John Retcliffe:
cimetiere de Prague
BIARRITZ
Několik poznámek o knize

V 19. století existovala v Evropě zajímavá kniha, směs fikce a skutečných událostí (dnes bychom možná řekli thriller nebo docu-fikce) : román "Biarritz" od Johna Retcliffa, který vyšel v Berlíně 1868. Říkám úmyslně "existovala", protože mám dojem, že byla zařazena mezi "Libri prohibiti".

Ze školy vím, jak po Bílé hoře byla naše literatura pod dohledem jezuitů : závadné knihy páleny nebo uschovávány do klášterních knihoven. V 19. století a za první republiky cenzúra byla méně přísná, za protektorátu přituhlo. Zakopal jsem tenkrát v rychlosti knihy na zahradě, když někdo udal naše příbuzné.

Za bolševika jsem v kartotéce pražské knihovny našel řadu nesocialistických knih, ale odmítli mi je ukázat : "přineste si potvrzení profesora, že schvaluje jejich studium". Bohužel profesoři se báli.

Marně jsem dnes hledal zmínku o románě Biarritz v běžných seznamech knihoven Francie. Proč asi ? Možná proto, že jedna jeho kapitola přináší řeči rabínů na starém židovském hřbitově pražském v noci roku 1851.

Ty řeči totiž připomínají ďábelské cíle sionismu definované v zakázané knize Protokoly sionských mudrců. Jenže v porovnání zdá se, že inspiraci v Protokolech nenašla. Také je starší. Zkusil jsem několik hledání, alespoň na internetu. Možná, že mi pomůžete.

* * *

Protokoly (údajně z kongresu židů v Basileji r. 1897) vyšly v Peterburku v Nilově knize "Bolšoje v malom ili blizkyj jest Antikrist" roku 1905. Židové je prohlásili za podvrh.

Jenže už dva roky předtím ruský časopis Znamja otiskl podobný text, prý překlad z francouzštiny "Raport ze světového kongresu zednářů a osob ze Sionu", který se jakoby konal desítky let předtím.

Když vyšel německý překlad Protokolů, Liga Izraelitů ve Švýcarsku žádala stažení "subversivní" knížečky. Soud trval od 1933 do 1935 ; skončil udělením pokuty a prohlášením, že jde o plagiát Jolyho "Dialogu v pekle mezi Machiavelem a Montesquieu" (Brusel, 1864).

Soudce žid Meyer odmítl vpustit 40 svědků obžalovaných, zato zdůraznil svědectví princezny Radziwilli, dříve odsouzené na půl druhého roku za podvody, a knížete de Chayla, někdejšího šéfa propagandy generála Wrangela, který byl demaskován jako bolševický špión a odsouzen k smrti (zachráněn na nátlak fr. vyslance).

Ti dva tvrdili, že Protokoly napsal podle Jolyho "Dialogu v pekle" agent carské Ochrany Račkovskij s úmyslem škodit židům. Soudce nevzal na zřetel námitku experta Fleischhauera, že kniha Jakoba Venedy, podobná Protokolům, vyšla už v roce 1850 v Berlíně.

U kasačního soudu v Bernu r. 1937 obžalovaní byli zproštěni viny konstatováním, že předešlý proces byl neregulerní, kromě toho v Protokolech subversivní řeči nejsou a soudu nepřísluší hledat, je-li text autentický. K nejvyššímu, Federálnímu soudu, se žalobci už neobrátili.

Teprve před asi 5 lety v archivu ruského špiona ve Francii Henriho Binta prý historik Michajl Lepechin našel jméno pravého autora Protokolů : cenzor Mathieu Golovinskij. Ruská rozvědka od něj objednala nějaký falešný dokument, aby měla co ukázat carovi.

Golovinskij použil Jolyho pamfletu Dialogy v pekle, v které dvě zemřelé osobnosti radí mocným, jak dospět k celosvětové diktatuře, avšak ty bohaté v pozadí nejmenuje. Pro Golovinského jsou to židé. Některé pasáže Protokolů se zdají přímo opsány z Dialogů.

Maurice Joly (1829-1878) byl francouzský advokát, zůčastnil se teroru pařížské komuny. Skončil sebevraždou a davy židů, včetně ministerského předsedy Adolfa Crémieux, mu šly na pohřeb. Není vyloučeno, že Joly do satiry ukryl myšlenky svého přítele, advokáta a zednáře Crémieux :

Zakládaje roku 1860 Celosvětovou Allianci Israélitů, Crémieux řekl : "Není daleko den, kdy všechno bohatství světa přejde ve vlastnictví dětí Izraele." A rok poté, "Národy musí zahynout, církve zmizet, jen Izrael vytrvá, protože tento malý národ byl vyvolen Bohem."

