Saint-Pol-Roux : Le pèlerinage de Sainte-Anne

Pouť k Svaté Anně.

traduction : Karel Čapek

Les cinq gars de faïence, à la peau de falaise, aux yeux couleur d'océan qui s'apaise, vont, bras dessus, vers la chapelle peinte où vieillement jolie, sourit la bonne Sainte.

Pět Hochů z kameniny, ožehlých jako skály, s očima modrýma, jako když v šíři dáli moře zadřímá, pod paží vedou se do kaple, jež jim kyne malovaná a odkud pěkně stařecky se směje Svatá Anna.

Mises dimanchement, emparfumées de marjolaine, bras dessous, les accompagnent les cinq Promises de porcelaine mignonne comme des joujoux et dont la joue rayone ainsi qu'une pomme d'api, - car ils reviennent des baleines, des lugubres baleines aux vilaines bouches, les salubres marins destinés à leurs couches.

V nedělních šatech, napuštěné vůní majoránu, je zavěšeno provází pět Nevěst z porculánu, každá jak hračka maličká a s tváří, jež září jako panenská jablíčka, - neb od velryb, od hrozných velryb hnusných tlam s pomocí boží vracejí se k nám ti zdraví hoši z moří, určeni do jejich loží.

Donc la guirlande juvénile vers Sainte-Anne marche, à travers la lande puérile, les lins et les moulins, les ruches, le blé noir, les meules, les manoirs, les clochers de pain bis, les vaches, les brebis et les chèvres bêlant à la manière des aïeules.

Tož věneček těch mladých párů míří ke kapli Svaté Anny, po dětinském tom suchopáru, a míjí lněné lány, úly, mlýny, hrady, vesnice, pohanku, černé zvonice, s úrodou vozy, louky, kde na trávě se pasou krávy, ovečky i kozy, jež mečí jako babky třesavě.

Et l'âme vive, l'on arrive à la chapelle peinte où, vieillement jolie, sourit la bonne Sainte.

A živi zdrávi dorazí ke kapli plné zlata, kde pěkně stařecky se směje dobrá Svatá.

Viennent offrir, les fils des vagues, leur offrande viennent offrir à la Maraine aux fins yeux d'algue, à la Marraine des marins qui, les sauvant des loups gloutons du vent noroît guida leurs grands moutons de bois vers le bercail de Cornouailles.

Jdou obětovat, děti moře, svou oběť obětovat námořníků Kmotře, jdou de své Kmotře mořsky siných zraků, jež před žravými vlky severáku jim skytla ochrany a dovedla jim veliké dřevěné berany do rodné stáje Kornuaje.

Et les voici, cherchant au tréfonds de leurs poches, sous le bonjour des cloches, et les voici, cherchant le Coeur d'or ou d'argent juré devant l'écueil qui vêt en deuil les femmes de futaine allant pleurer à la fontaine...

A nyní každý v hloubi kapes shání, za zvonů hlaholného přivítání, a hledá ve svém šatě Srdíčko ve stříbře či zlatě, slíbené v dáli u úskalí, jež do barchetů černých šatí ženy, jež ke studni se chodí vyplakati.

Et les voilà cherchant le Coeur d'or ou d'argent, cependant que, sur l'herbe et la mousse, lassées par la route, elles s'étendent toutes, les douces fiancées aux longs cheveux de gerbe.

Tak hledají teď ve svém šatě Srdíčko v stříbře nebo zlatě, zatím co do trávy a mechu z únavy po dlouhém spěchu ukládá se pět sladkých snoubenek o dlouhém zapleteném vlase.

Mais ils ne trouvent dans leurs poches, sous le bonjour des cloches, ne trouvent que des sous, du corail, de l'amadou, puis des médailles ; les Coeurs d'or ou d'argent nullement.

Než oni loví z kapes plnou dlaní za zvonů radostného uvítání, a vše, co vytáhli a mohou vytáhnout, jsou jenom korály, pár krejcarů a troud a hrstka medailí ; leč Srdce slíbené nikde ne.

Surpris et pâles plus que des surplis, aussitôt ils comprennent qu'ils oublièrent au village l'ex-voto.

Už vědí provinile, bledí nad komže bílé, že dar pro Světici v své zapomněli vesnici.

Lors pleurent les marins, dociles pèlerins, qui point ne veulent faire veuve des cadeaux la Sainte aux fins yeux d'algue envoyant des radeaux aux voyages fragiles, - tant on devient pieux d'aller par la mer bleue sous la superbe croix du mât et de la vergue !

Tu pláčí lodníci, poslušní poutníci, neb nechtí učiniti vdovou dárků Světici krásných mořských zraků, jež prámy posílá na pomoc křehkých vraků, - neb to je zbožná víra těch, které nosí voda širá pod kříže pyšným tvarem, jejž tvoří ráhno se stožárem.

Dans la brise, tout bas, déjà dorment les Promises de porcelaine emparfumées de marjolaine.

Potichu vánek kolébá spánek Nevěst z porculánu, vonících dechem majoránu.

