Chaloupka nízká hrom do ní tríská 02/2009 nedopsáno

 

Vzpomínka na Boba Hurikána

Je to už víc než padesát let, když jsem poprvé přijel do Hvězdonic. Na T.O. Hurikán k Bó a Bobovi Hurikánovi. Nikdy jsem tam nebýval sám, přijížděli kamarádi dokonce dá se říct, že z celé republiky, ale od nás ze severní Moravy jen já a z Rožnova Tom Nebraska.

Každý jsme ve srubu měli vlajku své osady, přes den jsme Bobovi pomáhali s čím bylo třeba, večer Bó připravila ze společného proviantu "mináž" a Bob pokud bylo chladno zapálil v krbu (mimo jiné ten stejný krb mám ve své pracovně) a začalo se hrát, zpívat a vyprávět... V mých cancácích jsou ty vzpomínky zapsány, i vzpomínky na Sida Kuděje, Kiwiho, pardy z Partyzánské zimní brigády i slovenského Utahu...

Jednou na podzim Bob vyprávěl, jak v Istanbulu na vandru měli poslední pětku, šíleně jej bolel zub, že museli vyhledat ošetření a to jim poskytla doktorka, dokonce se u ní najedli a vykoupali - prý podlehla jejich šarmu, ale stejně už chtěli domů, tak i vzpomínku na tu dobrou orientální duši zasunuli do pozadí. Ani nevím, jestli je o tom zmínka v Bobově knížce "Trampem do Orientu".

Po létech se mně dostala do rukou knížka MUDr Kemenyové "Doktorka z rodu Trubačů", vydalo ji nakladatelství Vyšehrad v r. 1968, je to její autobiografie a Bob byl v tu dobu již tři roky mrtvý. Po přečtení knihy mi to nedalo a při Večeru JLC - Večer A.V. Friče jsem zjistil její adresu, zavolal jí, přespal u Rudana Nohy a v neděli jsme si s touto osumdesátiletou dámou v kavárně Mánes povídali a já v místech její vzpomínky na dva trampy si knihu od ní nechal podepsat.

Mám rád světoběžníky, i já se jím stal a tak jsem si její vzpomínání, které mělo vyjít v Trampu 1968 zapsal do cancáku. No přišli Rusové, Trampa zkrátili o dvě čísla, navíc zcenzorovali a celý rukopis pak skončil v archivu STB. Mně zůstal jen ten zápis v cancáku a foto MUDr Kemenyové... A její vzpomínka.

Paní doktorka byla z Českých Budějovic. Tam se narodila, při studiu se seznámila s Maďarem - stavebním inženýrem. Po studíích byla svadba a on se přihlásil na stavbu dráhy v Istanbulu v Turecku, kam je pozval Ataturk - prezident a otec všech Turků. Byl přijat i se svou nově vystudovanou ženou, která po přijezdu do Istanbulu si v pronajmutém domě otevřela i lékařskou praksi. Neměla to snadné, musela obsáhnout všechny obory lékařské vědy, stále se vzdělávat, učit řečem...

Specializace, která byla v Čechách, v Turecku nebyla a tak z ordinace bylo slyšet hlasy dětí, žen, mužů, ale i nejrůznější jazyky námořníků, turistů i traťových dělníků - byl to takový menší Babylón. Paní doktorka Kemenyová (tak se po svadbě jmenovala) byla vzácně jazykově nadaná. Co nezvládla slovně, tak jí prostě pacient sám ukázal a ona pak viděla, co mu je nebo naopak není.

O kuriozní případy v Istanbulu nouzi neměla, o práci taky ne, ani o peníze. Vždyť manžel jako stavební inženýr a navíc vedoucí projektu vydělával velké peníze. Nouzí rozhodně netrpěli...

Jednoho dne pozdě odpoledne chtěla ordinaci zavřít, řekla služce, aby pověsila na dveře turecky psanou ceduli "Zavřeno", když do čekárny přišli dva noví neodbytní pacienti. Cedule putovala na dveře, ale pacienti zůstali v čekárně.