Roku 1980 měla veliký úspěch dramatizace "Dialogů v pekle" v pařížském národním divadle Comédie Française. Tehdy ještě ve Francii byla svoboda projevu. Od té doby žádné divadlo hru nepřevzalo.

* * *

levita "Na pražském židovském hřbitově" je literatura jiného druhu. Později tato kapitola románu "Biarritz" vyšla samostatně, v mnoha zemích a mnoha vydáních, česky naposled v Orbisu 1943 (brožura bude prodána v Praze letos v dražbě 10. prosince).

Autor Sir John Retcliffe, skutečným jménem Hermann Goedshe (1815-1878), byl poštovním úředníkem v Prusku, později novinářem, snad i pracoval pro policii. Vydal více dobrodružných knih, z nichž některé jsou dosud v českých knihovnách.

Na Webu jsem četl, že francouzský překlad té kapitoly byl převzat do obsáhlé knihy Gougenota des Mousseaux "Le juif, le joudaisme et la joudaisation" (Paříž, 1869). Ale ať hledám jak hledám, nic v ní nenacházím (dotištěné vydání Elibron Classic, 2004).

Jedná se o plagiát Dialogů v pekle ? Asi těžko. Celou kapitolu nemám, pouze ukázky a to ještě v překladech z překladu, ale zdají se zajímavější než Jolyho Dialogy, o nudných Protokolech nemluvě. Kromě stejné myšlenky konspirace, v ničem se sobě nepodobají.

Nad některými větami trnu úžasem. Autor měl dar vidět do budoucnosti nebo padnul na nějaký skutečný plán ?

Jak mohl před 130 lety venkovský redaktor na polských hranicích znát existenci tajného Sanhedrinu, odkud znal židovské legendy, jak věděl, že dojde k manipulacím na burze, k astronomické zadluženosti světa, k potrestání jednoho národa, atd...? Odkud vzal výraz "zločin proti lidskosti", který bude vynalezen speciálně pro Norimberský soud ?

Je možno klást hypotézu, že Retcliffe stejně jako Joly a redaktor Protokolů čerpali materiál ze stejného dokumentu. Kde hledat tento archetyp ?

Čtenářka Emma Bovary mi oznamuje, že Umberto Ecco umisuje vznik plánu k ovládnutí světa k začátku 14. století, k Filipu Sličnému a k templářům. Možné to je, to byli první mezinárodní bankéři : peníze uložené u nich jste si mohli vybírat třeba i v Jerusalémě. Kdo se o to zajímá, nechť si přečte poslední kapitolu jeho knihy "Šest procházek literárními lesy" - poznámka z 28/4/2006.
 

Srovnejme data : 1780 spiknutí Iluminátů, 1860 manifest Crémieux, 1864 Dialog v pekle, 1868 román Biarritz, 1871 Albert Pike organizuje sjezd iluminátů v Americe, 1893 Francie soudí "pruského špiona a žida" Dreyfusse, 1897 ve švýcarském Baselu se koná slavný kongres, v němž Theodor Herzl formuluje postuláty sionismu.

Podle londýnských Times prý z 16.8.1921, v roce 1865 v Bruselu vyšly jakési "Dialogy v Ženevě". Joly však z nich nemohl čerpat, protože své Dialogy vytiskl v Bruselu pod pseudonymem už rok předtím.

Rakouský poslanec Wenzel Brenowský vydal "Židovské spáry", které údajně obsahují překlad dokumentů vydaných v hebrejštině v Oděse kolem roku 1850, mimo jiné řeč ultrafanatického rabína Ashera Ginsberga, zvaného Achad Ha-am ze Simferopolu o gojímech, kterou si rabíni posílali. "Spáry" sice vyšly knižně až roku 1900, ale na kongresu r. 1897 mohl být čten francouzský překlad, který by posloužil jako báze k Protokolům.

Jméno dalšího dokumentu padlo u soudu v Bernu : Kniha "Machiavel, Montesquieu a Rousseau" obsahuje jakoby část protokolů. Autor, zednář a Marxův spolupracovník Jakob Venedy, použil v ní prý dokumenty konfiskované v lóži Iluminátů v Bavorsku roku 1783.