 

 

Tout à coup, dressant le cou, les cinq Gars de faïence tirent de leur ceinture cinq couteaux, plus brillants que cinq sardines de Lorient, et se dirigent, sur l'orteil, vers les cinq Vierges en sommeil.

Najednou, s hlavou zdviženou, pět Hochů z kameniny vytasí pět nožů, které nosí za pásy, pět nožů, které stříbrněji planou než pět sardinek z Lorientu, z každý za svou pannou s snách zamíří po špičkách.

Les oreilles d'icelles, emmi *) les tresses blondes, semblent des coquillages dans le sable de l'onde.

Jich uši v copech rusých kadeří se podobají mušlím v písku přímoří.

Comme pour faire des folies, les cinq Gars s'agenouillent devant les jolies rêvant sur l'herbe verte ainsi qu'est verte une grenouille.

Jak ke hloupostem lásky, pět Hochů skloní kolena před spící krásky, do trávy zelené jako rosnička zelená.

Lorqu'a défait chaque jeune homme corsage et corselet où rient deux pommes de Quimperlé, voici qu'en les poitrines vives ils font un geste preste, avec des yeux de chandelier, font s'enfoncer les sardines d'acier.

Když na kolenou před svou vyvolenou rozepjal každý živůtek její, kde jablíčka dvě z Quimperlé se smějí, všichni do živých hrudí v jediném rozmáchnutí, oči jak svíčka rozžehlé, ponoří sardinky z ocele.

Giclant soudain, du rose arrose la frimousse des anciens mousses : on dirait qu'un rosier de forge les pavoise d'un reflet, ou qu'ils mangèrent jusqu'à la gorge et le gosier, des mûres et des framboises.

Tu vytryskl proud ruměný jak růží lupeny, zbarvuje náhle mechy zpráhlé : řekl bys, růžový trs výhně že ověsil je odrazem své záře, nebo že v moruších a ostružině si šťávou plodů pomazali tváře.

Leurs mains plongent enfin dans les poitrines belles et retirent cinq Coeurs, cinq Coeurs battant de l'aile.

Jich ruce posléz se do krásných prsou ponořily a vyňaly pět Srdcí, Srdcí pět tlukoucích křídly.

Dans la brise, toujours dorment les Promises de porcelaine emparfumées de marjolaine.

A stále vánek kolébá spánek Nevěst z porcelánu, vonících dechem majoránu.

Ensuite ayant cousu les chairs - avec le fil du baiser cher en l'aiguille des dents - et refermé corsage et corselet où rient deux pommes de Quimperlé, les cinq Gars de faïence entrent dans la chapelle peinte offrir les Coeurs battant de l'aile à la Sainte aux yeux fins d'algue qui, les sauvant des loups gloutons du vent noroît, guida leurs grands moutons de bois vers le bercail de Cornouailles.

Pak každý zašiv ránu v těle - nití drahého pocelu v zubů jehle - a každý zapjav živůtek její, kde jablíčka dvě z Quimperlé se smějí, pět Hochů z kameniny vchází v kapli malovanou, položit Srdce, Srdíčko křídly tlukoucí, před Svatou Annou krásných mořských zraků, jež před žravými vlky Severáku jim skytla ochrany a zavedla jim velké, dřevěné jich berany do rodné stáje Kornuaje.

 

 

Hélas ! quand ils sortirent devers la mousse et l'herbe, plus ne virent leurs Douces aux long cheveux de gerbe.

Běda ! když vyšli z kaple Světice po krátkém čase, zmizela zatím pětice jich Drahých o dlouhém a zapleteném vlase.

Toutes là-bas partaient, partaient parmi la route qui, blanche, se déroule jusqu'au village où l'on roucoule.

Již nejsou v mechu ani na trávě : odešly, odešly již v spěchu cestou, jež bělavě se obrací až k vrkající vesnici.

Eux les appellent par leurs noms : Yvonne, Marthe, Marion, Naïc et Madeleine !

Volají za nimi jich jméno : Yvonno, Marto, Marion, Naik a Madeléno !

Mais point ne se tournent les belles ; Yvonne, Marthe, Marion, Naïc et Madeleine ; et les vilaines au loin s'en vont.

Již se však krásky neobrátí, Yvonna, Marta, Marion, Naik a Madeléna ; a nehodné se v dáli tratí.

Si loin que leur coiffelette, d'abord aille de mouette, devient aile de papillon, puis flocon de neige fondu par l'horizon...

Tak v dáli, že jich čepec bílý, nejprve racek s bělostnými křídly, se mění v křídlo motýlí a vločkou sněhu v obzoru se rozptýlí.

Tombent alors en défaillance les cinq Gars de faïence, tandis que disparaissent les cinq Promises de porcelaine emparfumées de marjolaine.

Tu omdlí tíhou viny pět Hochů z kameniny, zatím co mizí už pět Nevěst z porculánu, vonících dechem majoránu.

 

 

De coeur n'ayant plus, elle n'aimaient plus : Yvonne, Marthe, Marion, Naïc et Madeleine.

Že srdce nemají, už lásky neznají : Yvonna, Marta, Marion, Naik a Madeléna.

  *) icelle = celle-ci(anc. francais), emmi = au milieu de (note de Marion-Loic, merci!)


Index