítkovicích.

Na rozkaz br. Čermáka organizuje br. Miloš Rozsypal mládež do 16 let v KČT. Později, po zřízení „Kuratoria”, za pomoci br. K. Skopala, Z. Zdráhala, Prokopa, M. Malého a jiných i v této organizaci. Získává se tak asi 400 spolehlivých a dobře vycvičených lidí na později připravované akce. Obstarávají se léčiva, obvazový materiál, konzervy a pod. a tento materiál se dopravuje partyzánům v Beskydách.

13. listopadu 1943 se utvořila ze všech dosavadních členů (většinou junáků) ilegální organizace „Odboj slezských junáků”. Byli vyzváni všichni známí junáci i nečlenové Junáka, aby se do odbojové činnosti zapojili. Byli takto přibráni br. Jaroslav Krupa, který chránil naše členy před totálním nasazením a opatřoval doklady pro skrývané uprchlíky z různých koncentračních a pracovních táborů, dále Vlad. Bílek - spojka mezi partyzány, Alfréd Krautil - ileg.org.KSČ, Kozlovský - pravděpodobně spojka se Zlínem, dále Ziznar, Josef Kmošťák - ileg.org.KSČ, Garbulinský a jiní.

Bratr Skopal byl přidělen k protiletecké ochraně na hlavním velitelství u policejního ředitelství jako spojka. Byl pověřen br. Čermákem, aby navázal styk s osazenstvem. To se mu podařilo. Utvořil skupinu s Mirkem Volným, junákem z Opavy, který zastával službu hlasatele rozhlasu místního velitelství PO. Později seznámil s ním i br. Čermáka.

Jako spojka PO nosil br. Skopal dopisy z policejního ředitelství na Gestapo a opačně. Většinu těch dopisů nechal otevřít a přečíst br. Čermákem, který pak podle obsahu uvědomoval patřičné osoby. Rovněž br. Skopal nosil zprávy o shozech parašutistů, zbraní, materiálu apod.

Bratr Z. Žák navázal styk přímo se Zlínem. Br. Čermákovi se podařilo navázat styky se slovenskými partyzány a se Šugárkem z Fryčovic, který měl vysílačku a tím spojení s partyzány. Bratr Schon rovněž staví vysílačku. Br. Fajt za pomoci známých lékařů a personálu v nemocnici organizuje lékařskou službu a opatřuje léky a obvazový materiál.

K naší skupině se také přihlásil V. Stavinoha - ileg.org.KSČ jako spojka mezi partyzány, operujícími v úseku železniční trati Frenštát - Val. Meziříčí.

V roce 1944 se vrátil z Německa br. Vl. Blažek, který organizuje skupinu v Kunčičkách a Kunčicích za pomoci por. Jackwerta (?).

Od července 1944 odával br. Bedřich Polák s Dr. Komárkem pravidelné měsíční zprávy o počtu vojsk a jejich pobytech včetně druhů zbraní na Těšínsku.

Bratři V. Pach a M. Rozsypal zakreslovali postavení protiletadlových děl (flaků), opevnění, minová pole, protitankové příkopy a překážky, kulometná hnízda apod. Tyto informace podával br. Čermák spolu s informacemi o pohybech vojsk Vlastimilu Wagnerovi do Lipníka.

Ostatní obstarávali mapy, fotokopie dokumentů, zbraně, obvazový materiál - tedy věci, jichž byl citelný nedostatek.

V lednu 1945 požádal br. Čermák bratra B. Poláka, aby mu opatřil důvěrné zprávy o Z. Hozovi z Kroměříže. Získané informace o něm byly varovné. Br. Čermák na schůzku s ním nešel, ale br. Mužný, přes zákaz Čermáka, navázal se Z. Hozou a Otakarem Hoplíkem styk.

Sestra Danuška Dobrovolská obstarala styk a spojení s Hodonínem a Zlínem. Několikrát se sešli u ní v bytě zástupci z Hodonína s br. Čermákem.