Také tuto knihu se mi nepodařilo sehnat a nemohu posuzovat, ale vím o roli Rotschildových iluminátů dost, abych stopu pokládal za vážnou. Tenkrát to brali vážně : Byli to fanatičtí talmudisti, chtěli celosvětovou vládu ďábla, naplánovali i francouzskou revoluci a na svět pomohli bolševické.

Jejich spiknutí pokračuje v dnešní době ? Vyloučeno není nic, ale osobně teorii komplotu o ovládnutí světa nevěřím, jako nevěřím v existenci Al Kajdy. Nedělím svět na Dobro a Zlo. To dělají fanatici z řad evangelíků, islámců, sionistů a dalších.

Že Ben Laden-superterorista založil celosvětovou síť a vyhlásil Americe válku, to bylo vysvětlení pro primitivy. Myslím, že Al Kajda je jen mlhovina skupinek, které si berou Ben Ladena za vzor.

Že existuje jediná tajná organizace vládnoucí světu je stejně hloupé. Dnešní svět je už příliš složitý, aby to fungovalo.

Mocipáni se shlukují do různých lobby, některé jsou tajné (Bilderberg, mafia), jiné veřejné (tiskoví magnáti, banky, mezinárodní organizace obchodní, američtí právníci, atd), židové v nich nemusí být nevyhnutelně.

Když však porovnáte jejich moc s bezmocí námi zvolených představitelů, vidíte, že demokracie hyne. Přesně podle plánu ...

Luc Petr, 1.10.2004

 

Ukázky z románu

(překládám co jsem sehnal)

Na pražském židovském hřbitově

Když nad Prahou dozněl poslední úder zvonu, označující půlnoc, na židovském hřbitově u hrobu Velikého Učitele Kabaly, Simeona Ben Jehudy, se rozžehlo slabé světlo, jehož záře osvítila 13 podivných tváří v bílých tunikách. Chraptivý hlas, jakoby vycházející z rakve, pozdravil shromážděné členy :

Zdravím vás, vyvolené představitele dvanácti kmenů Izraele.

A pokračoval :

Jste připraveni k vykonání slibu na příštích 100 let ?

Odpověď byla :

Ano, jsme.

V následujícím pořádku pak promluvili :

Šebet Judá, Amsterodam ; Šebet Benjamin, Toledo ; Šebet Levi, Worms ; Šebet Mannasse, Budapeš ; Šebet Gad, Krakov ; Šebet Asser, Londýn ; Šebet Issachar, Nový York ; Šebet Náftali, Praha ; Šebet Simeon, Řím ; Šebet Sebulon, Lisabon ; Šebet Rubén, Paříž ; Šebet Donnent, Konstantinopolis.

Direktor se usadil na náhrobním kameni a všech dvanáct představitelů přistupovalo a potichu mu sdělovalo sedmislabičné heslo, které jim posloužilo ke vstupu na hřbitov.

Jako první ujal se řeči představitel kmene Levi :

Naši otcové vybudovali svaz, který v každém století, během roku zasvěceného Jahvé, shromážduje vyvolené na hrobě Velkého Učitele Kabaly. Jeho doktrina zajišuje vyvoleným vládu nad všemi generacemi semene Ismaele, semene Vyhnaných. Ona podpírá lid izraelský tisíc osm set let v boji o království slíbené Abrahamovi, které uchvátil kříž. Ve strachu o život, utlačený a ponížený, Izrael neustoupil od svého cíle. Jestliže lid Abrahámův byl rozptýlen po celém světě, celý svět má být jeho.

Mudrci našeho lidu řídí svatý boj už celá staletí. Izrael vstává ze svého pádu a jeho moc je obrovská nad národy a nad trůny, otevřeně i tajně. Protože Bůh země je náš.

Po páté se schází na tomto místě Mudrci Tajného Kruhu za účelem vypracování plánů a strategie. Po pět století každý nový Sanhedrin zaznamenal naše nová vítězství. Avšak žádné století natolik, jako minulé.

Zednáři, malá, ale skvěle vybraná armáda hrdinů, dobyla pozice v politickém, hospodářském a kulturním životě. Čas dominace je blízko a můžeme si říct : Budoucnost je naše !

Osmnáct století patřilo našim nepřátelům, další budou patřit nám. Dny temna a nebezpečí jsou za námi.