Zatím co si dělala v ordinaci pořádek, tak slyšela dva hlasy - české!!! Jeden z nich se ptal druhého "co myslíš, že ta baba za to může chtít?" Druhý hlas odpovídal: ""To nevím, ale injekci ti dát musí - máme poslední pětku!"

Doktorka pochopila, že po dlouhé době jsou tu dva Češi - krajané, nejspíš dva traťoví dělníci, třeba ze stavby, kterou vede její manžel... Nu a pak jí napadlo: Já vám dám, bábu ve 37 létech! Budu dělat, že nerozumím česky, třeba se od nich něco dovím, co by sami neřekli...

Velmi dobře věděla, že její maďarské jméno na dveřích ordinace jí nemůže prozradit, že je Češka z Budějc. Tak je anglicky pozvala "dále" a co si přejí? Kluci spustili směsí všech možných řečí a jazyků oba najednou... Oba ukazovali na opuchlou tvář toho staršího. Mladši česky dodával ""zub, problém, huba nateklá, zub váček!"

Paní doktorka musela děla všechno, jen aby se nerozesmála, ale řekla jen tolik rozšířené a oblíbené "OK". A ukázala na křeslo. Mladší pak řekl ""Bobe drž se, je to dobrý..." A hned ukazoval doktorce, že to bude chtít injekci.

Jenže doktorka se nenechala zmást a zmanipulovat. Bob musel otevřít ústa. Na první pohled bylo vidět, že je tam úplně zničená stolička, která tam už dávno neměla co dělat. Pro jistotu na ní zaťukala a reakce se ozvala ihned - "aúúú" živě reagoval Bob. Lékařka mu chtěla říct česky "Mizero neřvi, mněls přijít už dávno", ale místo toho mu anglicky řekla "Sedět!"

Pak skutečně vzala injekční stříkačku, natáhla lokální anestetikum, nasadila jehlu a zub pak "obstříkla". Anglicky řekla "deset minut" a ještě mu to ukázala na prstech. Bob to pochopil a přitakal, zatímco druhý kamarád lamentoval "ach-ach-ach..."

MUDr Kemenyová šla za služkou a té dala turecky pokyny, kluci to sice slyšeli, ale turecky stejně nerozuměli o čem je řeč, no a byla asi taková :

"Hleďte, jsou tu dva trampové z Evropy. Smrdí jak bača z Haliče a kdoví, kdy se naposled myli. A hladoví budou taky. Tak napusťte do vany vodu, přineste jim po manželovi horší prádlo od spodků po košili, oni stejně nic nového nepotřebují. Boty ne. Ty si budou musit koupit sami. Jó, a dejte něco na dva talíře, ale asi toho snědí dost. Pak už máte volno."

A pak se vrátila k pacientovi, vytrhla mu zub a česky mu řekla: "A teď si mizero vypláchni hubu. Já ti dám tu bábu!"

No kluci se vykoupali, převlékli, najedli u krajanky a druhý den si i koupili boty, courali se pár dnů po Istanbulu a pak dostali dva lístky na vlak - směr Evropa - ČSR. Na cestu dostali i jídlo a pár drobných a radu, aby se nikde nezdržovali a jeli tam, odkud na dobrodružnou cestu vyjeli. Jó a tu "pětku" měli v kapse pořád...

Vzpomínám na tu starou dámu, už nežije, na Rudana Nohu - taky už nežije, a na Boba... Po každém tu něco zůstalo, a to biografie lékařky, "Odlesky táborových ohňů" po Rudanovi a Bob vykouzlil ze svého nepovedeného putování aspoň dvě dílka - "Trampoty v Orientu" a "Kouzlo hašiše" a citát do cancáku "Není na světě místa, kam by noha českého trampa nešlápla..."

Z. Vašíček - Ďáblík, 7.1.2009