V únoru 1945 br. Kublák z Frýdku navázal styk s br. Milošem Rozsypalem. Dvakrát se sešel s Čermákem a Rozsypalem v Ostravě, kde se jednalo o zbraních. Později byl Kublák zatčen, ač byl námi varován. Propuštěn byl před velikonocemi.

Od poloviny února 1945 dostali se br. Milan Rotter a Otto Klein při opatřování zbraní do styku s konfidenty Gestapa, později i s Gestapem samým. V této době byli někteří členové odhaleni a sledování ostravským Gestapem a protivyzvědačskou německou službou. Čermák se asi v polovině března 1945 dozvěděl, že jsou Gestapem sledováni, proto všechny varoval, ale pracovalo se obezřetněji dále.

V této době navázal br. Čermák styk s dopravní skupinou protiletecké ochrany, která měla na příkaz br. Čermáka odvézt při evakuaci Ostravy protileteckou ochranu místo do Čech do Beskyd. (Toto spojení obstaral asi někdo z následujících: Čermák z Orlové, br. Skopal nebo br. L. Motan).

Po velikonocích 1945 měl být proveden odsun všech našich členů do Beskyd. Odtud měly být prováděny rozsáhlé akce proti německému vojsku. Zbraně měly být vyzvednuty ve Frýdku, kde byly před krátkým časem shozeny.

31. března 1945 se sešli br. Čermák, Pach, M. Rozsypal a právě propuštěný Kublák na Chladné vodě. Bylo rozhodnuto, že odsun bude proveden ve čtvrtek 5. dubna. Druhého dne pokračovali Pach a Čermák v cestě na Visalaje, Samčanku, Smrk a Podolanky, kde se chtěli domluvit s partyzány na rozdělení jednotlivých skupin. Br. M. Rozsypal na rozkaz br. Čermáka šel do Frýdlantu navštívit svého těžce nemocného otce a měl se hlásit 5. dubna v 10 hod. u br. Čermáka v Ostravě.

Dne 3. dubna 1945 odpoledne, když šel br. Rotter se svou dívkou ve Vítkovicích kolem hospody „U železného muže”, vyběhl z hospody konfident Kohutek, který Rottera poznal. Rotter byl Gestapem na ulici zatčen a odveden. Bohužel, br. Čermák a ostatní byli pozdě a nejasně varováni (mysleli si, že Rotter byl zatčen pro „bulání” šichet, což se domnívala i většina ostatních ještě po následném zatčení br. Čermáka a dalších).

Brzy ráno 4. dubna 1945 byli zatčeni Čermák, Pach, Klein a další. Zatýkání bylo provedeno několikrát, až poslední bylo 20. dubna. Některým se podařilo utéci. Celkem bylo zatčeno asi 50 lidí.

Z rozkazu velitelství pancéřové divize ve Frýdku měli být všichni zatčení popraveni. První skupina zatčených byla odvezena 24.4.1945 do Polského Těšína a tam v době od 24.4 do 1.5.1945 popravena na židovském hřbitově. K popravě dalších nedošlo, protože Ostrava byla 30. dubna 1945 osvobozena.

V Polském Těšíně byli popraveni tito členové:

Utéci se podařilo bratrům Mužnému, M. Fajtovi, Szpuckovi, M. Rozsypalovi Galíčkovi, který však byl později zatčen při předčasném návratu domů.

Při osvobozování Ostravy se zúčastnila většina členů aktivně bojů po boku Rudé armády, přestože mnoho vedoucích bylo zatčeno nebo museli z Ostravy utéci. Tím bylo přerušeno spojení, nebyly pokyny, nebyly rozkazy.

V Heřmanicích pod vedením br. Závady a vyzbrojeni několika pistolemi ráže 6,35 přepadli členové odboje kulometné hnízdo obsazené jedenácti SS-many. Devět fašistů zastřelili, dva zabili sekerami. Tak byly získány automaty, 4 pušky a granáty. Skupině se podařilo Heřmanice od Němců vyčistit.

Těchto bojů se zůčastnili junáci od 16 let. Velké uznání všech, zejména však důstojníků RA, získal 17ti letý br. Hanzelka, který sám svou odvahou a důvtipem zničil 3 kulometná hnízda.