Liberální kultura je nejlepší zárukou pro naše plány. Jestliže jediný národ se odváží vystoupit proti nám, my vyburcujeme celou planetu pomocí publikací, které se nachází pod naší kontrolou. Tehdy všechny ostatní národy světa budou zhnuseni bojem proti nám, který budou pokládat za zločin proti lidstvu a proti kultuře. Národ, který by si dovolil takovou drzost, byl by zničen mocnými prostředky, které jsou k dispozici světovému judaizmu.

V žádném století se nepodařilo shromáždit v našich rukou, s výjimkou Ruska, takové množství zlata, jaké nám dovolil 19. věk. Až všechno zlato se ocitne v našich rukou, moc bude v nich též. Zlato je nový Jeruzalém, moc, odplata, zadostiučinění, vše, po čem člověk baží a čeho se bojí.

Hlas od náhrobního kamene jej přerušil :

Přezkoumejme nyní prostředky, které jsou k dispozici našemu lidu na sedmi trzích.

Vystoupili postupně ; jako prvý mluvil Šebet kmene Rubén :

Fould & spol., vysvětloval, s 20 milliony franků, /.../

[ tady vynechávám dlouhý seznam židovských podniků v každé zemi a jejich kapitálu, se sumami na tu dobu astronomickými. Záhadná osoba, snad představitel ďábla, shrnuje : ]

Jest tedy dáno, že náš lid, velcí kapitalisté Izraelitští Evropy, tohoto roku 1851, disponuje kapitálem přesahujícím dvě miliardy franků. Užijme jej inteligentně a ke spekulování. Máme vytrvalost hada, oko sokola, pamě psa, soudržnost bobra. Naše hlavy se tyčí nad národy budoucích otroků.

Mnozí jdou ke křtu : avšak voda neoslabuje ducha, pouze tělo. Renegáti patří k nám, modleme se za ně v den sváteční. Z Žida se nestává křesan, avšak křesan po několika generacích míšení krve se stává Židem. Ti pokřtění jsou žebříkem, po kterém jdeme výše na cesty, které byly našemu lidu uzavřeny. Každý míšenec, navzdory křestu, je věrný nám a nikoliv těm, kteří nejsou z jeho těla a z jeho ducha, pokud Izrael sám ho nevypudí jako malomocného, což my neděláme...

I pokračoval Levita :

Bratři, je čas, abychom načrtli cesty, odpovídající vedení Mudrců a zkušenostem posledních sta let, pro nadcházejících sto let a vedoucí ke konečnému cíli. My, Mudrci, jsme mozkem, který poroučí slepému stádu gojímů. Jsme neústupní architekti, kteří staví kameny věže, která dosáhne nebes. Nech mluví Šebet Rubén a informuje nás, jakým způsobem Izrael dosáhne vlády nad všemi lidmi Země.

A Mudrc reprezentující kmen Rubén řekl :

Všechna knížata a země Evropy jsou dnes zadluženy. Bursa reguluje dluhy. Tyto obchody se však provádějí jen mobilním kapitálem, pročež veškerý tento kapitál musí býti v rukou Israele. Jak jsme právě slyšeli, je tomu již učiněn dobrý začátek. Ovládáme-li bursu, ovládáme majetek států.

Proto musíme ulehčit vládám dělání dluhů, abychom státy dostali více do svých rukou. Kapitál musí vzíti, pokud možno, do zástavy státní instituce: železnice, důchody, doly, právo, statky.

Bursa je dále prostředkem, jak odčerpat jmění a úspory drobných lidí do rukou kapitalistů tím, že se svedou ke hře na burse. Terminované koupě papírů jsou šastným objevem našeho národa ; i když se bursiáni mezi sebou navzájem podvádějí, nakonec přece vždycky zaplatí účet ten, kdo nepatří do našeho cechu.

Ujal se řeči Šebet Simeon :

Půda zůstane vždy železným a nezničitelným majetkem každé země. Propůjčuje již sama sebou moc, vážnost a vliv. Musí proto přejíti do rukou Israele. Nebude to těžké, ovládáme-li mobilní kapitál. Předním úsilím Israele musí tedy býti vytlačení dosavadních vlastníků z držení půdy.

Nám nebezpečný je především velký majetek půdy. Nutno tedy ulehčiti mladé šlechtě ve velkých městech dělání dluhů. Strachem ze skandálu zruinujeme aristokratický majetek a oslabíme význam aristokracie.

Půdu musíme zmobilisovat tak, že z ní učiníme kulantní zboží. Čím více budeme působiti na co možno největší dělení půdy, tím lehčeji a laciněji ji dostaneme do vlastních rukou.

Začali jsme s kupováním nemovitostí. V Paříži a ve Vídni většina domů patří nám...

Zastaven byl v řeči Šebet Simeon a promluvil Šebet Juda :

Řemeslnický stav, který je silou m칝anstva, právě tak jako pozemkový majetek je silou šlechty, musí být zničen, protože stojí v cestě Israeli.

Řemeslník nesmí být ničím jiným než dělníkem, pokračoval Šebet Juda. Nejlepším prostředkem je tu bezpodmínečná svoboda živností. Továrník nastoupí na místo mistra. Ježto Israel nemusí sám pracovat, nýbrž pouze spekulovat, mohou jeho děti obrátit svou pozornost ke všem odvětvím práce. Jeho kapitál a obratnost nahradí způsobilost.

Učiníme-li z řemeslníků dělníky ve svých továrnách, ovládneme současně masy k politickým účelům. Kdo se vzepře tomuto systému, musí být konkurencí zničen ! Zákaznictvo je bezmyšlenkovitý a nevděčný dav, který v konkurenčním boji nechá řemeslníka na holičkách, dostane-li u továrníka zboží o něco levněji.

Mluvilo několik dalších Šebetů. /.../

Přirozeným odpůrcem Israele je křesanská církev. Proto ji třeba podkopat. Usnadňují to její roztržky. Musíme v ní podporovat volnomyšlenkářství, pochybnosti, nevíru, spory. Proto musíme v tisku ustavičně útočit proti křesanskému kněžstvu, podezírat a zesměšňovat je.

Hlavním pilířem církve je škola. Proto musíme získat vliv na výchovu křesanské mládeže. Proto je především nutná odluka školy od církve a pod firmou pokroku a rovnoprávnosti všech náboženství, přeměna křesanských škol v bezkonfesijní. Pak se budou moci Israelité státi učiteli na všech školách a křesanská výchova bude omezena na domov ; ježto pak masa na ni nemá času a víra vyšších stavů je otřesena, brzy zmizí úplně. /.../

Masa lidu je stále slepá a hloupá a nechá se vésti křiklouny. Kdo však dovede křičet tak chytře a hlasitě jako Israel ? Proto byli naši lidé první na tribunách, první v novinách a spolcích křesanů ! Čím více spolků a schůzí, tím větší nespokojenost a nechu k práci! Z toho nutně vyplývá zchudnutí národa, tedy jeho zotročení těmi, kdož mají peníze, a současně vzrůst našeho bohatství. Kromě toho každé hnutí nese nám peníze, nebo ruinuje malého člověka a zvětšuje jeho dluhy.

Nejistota trůnů zvyšuje naši moc a náš vliv. Proto je nutno udržovat ustavičně nepokoje ! Každá revoluce zúročuje náš kapitál a přibližuje nás k cíli !

Veškerý obchod, kde je spekulace a výdělek, musí být v našich rukou. Je to naše přirozené právo. Musíme míti v rukou především obchod s lihem, olejem, vlnou a obilím. Pak máme v rukou také zemědělství a venkov. Můžeme všude vyrábět denní chléb a dojde-li k nespokojenosti a bídě, dá se lehce svaliti vina na vládu.

Drobný obchod - plno námahy, málo výdělku - může zůstat v rukou křesanů. Mohou se dříti a trápiti jako se vyvolený národ trápil po čtyři sta let !

Všechny státní úřady musí nám býti otevřeny ! Je-li tento princip prosazen, pak chytrost a houževnatost umožní židovskému uchazeči dostat se brzy do těch úřadů, které znamenají opravdový vliv; nebo se jedná jen o takové úřady, které přinášení vnější čest, moc a prospěch. Nech křesané podrží ty, kde je třeba práce a znalostí.

Šebet Naftali pravil :

Nedopusme nikdy, abychom byli poníženi. Krajně důležitá pro nás je Justice a Zákon. Dává nám možnost získat informace ohledně našich nepřátel, jaká je konkrétně jejich moc. V mnoha státech získali jsme ministerstva financí, jakož i ministerstvo spravedlnosti. Náš objektiv by mělo být ministerstvo náboženství. Dosáhneme ho vyžadováním civilní parity a rovnosti.

Nevinný zákon o likvidaci podniků bude zlatý důl v našich rukou. Ale předtím musíme dosáhnout, aby zákony zakazující lichvu byly zrušeny ve všech zemích. Musíme přesvědčit naše nepřátele o výhodách lehce získaných peněz. Peníze jsou zboží jako jiné a zákon musí nám dát právo zvyšovat jejich cenu, až to bude pro nás výhodné.