Junáci utvořili dva kulometné roje a postupovali v předních liniích s RA až do Karviné. Jeden byl při odstraňování min těžce raněn.

V Hrušově postavili junáci lanovou lávku přes Odru mezi Hrušovem a Koblovem na místě mostu, vyhozeného Němci. Po lávce tak mohly přejíždět i motocykly.

Důležitou úlohu měli br. Motan, Němec, Štěpán a Szpuck, ale nepodařilo se zjistit podrobnosti.

Tato zpráva je sestavena podle zpráv jednotlivých členů, z poznámek zapsaných při vyprávění jednotlivců a rodičů, z osobních vzpomínek a vlastních poznámek.

V Mor. Ostravě, 27.2.1946

razítko: JUNÁK
25. oblast, I. okrsek
1. oddil
Moravská Ostrava

Podpis: Miloš Rozsypal, v.r.

Podle originálu br. Miloše Rozsypala přepsal 4.6.2007

Petr Fiala, oldskaut 30. oddílu Ostrava
podpis a razítko

 

Dokument

Založení Ostravské Třicítky

V místnostech KČT v Živno-bance skončilo 5. června 1945 v 18.45 hodin jednání v přítomnosti br. Bohumíra Fialy - Čingala a br. Miroslava Štěpána o založení 30. oddílu Ostrava.

V 1. oddíle Ostrava vznikla samostatná skupina, která se ucházela o vytvoření vlastního oddílu. Návrh na rozdělení mamutího oddílu s velkým počtem chlapců z bývalého dorostu Klubu českých turistů byl přijat bez námitek. Jednalo se pouze o to, komu zůstane původní označení. Bylo právem přisouzeno bývalému rádci 1. oddílu a vedoucímu KČT br. Lubomíru Motanovi, s nímž v oddíle zůstali až do dalšího dělení bratři Ljuba Szpuk, Karel Líba, Zdenek Zdráhal a Jarek Vindák. Za druhou stranu jednali bratři Sláva Moravec a Jarek Podhorný Grizly. Čingal souhlasil s tim, aby se nový oddíl označil místo volným číslem 29. jako 30. - Třicítka.

Autorizace: Petr Fiala
razítko JUNÁK, 30. ODDÍL JUNÁKŮ
OSTRAVA - PORUBA
 

Z deníku inž. Petra Fialy - Ťopa

Autentický zápis o založení mohyly na Ivančeně

5.-6.10.1946

Těžké mraky se valí po obloze, když my oddílová rada 30. oddílu Junáka vyrážíme z frýdlantského nádraží. Je nás šest: Sláva, Fox, Čmel, Ferry, Mistr a já. S plnou polní na zádech se vydáváme na „ostřábí”. Jdeme přes Malenovice, vrch Hradovou na hřeben Kykulka-Malchor.

V neděli po snídani balíme věci a hurá na Malchor. Stoupáme do prudkého svahu, vítr a déšť nám bičují tváře. Před prudkým lijákem se schováváme pod stromy. Čas ale letí, proto déšť nedéšť jdeme dál. Stále stoupáme až k lovecké chatě na Labaškách. Tam se na chvíli skrýváme před nemilosrdným deštěm. Další etapa naší cesty vede přes malchorský prales. Volně poházené a setlelé stromy dodávají tomu ráz divočiny. Z pralesa vycházíme opět na hřeben a klopýtáme po kamenech a kořenech k hlavnímu průseku.

Zde se zastavujeme a Sláva nám oznamuje, že míní sroubit kříž a do něj zasadit zapečetěnou láhev na památku zastřelených junáků v Polském Těšíně. Zatímco Sláva dělá kříž, pokoušíme se rozdělat oheň. Konečně se nám to podařilo a to za nejprudšího deště. Se vzrůstajícím ohněm stoupá i nálada. Sláva konečně s Mistrem zasadili kříž na hřebeni v hlavním průseku a my zatím uhasínáme oheň. A pak už částečně usušeni sestupujeme k Frýdlantu.

Tuto archiválii, nalezenou v dokumentech br. Miloše Tvrdého autorizuji
Petr Fiala v.r. - Ťop (28.9.2008)