Hned poté se ujal slova Šebet Benjamín :

Izrael musí získat uznání a úctu. Jeho synové musí se dostat do vedení společností, v kterých vynikají, v oborech vědeckých a v umění. Můžeme se dobýt vysoké slávy jako herci nebo hudební interpreti, nebo v těchto oborech spekulace má vliv. Potřebujeme také medicinu a filosofii, které dají spekulaci větší prostor. Lékař pronikne do tajnosti rodin, na kterých závisí jejich život.

Přišla řada na Šebeta Assera :

Musíme žádati volné manželství mezi Židy a křestany. Israel může při tom jenom profitovat, i když znečišuje svou krev. Naši synové a dcery nech se přižeňují a přivdávají do vznešených a mocných rodin křesanů. Dáme peníze a dostaneme za to vliv. Křesanské příbuzenstvo nemá na nás žádného vlivu, však za to my na ně.

To je jedna věc. Druhou věcí je, že ctíme židovskou ženu a že zakázané chtíče uspokojujeme raději na ženách svých nepřátel. Máme peníze a za peníze se dá koupit také ctnost.

Žid necht' nikdy neučiní z dcery svého národa chonte ; chce-li se prohřešiti proti šestému přikázání, je zde k tomu dosti křesanských dívek. (...) Učiňte z manželství křesanů místo svátosti kontrakt a jejich ženy a dcery budou ještě povolnější v našich rukou.

A nakonec se dostal k řeči Šebet Manasse :

Je-li zlato první mocí světa, pak je tisk druhou. Co jsou všechna mínění a rady, které zde byly učiněny, bez podpory tisku ? K cíli dojdeme jen tenkrát, budeme-li mít v rukou tisk. Naši lidé musí ovládat denní tisk. Jsme obratní, chytří a máme peníze, které dovedeme zužitkovat ke svým účelům.

Musíme míti velké politické deníky, které vytvářejí veřejné mínění, ovládati kritiku, literaturu, zpravodajství a jeviště. Krok za krokem vytlačíme odtud křesany a pak budeme moci světu diktovat, čemu má věřit, čeho si má vážit a co má odmítat. Dáme jim slyšet na sto různých způsobů křik bolesti Izraele a lítost nad jeho zrušením.

A tak, masy budou vždycky na naší straně, i když individuálně mohou být někteří proti. Pomocí tisku pod naší kotrolou, ze spravedlnosti uděláme nespravedlivost a z lumpárny záslužnou činnost.

Zničíme víru ve vše, co naši nepřátelé cení. Můžeme dělat válku a mír. Můžeme pomoci rozvití talentu a můžeme ho brzdit, pronásledovat, umlčet jako hrob. Nic nikomu nedáme zadarmo... Jestliže Izrael vlastní zlato a tisk, můžeme již se ptát, který den rozhodneme nasaditi korunu a uchopit sceptr vlády nad světem...

Posléze záhadný Direktor Kabalistického Sanhedrínu, vstávaje s náhrobního kamene, ujal se slova, aby zakončil osudné shromáždění :

Roshe-Bathe-Aboth 12 Šebatim Izraele pronesli slova rozumná dnešní noci. Rozumná a vážná. Nech jsou pilířemi budoucích časů Davidova Trůnu, a až uplyne dalších sto let, v roce zasvěceném Jahvé, 1941, vedoucí Šebatim se sejdou znovu.

Nyní, když má šanci, bohatství a moc, semeno Jakubovo musí zůstat jednotné, jako bylo jednotné v neštěstí, nebezpečí a persekuci. Každý musí pomáhat druhému. Mocná ruka našeho Pána Jahvé nás vedla po čtyřicet let v poušti až do země Canaán, povede nás rovněž po 45 krát 40 let putování světem až k dobytí a vládě všehomíra.

Jestliže Izrael bude sledovat rady, rozhodnuté v přítomném Sanhedrinu, naši potomci, až uběhne 100 let zasvěcených Jahvé přijdou sem, na toto místo, na hrob zakladatele našeho bratrstva, budou moci oznámit, že již jsou opravdoví princové země a že byl splněn slib, daný lidu Izraele : Jeho členové budou páni všech ostatních národů...

Následně obnovte vaši přísahu a rozejděte se ve větru do všech končin světa...

Každý pak vyjmul ze svého měštce kamínek a upustil jej do hrobu, v této noci, která se stala ještě černější.

index